Emise popílku a normy v České republice

Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví podle § 9 odst. 7, § 15 odst. 5 písm. a) a § 94 odst. 2 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, tuto vyhlášku.

Tato vyhláška stanovuje požadavky pro ukončení režimu odpadu pro kapalné nebo plynné palivo z odpadu kategorie II, které nesplní požadavky podle § 2 odst. 1.

Kapalné nebo plynné palivo z odpadu kategorie II je vyrobeno ve stacionárním zařízení k využití odpadu, které je provozováno na základě povolení provozu zařízení podle § 21 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Jsou provozovány na základě povolení provozu vydaného pro tepelné zpracování odpadu na základě zákona o ochraně ovzduší, nebo na základě integrovaného povolení vydaného podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů.

Při energetickém využití ve stacionárních zdrojích podle písmene d) jsou pro spalování plynného nebo kapalného paliva z odpadu kategorie II stanoveny stejné požadavky podle zákona o ochraně ovzduší, zákona č. 76/2002 Sb., vyhlášky č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Kapalné palivo topný olej z odpadních olejů je vyrobeno ve stacionárním zařízení k využití odpadu, které je provozováno na základě povolení provozu zařízení podle § 21 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb.

Kapalné palivo topný olej z odpadních olejů splní požadavky na kvalitu kapalných paliv podle vyhlášky č. 398/2009 Sb., o technických požadavcích na pohonné hmoty a o způsobu sledování a vyhodnocování jejich kvality, ve znění pozdějších předpisů.

Jsou provozovány na základě povolení provozu podle zákona o ochraně ovzduší, nebo na základě integrovaného povolení vydaného podle zákona č. 76/2002 Sb.

Při energetickém využití ve stacionárních zdrojích podle písmene e) jsou pro spalování kapalného paliva topný olej z odpadních olejů stanoveny stejné požadavky, jako jsou požadavky stanovené pro spalovací stacionární zdroj o celkovém jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 5 MW nebo pro rotační pec pro výrobu cementářského slínku nebo rotační, šachtovou nebo jinou pec pro výrobu vápna v zákoně o ochraně ovzduší a ve vyhlášce č. 415/2012 Sb.

Součástí průběžné evidence odpadů provozovatele zařízení k využití odpadu, ze kterého vystupuje kapalné nebo plynné palivo podle této vyhlášky, je u každého zaznamenaného údaje o výrobě kapalného nebo plynného paliva podle této vyhlášky jednoznačné identifikační číslo dodávky a kopie příslušné průvodní dokumentace.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Ke každému záznamu o výrobě kapalného nebo plynného paliva podle této vyhlášky se do 1 týdne od předání dodávky připojí dokument vydaný provozovatelem stacionárního zdroje, který potvrzuje přijetí dodávky a obsahuje jednoznačnou identifikaci stacionárního zdroje, ve kterém se kapalné nebo plynné palivo z odpadu využije, jednoznačné identifikační číslo dodávky a hmotnost a objem paliva dodaného v dodávce.

Metody pro odběr vzorků a provádění zkoušek musí být reprezentativní a průkazné a musí co nejpřesněji odrážet skutečnou kvalitu paliva.

Požadavek podle věty první je splněn, pokud je pro daný účel použita vhodná metoda uvedená v příloze č. 3 k této vyhlášce.

Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 4 odst. 9, § 6 odst. 9, § 12 odst. 8, § 16 odst. 10, § 17 odst. 7, § 18 odst. 4, § 32 odst. 8 a § 34 odst. 5 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění zákona č. 369/2016 Sb. a zákona č. 172/2018 Sb.

Touto vyhláškou se zapracovávají příslušné předpisy Evropské unie v oblasti omezování emisí ze spalovacích zdrojů a zdrojů znečišťování ovzduší.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Definice pojmů podle vyhlášky:

• Plynovým olejem - jakékoliv kapalné palivo vyrobené z ropy s výjimkou lodního paliva uvedené pod kódy kombinované nomenklatury.
• Těžkým topným olejem - jakékoli kapalné palivo vyrobené z ropy s výjimkou lodního paliva a plynového oleje uvedené pod kódy kombinované nomenklatury.
• Oxidy dusíku (NOx) - oxid dusnatý a oxid dusičitý vyjádřené jako oxid dusičitý.

