Muslimové a třídění odpadu: Studie o životním prostředí a náboženských povinnostech

Bombaj se svými dvaceti miliony obyvateli patří mezi nejzalidněnější města na světě. Jedním z procesů, které udávají dynamiku zdejšího života, je neustálý boj o místo mezi obyvateli oficiálních městských částí a lidmi žijícími ve slumech, kteří představují šedesát procent zdejší populace.

Obyvatelé slumů bývají považováni za druhořadé občany. Právě na nich přitom často závisí kvalita života jejich spoluobčanů z lepších městských čtvrtí.

„Když se v Indii řekne dodržování vzdálenosti, lidé si to automaticky spojí s kastovním systémem. Příslušníci nižších kast byli vždy stigmatizováni, protože byli spojováni se špínou a šířením nemocí. Lidé z vyšších kast se s nimi nechtěli stýkat a vyčleňovali je na okraj společnosti,“ tvrdí Vinód Shetty, který má v Bombaji advokátní kancelář a zastupuje pracující v šedé ekonomice.

„Rozdělení společnosti sice existuje jen v naší mysli, ale ovlivňuje, jak se chováme jeden k druhému. Ve skutečnosti však oddělení nejsme a ne­ustále se setkáváme. Lidé z vyšších tříd obyvatele slumů nezbytně potřebují ke svému životu. Právě oni totiž pohánějí město kupředu - pracují v továrnách, vyrábějí jídlo, hlídají děti, sbírají odpad, recyklují nebo dělají řidiče veřejné dopravy. Když se po příchodu koronaviru začali lidí ze slumů ostatní bát a nepouštěli je k sobě, aby se od nich nenakazili, město začalo kolabovat,“ komentuje situa­­ci Shetty, který během studia práv v osmdesátých letech vstoupil do studentských organizací a aktivně vystupoval proti různým formám vládního útlaku vůči nižším třídám společnosti.

„V Indii dlouhodobě dochází k masivní migraci lidí z venkova do měst v důsledku industrializace zemědělství a dalších faktorů. Ve městech však není dostatek dostupného bydlení, a tak většina nemá jinou možnost než žít nelegálně ve slumu. Dharaví vzniklo v roce 1884, kdy britská koloniální správa vyčlenila prostor na tehdejší periferii Bombaje pro kožedělný a hrnčířský průmysl. Obě tato odvětví byla tradičně chápána jako nečistá a praktikovali je příslušníci nižších kast hinduistické společnosti a muslimové.

Čtěte také: Ekologické principy v islámu

Segregace byla jedním z hlavních urbanistických rysů britské koloniální administrativy; jejím cílem bylo rozdělit obyvatelstvo a demonstrovat tak své dominantní postavení. Přesídlování lidí na okraje měst přitom bývalo zdůvodňováno zamezením šíření nemocí. Urbanista Mike Davis v knize The Planet of Slums (Planeta slumů, 2006) uvádí, že Britové byli největšími zřizovateli slumů v dějinách. Po vyhlášení nezávislosti žádná větší změna nenastala. V rychle se rozvíjející metropoli byla prázdná místa ponechána ladem s tím, že časem nabudou na hodnotě a bude zde možné postavit mnohem lukrativnější projekty než bydlení pro chudé. Kombinace nezastavěných míst a masivní migrace z venkova vyústila nevyhnutelně ve vznik mnoha neoficiálních čtvrtí. Dlouho uplatňovaným řešením byly demolice a následně nucená relokace obyvatel do oblastí, které se z urbanistického hlediska jevily jako nevýznamné. Dharaví je jedno z mála neformálních osídlení v Bombaji, kterému se podařilo tomuto osudu uniknout.

„Místa jako Dharaví, která máme tendenci přehlížet, protože se jedná o slumy, ve skutečnosti vypovídají o historii města mnohem víc než budovy postavené v koloniální éře nebo po získání nezávislosti. Dharaví svou historií sahá až do předkoloniál­ní éry, kdy zde stála rybářská vesnice, jejíž pozůstatky jsou tu dodnes. A takových míst jako Dharaví je v Bombaji mnohem víc,“ tvrdí Kalpana Šarma, autorka knihy Rediscovering Dharavi (Znovuobjevit Dharaví, 2000) a novinářka, která se věnuje tématu městské chudoby.

„Osobně mám problém už se samotným pojmem slum. Je to zkratka, která je mediálně vděčná. Když se řekne slum, okamžitě se nám vybaví místo plné všemožných tragédií, a nepřímo tak stigmatizujeme miliardu lidí žijící na této planetě. Při své první návštěvě Dharaví před dvaceti lety jsem byla překvapena, protože z mého pohledu se o slum vůbec nejednalo. Viděla jsem svébytnou čtvrť, kde se bydlení mísí s výrobou a obchodem. Spíš než slum je to průmyslová oblast. Lidé, kteří zde žijí, jsou pravými umělci přežití. Základem tohoto systému je maximální vy­­užití prostoru. Pokoj o rozloze dvaceti metrů čtverečních, ve kterém se přes noc vyspí pětičlenná rodina, se přes den stává manufakturou a obchodem. Jednotlivé sektory ekonomiky jsou úzce provázané, což zaručuje vysokou efektivitu.

