Následná péče o skládky odpadu v České republice

Každý provozovatel skládky má povinnost zajistit následnou péči po ukončení provozu. Problematika skládek je legislativně ošetřena, a cílem je tlak na odklon odpadu ze skládek a zvýšení míry jeho materiálového využití, zejména ve formě recyklace.

Co je skládka odpadu?

Skládka označuje místo vyhrazené k ukládání směsného komunálního odpadu.

Typy skládek

Aby to nebylo tak jednoduché, skládek je víc typů, a to proto, že ne každý typ odpadu se může házet „jen tak“ někam:

• Skládky, kam ukládáme odpad, který není nebezpečný. Slouží prostě k ukládání takových těch nejběžnějších druhů odpadu a takový skládky jsou zabezpečený proti únikům znečišťujících látek do okolí. U nás jich je cca 170.
• Skládky, které slouží k ukládání nebezpečnýho odpadu hlavně z průmyslu, ale také z obcí, a mají ty nejvyšší bezpečnostní pravidla, aby do okolí nemohlo nic nebezpečného uniknout. Někdy se dokonce některý druhy nebezpečnýho odpadu zalívají do skla nebo betonu.

Jak probíhá skládkování?

Svozový vůz dojede na určené místo, kde vyklopí nashromážděný odpad. O zmenšení jeho objemu se postarají speciální vozy, tzv. kompaktory, které odpad rozhrnou a udusají. Každá denní vrstva odpadu se pak zasype zeminou, aby kolem nepoletovaly kousky smetí.

Rekultivace skládky

Rekultivace řízené skládky S-OO (skládka - ostatní odpad) a S-NO (skládka - nebezpečný odpad) je novou stavbou, která má za cíl navrácení území do krajiny. Cílem tohoto dlouhodobýho a náročnýho procesu je vlastně uvedení místa poznamenanýho naší činností do souladu s okolím.

Čtěte také: Svoz a likvidace stavební suti

Technická a biologická rekultivace tělesa skládky obnáší zejména:

• vytvarování tělesa odpadů do projektovaného tvaru, zaručujícího dlouhodobou stabilitu,
• nepropustné překrytí odpadů překryvnými a těsnící vrstvami dle ČSN,
• vytvoření podorničních a orničních vrstev pro následné začlenění zrekultivované skládky do krajiny,
• osetí, výsadbu keřů.

Po provedení rekultivace probíhá podle zákona program následné péče, který trvá 30 let. Rozsah péče určuje příslušný Krajský úřad.

Podorniční zemina o minimální tloušťce 0,7 m (1. Podorniční zemina (pouze místně u dřevin) o minimální tloušťce 0,35 m (2.

Staré skládky odpadů

Staré skládky odpadů představují potencionální riziko pro životní prostředí, ekosystémy a v některých případech i pro obyvatelstvo. Vliv skládky na okolí je určován materiálovým složením deponie, fyzikálně chemickými a biochemickými podmínkami ve skládkovém tělese a také časem. Obecně lze říci, že ve starých skládkách komunálních odpadů nebyl obsah biologicky rozložitelné hmoty majoritní a běžné bylo skládkování inertních a průmyslových odpadů. Další rizikovou skutečností bylo nedokonalé nebo téměř žádné hutnění odpadu, a tím větší možnost průniku atmosférického kyslíku do skládkovaného materiálu. Vedle původního složení deponovaného odpadu je nutno zohlednit i materiálovou změnu skládkového materiálu vlivem geochemických a biochemických reakcí v tělese skládky. V případě starých skládek průmyslových odpadů závisí jejich vliv na horninové prostředí především na typu skládkovaných odpadů, respektive druhu a koncentraci rizikových látek. Jen výjimečně lze nalézt jednodruhové skládky průmyslových odpadů (např. skládky neutralizačních kalů, kalů z rafinace ropy pod.). Rozhodujícím požadavkem rekultivace je především začlenění deponie do krajiny a možnost alespoň omezeného využití jejího povrchu.

