Nový zákon o odpadech č. 541/2020 Sb. přináší do odpadového hospodářství zásadní změny v podobě několika zásadních milníků a spoustu změn, ve kterých často není snadné se vyznat.
Odpadové hospodářství se zakládá na hierarchii, podle níž je prioritou předcházení vzniku odpadu. Předcházení vzniku odpadu znamená konat tak, že odpad nevzniká nebo že ho vzniká méně. Je několik cest, jak produkovat odpadu méně. Odpady produkujeme prakticky denně, každý den máme příležitost vytvořit jich méně. Začít lze i těmi nejmenšími věcmi. A hlavně začít u sebe. Jen každý sám ví, co mu vyhovuje.
Odpady se stávají povinností obce od chvíle, kdy je občané uloží na místě k tomu určenému. Od okamžiku, kdy občan odloží odpad na obcí určené místo, se stává jeho původcem obec. Nový zákon o odpadech říká, že obec může obecně závaznou vyhlášku vydat, ale není to její povinnost.
Obec má za úkol:
Způsob nakládání s odpady může obec stanovit obecně závaznou vyhláškou, díky čemuž nastaví obecní systém. Jestli si obec nastaví systém obecně závaznou vyhláškou, může stanovit povinnosti osob související s předáváním odpadů a movitých věcí do obecního systému. Pokud se vydala obecně závazná vyhláška o systému odpadového hospodářství obce, může obec určit nakládání se stavebními odpady, movitými věcmi, které jsou předány jako neodpad (např.
Čtěte také: Česká republika a ochrana ovzduší
Dále se obecní úřad stará i o projednávání přestupků, kterých se dopustili občané nedodržováním povinností nastavených obecním systémem. Obecní úřad řeší také i přestupky podnikatelů (např. Pravidla platí pro každého, proto nejen občan nebo podnikatel, ale i obec se může dopustit přestupků, za které jí hrozí pokuta.
Nový zákon o odpadech zásadně mění poplatky za odpady uložené na skládku. Do určitého množství odpadů uložených na skládku (180 kg/obyvatel v roce 2023, 170 kg v roce 2024, 120 kg/obyvatel v roce 2029) obce v kalendářním roce zaplatí 500 Kč za tunu jako doposud.
Výnosy z poplatků budou větším příjmem pro Státní fond životního prostředí (SFŽP) a menším příjmem pro obce, na jejichž území skládka leží. Celkové množství odpadů, na které obec uplatní sníženou sazbu 500 Kč, nesmí v roce 2023 přesáhnout 180 kg na jednoho obyvatele. Obec s 1 000 obyvateli proto může letos na skládku uložit 180 000 kg odpadu. Počet obyvatel pro získání slevy vychází z bilance obyvatel zpracované Českým statistickým úřadem k 1. lednu předchozího kalendářního roku. Pro výpočet v roce 2023 proto budete potřebovat bilanci k 1.
Poplatkovým obdobím je kalendářní rok. Obec by měla zavést poplatek s účinností od 1. 1. Podle zákona může sazba dosáhnout až na 1 200 Kč/poplatník/rok. Jeho výše závisí na rozhodnutí obce a není nutné ji zdůvodňovat v OZV. Osvobození od poplatků v zákoně definuje § 10 g. Obec ale může v OZV nastavit další způsoby osvobození a úlev (např. Tento poplatek zohledňuje skutečné množství odloženého odpadu. Tyto základy se nedají kombinovat, obec zvolí pouze jeden z nich.
Pokud se majitel pozemku dozví o nezákonně uloženém odpadu na svém pozemku, musí to oznámit obci s rozšířenou působností (ORP), v jejímž správním obvodu se odpad nachází. ORP se pokusí najít vlastníka odpadu a pokud se jí to nepodaří, vyzve vlastníka pozemku k odklizení odpadu do 30 dní. Pokud majitel pozemku odklizení nezajistí, může mu pak ORP uložit, aby místo alespoň zabezpečil.
Čtěte také: USA a životní prostředí
Nový odpadový zákon přinesl změnu ve školním sběru. Vlastníkem plastů, papírů nebo kovů, které žáci a studenti přinesli, je škola, ale za jeho původce se považuje obec. Škola proto musí obci do 15. 1.
