Muslimové a vztah k ekologii: Islám a životní prostředí

Islám, podobně jako jiná náboženství, zaujímá specifický postoj k přírodě a životnímu prostředí. Ke zvířatům zaujímá islám postoj, podle něhož jsou nižším stvořením. Alláh je stvořil, aby sloužila člověku. Člověk by je však neměl zabíjet bez závažného důvodu, například potřeby stravy.

Podobně jako tóra v judaismu i korán v islámu určuje zvířata, která se považují za čistá (halal), a zakázaná (haram), jež se nesmějí konzumovat. Kromě vepřového masa je zakázáno konzumovat také velbloudy a psy, kteří mají v islámu zvláštní postavení. Arabové by se bez velbloudů neobešli, neboť jim pomáhají pohybovat se po poušti. Zvířata jsou i zde rituálně obětována a samotná porážka je uzpůsobena islámskému prostředí.

Rovněž se setkáváme s uctíváním posvátných míst, která bývají spojena se životem proroka Mohameda, koránem nebo Starým zákonem. Poutníci během poutě pijí ze studny Zamzam, která se nachází ve Velké mešitě v Mekce u Ka‘by. Voda ve studni je považována za zázračnou a obdařenou léčivými účinky. Je využívána nejen k pití, ale i k rituální očistě.

Dalším posvátným prvkem je Černý kámen. Podle pověsti jde patrně o „meteorit údajně snesený archandělem Gabrielem“. Kámen prý zčernal poté, co na sebe vzal všechny hříchy světa.

V islámské tradici bývá důležitou součástí rituálů voda. Pokud chce muslim provést rituál, pomodlit se nebo se najíst, musí se předtím rituálně očistit. Voda je považována za očistnou, pokud je tekoucí - dešťová, pramenitá, říční, mořská nebo studniční. Pokud není voda k dispozici, například v poušti, lze očistu provést i pískem.

Čtěte také: Životní prostředí a islám

Rozlišuje se malá a velká očista. Při malé očistě, tzv. wudú, se omývají čtyři hlavní části těla: obličej (včetně úst a nosu), hlava včetně uší, ruce až po lokty a nohy až po kotníky.

V dnešní situaci je dobré si uvědomit a stále připomínat: hlavním cílem sekty, která si říká Islámský stát, je něco ještě daleko nebezpečnějšího než jejich vražedné útoky a zabíjení nevinných, to jsou jen prostředky. Jde jim o vyvolání války mezi islámem a Západem. Všichni ti na Západě, kdo nevidí zásadní rozdíl mezi extremisty a islámem, jsou vítanými spojenci islamistických extremistů a ti se z nich radují ještě více než z evropských pomatenců, kteří vstupují do jejich řad.

Máme-li s muslimy „stejného Boha“? Kdo na tuto otázku odpoví negativně, prokazuje nejen elementární neznalosti dějin kultury a náboženství, ale také naprostou neznalost křesťanského vyznání. Jako křesťané vyznáváme víru „v jednoho Boha, otce všemohoucího, stvořitele nebe i země“, Boha všech lidí - nikoli nějakého zvláštního kmenového bůžka pouze křesťanů či katolíků, jednoho exempláře bohů, vedle něhož by byl jiný, cizí bůh muslimů, Židů apod.

Samozřejmě jsou mezi těmi náboženstvími, ale i uvnitř nich, rozdílné teologické koncepce, způsoby chápání a popisování Boha, že tam najdeme nejen stejné či podobné, ale i odlišné příběhy. Korán mluví o Ježíšovi a jeho panenské matce s velkou úctou, nás ovšem dráždí, že o něm mluví v důležitých věcech jinak než naše tradice a naše posvátné texty.

Muslimové nám dělají přesně to, co jsme my křesťané po tisíciletí dělali Židům: také jsme Židům říkali, že my jejich Bibli (kterou jsme nazvali „Starý zákon“) rozumíme jinak - a samozřejmě na rozdíl od nich správně, že jen my víme, koho přesně měli na mysli proroci a žalmisté, apod. Také my jsme považovali židovství za pouhý vývojový předstupeň našeho náboženství, za náboženství, které je tím naším nahrazeno - a někdy s pocitem (s tragickými důsledky), že nejen židovská víra, ale i Židé jsou už „nahraditelní“.

