Rozšíření brouků Moravec Brouk v České republice a na Slovensku

Střevlíkovití brouci tvoří významnou složku fauny brouků téměř ve všech typech prostředí v naší krajině. Pro svou estetickou hodnotu, dostatek poznatků o jejich životě a literatury k určování patří k nejatraktivnějším a nejlépe prozkoumaným čeledím brouků u nás i v okolních zemích. Poznatky o výskytu a biologii střevlíků se také významně promítají do ochrany přírody. Tato skupina je tradičně využívána k bioindikačním účelům, zejména k hodnocení zachovalosti biotopů nebo sledování stavu a změn prostředí.

Výhodou je poměrně těsná vazba řady druhů na konkrétní typy stanovišť, vlhkost či zastínění. Území Českomoravské vrchoviny patří dosud spíše k méně prozkoumaným územím. Přestože se zde vyskytují nejrůznější typy prostředí od podhorských lesů, rašelinišť a mokřadů až po stepi a světlomilné lesy, nebylo toto území nikdy entomology příliš podrobně zkoumáno. Komplexní poznatky o fauně téměř všech skupin brouků úplně chybí.

Kraj Vysočina leží v oblasti Českomoravské vrchoviny. Na jihu zahrnuje západní část Jevišovické pahorkatiny a sever Javořické pahorkatiny, na západě je Křemešnická vrchovina, na severozápadě leží Hornosázavská pahorkatina, na severu Žďárské vrchy s Hornosvrateckou pahorkatinou, na východě a v centru je Křižanovská vrchovina. V Jihlavských vrších (Javořické pahorkatině) se nachází nejvyšší hora Javořice (836,5 m). V Kraji Vysočina se nachází rozvodí moří. Severozápadní polovina kraje patří k úmoří Severního moře (v kraji např. řeka Sázava), jihovýchodní polovina patří k úmoří Černého moře (např.

Z hlediska střevlíků je území Českomoravské vrchoviny průnikovým územím, kde se díky přírodním poměrům a geografické poloze setkávají různé zoogeografické prvky i ekologické skupiny. Nejvyšší polohy s rozsáhlými lesy a rašeliništi se blíží svou faunou horským oblastem. Naopak jihovýchod regionu s častými říčními kaňonovitými údolími a rozsáhlou bezlesou krajinou nabízí vhodná stanoviště teplomilným stepním či lesostepním druhů. V minulosti bohužel došlo k rozsáhlým změnám prostředí jak v lesních, tak především v nelesních biotopech. Tyto změny do značné míry pozměnily podmínky pro život střevlíků a měly za následek značnou proměnu zdejší fauny.

V lesních ekosystémech převládly hospodářské lesy s převahou jehličnanů a díky tomu silně ustoupila typická fauna středoevropských listnatých lesů. Snad nejvíce jsou postiženy lesy vyšších poloh, naopak poměrně rozsáhlé oblasti zejména v říčních údolích tvoří dodnes přírodě blízká a velmi pestrá lesní společenstva. V bezlesé krajině se výrazně proměnila dřívější jemná mozaika zemědělské krajiny tvořené typickými vlhkými loukami, drobnými políčky a pastvinami na obtížně obhospodařovatelných suchých či kamenitých místech. Právě tento typ krajiny hostil zřejmě nejpestřejší společenstva střevlíků. V důsledku rychlých změn v zemědělství došlo k výrazné proměně této krajiny na rozsáhlé lány polí.

Čtěte také: Středočeské agentury ochrany přírody

Se zánikem tradiční pastvy zanikly i pastviny v okolí vesnic či měst a plošné meliorace zničily velkou část vlhkých luk a mokřadů. Cílem projektu bylo shromáždit dostupné údaje o střevlících na území Kraje Vysočina. Nejvýznamnějším zdrojem publikovaných dat z území kraje je práce Střevlíkovití brouci České a Slovenské republiky ve sbírce Jana Pulpána (Skoupý 2004), další dílčí údaje byly publikovány v rámci prací shrnující zajímavé nálezy střevlíků z území ČR pocházející z odbobí od roku 1997 (Veselý et al. Revize sbírkového materiálu muzeí a soukromých sběratelů proběhla v regionálních muzejních sbírkách a u několika regionálních sběratelů.