V případě, že provozovatel zařízení pro nakládání s odpady (např. sběrna) přebírá komunální odpad od občanů i mimo obecní systém, musí do 15. 1. Původci (podnikatelé), kteří produkují odpad podobný komunálnímu odpadu, mohou na základě smlouvy s obcí využít obecní systém nakládání s odpady. V případě stavebního a demoličního odpadu se tato povinnost týká i občanů.
Strategie recyklační společnosti bude v blízké době nahrazena strategií oběhového hospodářství (Circular Economy). Princip oběhové hospodářství předpokládá takový systém výroby a spotřeby, při kterém vzniká co nejméně ztrát. K naplnění nové strategie by měl více přispívat i ekodesign výrobků - přepracování jejich konstrukcí, včetně jejich výrobních procesů, ve prospěch minimalizace plýtvání primárními surovinovými zdroji a používání recyklovatelných materiálů, které lze opět přeměnit na zdroje po ukončení jejich životnosti.
Každá část výrobku, která není zužitkována, ve skutečnosti představuje potenciální hospodářskou ztrátu. Samozřejmě představuje ale také problém z hlediska životního prostředí, protože se jedná o odpad.
Pro ilustraci - Evropská unie v roce 2010 vytvořila v průměru kolem 4,5 tuny odpadu na jednoho obyvatele. Přibližně polovina z tohoto množství se vrací zpět do výrobního procesu. Vedle toho bylo v rámci EU na jednoho obyvatele vytěženo 12,4 t a do EU bylo dovezeno 3,2 t primárních surovin. Z EU bylo ve stejném období vyvezeno 1,3 t surovin na obyvatele za rok.
Čtěte také: Více o nástrojích environmentální politiky
V rámci připravované strategie oběhového hospodářství je například uvažováno o povinném využití až 70 % komunálního odpadu v jednotlivých členských státech EU.
Pro nakládání s odpady obecně platí tzv. hierarchie nakládání s odpady, která je definována v §9a zákona a udává prioritu způsobu nakládání s odpady, přičemž způsob nakládání uvedený výše má přednost před níže uvedenými způsoby nakládání s odpady. Od hierarchie způsobů nakládání s odpady je možno se odchýlit pouze v případě, pokud se na základě posuzování životního cyklu celkových dopadů (zahrnujícího vznik odpadu a nakládání s ním) prokáže, že je to vhodné.
Hierarchie způsobů nakládání s odpady:
Obecně je možné jako vedlejší produkt označit nadbytečný materiál z primárního výrobního procesu, materiál, který má jen kosmetické vady, ale materiálově je shodný s primárním produktem. Materiály musí být schopny opětovného použití buď v primárním výrobním procesu, nebo v jiných integrovaných výrobách, kde je opětovné použití zajištěno.
Pokud však materiál tohoto typu vyžaduje úplnou recyklaci, nebo regeneraci, nebo pokud obsahuje kontaminující látky, které je třeba před dalším použitím nebo zpracováním odstranit, znamená to, že materiál je odpadem až do ukončení recyklace nebo regenerace. V takovém případě by byl použit postup dle §3 odst. 6 a 7 zákona o odpadech - tzn., odpad by splnil kritéria stavu, kdy odpad přestává být odpadem.
Obaly tvoří asi 30 % hmotnosti a 50 % objemu našich odpadů (z domácností) a je mnoho důvodů, proč minimalizovat jejich spotřebu. Například plastových obalů už spotřebováváme tolik, že každý z nás by jimi zaplnil celý žlutý kontejner (1100 litrů). Do měst není možné ani tolik nádob umístit, není pro ně dost místa. Část plastových obalů nejde také v současnosti recyklovat.
Opakovaně můžeme používat sáčky, krabičky i láhve na stáčené produkty. U nákupní tašky není důležité, z jakého je vyrobena materiálu, ale zda jde opakovaně a dlouho používat. Přestože hliníkové obaly jdou dobře recyklovat, přesto je nedoporučujeme. Jejich výroba je příliš energeticky náročná.
PET láhve svým objemem zabírají významnou část prostoru v kontejnerech na tříděný sběr plastů. Důsledným zmáčknutím PET láhví lze snížit jejich objem a tedy i náklady na jejich sběr třikrát. Alternativou k vodě v PET lahvích je pití vody z vodovodu, pramenů a studánek. Kohoutková voda patří k nejpřísněji sledovaným produktům, většina měst a obcí má její kvalitu velmi dobrou.
tags: #nastroje #pro #predchazeni #a #omezovani #vzniku