Nebezpečí, Ohrožení, Poškození, Škoda: Definice a Důsledky v Českém Právu

V českém právním řádu se pojmy nebezpečí, ohrožení, poškození a škoda objevují v různých kontextech a mají specifické definice a důsledky. Tento článek se zaměřuje na objasnění těchto pojmů, zejména v souvislosti s dopravními nehodami a environmentální odpovědností.

Dopravní Nehody: Povinnosti a Odpovědnost

Pokud se stanete účastníkem dopravní nehody, je důležité znát své povinnosti a potenciální odpovědnost. Dále jsou účastníci (tedy nejen řidiči havarovaných vozidel, ale i např. svědci) povinni spolupracovat při zjišťování příčin dopravní nehody, aby bylo možné určit jejího viníka, z jehož povinného ručení bude uhrazena škoda poškozeným.

Kdy je nutné ohlásit nehodu policii?

Policii ČR je nutné ohlásit pouze závažnější dopravní nehody, kdy:

• došlo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí částku 100 000 Kč - správné odhadnutí výše škody je v mnoha situacích obtížné, proto musí být překročení uvedeného limitu zřejmé.
• dojde ke hmotné škodě na majetku třetí osoby, s výjimkou škody na vozidle, jehož řidič má účast na dopravní nehodě nebo škody na věci přepravované v tomto vozidle - pokud by při dopravní nehodě nebyla způsobena škoda jen na havarovaných vozidlech, ale i na majetku třetích osob, je nezbytné ohlásit nehodu policii.
• dojde k poškození nebo zničení součásti nebo příslušenství pozemní komunikace - tato podmínka je podkategorií předchozího bodu.

Škoda přesahující uvedený limit musí být způsobena alespoň na jednom z havarovaných vozidel. Povinnost ohlásit nehodu policii proto nevzniká, pokud výše škody způsobené při dopravní nehodě překračuje částku 100.000,- Kč, pouze pokud se sečtou škody na všech zúčastněných vozidlech.

Řidič, který způsobil dopravní nehodu, na které se účastní pouze jeho vozidlo, nemá povinnost oznámit tuto nehodu policii. Proto pokud je při nehodě poškozeno např. zaparkované vozidlo nebo plot, je vždy nutné ohlásit nehodu policii. Naproti tomu není nutné volat policii v případě, že je třetí osoba vlastníkem vozidla, které se účastnilo na dopravní nehodě. Otázka vlastnictví havarovaného vozidla, které se účastnilo na dopravní nehodě, je irelevantní.

Čtěte také: Vliv znečištění ovzduší na zdraví

Trestní a správní odpovědnost

Pokud dojde k dopravní nehodě, závisí způsob potrestání jejího viníka především na závažnosti autonehody. Závažnost dopravní nehody totiž určuje, zda se její viník dopustil trestného činu, nebo „pouze“ přestupku. Trestní odpovědnost zpravidla zakládá dopravní nehoda, při které došlo k závažnějšímu ublížení na zdraví, která byla způsobena úmyslně, která byla způsobena v těžší opilosti, nebo při které došlo k poškození obecně prospěšného zařízení.

Trestné činy související s dopravní nehodou:

• Ohrožení pod vlivem návykové látky - již samotné řízení vozidla ve stavu vylučujícím způsobilost, za který je považována hladina alkoholu v krvi nad 1 promile, je trestným činem.
• Poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti - pokud vozidlo při dopravní nehodě narazí do obecně prospěšného zařízení a poškodí ho, hrozí jeho řidiči trest odnětí svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
• Usmrcení z nedbalosti - tohoto trestného činu se dopustí viník dopravní nehody, při které došlo ke smrti jiné osoby.
• Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti - za těžké ublížení na zdraví se považuje jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění.
• Ublížení na zdraví z nedbalosti - ublížení na zdraví je definováno jako porucha zdraví nebo jiné onemocnění, které znesnadňuje obvyklý způsob života poškozeného alespoň po dobu 7 dnů, a které vyžaduje lékařského ošetření.
• Poškození cizí věci - pokud byla dopravní nehoda způsobena úmyslně a vznikla při ní na cizím vozidle škoda alespoň 5.000,- Kč, jedná se o trestný čin, za který jeho pachateli hrozí trest odnětí svobody až na jeden rok.
• Obecné ohrožení - tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo vyvolá obecné nebezpečí tím, že vydá alespoň 7 lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody ve výši alespoň 5.000.000,- Kč svým nebezpečným jednáním.
• Poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti - za obecně prospěšné zařízení se považuje veřejné ochranné zařízení proti požáru, povodni nebo jiné živelní pohromě, obranné nebo ochranné zařízení proti leteckým a jiným podobným útokům nebo jejich následkům, ochranné zařízení proti úniku znečišťujících látek, zařízení energetické nebo vodárenské, zařízení a sítě elektronických komunikací a koncová telekomunikační a rádiová zařízení, zařízení držitele poštovní licence, zařízení pro veřejnou dopravu, včetně součástí dráhy a drážních vozidel ve veřejné drážní dopravě a svislých zákazových nebo příkazových dopravních značek a dopravních značek upravujících přednost.

Pokud při dopravní nehodě nebyl spáchán trestný čin, zpravidla došlo k naplnění některé ze skutkových podstat dopravních přestupků.

Přestupky související s dopravní nehodou:

• způsobí dopravní nehodu, při které je jinému ublíženo na zdraví - v tomto případě musí jít o zranění, které nedosahuje intenzity vyžadované trestním zákonem.
• způsobí dopravní nehodu se škodou převyšující zřejmě částku 100.000,- Kč - v takovém případě musí jít o škodu způsobenou na vozidle jiném, než je vozidlo viníka dopravní nehody.

Přestupkový zákon neobsahuje zvláštní skutkovou podstatu postihující viníka dopravní nehody, při které nedošlo k ublížení na zdraví jiné osoby, než je řidič vozidla, nebo ke škodě převyšující zřejmě částku 100.000,- Kč na jiném vozidle. Způsobení takových nehod je sankcionováno jen v rámci postihu za porušení pravidla silničního provozu, které bylo příčinou dopravní nehody.

Způsobení dopravní nehody se škodou převyšující zřejmě 100.000,- Kč na jiném vozidle je ve správním řízení sankcionováno pokutou od 2.500,- Kč do 5.000,- Kč, a v blokovém řízení pokutou do 1.000,- Kč. Kromě pokuty se uloží zákaz řízení na 1 až 6 měsíců tomu, kdo tento přestupek spáchal v předchozích 12 měsících dvakrát a vícekrát.

Neposkytnutí pomoci

Jednou ze základních povinností účastníka dopravní nehody je zastavení vozidla a poskytnutí pomoci osobám, které ji potřebují. Současně jsou účastníci dopravní nehody spolupracovat při zjišťování příčin dopravní nehody, aby bylo možné určit jejího viníka, z jehož povinného ručení bude uhrazena škoda poškozeným. Pokud řidič tyto povinnosti nesplní, může se dopustit nejen přestupku, ale i trestného činu.

Čtěte také: Průvodce recyklačními kódy

Pokud při dopravní nehodě došlo ke zranění, je povinností nejenom řidiče, ale všech osob, které se v blízkosti dopravní nehody vyskytují, poskytnout zraněným potřebnou pomoc.

• Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku - tohoto přečinu se dopustí řidič dopravního prostředku (tedy nejen automobilu, ale i např. jízdního kola), které mělo účast na dopravní nehodě, pokud úmyslně neposkytne zraněným osobám potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného.
• Neposkytnutí pomoci - pokud osobě vážně zraněné osobě úmyslně neposkytnou potřebnou pomoc ostatní osoby v blízkosti dopravní nehody, ač tak mohou učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, dopouštějí se trestného činu, za který jim hrozí trest odnětí svobody až na 2 roky.