Víc než polovina zjištěných údajů o střevlících z území kraje byla získána vlastní činností zpracovatelů projektu. Jedná se jednak o data získaná v minulých obdobích při realizaci inventarizačních průzkumů řady lokalit nebo sběratelské činnosti. Veškeré získané údaje byly zapisovány do nálezové databáze a následně zpracovány do podoby mapových výstupů k vybraným druhům. Mapová pole jsou podle síťového mapování fauny (Pruner & Míka 1996). Označení každé lokality zahrnuje název obce, případně části obce a bližší lokalizaci (např. jméno rybníka, řeky, potoka apod.).

Na území Kraje Vysočina bylo na základě shromážděných dat zaznamenáno 328 druhů střevlíků (62 % fauny střevlíků zjištěné na území ČR). Z nich 47 druhů je uvedeno v různých kategoriích ohrožení v Červeném seznamu bezobratlých (Farkač et al. 2005). V kategorii ohrožený (EN) je to 7 druhů, v kategorii zranitelný (VU) 30 druhů a v kategorii téměř ohrožený (NT) pak 10 druhů. Databáze shromážděných údajů z jednotlivých zdrojů obsahuje zhruba 8000 údajů. Komentáře k přehledu druhů obsahují základní charakteristiku bionomie a rozšíření na území České republiky. Tyto údaje jsou převzaty z publikací o střevlíkovitých broucích, především z nejnovějšího klíče (Hůrka 1996) a údaje o rozšíření také z přehledu nálezů ze sbírky Jana Pulpána (Skoupý 2004).

Dále je uvedeno rozšíření na území Kraje Vysočina na základě shromážděných dat o výskytu jednotlivých druhů. Komentovány jsou druhy evidované pouze v Kraji Vysočina. = současný výskyt (od r. = historický výskyt (do r. Nejrůznější typy rašelinných stanovišť nacházíme v celé oblasti centrální Vysočiny zejména ve vyšších polohách. Zastoupeny jsou zde jak kyselá rašeliniště a rašelinné lesy, tak různé typy přechodných lučních rašelinišť, pramenišť i přechodů k minerálně bohatým slatinným biotopům. V nejvyšších polohách Jihlavských a Žďárských vrchů nechybí některé spíše horské druhy vrchovišť jako je Patrobus assimillis nebo v minulosti také Agonum ericeti. Vyznívají zde také druhy rašelinných biotopů vcelku hojné v jižních Čechách na Třeboňsku a Jindřichohradecku, jako je Bembidion humerale nebo Trechus rivularis.

Pro Vysočinu typické rašelinné louky hostí pestrá společenstva acidofilních střevlíků s typickými druhy Agonum gracile, A. piceum nebo Pterostichus rhaeticus. K zajímavostem patří např. Nejrůznější typy mokřadů patří na Vysočině k vůbec nejzajímavějším a na střevlíky nejbohatším biotopům. Krajina Vysočiny je bohatá na četná prameniště, vlhké louky, rybníky a navazující litorální porosty, ale také nivy řek a potoků s tůněmi. V těchto biotopech se často mísí fauna acidofilních druhů vyšších poloh s teplomilnými prvky otevřené krajiny v nížinách. Z tohoto důvodu jsou společenstva střevlíků v této oblasti velmi pestrá a zajímavá. K významným teplomilným prvkům nezastíněných břehů vod a litorálů patří např. Agonum lugens, Pterostichus elongatus, Diachromus germanus, Amblystomus niger, Chlaenius spoliatus nebo Chhlaenius tristis.

