Evropská komise na začátku července 2025 představila Akční plán pro chemický průmysl, který má do odvětví nasměrovat miliardy eur. Evropská komise podlehla tlaku průmyslové lobby a představila plán, který místo skutečné transformace nabízí jen kosmetické změny. Obávali jsme se, že plánované dotace budou jen bianko šekem pro znečišťovatele, a přesně to se stalo. „Evropa se nachází na křižovatce a bohužel to vypadá, že si vybrala špatnou cestu.
Plán Evropské komise sice obsahuje dílčí pozitivní kroky, jako je lepší vymáhání pravidel pro dovážené zboží, podpora inovací pro malé a střední podniky nebo slibovaný zákaz „věčných chemikálií“ PFAS. Největším zklamáním je, že veřejné dotace nebudou vázány na přísné ekologické či sociální podmínky.
Pokračuje se v podpoře látek vyrobených z fosilních paliv, urychluje povolovací řízení pro obranné projekty s rizikem obcházení ekologických kontrol a prosazují se problematické technologie, jako je chemická recyklace a zachytávání a využívání uhlíku, které odklánějí pozornost a zdroje od skutečných řešení.
Chemický průmysl přitom patří mezi největší průmyslové producenty skleníkových plynů a jeho emise CO₂ dosahují až dvojnásobku emisí z letectví. Jeho produkty, od všudypřítomných plastů po „věčné chemikálie“ (PFAS), již kontaminují vodu, půdu, vzduch i lidské tělo. Tyto látky, obsažené i ve výrobcích denní spotřeby, jsou spojovány s řadou zdravotních komplikací, od hormonálních poruch až po rakovinu.
Například znečištění evropských vod věčnými chemikáliemi PFAS je již tak závažné, že Francie zakázala v regionu nedaleko Basileje a Mulhouse (čítajícím 11 obcí s 60 000 obyvateli) pít kohoutkovou vodu těhotným ženám, dětem do 2 let či lidem s poruchami imunity. Paralelně s tím probíhá po Evropě řada soudních sporů s největšími producenty chemických látek.
Čtěte také: Dopad nového zákona na národní parky
11 manažerů ze společností Mitsubishi a ICIG byli začátkem července odsouzeni za znečištění pitné vody a půdy na ploše 200 čtverečních kilometrů z dnes již nefungující chemické továrny Miteni v Trissinu. Soud udělil tresty odnětí svobody až na 17 let a nařídil zaplacení odškodného ve výši více než 64 milionů eur regionu Veneto a italskému ministerstvu životního prostředí.
Každá tuna vyrobených chemikálií tak přímo podkopává nejen naše úsilí o udržení globálního oteplování v bezpečných mezích, ale přispívá také k nárůstu civilizačních chorob, ztrátě biodiverzity a dalším ekologickým škodám.
Arnika proto požaduje, aby jakékoliv veřejné investice byly striktně vázány na detoxikaci výroby a výrobků, tedy na princip „safe and sustainable by design“, kdy se nebezpečné látky vylučují už při navrhování produktu. Dále je nutné investovat do cirkulární ekonomiky, recyklace a omezování jednorázových plastů.
Nedávná studie organizací Friends of the Earth a SOMO navíc ukázala, že petrochemické giganty jako BASF a TotalEnergies využívají většinu zisků na výplaty akcionářům, nikoli na investice do bezpečnější výroby. Arnika proto apeluje na veřejnost i politiky, aby hlasitě požadovali podmíněné dotace.
Unikátní formát konference pro praxi hostil pražský hotel Globus, který 16. 6. 2025 přivítal zástupce ústředních orgánů státní správy, kontrolních orgánů, samosprávy a samozřejmě průmyslových podniků z širokého spektra. Díky hybridnímu formátu konání konference mohli být přítomni též účastníci, kteří se připojili na dálku, což významným způsobem rozšířilo řady hostů. Široká diskuse se vedla jak na plénu, tak též v kuloárech po celou dobu události.