Pokud viník ujel od dopravní nehody, při které nedošlo ke zranění, bude se jednat pouze o přestupek. V takovém případě je možné účastníkovi dopravní nehody uložit pokutu ve výši od 2.500,- Kč do 5.000,- Kč a v blokovém řízení pokutu do 1.000,- Kč.

Práva Poškozeného

Poškozeným je i osoba, které majetková škoda vznikla, ale které pachatel škodu již v plném rozsahu nahradil. Poškozený je stranou trestního řízení s poměrně širokými procesními právy.

Účast poškozeného v trestním řízení však není povinná, neboť poškozený nemůže být k využívání svých práv nijak nucen. Orgány činné v trestním řízení jsou povinny poškozeného poučit o jeho právech a poskytnout mu všestrannou možnost k jejich uplatnění. V řízení o trestném činu, v jehož důsledku vznikla škoda na zdraví nebo smrt, musí být oběť poučena o podmínkách poskytnutí peněžité pomoci.

Poškozený se může dát zastupovat také zmocněncem, kterým může být i právnická osoba. Zmocněnec poškozeného může být současně důvěrníkem podle zákona o obětech trestných činů. Zmocněncem poškozeného v trestním řízení, ve kterém jsou probírány utajované skutečnosti, může být pouze určená nebo poučená osoba podle zákona č.

Čtěte také: Předcházení problémům v přírodě

Podle ustanovení § 163 trestního řádu je trestní stíhání za taxativně vypočtené trestné činy podmíněno souhlasem poškozeného, pokud mezi pachatelem a poškozeným je příbuzenský nebo obdobný vztah. Jde např. o trestný čin ublížení na zdraví, těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, neposkytnutí pomoci, neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku, omezování osobní svobody, vydírání, porušování domovní svobody, poškození cizích práv, sexuálního nátlaku, krádeže, zpronevěry, neoprávněného užívání cizí věci, nebezpečného vyhrožování a nebezpečného pronásledování.

Projednání nároku poškozeného na náhradu škody způsobené trestním činem - tzv. adhezní řízení - je součástí trestního řízení. Subjektem adhezního řízení, o jehož nároku na náhradu škody se rozhoduje, je jen ten poškozený, který včas a řádně uplatnil nárok na náhradu škody proti obviněnému. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování.

Náhrada Škody

Nahrazovaná škoda, neboli újma, může mít dle českého práva podobu jak majetkovou, tak také nemajetkovou. U majetkové újmy je základním principem, je-li to možné, uvedení do původního stavu (tedy například opravou poškozené věci). U nemajetkové újmy je pak třeba vyčíslit přiměřené zadostiučinění, kterým lze škodu „odčinit“.

Každý by si měl počínat tak, aby jinému škodu (na majetku, zdraví, svobodě a pod.) nezpůsobil. Může se to přihodit v situaci, kdy jednáte v nutné obraně, tedy kdy dotyčný na vás obdobným způsobem zaútočil první a vy se jen bráníte. Druhou situací, u které vám občanský zákoník odpustí povinnost k náhradě újmy, je jednání v krajní nouzi. Znamená to, že škodu způsobíte přitom, kdy sami odvracíte nebezpečí mnohem větší.

Běžným způsobem je uplatnění žádosti o náhradu škody. Můžete se pokusit se škůdcem domluvit, případně k němu vznést písemnou žádost o náhradu škody. Pokud by bylo škůdců více, mohou buď odpovídat společně a nerozdílně, případně můžete vymáhat škodu po kterémkoliv z nich. Škůdci navzájem pak mohou vůči sobě uplatnit takzvaný regres, tedy nárok na náhradu.

V některých případech víte o škodě i o škůdci v okamžiku, kdy nastane. To je zřejmé třeba ve chvíli, kdy vám kolega poleje počítač kávou. Řada případů ale není takto zřejmá. Třeba když přijdete po týdnu ke svému autu ve společné garáži, zjistíte, že je poškozené, ale osobu škůdce identifikujete o pár týdnů později. Právě tyto okolnosti mají vliv na promlčení náhrady škody.