Čtěte také: Příroda v nacistickém Německu

Mezináboženský dialog není jen intelektuální hra, ale směřuje k revolučnímu obratu ve vzájemném nahlížení bez těchto nebezpečně druhé degradujících schémat. Mám mnoho důvodů, proč jsem katolíkem, a ne muslimem - a jeden z hlavních je rozdíl v přístupu obou náboženství k posvátným textům.

Křesťané, alespoň ti, kteří mají určité náboženské vzdělání, vědí o různých (např. alegorických) způsobech výkladu Bible už od starověku, a zejména od osvícenství. Vědí, že Bibli je možné chápat buď vážně - anebo doslova. Primitivní doslovný výklad fundamentalistů, kteří ignorují, že mnohá místa v Písmu jsou odrazem kulturně-dějinného prostředí autorů, nikoli přímým diktátem „shůry“, vede k tomu, že si do biblického textu neuvědoměle promítají představy své doby. Tímto kritickým způsobem ovšem muslimové ke Koránu běžně nepřistupují, chápou ho většinou nehistoricky a doslovně, což může mít velmi neblahé důsledky.

Ale přiznejme si, že mnoho křesťanů dosud přistupuje k Bibli jako muslimové ke Koránu. A vězme také, že naopak i mezi muslimy se začíná šířit umění historicko-kritického výkladu Koránu. Nedávno zaznělo velmi významné slovo nejvyššího představitele univerzity Al-Azhar („Vatikánu“ sunnitského islámu), že je třeba takto nově přistupovat ke Koránu a učit tak imámy, zejména ty, kteří působí na Západě, a zároveň jasně odsoudit zneužívání islámu k šíření politického extremismu.

Máme-li zabránit tomu, aby válka s teroristy přerostla ve „válku civilizací“ a sebevraždu lidstva, musíme proti předsudkům a černobílým „obrazům nepřítele“ postavit znalost a úsilí o porozumění, které je nezbytným předpokladem soužití. Předsudkům se daří z mnoha důvodů zvláště v naší zemi - také proto, že s muslimy prakticky žádné přímé zkušenosti nemáme a náboženské vzdělání Čechů je zcela tristní, bohužel i mnoha křesťanů.

Ozývají-li se nejen na shromážděních neofašistů, ale i v křesťanských chrámech výroky, že křesťanství má Boha lásky a milosrdenství a islám jiného Boha, nelítostného Boha nenávisti, že křesťanství je náboženství života a islám náboženství smrti, je třeba jasně říci, že tyto výroky jsou nejen z odborného teologického a religionistického hlediska naprosto neudržitelné, že jsou dokonce na hranici trestného činu podněcování k nenávisti, nýbrž že jsou především nesmírně společensky nebezpečné.

Čtěte také: Česká republika a nové zákony o odpadech

Je příznačné, že se to děje v době, kdy církev vzpomíná padesáté výročí dokumentu II. vatikánského koncilu Nostra aetate, který ve vztahu k muslimům cituje výrok papeže Řehoře VII. ze 7. Tedy: Nevěřme těm, kdo nám chtějí namluvit, že „náš“ Bůh je bohem mezi jinými bohy, kdo tvrdí, že Allah (jméno pro Boha v arabštině, blízké aramejštině, jazyku Ježíšovu) je jakýsi konkurenční „jiný Bůh“.

Nevěřme těm, kdo nevidí rozdíl mezi islamismem a islámem, kdo tvrdí, že jsme ve „válce s islámem“ - toto nahrávání propagandě islamistů se totiž může stát „sebenaplňujícím proroctvím“.

tags: #muslimové #a #vztah #k #ekologii #islám

Oblíbené příspěvky:

• Jarní příroda v detailu
• Ideální koš na tříděný odpad 60 l
• Knihy Svojtka: Příroda kolem nás
• Rozměry košů Nobilia
• Radnice v Rožnově pod Radhoštěm