Popelářská auta denně svezou tuny komunálního odpadu. K tomu se přidávají plasty, papír nebo sklo z kontejnerů na tříděný odpad. Co se potom se všemi těmi vyhozenými věcmi a obaly děje? Možnosti jsou čtyři: recyklace, spalovny, chemicko-fyzikální nebo biologická likvidace a deponie. Která z nich se vám zamlouvá nejvíc?
Do kontejnerů na tříděný odpad vyhazujeme nejčastěji sklo, papír nebo plasty. Jde o cenné suroviny, které lze znovu zpracovat a využít. Z novinového papíru tak vznikají například notýsky nebo sešity, z plastových lahví igelitové tašky, z rozbitých sklenic láhve na víno. Cyklus je zachován a surovina znovu zužitkována.
Od skládkování odpadu se pořád víc opouští, a tak vznikají spalovny, ve kterých je možné využít odpad k energetickým účelům. Spalováním je produkována tepelná energie, která slouží nejčastěji k vytápění (centrální zásobování měst teplem). Případně se využívá pro výrobu páry k pohonu parních turbín, jež vyrábí elektrickou energii. Efektivní je především tzv. kogenerace, tedy výroba tepla i elektřiny najednou. Takové spalovny fungují například v Praze nebo Liberci.
K největším spalovnám v ČR patří ZEVO v Malešicích, kde se ročně spálí asi 310 tisíc tun odpadu a vyrobí se teplo pro 35 tisíc domácností.
Existují odpady, které si vyžadují speciální zacházení a odbornou likvidaci, jsou to třeba různé barvy, ředidla, ale také zbytky z restaurací, jako je třeba kuchyňský olej. Tyto odpady jsou vymezeny legislativou a podléhají chemicko-fyzikální nebo biologické likvidaci, kterou zajišťují specializované firmy. Využívá se například tzv. procesu regenerace. Třeba ředidla nebo rozpouštědla lze destilovat znečištěnou látkou a získat čistý regenerát, který má po skončení celého procesu podobné vlastnosti jako nové rozpouštědlo.
Čtěte také: Zateplení fasády s ohledem na životní prostředí
Odpad vzniká i při stavební činnosti - je to různá stavební suť, zemina, kamenivo. Tento materiál je třeba někde skladovat a případně ho zužitkovat při jiné stavební akci. K uskladnění slouží specializované deponie neboli skládky zemin, písků, stavební suti a dalších surovin.
Zjednodušeně můžeme komunální odpady rozdělit na směsný komunální odpad a tříděný odpad. Směsný komunální odpad (SKO) nelze dále vytřídit a končí na skládce nebo v zařízení pro energetické využití odpadů (ZEVO). S ohledem na ochranu životního prostředí a šetření primárních zdrojů je nevyhnutelné se snažit o minimalizaci produkce všech druhů odpadů bez ohledu na to, zda je lze recyklovat.
Podle ČSÚ je průměrná produkce komunálních odpadů z obcí cca 350 kg na jednoho obyvatele za jeden rok. Z pohledu veřejného zadávání může zadavatel ovlivnit nastavení svozu a místo vývozu. K tomu je však nevyhnutelné znát data: produkce odpadů, nastavení sběrné sítě, náklady na svoz. A následně obec/město/organizace může přesněji nastavit kroky vedoucí k motivaci obyvatel a snížit tak objem směsného komunálního odpadu a zvýšit míru třídění.
Z pohledu třídění je v současnosti největším problémem bioodpad, který stále tvoří přibližně 40 % z celkového množství komunálních odpadů, a přitom ho lze jednoduše zpracovat jak v průmyslové kompostárně či bioplynové stanici anebo v domácím kompostéru.
Pro správné nastavení svozu odpadů je tedy nevyhnutelné znát data (současný stav), a dle nich dále nastavovat systém odpadového hospodářství.
Čtěte také: Globální znečištění plasty
Pro nastavení funkčního a ekonomicky únosného systému je nutné:
Následně by měl zadavatel požadovat pravidelnou kontrolu efektivnosti nastavených opatření, a to formou ročního auditu.
Doporučuje se, aby dodavatel 1-2 x ročně provedl fyzickou kontrolu kontejnerových stání a rovněž i kontrolu obsahu nádob na směsný komunální odpad za účelem zjištění míry třídění. Pokud dodavatel zjistí, že nádoby na SKO obsahují odpady, které tam nepatří, nádobu nevyveze a označí nálepkou, která informuje o tom, že byla provedena kontrola a nádoba obsahuje nevhodný odpad. Dodavatel předem informuje zadavatele o termínech kontrol a na závěr mu předá zprávu z provedené kontroly. Součástí je i kontrola stanovišť a ne/naplněnosti kontejnerů, zda je vyhovující počet a umístění nádob.
Zadavatel by měl každý rok vyhodnocovat data o produkci a nakládání s odpady. Na základě těchto výsledků by pak společně s dodavatelem provedli optimalizaci sběru a svozu odpadů. Dalším požadavkem by mělo být přesné vážení popelnic, aby zadavatel poznal reálný objem odpadů.
Pro úplné zavedení správného systému odpadového hospodářství je důležité vědět, kde jednotlivé druhy odpadů fyzicky končí. Příklad Masarykovy univerzity: zadavatel deklaroval mj. omezování vzniku odpadů u objednatele a preference materiálového využití odpadů.
Čtěte také: Řešení problémů se znečištěním vody
Dodavatel by měl zadavatele informovat o způsobech konečného nakládání s odpady. Tyto informace poslouží k hodnocení, zda je s odpady nakládáno v souladu s hierarchií odpadového hospodářství dle zákona.