Od této chvíle vám běží takzvaná subjektivní promlčecí lhůta v délce tří let, kdy můžete uplatnit nárok na náhradu újmy. Existuje však i objektivní promlčecí lhůta, která stanovuje, že nejpozději se nárok na náhradu promlčí za deset let ode dne, kdy ke škodě došlo, v případě úmyslně způsobené újmy pak za patnáct let.

Obecně občanský zákoník (NOZ) připouští možnost se vzdát budoucího práva na náhradu škody nebo ho smluvně omezit.

Environmentální Odpovědnost

Problematika environmentální odpovědnosti se stala jedním z nejsložitějších a finančně nejrizikovějších aspektů moderního podnikání. Moderní právní úprava v oblasti ochrany životního prostředí je postavena na striktním uplatňování principu „Znečišťovatel platí“ (Polluter Pays Principle).

Základní strategický problém pro provozovatele a korporace spočívá v tom, že odpovědnost za ekologickou újmu dle zákona č. 167/2008 Sb. není nijak limitována. Tyto náklady pokrývají nejen samotné vyčištění (sanaci), ale i kompenzaci ztrát způsobených dočasným nefungováním poškozených přírodních zdrojů.

Klíčovým mechanismem obrany proti trestní odpovědnosti je prokazování „řádné péče“ nebo exkulpace. Trestní zákon dává firmám možnost vyvinit se, pokud prokážou, že vynaložily veškerou možnou péči, aby incidentu předešly. To zahrnuje zavedení robustních compliance programů, interních směrnic a pravidelné, certifikované školení zaměstnanců a vedení.

Ekologická Újma vs. Majetková Škoda

Základní chybou v řízení environmentálních rizik je zaměňování pojmů škoda a ekologická újma. Pojem „škoda“ je tradiční institut soukromého práva. V kontextu životního prostředí se používá v situacích, kdy lze složku životního prostředí vlastnit (např. rybník).

Vymáhání náhrady majetkové škody probíhá v občanskoprávním řízení, kde poškozený subjekt (vlastník) vymáhá finanční kompenzaci od původce škody.

Podle zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, se ekologickou újmou rozumí „ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikajících poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti“.

Ekologická újma se zásadně liší od škody tím, že se vztahuje na složky životního prostředí, které nejsou či nemohou být předmětem vlastnického práva (tzv. res nullius), jako je ovzduší, volně žijící živočichové nebo veřejná voda.

Klíčové pro provozovatele je speciální vymezení ekologické újmy dle Zákona č. 167/2008 Sb. (ZEÚ), který transponuje Směrnici ELD. Tento zákon chrání pouze vybrané přírodní zdroje: vodu, chráněná přírodní stanoviště a chráněné druhy (podle směrnice Wild Birds Directive a Habitats Directive) a půdu, pokud znečištění představuje závažné riziko nepříznivého vlivu na lidské zdraví.

Zatímco Majetková Škoda je soukromoprávní režim (Občanský zákoník) cílící na finanční kompenzaci poškozeného vlastníka, Ekologická Újma je speciální veřejnoprávní režim (Zákon č. Rozdíly jsou patrné i v odpovědnosti a rozsahu. Oba režimy sice zakotvují objektivní odpovědnost (odpovědnost bez zavinění), ale liší se v tom, kdo nárok vymáhá. Zatímco náhradu škody požaduje poškozený vlastník, nápravu ekologické újmy vymáhá stát prostřednictvím správního orgánu.

Stará ekologická zátěž

Stará ekologická zátěž je specifický právní termín označující závažnou kontaminaci (např. zeminy) vzniklou před účinností moderní environmentální legislativy (typicky před rokem 1991).

Pokud kontaminace spadá pod režim SEZ, nelze na ni ukládat nápravná opatření podle zákona o ekologické újmě. Špatná kvalifikace kontaminace v rámci environmentální due diligence (EDD) může vést k tomu, že investor nevědomky převezme nákladovou povinnost na sanaci v řádu desítek milionů korun, kterou mohl smluvně ošetřit, nebo se jí vyhnout.