Oznamování změn:

Provozovatel stacionárního zdroje je povinen neprodleně písemně oznámit krajskému úřadu:

• každém zásahu do konstrukce nebo vybavení stacionárního zdroje, který by mohl vést ke změně emisí.

Intervaly jednorázového měření emisí se stanovují takto:

• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 5 v části II bodech 1.1., 1.2., 1.3. a 1.4. jedenkrát za 3 kalendářní roky.
• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 5 v části II bodech 4.1., 4.2. a 7. jedenkrát za 2 kalendářní roky.
• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 5 v části II bodu 4.3. s projektovanou spotřebou organických rozpouštědel 0,5 t/rok a více a současně do 2 t/rok včetně, bodu 9. jedenkrát za kalendářní rok.
• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodech 2.2.1., 3.8.1., 4.1.1. jedenkrát za 3 kalendářní roky.
• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodech 3.7.1., 3.8.3. jedenkrát za 2 kalendářní roky.
• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodu 3.4.2. s projektovaným tepelným výkonem od 1 MW do 5 MW včetně a bodu 3.5.2. jedenkrát za kalendářní rok.
• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. jedenkrát za kalendářní rok.
• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. jedenkrát za kalendářní rok.
• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodu 4.2.5. jedenkrát za 3 kalendářní roky.

Četnost měření u zdrojů tepelně zpracovávajících odpad:

• u stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad, pokud jde o měření těžkých kovů, polychlorovaných dibenzodioxinů (PCDD), polychlorovaných dibenzofuranů (PCDF) a dále o měření plynných anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluorovodík, plynných anorganických sloučenin chloru vyjádřených jako chlorovodík a oxidu siřičitého při uplatnění bodu 4 nebo 5 části B přílohy č. 2 jedenkrát za kalendářní rok.
• u spalovacích stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepleném příkonu 50 MW a vyšším.

V písmenu c) vždy nejméně jednou za 6 měsíců s výjimkou prvních 12 měsíců provozu stacionárního zdroje tepelně zpracovávajícího odpad, kdy se provede jedno měření každé 3 měsíce.

Jednorázové měření podle odstavce 3 se neprovádí u stacionárních zdrojů vyjmenovaných v části A přílohy č. 4 zákona pro znečišťující látky tam uvedené; to neplatí v případě měření emisí rtuti a jejích sloučenin u spalovacích stacionárních zdrojů spalujících uhlí, které se provádí jedenkrát za kalendářní rok.

• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 6 jedenkrát za kalendářní rok.
• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodech 1.3., 2.1., 3.8.4. jedenkrát za 3 kalendářní roky.
• u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodech 3.5.1., 3.7.1., 3.8.3., 5.2.1., u stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 8 v části II bodu 4.2.5. jedenkrát za 2 kalendářní roky.

Pokud nemá stacionární zdroj pro určitou znečišťující látku stanoven specifický emisní limit v této vyhlášce, ale pouze v povolení provozu, stanoví krajský úřad podle § 12 odst. 4 zákona v povolení provozu rovněž způsob, podmínky a intervaly jednorázového měření emisí této znečišťující látky. Při stanovení četnosti měření se přihlédne k době a způsobu provozování stacionárního zdroje a jeho vlivu na kvalitu ovzduší.

U spalovacího stacionárního zdroje, u něhož nelze s ohledem na jeho funkci v přenosové soustavě nebo soustavě zásobování tepelnou energií a s ohledem na způsob jeho provozování dodržet podmínky pro provedení jednorázového měření emisí stanovené v § 6 odst. 7 zákona v intervalu stanoveném v odstavci 3, se jednorázové měření emisí provede vždy při první příležitosti, kdy bude možné tyto podmínky splnit.