Čtěte také: Turistika a příroda

Tyto druhy nacházíme zejména ve východní části Třebíčska, ale některé pronikají zejména podél říčních údolí také na Jihlavsko či Žďársko. K nejzajímavějším nálezům dokládajícím mimořádnou hodnotu některých mokřadních lokalit patří např. Poněkud méně zajímavá je na Vysočině fauna stěrkových a štěrkopískových břehů větších toků. Díky přírodním podmínkám a značné degradaci tohoto typu prostředí je většina významnějších druhů dnes již vymizelá a k dispozici máme jen historické či zcela ojedinělé nálezy. K druhům, které v minulosti jistě obývali břehy řek, což dokládají starší údaje, patří např. Perilaptus areolatus, Dyschirius digitatus nebo Elaphrus aureus. K zcela výjimečným patří také nálezy druhů Tachys micros nebo Bembidion litorale.

Také zachovalé břehy potoků a říček ve vyšších polohách patří k ohroženým stanovištím stejně jako jejich nejvzácnější obyvatelé jako např. Lesní fauna zachovalých přírodě blízkých lesních stanovišť je poměrně bohatá a to hlavně v pestrých lesních společenstvech v říčních údolích. I když se zachovalejší lesy vyskytují často jen v malých fragmentech, nacházíme v nich pestrá společenstva střevlíků na rozdíl od rozsáhlých ploch kulturních lesů tvořených převážně smrkem. Ve vyšších polohách v bučinách a suťových lesích lze nají relitkní druhy jako je Carabus irregularis nebo Cychrus attenuatus. K velmi vzácným patří také Cymindis cingulata. K typickým druhům listnatých lesů, se kterými se můžeme setkat od nižších poloh až po zachovalé listnaté porosty na nejvyšších vrcholech Žďárských vrchů, je střevlík vrásčitý (Carabus intricatus).

Nejrůznější suché travnaté biotopy najdeme v různých podobách a v různé zachovalosti po celém území kraje. V teplejších oblastech Třebíčska a Ždárska se prolínají se stanovišti stepními, ve vyšších polohách kraje se jedná spíše o podhorské smilkové trávníky na mělkých půdách, nejčastěji bývalé pastviny nebo suché okraje lesů. Fauna těchto stanovišť je velmi pestrá a patří k významným složkám jejich biodiverzity. Lokality však bývají často plošně velmi omezené a jejich zachovalost závisí na způsobu obhospodařování. K charakteristickým druhům těchto stanovišť lze zařadit např střevlíky Amara equestris, Platyderes rufus, Panagaeus bipustulatus, Cymindis humeralis nebo Poecilus lepidus. Na nejzachovalejších lokalitách s vyšším podílem ploch s řídkou vegetací lez najít také střevlíčka Massoreus wetterhallii.

Zejména do oblasti Třebíčska a Svratecka významně zasahuje řada druhů střevlíků reprezentující stepní faunu jižní Moravy. Jedná se jak o reliktní druhy nejzachovalejších stepních biotopů, tak i o druhy teplých stanovišť v podobě okrajů polí, ruderálů a úhorů. K vysloveně stepním prvkům s vazbou na zachovalá travnatá stanoviště lez zařadit druhy jako Cymindis angularis, Cymindis miliaris, Olistophus sturmii nebo Harpalus subcylindricus. Řada stepních teplomilných druhů však obývá spíše různé typy narušovaných stanovišť, zejména okraje stepních biotopů a polí, úhory a podobně. K takovým patří např. krajník Calosoma auropunctatum, Poecilus sericeus, Zabrus tenebrioides, Pterostichus macer nebo Calathus cinctus. Na vápencových podložích na nejzachovalejších stepních stanovištích lze najít také střevlíka Pterostichus melas.