Jakmile je havárie potvrzena, Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) zahajuje správní řízení o uložení pokuty. Inspektoři při stanovování výše pokuty zohledňují míru spolupráce, proaktivitu při odstraňování následků havárie a existenci dalších přestupků v oblasti kompliance. Naopak, absence proaktivního řízení rizik a další zjištěné přestupky při skladování mohou pokutu dramaticky zvýšit.

Nápravná opatření musí vést k dosažení tzv. „základního stavu“ ochrany přírodních stanovišť a chráněných druhů. Pokud ekologickou újmu způsobilo více provozovatelů, jsou povinni nést náklady na nápravu solidárně, tedy společně a nerozdílně.

Pro manažery a statutární orgány je zásadní pochopit, že environmentální delikty již nejsou jen otázkou pokut. Důkazem řádné péče jsou především zavedené a funkční vnitřní programy pro compliance.

Zákon 167/2008 Sb. stanovuje obligatorní a fakultativní důvody zproštění odpovědnosti (liberace). Musíte prokázat tzv. Permit Defence (jednání v souladu s povolením) nebo State-of-the-Art Defence (újma nebyla předvídatelná podle tehdejšího stavu vědy).

Judikatura formuje, co se přesně rozumí „nepříznivou měřitelnou změnou“ přírodního zdroje a jak se posuzuje „základní stav“ chráněného stanoviště v době vzniku újmy. V praxi přetrvávají aplikační potíže, zejména na hranici mezi působností zákona o ekoújmě a složkových předpisů (např. vodního zákona).

Environmentální rizika při fúzích a akvizicích

Pro společnosti zapojené do fúzí, akvizic (M&A) nebo developmentu nemovitostí je environmentální riziko často skrytou finanční pastí. Environmentální due diligence musí jít nad rámec rychlé povrchní kontroly. Zahrnuje detailní ověření plnění legislativy a podrobné prověření ekologických rizik.

Kritickým momentem transakce je vymezení podmínek transakce v návaznosti na zjištěná environmentální rizika.

Otázky a odpovědi k environmentální odpovědnosti:

1. Jaký je hlavní rozdíl ve finančním dopadu mezi ekologickou újmou a škodou? Škoda (dle občanského práva) vede k náhradě majetkové újmy vlastníkům a je finančně limitována. Ekologická újma (dle Z. 167/2008 Sb.) vede k povinnosti provést nápravná opatření, jejichž finanční rozsah je prakticky neomezený.
2. Kdo nese odpovědnost, pokud dojde k přeshraniční havárii, např. na Odře nebo Labi? Odpovědnost (včetně povinnosti nápravy a pokut) se řídí národními i mezinárodními předpisy. Zastupování v takových případech vyžaduje koordinaci s úřady a právními zástupci v zahraničí.
3. Proč nestačí mít pouze havarijní plán pro zproštění trestněprávní odpovědnosti? Havarijní plán je jen jedním z dokumentů. Trestněprávní odpovědnost (ZTOPO) vyžaduje prokázání řádné péče a funkčního vnitřního compliance programu, včetně interních směrnic a pravidelných školení.
4. Co je Stará ekologická zátěž (SEZ) a proč je důležitá pro investory? SEZ je kontaminace vzniklá historicky (typicky před rokem 1991) a řídí se jiným režimem než moderní ekologická újma. Správné určení v rámci environmentální due diligence (EDD) je klíčové, abyste při akvizici nepřebrali neočekávané sanace za desítky milionů .
5. Je pro mne bezpečnější svěřit řešení environmentálního rizika externí advokátní kanceláři? Ano. Environmentální právo je velmi komplexní a rychle se mění.

Škoda z Provozní Činnosti

Pojetí škody z provozní činnosti v § 2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“) vychází do jisté míry z dřívějšího vyjádření v § 420a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ 1964“). Provozní činnost ve smyslu § 420a OZ 1964 vykládá Psutka jako určitou cílevědomou činnost mající hospodářský či jiný profesionální účel.

Obecné ustanovení § 420a odst. 1 OZ 1964 doplňuje odst. 420a odst. 2 OZ 1964: Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí, c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti.

