Recyklace odpadu z pneumatik

Motoristé jistě zpozorní, když se řeší pneumatiky, není to jednoduchá záležitost: kvalita, druh, správné přezutí, dezén, … To vše je součástí pravidelné péče o nezbytnou součást každého auta a motorky. Co ale mnohé vlastníky motorových prostředků často znejistí, je otázka „kam vyhodit pneumatiky?“. Žádná pneumatika není nesmrtelná a rozhodně nepatří do komunálního odpadu!

Pneumatika, neboli plášť či obruč, je vzduchem plněná pružná součást kol dopravních prostředků. Byla vynalezena doktorem Dunlopem kolem roku 1887. Skládá se z několika vrstev ze směsi pryže, přírodních vulkanizovaných a syntetických kaučuků, antioxidantů, sazí a dalších přídavných materiálů.

50 let rozmachu strojního průmyslu stačilo lidstvu na to, aby udělali z vyprodukovaného odpadu největší hrozbu naší planety. "Zločinům" proti přírodě se dopouští i někteří řidiči. Dokazují to sjeté gumy, které často najdeme pohozené u lesních cest a v potocích, kde do okolí uvolňují toxické látky. Zlikvidovat pláště ekologicky vás v dnešní době přitom nestojí nic. Za odhození pneumatik v přírodě může Policie ČR uložit pokutu až 50 000 Kč.

Pneumatiky mají při nevhodné formě „likvidace“ nepříznivý dopad na přírodu a na životní prostředí. Jak je uvedeno výše, pneumatiky obsahují značné množství látek, některé jsou silně toxické. Ty samozřejmě v přírodě zůstávají a kromě toho po dlouhá léta krajinu hyzdí. Snad každý z nás již v životě v lese potkal černou skládku ověnčenou odhozenými pneumatikami. Jarní opékání špekáčků na starých zimních pneumatikách je také krajně nevhodné řešení. Při spalování pneu vzniká velké množství toxických látek a nebezpečných plynů. Při pálení pryže a pneumatik se uvolňuje oxid síry, který dráždí dýchací cesty a může způsobit i nevratné poškození plic.

Možnosti likvidace pneumatik

Ekologická likvidace je přitom snazší, než by se mohlo zdát. Věděli jste, že cena za likvidaci pneumatiky je započítaná v jejich pořizovací ceně? Výrobci a prodejci pneumatik jsou povinni zřizovat místa zpětného odběru pneumatik. Od dubna 2016 spadají i pneumatiky mezi odpad, pro který platí kolektivní systém zpětného odběru. V ČR zařizuje zpětný odběr pneumatik ELTMA.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Ojeté pneumatiky můžete odevzdat ke zpětnému odběru na 4000 odběrných místech po celém Česku. Jsou téměř na každém rohu. Nejčastěji jde o samotné pneuservisy. Proto je nejlepší ojeté pneumatiky na konci životnosti nechat v pneuservisu přímo při přezouvání. Pneumatiky také můžete jednoduše zavézt do nejbližšího odběrného místa. Nemusíte se objednávat ani nic platit. Stačí pneumatiky prostě na místě předat.

Zpětný odběr pneumatik je na všech našich odběrných místech zcela zdarma. Vůbec přitom nezáleží na tom, kde bydlíte. Jsme totiž jedinou státem pověřenou společností pro zpětný odběr pneumatik. Zpětný odběr je tak financován z recyklačních poplatků. Ty tvoří část ceny pneumatiky už při jejím nákupu.

Naše odběrné místo snadno poznáte podle samolepky s logem Eltma „Místo zpětného odběru“.

O lepší recyklovatelnost pneumatik se významně zasloužila společnost Eltma. Ta v České republice provozuje více než 2900 sběrných míst. V roce 2018 se neziskovce podařilo zpětně odebrat 89 % plášťů, které na trh uvedli například výrobci Barum, Michelin či e-shop Pneumatiky.cz. Právě ti Eltmě hradí veškeré poplatky za šetrné zpracování starých gum. Sběrná místa ELTMA jsou v Česku i na Slovensku na každém rohu. V aplikaci Kam s ním? vyhledáte místa ve vašem okolí, kde se legálně zbavíte svého odpadu.

Co se děje s odevzdanými pneumatikami?

Jestli se ptáte, zda se dá pneumatika recyklovat, tak vězte, že ano. Pneumatiky lze využít jak materiálově, tak energeticky.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Recyklací pneumatik umožníte jejich opětovné využití, a tím šetříte planetu. Z recyklovaných pneumatik se dají vyrobit nové produkty, jako jsou gumové dlaždice, podložky, izolační materiály, protihlukové stěny nebo asfaltové směsi pro silnice. Tím se snižuje ekologická zátěž a přispívá to ke snižování odpadu a ochraně životního prostředí. Recyklace pneumatik je tedy odpovědným způsobem, jak se vypořádat se specifickým druhem odpadu a zachovat zdroje pro budoucí generace.

Využití starých pneu? A co se s odevzdanými pneumatikami stane?