I zde však existuje nátlak vlády, která chce problém Dharaví „vyřešit“. Půda, na které Dharaví stojí, během století získala značnou hodnotu. Díky růstu města se z dřívější periferie stala centrální oblast nedaleko nejvýznamnějšího bombajského byznys centra Bandra Kurla Complex. Od roku 2004 se jedná o projektu Dharaví Redevelopment, který připravuje vláda státu Maháráštra ve spolupráci s architektem Mukéšem Mehtou. Projekt má nalákat zahraniční developery, kteří postaví nové domy na základě Mehtova návrhu. Oblast se má rozdělit do tří sektorů: první z nich nabídne bydlení příslušníkům středních a vyšších tříd, ve druhém by měli zadarmo bydlet původní rezidenti a do třetího by se přesunula veškerá výroba a obchod. Další problém je, že projekt redukuje oblast, kde je možné bydlet, na třetinu, což by nevyhnutelně vedlo k tomu, že statisíce lidí by musely svůj domov opustit,“ tvrdí Šarma a odkazuje na zkušenosti z jiných rozvojových projektů, kde bylo obyvatelům slumů nabízeno bydlení ve výškových budovách. Lidé zde nemohli praktikovat svůj způsob života a obživy a postupně se vraceli zpátky do slumů.

„Změna nastane pouze v případě, že lidé ze slumů založí organizace a budou vytvářet tlak na vládu, aby legalizovala jejich činnost a umožnila jim, aby realizovali rozvoj svého domova. Po dlouhá desetiletí nám dokazují, že jsou toho schopni. Teď je ještě potřeba, aby to uznal i stát a uvědomil si, že na tom nebude tratit, ba naopak,“ komentuje stávající situa­ci Shetty a dodává: „Během koronavirové krize jsme si uvědomili, že jsou lidé z Dharaví pro fungování města nezbytní. Urbanizace však bude pokračovat a otázka chudoby se sama nevyřeší. Proto se musíme zbavit vnímání obyvatel slumů jako druhořadých občanů.

Čtěte také: Více o třídění odpadu v básních

Zatímco se tisíce zbožných muslimů vydávají tento týden při každoroční pouti hadždž do nejposvátnějších islámských míst v Saúdské Arábii, vědci varují, že posvátný obřad je ohrožen kvůli rostoucímu horku. Podle studie zveřejněné v časopise Environmental Research Letters by se riziko, že poutníci do Mekky utrpí život ohrožující úpal, mohlo zvýšit až pětinásobně.

Při zvýšení teploty o dva stupně Celsia - což je méně ambiciózní cíl pařížské klimatické dohody z roku 2015 - se pravděpodobnost úpalu zvýší desetkrát, uvedl v Berlíně sídlící think-tank Climate Analytics. "Tento region je už nyní náchylný k nebezpečným teplotám. Zjistili jsme, že poutníci budou ohroženi i v případě nejlepšího scénáře, kdy teploty vzrostou o 1,5 stupně Celsia," uvedl Fahad Saíd, hlavní autor studie.

Pouť do Mekky nazývanou arabsky hadždž má vykonat aspoň jednou za život každý muslim, který si to může dovolit a jemuž to umožňuje zdraví. Její součástí je několik aktivit - včetně venkovních modliteb a putování z jednoho náboženského místa na druhé. Kvůli koronaviru může letos od 17. do 22.

Vyšší riziko úpalu ovšem nepramení jen z rostoucí teploty, ale i z vyšší vlhkosti vzduchu, která brání rychlejšímu odpařování potu a znesnadňuje ochlazování těla. Saúdskoarabské úřady se hrozbou rostoucího horka zabývají - národní strategie pro boj s extrémním horkem během poutě hadždž z roku 2016 se zavázala k umístění klimatizací a ventilátorů do všech vnitřních prostor a k zajištění dostatku vody.

Zatímco loni mohlo na tradiční náboženskou pouť pouze 1000 věřících, letos se hadždž rozšířil pro více lidí - ale jen pro místní obyvatele mezi 18 a 65 lety, kteří jsou plně očkování proti covidu-19, případně nemoc prodělali, a kteří nemají chronické nemoci. Omezený počet poutníků tak zároveň znemožnil účast těm, kteří jsou úpalem nejvíce ohroženi. A rovněž znamená, že chladicí jednotky mohou pracovat efektivněji.

Čtěte také: Udržitelnost a McDonald's: Třídění odpadu

"Letos jsou počty nižší, ale v normálních letech se při pouti hadždž sjíždějí dva miliony lidí na omezený prostor. Autoři studie proto muslimským zemím doporučují, aby zvážily aktivnější omezování emisí v rámci pařížské dohody, a vyhnuli se tím velkému ohrožení pro jeden z ústředních prvků jejich víry.

tags: #muslimové #a #třídění #odpadu #studie

Oblíbené příspěvky:

• Efektivní likvidace eco WC odpadu
• Informace o skládce Železný Brod
• Realizace environmentální výchovy
• Kompletní průvodce likvidací vozidel
• Pískomil mongolský - chov