Staré skládky komunálních odpadů jsou v mnoha případech lokality s vysokou druhovou diverzitou. Území je totiž většinou ponecháno přirozené sukcesi a pestré stanovištní podmínky podmiňují i existenci druhově bohatých společenstev. Často používanou metodou je zatěsnění povrchu, které bezpochyby významně snižuje negativní dopad skládky na podzemní vody. Je třeba vždy odpovědně zvážit skutečnou potřebu instalace těsnící vrstvy. U většiny lokalit lze proto předpokládat odeznění negativního vlivu na horninové prostředí. Při rekultivaci je možno doporučit co nejmenší zásahy do tělesa deponie, nutností je však přetvarování povrchu bez bezodtokých oblastí, zabránění nátoku povrchových vod do tělesa skládky a vynechání těsnícího prvku, který významnou měrou komplikuje následnou péči o skládku. Odhlédneme-li i od nemalých nákladů na vybudování těsnícího a drenážního prvku, vyvstává tu i problém do budoucnosti, tj.

Čtěte také: Judikatura – porušení péče

Návrhy rekultivací starých skládek bez užití těsnicího prvku, podle našich zkušeností, bohužel narážejí na byrokratickou bariéru státních úřadů, které vyžadují plnění státních norem, ačkoliv se jedná o staré skládky a o skládky s prokazatelně minimálním vlivem na životní prostředí. Zkoumání a rekultivace starých skládek je poměrně finančně náročná činnost a její intenzita jednoznačně závisí na množství dotací uvolňovaných státem či EU. Příjemci těchto dotací jsou nejčastěji územně správní celky (obce, kraje), výjimečně další subjekty. Dotace jsou zaměřeny na průzkum skládek a jejich uzavření (ať již rekultivací nebo sanací). V některých případech je hrazen i krátký monitoring.

Podle platné legislativy však doba následné péče o uzavřenou skládku nesmí být kratší než 30 let. Pro toto období však není k dispozici žádný dotační titul, který by umožnil alespoň částečnou kompenzaci nákladů. Obce tyto náklady musí hradit ze svých rozpočtů, což pochopitelně vede ke snaze o jejich minimalizaci. Státní správa nemá ve většině případů žádné relevantní nástroje pro uložení nápravných opatření a účast na takovém projektu je v podstatě dobrovolná. Navíc náklady na následnou péči v celém svém časovém horizontu mohou dosáhnout hodnoty investice do rekultivace.

Příklad: Stará skládka odpadů Kozly

Stará skládka odpadů Kozly byla původně založena v pískovcové roklině. Sklon čela skládky byl značný, nejvyšší mocnost skládky přesahovala 30 m a objem uložených odpadů se odhaduje na více jak 1 mil. Hlavním problémem následné péče byl úhyn vegetace z důvodu nestabilizované struktury půdy. V plochých částech deponie docházelo k periodickému zamokření a vysoušení zemin a tím i k odumírání sazenic. Ztráty během 1. roku dosahovaly na většině těchto ploch až 100 %. Dvě kola dosadeb situaci nevyřešila, úhyn se opakoval.

Při přívalových deštích v létě roku 2010 došlo k poškození odvodňovacího příkopu na nejnižší terase skládky, jeho sesuvu a protržení fólie a průniku srážkových vod do tělesa. Došlo k vyplavení značného množství skládkového materiálu do přilehlého lesa a vytvoření rozsáhlé kaverny pod fólií. Náprava této havárie proběhla až v létě 2012 za relativně značných finančních nákladů.

Financování následné péče

• Tvorba rezervy se zahrnuje do nákladů provozovatele skládky. Úroky z peněžních prostředků rezervy jsou její součástí.
• Peněžní prostředky rezervy ve stanovené výši se ukládají na zvláštní vázaný účet podle zákona upravujícího rezervy pro zjištění základu daně z příjmů vedený v České republice u banky nebo u pobočky zahraniční banky se sídlem v jiném členském státě Evropské unie. Pro každou skládku, na kterou je vydáno rozhodnutí podle stavebního zákona, musí být zřízen samostatný zvláštní vázaný účet.
• Smlouva s bankou nebo pobočkou o zřízení zvláštního vázaného účtu musí obsahovat údaj, které skládky se rezerva týká, a ustanovení, že se jedná o zvláštní vázaný účet, který je bankou nebo pobočkou spravován podle tohoto zákona. Dispozice s peněžními prostředky rezervy ode dne zřízení zvláštního vázaného účtu je možná pouze se souhlasem krajského úřadu příslušného podle umístění skládky.

Čtěte také: Přírodní produkty pro miminka

tags: #nasledná #péče #skládka #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Více o ekosystémové a krajinné ekologii
• Úmluva o klimatických změnách z Kataru
• Recyklace plastů: Řešení?
• Prozkoumejte svět kresleného medvěda a přírody
• Udržitelné hospodaření s dešťovou vodou