1. Kreativitě se meze nekladou. Rčení, které u využití opotřebených pneumatik platí hned několikrát. Houpačky na dětská hřiště a atrakce pro lezení jsou klasika. Co ale třeba zahradní nábytek nebo středověké brnění? Z plášťů se dá zkrátka udělat ledacos.
2. Věděli jste, že i pro pneumatiky najdeme v průmyslu znovuvyužití? Granulát (mechanicky rozdrcená pryž) slouží k výrobě například brzd, tlumičů nebo protihlukových tvárnic u železničních přejezdů.
3. Jedním z novějších postupů pro využití starých pneumatik je fyzikálně-chemický proces pyrolýza. Gumy se zahřívají při minimální teplotě 500 °C bez přístupu vzduchu. Tím vznikne rozdrcený odpad, který se v reaktoru rozloží na plyn, kovy a saze.
4. Využití starých dezénů v energetice patří mezi nezbytné způsoby, jak se zbavit jejich ohromného množství. V zemích EU se jich ročně použije až 50 % jako zdroj alternativního paliva. To je použito v cementárnách, spalovnách i teplárnách. 1 tuna gum nahradí až 1,25 tuny uhlí. I když se nejedná zrovna o ekologickou likvidaci, je to lepší způsob, než pomalý rozklad pryže na skládkách.

Z hlediska materiálů použitých při výrobě pneu je můžeme rozdělit na ocelové kostry, textil a gumy. Ocelové kostry jsou dále použity v hutním průmyslu, textil například do izolačních desek. Guma se zpracuje do gumového granulátu, ze kterého se vyrábí např. tlumící podlaha na workoutovém hřišti. Existují také zařízení na energetické zpracování pneumatik. Takováto zařízení podléhají přísné kontrole a musí mít povolení ČIŽP (Česká inspekce životního prostředí).

Za běžných podmínek nejsou pneumatiky považovány za akutně toxický odpad. Studie však prokázaly, že při dlouhodobém kontaktu s vodou mohou z vyřazených pneumatik do okolí uvolňovat některé látky - například zinek (ten je součástí vulkanizačního procesu) nebo stopová množství dalších kovů a organických sloučenin.

Teplota vznícení pneumatik se pohybuje přibližně kolem 400 °C, bod vzplanutí je nižší (cca 250-300 °C). Nejde tedy o materiál, který by se snadno zapálil náhodou . I hašení je komplikované. Při požáru vzniká tzv. pyrolytický olej - směs uhlovodíků podobná těžkým ropným frakcím.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

V Evropě dlouhodobě převažuje energetické využití ojetých pneumatik (pálení). Přibližně polovina až dvě třetiny sebraných pneumatik končí jako alternativní palivo, nejčastěji v cementárnách. Používají se buď celé, nebo po nadrcení. Mimochodem, výhřevnost pneumatik je vysoká - srovnatelná s kvalitním uhlím. Tuna pneumatik může energeticky nahradit přibližně 0,7-0,8 tisíce m³ zemního plynu. Kovové výztuže i síra obsažená v pryži se navíc mohou přímo uplatnit při výrobě cementového slínku, což zvyšuje efektivitu tohoto způsobu využití. Ovšem při spalování vznikají emise a zplodiny, proto musí probíhat pouze v technologicky vybavených provozech. Zplodiny mohou být toxické a některé složky mají karcinogenní potenciál.

Protektorování pneumatik

Jde o tzv. „obnovu běhounu“. Princip je v tom, že se z opotřebené pneumatiky odstraní původní běhoun a na zachovalou kostru se nanese nová vrstva pryže. Tento postup se začal používat už koncem 19. století! Průkopníkem byla firma Michelin, která technologii rozvíjela přibližně od 90. let 19. Století.

Protektorování je běžné zejména u nákladních pneumatik, autobusů a letadel, kde má ekonomický i ekologický význam. Celá pneumatika se následně vloží do autoklávu, kde při nižší teplotě než u „teplého“ procesu dojde k chemickému spojení běhounu s kostrou. U osobních automobilů se protektoruje méně. Důvodem je nízká cena nových pneumatik. Odborníci často doporučují nepoužívat protektorované pneumatiky na přední nápravě osobních vozidel, kde jsou kladeny nejvyšší požadavky na stabilitu, řízení a brzdné vlastnosti.

Materiálové využití

Nejedná se o recyklaci v pravém slova smyslu. Ze staré pneumatiky novou nevyrobíme. A stejně tak již nelze zpětně získat kaučuk. Jde o downcyklaci, kdy se z vyřazených pneumatik získává materiál nižší hodnoty, který však má své využití.