Suchá písčitá stanoviště na okrajích polí a skalnatých výchozech obývá vzácně Harpalus smaragdinus a v minulosti také byl také zjištěn Broscus cephalotes. Polní biotopy, louky a pastviny v minulosti hojně obýval střevlík měděný (Carabus cancellatus). Tento brouk je příkladem rychlého vymizení dříve běžného druhu, který v mnoha oblastech zcela vymizel nebo přežívá v izolovaných populacích (např. Na území Kraje Vysočina bylo na základě shromážděných dat zaznamenáno 328 druhů střevlíků (62 % fauny střevlíků zjištěné na území ČR). Z nich 47 druhů je uvedeno v různých kategoriích ohrožení v Červeném seznamu bezobratlých. V kategorii ohrožený (EN) je to 7 druhů, v kategorii zranitelný (VU) 30 druhů a v kategorii téměř ohrožený (NT) pak 10 druhů. Databáze shromážděných údajů z jednotlivých zdrojů obsahuje zhruba 8000 údajů.

Čtěte také: Přehled Environmentální Učebny Moravec

Výzkum fauny brouků na řece Bečvě

Řeka Bečva je poslední velká štěrkonosná řeka v České republice, jejíž vodní režim není ovlivněn přehradou na jejím hlavním toku. Nicméně, uvažuje se o výstavbě přehrady na této řece poblíž obce Skalička. Rozsáhlé štěrkové lavice, lužní lesy a široká škála mokřadů patří k cenným biotopům, které se zde vyskytují. Z těchto důvodů zahájili členové Východomoravské pobočky České entomologické společnosti výzkum fauny brouků v této oblasti.

První část výzkumu probíhala v letech 2016 až 2018 a v získaném materiálu bylo nalezeno 391 druhů brouků patřících do 55 čeledí. Z nich je 64 druhů brouků uvedeno v Červeném seznamu bezobratlých České republiky: 6 druhů patří mezi kriticky ohrožené, 17 druhů je uvedeno jako ohrožené, 16 druhů je považováno za zranitelné a 25 druhů je klasifikováno jako téměř ohrožené. Z těchto 12 druhů střevlíkovitých brouků, 3 druhy nosatců, 5 druhů drabčíků a 4 druhy vodních brouků patří mezi relikty.

Kromě toho je zákonem chráněn Brachinus crepitans a na této lokalitě žije také bohatá a silná populace Cucujus cinnaberinus. Tento druh je řazen mezi druhy evropského významu z hlediska ochrany přírody, a proto byly vyhlášeny Lokality Společenstva Významu a Přírodní památka Hustopeče-Štěrkáč, aby jej zde chránily. Realizace stavby přehrady by nepochybně vedla k zániku těchto chráněných území.

Nejdůležitější nálezy z faunistického a ochranářského hlediska jsou následující druhy brouků uvedené v abecedním pořadí: Agnathus decoratus, Altica palustris, Altica tamaricis tamaricis, Anogcodes ustulatus, Anthicus schmidti, Augyles sericans, Bembidion ruficolle, Bembidion testaceum testaceum, Betarmon bisbimaculatus, Bidessus delicatulus, Chaetocnema semicoerulea semicoerulea, Chaetophora spinosa, Cryptocephalus frenatus, Drapetes mordelloides, Dryops viennensis, Limnichus sericeus, Lixus myagri, Microon sahlbergi, Neophytobius granatus, Notoxus brachycerus, Ochthebius gibbosus, Ochthebius melanescens, Ochthebius metallescens metallescens, Phaedon laevigatus, Rhizophagus aeneus, Zorochros quadriguttatus a Zorochros meridionalis.

Monitorované území představuje unikátní lokalitu (nebo jednu z mála lokalit) na Moravě (respektive v celé České republice), kde se společně vyskytují všechny tyto zaznamenané vzácné druhy. Na základě těchto výsledků lze konstatovat, že území je unikátní a velmi významné v kontextu celé České republiky. Stavba přehrady by vedla k nenávratnému zničení všech cenných biotopů a ke zmizení na ně vázaných vzácných druhů.

tags: #moravec #brouk #rozšíření #Česká #republika #Slovensko

Oblíbené příspěvky:

• Environmentální programy Mgr. Dvorakové
• Ekologické zahradničení s listím
• Postup ekologické likvidace
• Cesta Zvědavosti na ZŠ
• Kde koupit 240l nádobu na odpad v Jihlavě