Čtěte také: Strategie pro MSK kraj
Prvním vystupujícím byl ředitel odboru odpadů a cirkulární ekonomiky Ministerstva životního prostředí pan Maršák. Ve svém příspěvku shrnul strategický rámec oběhového hospodářství Cirkulární Česko 2040 a nový Plán odpadového hospodářství ČR 2025 - 2035, resp. jaký je aktuální stav. Pochopitelně co budilo velkou pozornost, tak byly novinky v legislativě, počínaje novým Nařízením o obalech a obalových odpadech, které platí od 11. 2. 2025 (použitelnost od 12. srpna 2026), adaptace zákona o obalech se očekává 225/2026.
Směrnice o odpadech prochází revizí s očekávám, že do konce r. 2025 bude legislativní proces EU hotov. Transpozice do národní legislativy cca srpen 2027, uvedené se týká zavedením EPR systémů pro textil, obuv, matrace. Změn se dočká taktéž náš katalog odpadů (vyhl. č. 8/2021 Sb.) v kontextu nových katalogových čísel pro baterie (vychází z Rozhodnutí Komise 2025/934).
Řeč byla o legislativním výhledu a změnách v ostatních právních předpisech v r. 2025. Hojně rezonovala novela zákona o ochraně ovzduší (z. č. 201/2012 Sb.), která nabila účinnosti březnem 2025. K významným změnám patří kromě jiného též hlášení jednorázového měření emisí přes ISPOP (od 1. 1. 2026), tzv. institut minimálních vzdáleností (od 1. 7. 2026) nebo rozšíření kontinuálního měření emisí (od 1. 1. 2028).
Zcela nový zákon z gesce Ministerstva průmyslu a obchodu je návrh zákona o ekodesignu. Tento bude stanovovat povinnosti výrobcům ve vztahu k delší životnosti, energetické účinnosti, recyklovatelnosti nebo snížení environmentální a klimatické stopy. Adaptace by měla proběhnout v průběhu druhé poloviny roku 2025, avšak prozatím není ani vypořádáno mimorezortní připomínkové řízení.
Závěrem zaznělo, že v kontextu Nařízení o odlesňování (odklad o rok tedy k 30. 12. 2025) nyní zní opět hovory o prodloužení platnosti/účinnosti tohoto předpisu.
Čtěte také: Zlepšení životního prostředí pomocí aplikace
Propojení odpadové agendy a udržitelnosti měl na starosti tandem Ing. Andrei Hilčerové, koordinátorky udržitelnosti ESG Avensis s.r.o. a Mgr. Ondřeje Palana, vedoucího sekce odpadové regulace AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o. Byla zmíněna případové studie implementace odpadového hospodářství na Brumlovce (Passerinvest Group a.s.), kde došlo k optimalizace svozu odpadu, úspoře nákladů spolupráci se ZEVO + partnerem s vlastním recyklačním zařízením, bylo též nasazeno dynamické vážení odpadu.
Celá skupina AVE CZ obsluhuje přes 38 tisíc živnostníků a průmyslových zákazníků po celé ČR, přičemž v roce 2024 se postarali o téměř 3 mil. tun odpadu. Do portfolia spadá však nejenom segment průmyslových podniků, živnostníků a podnikatelů, ale taktéž komunální ekologie a komplexní servis pro města a obce.
První přednáškový blok zakončil Josef Zimák, ředitel společnosti MEVA-TEC s.r.o. s praktickým příspěvkem řešení odpadů v průmyslu a aktuálních trendech. Mateřská, česká společnost MEVA a.s. působí na trhu přes 120 let a nabízí technická řešení odpadového hospodářství, a to jak pro komunální segment, tak též technologické či nebezpečné odpady. MEVA zabezpečuje klíčový segment výroby certifikovaných nádob, systémů na kapaliny (záchytné vany, nádrže) i lisovací kontejnery, což je nezbytná součást optimalizace odpadových toků. Kromě jiného mají v nabídce též audity odpadového hospodářství, nácviky havarijních situací a připravenosti nebo odborné školení personálu.
Po krátké pauze následoval velmi poutavý příspěvek Agáty Zajíčkové, referentky odpadového hospodářství Magistrátu města Zlína na téma Ne/zapojování živnostníků do obecních systémů obcí. S čím město Zlín zápasí? Mnohdy nesprávné třídění a shromažďování bioodpadu, který musí být v nádobách volně ložený, bez sáčků a pochopitelně uvnitř shromažďovacích nádob, nikoliv v blízkosti nich.
