Nejstarší ekologické organizace v ČR a jejich historie

Historie ochrany přírody v Česku byla řízená potřebami panovníků, asi jako všude ve světě. Války, zemědělská výroba a těžba dřeva poměrně zpustošila divokou přírodu, a i když ještě na světě nebylo zdaleka tolik obyvatelstva, infrastruktury a dalších vymožeností moderní doby, krajina, fauna a flóra už značně utrpěly.

Kam až sahají počátky ochrany přírody v Česku, jaká je nejstarší přírodní rezervace a které historické dokumenty pomohly zachovat divokost přírodních oblastí na českém území?

Počátky ochrany přírody v Českých zemích

Už v minulosti se objevily první snahy o systematickou legislativní ochranu přírody. Například v roce 1894 byl v návrhu zákona o ochraně uměleckých a historických památek v monarchii patrná ochota uznávat za veřejný zájem i ochranu památek přírodních. V roce 1901 předložil G. Nowak návrh na vydání zákona k ochraně a udržování přírodních památek.

• 1189 - kníže Konrád Ota vydal nejstarší český zákoník nazývaný Statuta Konrádova (též Statuta knížete Oty), v němž se píše o ochraně lesů, vodních živočichů a zvěře před pytláctvím.
• 1436 - dekret krále Zikmunda Lucemburského uzákonil ochranu zvěře v královských lesích v Čechách.
• 1721 - významný feudál Adam Schwarzenberg vydal předpis k ochraně medvědů na Šumavě.
• 1800 - Josef Schwarzenberg vyhlásil ochranu medvědů na krumlovském panství.

Žofínský prales

Žofínský prales, první, a tedy nejstarší národní přírodní rezervace a zároveň jedna z nejstarších rezervací v Evropě letos slaví 185 let. Nachází se v Novohradských horách, jižně od Českých Budějovic a poblíž hranic s Rakouskem. Obě tato místa prohlásil v roce 1838 za chráněnou lokalitu tehdejší majitel panství Nové Hrady hrabě Jiří František August Buquoy.

Ve čtvrtek (28. srpna) uplyne 170 let od založení Žofínského pralesa, první české přírodní rezervace. Jiří hrabě Buquoy vydal pokyn svému lesnímu inspektorovi, aby chránil místo „vzbuzující obdiv a úctu svým stavem“ na jihočeském panství v Novohradských horách. Současná národní přírodní rezervace má 103 hektarů. Rostou zde divoké bučiny i takzvané podmáčené smrčiny.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Žofinský prales - společně se nedalekou rezervací Hojná Voda, pověstným Boubínským pralesem (který letos shodou okolností rovněž slaví 150 let), částmi šumavského národního parku, pár místy v Beskydech či v lužních lesích u soutoku Dyje s Moravou a jinde - patří mezi několik málo ploch, kde u nás pralesní příroda dostává zcela volnou ruku. Zcela ponechaných přírodě je ale pouhého 0,83 % českých lesů. Hnutí DUHA prosazuje, aby přírodní rezervace, kde divočina dostane úplně volnou ruku, pro začátek zahrnuly pečlivě vybraná 3 % zdejších lesních porostů.

V dalších letech se označení měnila. Mohli jsme se setkat s pojmenováním státní přírodní rezervace, chráněný přírodní výtvor nebo chráněný park a zahrada.

První republika a snahy o legislativu

Po roce 1918 pokračovaly intenzivní snahy o přijetí legislativy pro ochranu přírody. V roce 1919 Ministerstvo školství a národní osvěty (MŠANO) sbíralo podklady pro zákonnou ochranu přírody. V roce 1922 předložil první komplexní návrh zákona na ochranu přírodních památek poslanec Národního shromáždění J. V. Z. Wirth uvedl, že tak důležitý zákon nelze vyrobit narychlo - když „jsme se na něj nezmohli za Rakouska, … můžeme ještě nějaký rok počkat v zájmu jeho kvality“.

V roce 1921 oficiálně požádalo MŠANO historika J. Emlera a Jana S. Procházku, aby vypracovali návrh památkového zákona. Tito úkol přijali a po roce práce a projednávání odeslali návrh nového zákona, který již částečně respektoval tehdy nový celostní koncept ochrany přírody, zohledňoval zkušenosti ze zahraničí.

V roce 1926 kritizuje Jan S. Procházka neustálé odkládání přijetí zákona a konstatuje, že by bývalo bylo lepší projednat návrh Stejskalův: „… přes jeho mezery a nedokonalosti, když oficielní předloha tak dlouho na sebe nechává čekati“.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

V období první republiky tak byla přijata jen dílčí legislativní opatření k ochraně přírodních památek, jako např. zákon o státní podpoře při zahájení soustavné elektrizace č. Hned v roce 1920 publikoval koncept soustavy chráněných území postavený na základě předchozího návrhu z r. 1911.

Práce konzervátorů pomohla utvářet nové přírodní rezervace, jejichž počet se v průběhu 14 let zvýšil z 20 na 160 chráněných území.