Správnému nastavení systému odpadového hospodářství napomáhá i zřízení technických služeb (TS), které se mohou lépe přizpůsobovat změnám při optimalizaci systému nakládání s odpady. Příkladem může být zavedení pytlového sběru vytříděných složek, který můžou zaměstnanci TS sami svážet na sběrný dvůr (nebo ho tam obyvatelé sami vozí) a až po naplnění sběrného kontejneru zadavatel objednává odvoz vytříděné složky, a to cíleně do zařízení na zpracování daného druhu odpadu.
Důsledné informování o stavu třídění a z nich vyplývajících ekonomických otázek je účinným nástrojem zpětné vazby pro obyvatele. Zapojení principů třídění do jednotlivých akcí (např. třídění na akcích pro veřejnost, pravidelné osvětové aktivity s přímým i nepřímým zapojením tématu třídění a odpadového hospodářství) je další účinný nástroj osvěty.
Za posledních dvanáct let se čistota ovzduší významně zlepšila. Přesto se stále ještě příliš odpadu zbytečně spaluje, místo toho, aby se likvidoval jiným, k přírodě šetrnějším způsobem. Z ekologického hlediska je určitě nejlepším způsobem likvidace odpadů jejich recyklace, to znamená zpracování a další využití. Na třetím, předposledním místě je spalování ve spalovnách odpadu nebo spalovnách nebezpečného odpadu, na posledním místě skládkování. To je v současné době velmi drahé.
Od února 2002 platí povinnost takzvaného zpětného odběru, to znamená, že výrobci musí svoje obaly na vlastní náklady sebrat a na vlastní náklady zpracovat.
Stejný zákon dává větší pravomoci obcím zakázat lidem spalování například suchého listí nebo trávy na zahrádkách buď absolutně nebo v určitém období.
Porovnáváme-li možnosti dopravy komunálních odpadů, jeho frakcí, je skutečností, že z komunálních dopravních systémů je právě kanalizace nejlépe uzpůsobena pro dopravu podstatné části organického odpadu, jelikož dopravuje odpad na jedno sběrné místo - do čistírny odpadních vod, která ho zpracuje až na produkty pro opětovné použití, přičemž nabízí celou škálu životnímu prostředí příznivých výhod.
V tomto transportním systému může být potravinový odpad dopravován rozmělněný na malé kousky a zředěný studenou vodou přímo z místa vzniku, časově bez prodlevy. Základním kamenem a prvním článkem tohoto připojení do systému je drtič potravinových odpadů (dále jen DPO). Je umístěn pod kuchyňským dřezem a jeho princip je založen na odstředivé síle: přivádí kuchyňský odpad do kontaktu s pevným drtícím prstencem, který drtí odpad na velmi malé kousky. Splašková voda vznikající tímto postupem odtéká domovní odpadní instalací a přichází do kanalizačního systému a dále do ČOV. Je ovšem třeba okamžitě uvést, že opravdu není možné drtit vše, co do drtiče dáme - třeba PE víčko od PET lahve nebo její kousky "nebere".
V USA se rozšiřovalo používání DPO od roku 1950, a díky tomu bylo důkladně prověřeno desítkami milionů spokojených uživatelů a také vodárenskými společnostmi spravujícími ČOV.
V současnosti je největší část ze 110 milionů fungujících drtičů nainstalována v USA, kde je stupeň osazení 48%.
K drtičům kuchyňských odpadů jsou uváděny ze strany vodárenských společností různá negativa k možným problémům s kanalizací, jako: hrozí nebezpečí ucpávání kanalizačních přípojek, dochází k významnému překročení limitní koncentrace NL ve splaškových odpadních vodách, a to až o řádově tisíce mg na litr.
Co se týče specifického vlivu rozdrceného odpadu, je možno z řady zpráv a studií konstatovat, že: Nárůst spotřeby vody byl vypočten na 2,1 m3 za rok pro typickou rodinu (2,7 členů). Terénní zkoušky prováděné v Itálii ukázaly pouze zanedbatelný nárůst kalů v septiku. Ve Švédsku (v městě Surahammar: 3000 drtičů a 6000 domácností) se neprojevily po několika měsících provozu drtičů žádné problémy s ucpáním nebo přetečením kanalizace.
Studie v Hrabství Heresfordshire a Worcestershire z roku 2007 prokázala, že DPO poskytují pohodlný a účinný způsob pro třídění kuchyňského potravinového odpadu u zdroje v domácnosti - oddělují jej od ostatního domovního odpadu za využití stávající infrastruktury.
| Ukazatel | Gramů na den a domácnost s DPO |
|---|---|
| BSK | 9,0 |
| CHSK | 18,0 |
| NL | 20,0 |
| celk. N | 1,0 |
| celk. P | 0,1 |
| oleje a tuky | 8,0 |
Směs vody a částic nadrceného kuchyňského odpadu spadá do definice ODPADNÍ VODA, protože "přichází z domácností a z WC a pochází primárně z lidského metabolizmu a činností v domácnostech".
Je třeba vzít do úvahy, že běžný obsah potravinových - kuchyňských - odpadů ve zbytkovém komunálním odpadu v domácnostech se pohybuje do 20%.
Je třeba také vzít do úvahy a zhodnocení, že zbytkový komunální odpad bez potravinového odpadu je daleko lépe tříditelný na dotřiďovacích linkách a jsou dosahovány vyšší výtěžnosti druhotných surovin.
tags: #možnosti #zneškodnění #komunálního #odpadu