Na mnoha příspěvcích se opakoval častý nešvar třeba v podobě odpadu z květinářství, restaurační zařízení, pro které tyto provozovny využívají pouze standardních obecních nádob na směsný komunální odpad. Živnostníci jsou však pod drobnohledem obecních úřadů, které kontrolují, zda právnické a podnikající fyzické osoby využívají obecní systém na základě písemné smlouvy a případně zda mají zajištěno převzetí odpadu, který sami nezpracují v souladu se zákonem.
Účastníci konference však obdrželi kompletní prezentaci, ve které jsou shrnuty kromě jiného též novinky v oblasti nakládání se zdravotnickými odpady od 1. 1. 2025 a používání tzv. osmi-místných kódů odpadu v praxi.
Věděli jste, že do tohoto kolektivního systému je zapojeno přes 2 tisíce výrobců a dovozců nebo disponuje přes 21 tisíc sběrných míst? Rezonoval článek o prováděných kontrolách ČIŽP cílené na výrobce elektrozařízení a dále zaměření na poslední prodejce, zřízení místa zpětného odběru, zpřístupnění informací o zpětném odběru a plnění osvětových povinností. Neopomenuta byla taktéž chystaná novela zákona č. 542/2020 Sb. o výrobcích s ukončenou životností.
Představen byl vodní audit jako doporučená a mnohdy nedílná součást optimálního fungování vodního hospodářství v podnicích. Kupříkladu dotační podpora úsporných opatření, řešení dešťových vod, kde je vodní audit povinnou součástí dotační dokumentace. Nebo to mohou být vyšší environmentální cíle, třeba pro nadnárodní podniky a celky, případně i vysoká spotřeba na vyrobenou jednotku.
V mnoha oblastech je důvodem sucho, resp. obtížně dosažitelná a upravitelná voda v místě podnikání. Provozovatelé by si měli dát pozor na protékající záchody, zajistit instalaci perlátorů, bezvodých pisoárů, chytrých vodoměrů nebo v případě složitějších případů recyklaci odpadní vod, vodní audit apod.
Jaké jsou tedy nejdůležitější změny? Zavedení minimálních vzdáleností, sledování provozního parametru, nové kategorie zdrojů, zpřísnění dalších podmínek (kontinuální měření emisí, omezení kapacity), zkušební provoz a jeho vyhodnocení, nová sčítací pravidla aj. V rámci přechodných ustanovení platí pro provozovatele stacionárních zdrojů požádat o změnu/nové povolení do dvou let od účinnosti zákona (do 03/2027), ale pro nové zdroje platí přechodné období do 1 roku (do 03/2026)!
Připravuje se novela nařízení REACH, která by měla snížit počet povolených látek, zaměřit se na omezení látek v příloze XVII, doplnit pravidla pro některé látky jako endokrinní disruptory, PFAS látky, návrh by měl být předložen do konce roku 2025. V kontextu omezení přílohy XVII se nařízením EU 2024/1328 položka 70 siloxany k D4 a D5 se přidává D6 - po 6.6.2026 nesmí být uváděny na trh látky samostatné, jako složky jiných látek nebo ve směsích s koncentrací > 0,1 % hmotnosti.
Nařízení EU 2023/2055 položka 78 - syntetické polymerní částice (mikroplasty), tyto nesmí být uváděny na trh jako látky samotné nebo ve směsích s koncentrací > 0,01 % hm. pokud jsou přítomny syntetické polymerní mikročástice, které dodávají požadovanou vlastnost; poskytování informací dodavateli mikroplastů použitých v průmyslových provozech od 17.10.2025 toto prohlášení: „Dodávané syntetické polymerní mikročástice podléhají podmínkám stanoveným v položce 78 přílohy XVII nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006“ - text umístit na etiketu, obal, příbalový leták nebo v bezpečnostním listu. Novela nařízení CLP 2024/2865 stanovuje nová pravidla pro etikety (velikost písma) povinně od 1. 1. 2027.