• 1946 - poprvé vyšel odborný časopis Ochrana přírody, který umožnil informovat veřejnost o ochraně přírody na českém území.
• 1956 - byl schválen první zákon o ochraně přírody (č. 40). Později v roce 1992 pak vznikl moderní zákon č. 114/1992 Sb. se zaměřením nejen na ochranu přírody, ale také krajiny.

Období komunistického režimu a vznik TIS

Za proces, kterým vrcholilo narušení přirozených vztahů lidí ke krajině, ale i lidí mezi sebou navzájem, lze v našich podmínkách považovat tzv. normalizaci společnosti. Budování konzumního socialismu mělo občany orientovat na materiální hodnoty, snaha po jejich uspokojení nechala mnoho lidí zapomenout na hodnoty mravní, lidských práv i kulturního a přírodního dědictví.

Státní i dobrovolní ochránci přírody se přijetí zákona o ochraně české přírody dočkali až 1. srpna 1956 (č. 40/1956 Sb.), kdy ho jednomyslným usnesením schválilo Národní shromáždění. Zákon platil až do 1. 6. 1992 do přijetí současného zákona o ochraně přírody a krajiny, tedy 36 let, a dočkal se jen pěti novelizací.

V období let 1969-1979 byl v podstatě jedinou organizací umožňující občanům zapojení do ochrany životního prostředí Tis - Svaz pro ochranu přírody a krajiny. vývoj organizace se v období od roku 1969, kdy byla osamostatněna z dřívějšího Sboru ochrany přírody při Společnosti Národního muzea v Praze, až k roku 1979, v němž byla na nátlak vládnoucí moci přinucena k rozpuštění, pohyboval na hranici sice ohrožujícího, ale povoleného sdružení.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Oblast ochrany přírody a krajiny se stala jednou z mála sfér, kde režim povolil občanskou aktivitu, která se pak mohla projevovat obecně prospěšnou činností. Průmyslové podniky, společenské instituce nebo i státní úřady jakožto kolektivní členové Tisu zadávaly rozsáhlá výzkumná témata, na něž obvykle neměly dostatečnou odbornou kapacitu.

V mnoha základních skupinách byla rozvíjena práce s mládeží. Vedoucí členové Tisu dovedli mládeži poskytnout soustavný ochranářský program přizpůsobený požadavkům jejich věku založený na kontaktu s krajinou. Zahrnoval hry, poznávání a pravidelné výpravy do přírody.

Tis - Svaz pro ochranu přírody a krajiny působil mimo rámec Národní fronty a ve svých stanovách neměl zakotvenu vedoucí úlohu strany a vlády. To pro něj do budoucna znamenalo existenční problémy. Vyústily v rozhodnutí vedoucích členů Tisu činnost "dobrovolně" ukončit k 31. prosinci 1979.

Sbor ochrany přírody

V roce 1958 byl spoluzakladatelem nejstarší nevládní ekologické organizace v Československu - Sboru ochrany přírody Společnosti Národního muzea v Praze, později známé jako TIS - Svaz pro ochranu přírody a krajiny. Od začátku byl jeho tajemníkem a neúnavným organizátorem. TIS měl v působnosti širokou škálu různých ochranářských činností; jmenujme alespoň krasovou sekci, která prováděla průzkumy jeskyní a propastí nejen v Československu, ale i v Itálii a Chorvatsku.

Významné byly také celostátní akce Den ptactva a Stromy republiky; nedokončený, z politických důvodů, zůstal program Československo - zahrada Evropy. Nelze vynechat ani podíl TISu na poli environmentální výchovy, kde v sekcích ochranářského dorostu našla po okupaci v r. 1968 útočiště řada skautských oddílů.

TIS vedl jako zájmový a víceméně nepolitický svaz, který občas zveřejnil i velmi nepopulární texty a fakta (např. Mlčící jaro 1966), což tehdy stačilo k tomu, aby byl TIS v roce 1979 rozpuštěn. V té době měl 16,5 tisíce členů a jako jediný svaz neměl ve stanovách zakotvenu vedoucí úlohu komunistické strany.

V ilegalitě, skrytý pod záštitou tehdejšího ČSTV, vydržel TIS přesně 10 let, pak byl znovu legalizován v čele s RNDr. Ing. E. Novákovou, DrSc. a O. Leiským.

Český svaz ochránců přírody (ČSOP)

Český svaz ochránců přírody byl založen 11. září 1979. Že to bylo z vůle tehdejších mocenských struktur, není vzhledem k letopočtu velkým překvapením. Navždy však asi zůstane tajemstvím, proč se vlastně rozhodly tuto organizaci založit. Inspirací byla zjevně obdobná, v té době již deset let fungující organizace na Slovensku - Slovenský zväz ochrancov prírody a krajiny.

Prvním předsedou nové ochranářské organizace se stal prof. ing. Struktura Svazu byla v té době budována důsledně „shora“. Pro ustavení ZO existovala v té době poměrně přísná omezení, v praxi se na ně však příliš nehledělo.