Od měření emisí těkavých organických látek podle odstavce 3 lze na základě rozhodnutí krajského úřadu podle § 6 odst. 2 zákona upustit a emise zjišťovat výpočtem u stacionárních zdrojů uvedených v části II přílohy č. 5 , pokud nepoužívají technologii ke snižování emisí těchto látek.

Jednorázové měření emisí musí být reprezentativní a průkazné a použitá metoda měření a odběru vzorků musí co nejpřesněji odrážet skutečnost o úrovni znečišťování.

Tyto požadavky se považují za splněné, je-li postupováno podle určených technických norem podle zákona o technických požadavcích na výrobky.

Metody a postupy odběrů a stanovení znečišťujících látek a doplňkových veličin, pro něž je vyžadováno osvědčení o akreditaci, jsou uvedeny v části I přílohy č. 1 k této vyhlášce.

Jednorázové měření emisí se provádí manuálními metodami se samostatnými odběry jednotlivých na sebe navazujících vzorků nebo přístroji pro kontinuální měření emisí. V rámci jednorázového měření emisí se za jednotlivé měření považuje odběr jednotlivého vzorku a jeho vyhodnocení.

Doba měření:

• u stacionárních zdrojů s periodickým, přerušovaným nebo šaržovitým způsobem výroby stanovena tak, že se jednorázové měření provádí po celou dobu trvání jednoho nebo více cyklů nebo šarží při jmenovitém výkonu stacionárního zdroje; trvá-li jeden cyklus nebo šarže méně než 4 hodiny včetně, zahrnuje jednorázové měření nejméně měření 3 cyklů nebo šarží, pokud je tato měření možné provést během jednoho dne; trvá-li jeden cyklus nebo šarže déle než 4 hodiny nebo není-li možné provést měření 3 cyklů nebo šarží během jednoho dne, měří se emise pouze po dobu trvání jednoho cyklu nebo šarže.

Pokud nelze u stacionárního zdroje dosáhnout z technických důvodů jmenovitého výkonu, provede se jednorázové měření při maximálním dosažitelném výkonu stacionárního zdroje.

• u stacionárních zdrojů s periodickým, přerušovaným nebo šaržovitým způsobem výroby stanovena tak, že se jednorázové měření provádí po celou dobu trvání jednoho nebo více cyklů nebo šarží při obvyklém provozním výkonu zdroje; trvá-li jeden cyklus nebo šarže méně než 4 hodiny včetně, zahrnuje jednorázové měření nejméně měření 3 cyklů nebo šarží, pokud je tato měření možné provést během jednoho dne; trvá-li jeden cyklus nebo šarže déle než 4 hodiny nebo není-li možné provést měření 3 cyklů nebo šarží během jednoho dne, měří se emise pouze po dobu trvání jednoho cyklu nebo šarže.

U spalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW včetně spalujících výhradně lehký topný olej, naftu, zemní plyn, degazační plyn, zkapalněný zemní plyn, vodík nebo zkapalněné ropné plyny a jejich směsi lze jednorázové měření oxidu uhelnatého a oxidů dusíku provádět potenciometricky přímým měřením přístroji s elektrochemickými články nebo jinými přístroji pro kontinuální měření emisí.

U stacionárního zdroje vybaveného technologií ke snižování emisí tuhých znečišťujících látek s výstupní koncentrací nižší než 50 mg.m-3 za provozních stavových podmínek a s emisním limitem stanoveným pro tuhé znečišťující látky se provádí 3 jednotlivá měření koncentrace tuhých znečišťujících látek.

Jednorázové měření emisí se u spalovacích stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nižším než 50 MW provádí při stabilních provozních podmínkách a při reprezentativní a rovnoměrné zátěži, přičemž do výsledků jednorázového měření emisí se nezapočítávají hodnoty získané v době uvádění stacionárního zdroje do provozu a při jeho odstavování z provozu.

Při použití přístrojů s elektrochemickými články nebo jiných přístrojů pro kontinuální měření emisí k měření podle § 4 odst. 6 jako průměrné hodnoty za každých 15 minut měření vyjádřené po přepočtu na stanovené stavové a referenční podmínky a jako aritmetický průměr těchto hodnot za celé měření.

U stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících nebezpečný odpad s instalovanou technologií ke snižování emisí je přepočet na referenční obsah kyslíku prováděn pouze tehdy, pokud zjištěný obsah kyslíku po dobu měření emisí překračuje stanovenou hodnotu referenčního obsahu kyslíku.

Hodnoty koncentrací PCDD, PCDF a polychlorovaných bifenylů se stanoví jako součty hodnot hmotnostních koncentrací jednotlivých PCDD, PCDF a polychlorovaných bifenylů vynásobených koeficienty ekvivalentů toxicity uvedenými v části II přílohy č. 1.

Průměr výsledků jednotlivých měření koncentrace znečišťující látky za celé jednorázové měření emisí provedené podle § 4 odst. 3 písm. a).

Kontinuální měření, jeho kalibrace a ověřování správnosti jeho výsledků musí být reprezentativní a průkazné a použitá metoda měření a odběru vzorků musí co nejpřesněji odrážet skutečnost o úrovni znečišťování.

Hodnota 95% intervalu spolehlivosti jednotlivého naměřeného výsledku stanoveného postupem podle určené technické normy podle zákona o technických požadavcích na výrobky2) nesmí na úrovni specifického emisního limitu překročit následující procentní podíly specifického emisního limitu: 10 % u oxidu uhelnatého, 20 % u oxidu siřičitého, 20 % u oxidů dusíku, 20 % u amoniaku, 30 % u tuhých znečišťujících látek, 30 % u celkového organického uhlíku, 40 % u chlorovodíku, 40 % u fluorovodíku, 40 % u sulfanu, 40 % u sirouhlíku a 40 % u rtuti.

U stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpad je tímto emisním limitem hodnota denního emisního limitu.

Z hodnot naměřených v intervalech ne kratších než 1 minuta se jako aritmetický průměr středních hodnot zaznamenaných po dobu nejméně 20minut ze sledovaného 30minutového intervalu vypočte půlhodinová průměrná hodnota koncentrace příslušné znečišťující látky při stanovených stavových podmínkách, resp. referenčních podmínkách.

Pro získání validovaných průměrných půlhodinových a 10minutových průměrných hodnot se odečte od naměřeného výsledku hodnota stanovená postupem podle § 9 odst. 7.

Denní a v případech, kdy je stanovena povinnost vyhodnocovat plnění emisního limitu na úrovni půlhodinových průměrných hmotnostních koncentrací, i půlhodinové výsledky kontinuálního měření emisí jsou uchovávány elektronicky a jsou vytištěny v případech, kdy dokumentují překročení emisního limitu.

Za kalendářní rok není z důvodů poruchy nebo údržby systému kontinuálního měření vypuštěno více než 10 platných denních průměrných hodnot. Podmínky uvedené pod písmeny b), c) a d) se vztahují pouze na spalovny odpadu.

Příloha č. 3 uvádí seznam norem pro odběr vzorků a provádění zkoušek.

Příklady norem:

• ČSN EN ISO 4259-1 Ropa a ropné výrobky - Preciznost metod a výsledků měření - Část 1: Stanovení preciznosti údajů ve vztahu ke zkušebním metodám
• ČSN EN ISO 3170 - Kapalné ropné výrobky - Ruční odběr vzorků
• ČSN EN ISO 8754 Ropné výrobky - Stanovení obsahu síry - Metoda rentgenové fluorescence s rozptylem světla
• ČSN EN ISO 12937 Ropné výrobky - Stanovení vody - Coulometrická titrační metoda podle Karl Fischera
• ČSN EN ISO 20847 Ropné výrobky - Stanovení obsahu síry v motorových palivech - Energiově-disperzní rentgenová fluorescenční spektrometrie
• ČSN EN 12766-1 Ropné výrobky a upotřebené oleje - Stanovení PCB a příbuzných výrobků - Část 1: Separace a stanovení vybraných PCB kongenerů plynovou chromatografií (GC) použitím detektoru elektronového záchytu (ECD)
• ČSN EN ISO 15587-2 Jakost vod - Rozklad ke stanovení vybraných prvků ve vodě - Část 2: Rozklad kyselinou dusičnou
• ČSN EN ISO 11885 Jakost vod - Stanovení vybraných prvků optickou emisní spektrometrií s indukčně vázaným plazmatem (ICP-OES)
• ČSN 757440 Jakost vod - Stanovení celkové rtuti termickým rozkladem, amalgamací a atomovou absorpční spektrometrií
• ČSN EN ISO 10715 (385504) Zemní plyn - Odběr vzorků plynu
• ČSN EN ISO 19739 (385506) Zemní plyn - Stanovení sirných sloučenin plynovou chromatografií
• ČSN EN 1911 Stacionární zdroje emisí - Stanovení hmotnostní koncentrace plynných chloridů vyjádřených jako HCl - Normovaná referenční metoda
• ČSN EN 14385 Kvalita ovzduší - Stacionární zdroje emisí - Stanovení celkových emisí As, Cd, Cr, Co, Cu, Mn, Ni, Pb, Sb, Tl a V
• ČSN EN 13211 Kvalita ovzduší - Stacionární zdroje emisí - Manuální metoda stanovení celkové hmotnostní koncentrace rtuti
• ČSN EN 14791 Stacionární zdroje emisí - Stanovení oxidu siřičitého - Referenční metoda
• ČSN 834711 Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší.
• ČSN 834712 Ochrana ovzduší. Stanovení emisí sirovodíku ze stacionárních zdrojů.
• ČSN 834713 Ochrana ovzduší. Stanovení emisí sirouhlíku ze stacionárních zdrojů.
• ČSN EN 1948-1 Stacionární zdroje emisí - Stanovení hmotnostní koncentrace PCDD/PCDF a dioxinům podobných PCB
• ČSN P CEN/TS 17340 (834752) Stacionární zdroje emisí - Stanovení hmotnostní koncentrace sloučenin fluoru vyjádřených jako HF - Normovaná referenční metoda
• ČSN 834751 - 3 Ochrana ovzduší. Stanovení emisí chloru a chlorovodíku ze stacionárních zdrojů. Stanovení chloru. Fotometrická metoda
• ČSN 834751 - 4 Ochrana ovzduší. Stanovení emisí chloru a chlorovodíku ze stacionárních zdrojů. Stanovení chloru. Odměrná metoda
• ČSN 834751 Díl 06 Ochrana ovzduší. Stanovení emisí chloru a chlorovodíku ze stacionárních zdrojů.

Stacionární zdroje, pro které se vyžaduje stanovení nepřetržitého sledování a zaznamenávání provozního parametru v povolení provozu, a rozsah, způsob a podmínky stanovení provozního parametru jsou uvedeny v příloze č. 7.

Specifické emisní limity a stavové a vztažné podmínky pro spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším, pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu, nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů, před 7. lednem 2013 a byly uvedeny do provozu nejpozději 7. ledna 2014, jsou uvedeny v tabulce 1 části I přílohy č. 2.

Specifické emisní limity a stavové a vztažné podmínky pro spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším, pro něž byla podána kompletní žádost o první povolení provozu 7. ledna 2013 nebo později nebo byly uvedeny do provozu po 7. lednu 2014, jsou uvedeny v tabulce 2 části I přílohy č. 2 k této vyhlášce.

Specifické emisní limity a stavové a vztažné podmínky pro spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 0,3 MW a nižším než 50 MW jsou stanoveny v části II přílohy č. 2.

Pro spalovací stacionární zdroje, v nichž jsou současně nebo střídavě spalovány dva nebo více druhů paliv, se hodnoty specifických emisních limitů stanoví výpočtem uvedeným v části III přílohy č. 2 k této vyhlášce.

tags: #emise #popílku #norma #Česká #republika

Oblíbené příspěvky:

• Státní orgán CHKO Beskydy
• Domácí ekologický prací prášek
• Ochrana proti CBRN
• Odpad na osobu v Česku: Meziroční srovnání
• Vzdělávací hra