„Jednou z nejvýznamnějších novinek ADR 2025 v oblasti odpadů je zavedení nového pododdílu 4.1.1.5.3, který umožňuje smíšené balení různých nebezpečných odpadů do jednoho společného vnějšího obalu za stanovených podmínek. Tato změna reaguje na praktické potřeby zejména u sběru nebezpečných odpadů v malých množstvích a do jisté míry nahrazuje dosavadní výjimky řešené národními nebo mnohostrannými odchylkami.“
Mezi další novinky patří kupříkladu:
Až 95 % materiálu z oken je možné recyklovat, přesto velké množství starých oken v ČR stále končí na skládkách. Který materiál vznikne recyklací starých oken? Předdrcení/kusy 5-15 cm k dalšímu dočištění, PVC drť mix - frakce 2-8 mm, PCV prášek libovolné frakce a PVC regranulát (nejčastější forma). Čeká nás zvyšování podílu recyklátu v poměru s regenerátem a využitý materiál ze starých oken je možné opětovně použít do výroby okenních profilů nebo na parapety, podkladové/přídavné profily.
„Dnešní výroba energie je extrémně neefektivní,“ započal první prezentační slide. Budoucnost trendu nízkých/negativních cen elektrické energie bude pokračovat. V představených grafech bylo názorně vidět vývoj ceny emisních povolenek s očekávání že od 1. 1. 2027 dojde ke zhoršení ekonomické atraktivity zemního plynu jako paliva. Co přináší tzv. Clean industrial deal? 100 mld. EUR na elektrifikaci, možnost žádat o podporu např. z Inovačního fondu apod.
Enviromentální cíle v oblasti cirkulární ekonomiky, především objem recyklovaných plastových materiálů v nejrozšířenější kategorii jejich použití, tj. obalů, kladou velké nároky jak na jejich sběr a třídění, tak především na technologie jejich recyklace. Požadavek této směrnice na obsah 25 % recyklovaného PET do roku 2025 a 30 % všech typů recyklovaných plastů v jednorázových obalech v podstatě vyžadují reálné zavedení metod chemické recyklace jako součásti zpracování plastových odpadů.
Omezení technologie chemolýzy je dané pouze typem polymerů. Tyto technologie lze aplikovat pouze na kondenzační a adiční polymery jako je PET, polyamid (PA), polykarbonát (PC) nebo polyuretany (PUR). Především u PET jde ale o velmi důležitou možnost návratu vlastností a chemické čistoty pro materiál, který již není možné dále opakovaně recyklovat a lze jej poté znovu použít i v potravinářství, kde jde o majoritní materiál na trhu.
Kromě požadavku na co možná nejvyšší selektivitu vstupního materiálu, tedy i na vstupní přetřídění, je u tohoto typu technologie nutné počítat i s poměrně velkými nároky na množství vstupní suroviny pro dosažení dobré ekonomiky provozu a v některých případech i na citlivost na obsah těžkých kovů. Naopak velkou výhodou je vysoká míra účinnosti procesu, dosahujícího pro PET až 99 %, možnost odstranění kontaminace a aditiv z polymeru a nižší energetická náročnost v porovnání s termomechanickými procesy.
Jedním z největších příkladů využití technologie je právě dokončovaný závod firmy Eastman v americkém Kingsportu s plánovanou kapacitou 13,4 mil. tun PET odpadu/rok. I v ČR lze ale nalézt již funkční provozní jednotky. Jedná se např. o hydrolytické zpracování pěnového PUR odpadu firmou Ecoretan s.r.o. v Otrokovicích.
K chemolýze lze přiřadit i celou řadu nově rozvíjených technologií, využívajících poznatky pro dosažené štěpení polymerních řetězců. Jedná se například o fotokatalytické metody chemolýzy, enzymatické depolymerace (i když ty se často vyčleňují jako samostatné kategorie biochemické recyklace), popř. použití iontových kapalin nebo hluboce eutektických rozpouštědel. Prozatím se nicméně jedná vždy spíše o výzkumy, které nebyly převedeny do průmyslové realizace.
Další velkou skupinou procesů chemické recyklace plastů jsou metody termochemické jako jsou pyrolýza a zplyňování. Zatímco při prvním procesu se využívá termický rozklad plastu bez přítomnosti vzduchu a vznikající produkty jsou jak plynného, tak kapalného skupenství (pyrolyzní plyn a pyrolyzní olej), u zplyňování se přídavkem vzduchu převede plast na především plynný produkt, tzv, syntézní plyn neboli Syngas.