Od roku 1981 vydával Svaz svůj vlastní časopis Naší přírodou. Hlavní aktivitou ZO ČSOP byla v té době péče o chráněná území - byly sjednávány patronátní smlouvy nad maloplošnými chráněnými územími, na nichž pak byla prováděna strážní služba, realizovány inventarizační průzkumy a především managementová opatření, nejčastěji kosení a likvidace náletu.

Zatímco vedení bylo plné nomenklaturních kádrů a fungování organizace bylo svázáno přísnými, často nesmyslnými, avšak pro svou dobu typickými omezeními, na místní úrovni si ČSOP žilo svým vlastním životem. Nejpozději od poloviny 80. let se řada základních organizací stavěla do čela takových kauz, jako byly úložiště popílku u Chomutova, výstavba dopravní tepny přes Stromovku v Praze, výstavba autodromu v Podkomorských lesích u Brna, vysílač na Pálavě, výstavba nové boudy na Sněžce, dokončení Novomlýnských nádrží pod Pálavou či přehrada na Křivoklátsku.

Po roce 1989 došlo k výraznému snížení počtu členů i místních organizací, když se ze Svazu odštěpily nejradikálnější ochranářské skupiny, z nichž vznikly Děti Země či organizace se specifickým zaměřením, osamostatnily se skautské a woodcrafterské oddíly, které byly do té doby v ČSOP „schované“, řada lidí i celých skupin přešla do komerční sféry, odešli lidé, kteří měli členství ve Svazu „v náplni práce“ i tací, jimž se zdálo, že organizace již nemá v nových podmínkách žádnou perspektivu.

Nejen pod vlivem tehdy aktuálních událostí, ale zejména jako výsledek již minimálně rok probíhající vnitrosvazové diskuse tento sjezd kompletně obměnil vedení Svazu, schválil nové na tehdejší dobu velmi progresivní stanovy a další dokumenty.

Přestože bylo na čem stavět, bylo nutné najít si své místo ve společnosti s řadou zcela nových problémů (či minimálně s novým pohledem na problémy staré), zajistit nové zdroje financování, vyřešit řadu organizačních otázek i z toho plynoucích vnitřních sporů.

Na přelomu let 1990/1991 navíc přestal z ekonomických důvodů vycházet svazový časopis Naší přírodou, takže se mohlo na několik let zdát, jako by se ČSOP ztratil.

Svaz se začal aktivně věnovat otázkám legislativy, stál při vzniku samostatného Ministerstva životního prostředí, začal navazovat nové kontakty se zahraničními organizacemi (mimo jiné byl v listopadu 1990 přijat za člena IUCN - Světového svazu ochrany přírody).

ČSOP se začal aktivně věnovat otázkám legislativy, stál při vzniku samostatného Ministerstva životního prostředí, začal navazovat nové kontakty se zahraničními organizacemi. Vedle tradiční praktické ochrany přírody a krajiny nabývala stále více na významu i ekologická výchova.

Vedle tradiční praktické ochrany přírody a krajiny nabývala stále více na významu i ekologická výchova (ČSOP mimo jiné přebírá koordinaci celostátní soutěže Zlatý list, vyhlašuje Ekologickou olympiádu pro středoškoláky, rozvíjí centra ekologické výchovy), hromadně jsou zakládány oddíly mladých ochránců přírody.

V roce 1991 byly schváleny zcela nové stanovy, měnící základní strukturu i fungování Svazu. Roku 2001 obnovil ČSOP vydávání celostátního časopisu Krása našeho domova (navázal tím na stejnojmenný časopis, vydávaný v první polovině 20. stol. Svazem okrašlovacím a ochranným, k jehož odkazu se ČSOP stále intenzivněji hlásí).

Koncem 90. let se podařilo stabilizovat organizační strukturu i členskou základnu a zahájit několik nových, v současnosti stěžejních aktivit, takže do nového tisíciletí Svaz vstoupil jako sebevědomá organizace s řadou národních programů, jež nestojí na práci několika profesionálů, ale tisíců nadšenců, kteří jsou ochotni pro přírodu něco udělat ve svém volném čase (dobrovolníků v tom nejčistším slova smyslu, byť dnešní legislativa jim tento „titul“ upírá).

Téhož roku byla zahájena tradice každoročních setkání členů a příznivců ČSOP. Zcela novou zásadní aktivitou bylo na jaře 2003 vyhlášení dlouhodobé veřejné sbírky „Místo pro přírodu“, jejímž cílem je získat finanční prostředky na výkupy pozemků významných pro zachování přírodní rozmanitosti.

Významné milníky v legislativě ochrany přírody v ČR

tags: #nejstarší #ekologické #organizace #v #ČR #historie

Oblíbené příspěvky:

• Snížení Ekologické Zátěže
• Normy pro emise popílku v ČR
• Tipy na výlety v okolí Prahy
• Turistika v Polských Karpatech
• Zdroje a vliv mutagenních látek