Provozní činností ve smyslu § 2924 OZ se rozumí činnost vykonávaná provozovatelem v rámci jeho závodu či jiného zařízení, a to výdělečně. Pojmem závod v dané definici rozumí Vojtek způsob činnosti, při níž jsou používány stroje, nástroje, přístroje či technologické postupy, které nemusí být plně zvladatelné a kontrolovatelné a mohou ze své podstaty mít nepříznivé účinky na okolí či na osoby, jež s nimi přijdou do styku.

K pojmu závod Melzer shodně s Vojtkem uvádí, že se jedná o způsob činnosti zaměřený na zisk. Melzer zaměřenost na dosažení zisku, tj. výdělečnou činnost, chápe jako zjednodušené kritérium odlišení činnosti provozní od činnosti, která provozní není (např. péče o vlastní zahradu). Provozní činnost dle § 2924 OZ může spočívat i v provozu jiného zařízení, pokud slouží k výdělečné činnosti.

Pojmem zařízení se v nynějším § 2924 OZ rozumí přístroj, stroj, nástroj či obdobný předmět, technický systém nebo technologický celek určený k nějaké funkci. Zařízení musí sloužit k výdělečné činnosti, přičemž pojem výdělečné činnosti je širší než pojem podnikání. Výdělečnou činnost je dle Melzera nutno chápat jako činnost ve smyslu výkonu povolání, tj. na získávání obživy. Není rozhodující, zda je výdělečná činnost prostředkem obživy provozovatele či jeho provozního personálu.

Právě díky spojení „jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti“ zařazenému do definice provozní činnosti je možné vztáhnout § 2924 OZ i na další aktivity, které nelze zařadit pod pojem závodu, tedy pod čistě výrobní sféru. Pojem jiné zařízení se vztahuje např. na provozování autoservisu či taxi služby.

Dalším hlediskem při posuzování, zda se jedná o provozní činnost ve smyslu § 2924 OZ, je trvalost, dlouhodobost a kontinuita. Švestka uvádí, že jednorázový úkon nelze kvalifikovat jako činnost provozní při provozu zvláště nebezpečném. Provozní činnost je činností představující riziko pro určité právem chráněné statky. Ustanovení § 2924 OZ ovšem nevyžaduje, aby bylo ono nebezpečí v určité intenzitě. Postačuje, že dojde do zásahu do chráněného statku v příčinné souvislosti s provozem.

Po porovnání ustanovení § 2924 OZ a § 420a OZ 1964 zjistíme, že se od sebe odlišují zejména svojí „přísností“ vůči škůdci. Tím, že povinnost nahradit škodu dle § 420a OZ 1964 nebyla vázána na zavinění provozovatele, nemohl se zprostit povinnosti nahradit škodu ani prokázáním toho, že škodu nezavinil. Zákon však v § 420a odst. 3 OZ 1964 formuloval dva liberační důvody.

• Prvním důvodem bylo, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu.
• Druhým liberačním důvodem bylo za účinnosti § 420a OZ 1964 jednání poškozeného.

Ustanovení § 2924 OZ stanovuje, že se povinnost k náhradě škody dle § 2924 OZ zakládá na řádné péči provozovatele. Odpovědnosti dle § 2924 OZ se provozovatel zprostí, pokud prokáže, že jednal řádně. V daném případě tedy neprokazuje poškozený, že provozovatel jednal neřádně, nýbrž sám provozovatel musí prokázat, že jednal řádně.

Vymezení požadované péče jako veškeré možné péče odpovídá požadavku odborné péče. Dle výše zmíněného lze tedy vycházet z toho, že odpovědnost vyjádřená v § 2924 OZ je posuzována jako objektivizované zavinění odborníka.

tags: #nebezpeci #ohrozeni #poskozeni #skoda #definice

Oblíbené příspěvky:

• Vzdělávání o životním prostředí v mateřské škole
• Inspirace pro studentská symposia
• Kategorie ohrožení živočichů
• Druhy obnovitelné energie
• Ekologický význam humusu v půdě