Pro pyrolyzní reakce, probíhající obvykle při teplotách 300-500 °C je obecně nejvhodnějším vstupním materiálem definovaná směs PP a PE s menšími množstvím styrenových polymerů. Použití pyrolýzních procesů je možné i například pro pryžové odpady (typicky pneumatiky), zde je ale výsledný pyrolýzní olej výrazně jiného složení a jeho kvalita vyžaduje další zpracování. Výtěžnost technologie pyrolýzy se u moderních jednotek pohybuje kolem 80-90 %.
Hlavní výstupní produkt - pyrolyzní olej, je v případě vhodného složení vstupní směsi surovin stabilního složení a lze jej dále dobře zpracovat běžnými petrochemickými metodami. Tento kapalný produkt je po dalším dočištění, které spočívá nejčastěji v odstranění zbytků obsahu chloru, zpracováván jako náhrada části fosilních surovin pro nástřik na krakovací kolony a následně pak, již jako součást nově získaných monomerů, pro výrobu plastů shodným způsobem jako při použití pouze klasických fosilních paliv.
Pyrolýzní zpracování plastového odpadu je velmi perspektivní metodou i v ČR, kde se mu aktivně věnuje již několik let Orlen Unipetrol. Výsledný produkt - pyrolýzní olej - by se měl stát spolu s produkty ze zpracování hydrogenovaného rostlinného oleje hlavní surovinou i pro PP s vysokým obsahem recyklovaného materiálu. Příkladem další úspěšné realizace pyrolýzní jednotky je i technologie firmy Green Future v Moravskoslezském kraji, která letos spouští do komerčního provozu jednotku o kapacitě zpracování 5,5 kt plastu/ rok.
Běžná je výroba především metanolu, etanolu nebo produkce vodíku. Pomocí Fischer-Tropschovy syntézy lze ale ze syntézního plynu přímo připravit celou řadu kapalných uhlovodíků zpracovatelných v petrochemii. Metanol a etanol jsou pak samy o sobě ceněnou vstupní surovinou pro řadu chemických látek a lze je následně opět použít i pro přípravu plastů.
Hlavní výhodou této technologie je pak schopnost zpracování i velmi těžko odstranitelných a nebezpečných odpadů, včetně například plastů se skelnými vlákny. V ČR jsou v oblasti plazmatického zplyňování komerčně aktivní především firmy PGP Terminals a.s., která provozuje prozatím vývojové centrum na Českolipsku, nebo Millenium Technologies, a.s. s plánem na postavení velkého recyklačního centra u Ostravy.
Všechny zmíněné, především pak termochemické, metody recyklace plastů jsou známy dlouhou dobu a jejich význam pro reálné využití v rámci ČR stále stoupá i s ohledem na aktuální cíle v recyklaci plastových obalů. Je proto velmi důležité, že se je podařilo vtělit i do národní odpadové legislativy. Pyrolytické a plazmové zpracování plastu je tak uvedeno i přímo v zákoně ČR č. 541/2020 Sb., o odpadech jako činnosti vedoucí k materiálovému využití odpadu.
| Metoda | Vhodné Polymery | Výhody | Nevýhody | Příklady Využití |
|---|---|---|---|---|
| Chemolýza | PET, PA, PC, PUR | Vysoká účinnost, odstranění kontaminace, nižší energetická náročnost | Nároky na selektivitu a množství vstupní suroviny | Závod firmy Eastman v USA, Ecoretan s.r.o. v ČR |
| Pyrolýza | PP, PE, styrenové polymery | Možnost použití pro směsný odpad | Nevhodné pro PVC a PET | Orlen Unipetrol v ČR, Green Future v ČR |
| Zplyňování | Většina plastů, včetně nebezpečných odpadů | Schopnost zpracování těžko odstranitelných odpadů | Nutnost dočištění syntézního plynu | PGP Terminals a.s. v ČR, Millenium Technologies a.s. v ČR |
tags: #návrhy #na #zlepšení #chemická #výroba #ekologie