Stejně jako u jiných druhů odpadů určených k recyklaci je hlavním problémem recyklace pneumatik více materiálů, které je potřeba od sebe oddělit. Pneumatika obsahuje přibližně 70 % pryže, 15 % textilu a 15 % ocelových drátů. Při recyklaci dochází nejdříve k rozsekání na kousky o velikosti cca 60 - 80 mm. Při zpracování pneumatik z nákladních aut se provádí podélné půlení a vytrhávání ocelových lan, které se předávají ke zpracovávání v hutích. Pak přichází na řadu mechanické nebo tzv. kryogenní drcení. Při kryogenním drcení se pneumatiky zmrazí ( - 80 ° C), následně se stávají křehkými, proto je lze snadno rozsekat sekacím strojem. Odstraňování nežádoucích částic (textil spojený s gumou) se provádí několika metodami. Produktem obou postupů drcení je gumový granulát různé velikosti, který se z části vrací zpět do automobilového průmyslu a slouží k výrobě nárazníků, těsnění a pneumatik. Velké využití nachází ve stavebnictví jako příměs do asfaltu při budování silnic, jelikož výrazně prodlužuje trvanlivost povrchu a snižuje hlučnost. Další uplatnění nalézá při úpravě povrchů dětských a sportovních hřišť, nebo k výrobě bezpečnostních prahů na železničních přejezdech. Vzhledem k častým krádežím kovových poklopů se nejedno město a obce rozhodlo je nahradit jiným materiálem, nejčastěji plastem nebo právě pryžem. K výrobě jedné pryžové mříže či poklopu se využije 5 - 6 ojetých pneumatik.

Moderní recyklace probíhá v několika krocích, počínaje primárním drcením pneumatik na menší kusy (tzv. „shreds“) o velikosti 5 až 40 centimetrů. Tyto kusy jsou následně buď použity pro energetické využití, nebo dále mechanicky zpracovány za účelem oddělení kaučuku, oceli a textilu.

Ocel z pneumatik je možné recyklovat na vysoké úrovni, zvláště pružinovou ocel, která díky své kvalitě a čistotě nalézá uplatnění při výrobě nových slitin ve slévárenství. Kromě mechanického zpracování se využívají i pokročilé technologické postupy, například používání vysokotlaké vody pro rozklad pneumatik, které nahrazují tradiční energeticky náročné nebo chemické metody.

Důležitost recyklace

Pneumatiky jsou vyrobené tak, aby vydržely desetitisíce kilometrů za každého počasí. Tato jejich odolnost ale znamená, že se samy jen tak nerozloží. Obsahují různé škodlivé látky a těžké kovy, které mohou způsobit znečištění půdy, vody a vzduchu, pokud se nevhodně likvidují. Když pneumatiky necháme ležet ladem nebo je vyhodíme do přírody, snadno se stanou terčem požáru. To je nejen nebezpečné, ale také se do ovzduší uvolňují toxické látky.

70 000 tun. Tolik se v ČR prodá každoročně pneumatik. Na místech zpětného odběru přitom řidiči odevzdají jen 63,6 % z nich. Zbytek končí v komunálním odpadu a na černých skládkách. Recyklace je přitom jednoduchá a zadarmo. Ať už pláště používáte na vůz, kolo, motocykl nebo stavební a zemědělské stroje, po jejich přezutí musíte opotřebené pneu ekologicky zlikvidovat.

Recyklace pneumatik přispívá k podpoře cirkulární ekonomiky tím, že snižuje množství odpadu ukládaného na skládky a zároveň snižuje potřebu využívat fosilní zdroje. Celkově recyklace pneumatik představuje integrovaný způsob zpracování, který kombinuje materiálové a energetické využití odpadu a směřuje k dlouhodobé udržitelnosti.

Přibližně 70 - 80 % starých pneumatik na světě je nyní zpracováno a z velké části recyklováno. Ojeté pneumatiky automobilů často pocházejí z dílen, autobazarů nebo sběrných míst a je nutné je zlikvidovat ekologicky. Pro předdrcení osobních, nákladních, zemních a zemědělských pneumatik (EM a AS pneumatiky) a dalšího pryžového odpadu se používají dvouhřídelové drtiče ARJES pro separaci různých součástí.

Použité pneumatiky nehnijí a proto je nelze likvidovat na skládkách. Správné nakládání s odpady je zásadní pro rozumné využívání těchto cenných zdrojů a minimalizaci dopadu na životní prostředí.

Recyklace pneumatik, které dosáhly konce svého životního cyklu, je důležitým procesem pro ochranu životního prostředí i efektivní využití cenných materiálů. Pneumatiky jsou složeny převážně z kaučuku, oceli a textilu, které je možné opět využít v různých průmyslových odvětvích. Podle evropského průmyslu s pneumatikami tvoří více než 70% materiálu kaučuk, asi 20% ocel a zbytek textilní vlákna.

Pneumatiky svůj příběh nekončí ve chvíli, kdy se dostanou pod minimální výšku dezénu. Postupují dále do fáze recyklace a vyrábějí se z nich další produkty. Zcela zásadní však je, aby se pneu dostalo ke zpracovatelům a neskončilo na různých skládkách.

Bezplatný systém pro zpětný odběr pneumatik je ideální možnost, jak staré pneumatiky zlikvidovat. Pneumatiky jednoduše můžete odevzdat například v pneuservise.

tags: #recyklace #odpadu #z #pneumatik

Oblíbené příspěvky:

• Vliv PAU na rostliny
• Jaké odpadkové koše Banquet vybrat?
• Analýza překážek ve školním klimatu
• Hrozby a příležitosti SWOT analýzy
• Témata pro výuku: Člověk a příroda