Nejteplejší roky v ČR a dopady změny klimatu

06.12.2025

Průměrná teplota v Česku v minulém roce dosáhla 10,3 stupně Celsia, o 2,3 stupně více než před 64 lety, zveřejnil Český hydrometeorologický ústav. Průměrná roční teplota v tuzemsku také pokořila rekord - vystoupala na 10,3 °Celsia, uvedl Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). 20. 1. Únor a březen byly loni v tuzemsku nejteplejší od roku 1961.

Teplotní rekordy padají pravidelně již deset let. „Každý rok v posledním desetiletí patří mezi deset nejteplejších zaznamenaných let. Loňský rok byl v pražském Klementinu s průměrnou teplotou 13,3 °C nejteplejší od začátku měření v roce 1775. V Česku byla v minulém roce průměrná teplota o 1,4 °C vyšší než v předchozích letech.

Globální kontext oteplování

Evropské centrum pro střednědobou předpověď tvrdí, že globální průměrná teplota loni dosáhla 15,1 °C, což je o 0,72 °C více než průměr z let 1991 až 2020 a o 0,12 °C více než v roce 2023, který byl doposud nejteplejší. To odpovídá nárůstu o 1,60 °C oproti odhadu teploty z let 1850 až 1900 označované jako předindustriální úroveň. Rok 2023 překonal všechny teplotní rekordy, s průměrnou globální teplotou o 1,46 °C vyšší než v minulosti. Nadprůměrné bylo rovněž množství vodní páry v atmosféře.

Podle OSN se svět ocitá uprostřed dekády smrtícího horka. Generální tajemník OSN Antonio Guterres ve svém novoročním projevu zdůraznil, že deset nejteplejších let v historii měření se odehrálo během poslední dekády, včetně právě končícího roku.

„Vysoké globální teploty v kombinaci s rekordními úrovněmi atmosférické vodní páry v roce 2024 vedly k bezprecedentním vlnám veder a silným srážkám, což způsobilo utrpení milionům lidí,“ dodala Burgessová. Spolu s vysokými teplotami mořské hladiny to přispělo k rozvoji velkých bouří, včetně tropických cyklonů.

Čtěte také: Život bez odpadu: 4 roky zkušeností

„V roce 2024 atmosférická koncentrace skleníkových plynů dosáhla nejvyšší roční úrovně, jakou kdy zaznamenal Copernicus Atmosphere Monitoring Service a jeho předchůdci. Koncentrace oxidu uhličitého dosáhla rekordních 422 částic na milion (ppm), průměrná koncentrace metanu činila 1897 částic na miliardu (ppb). „Naše údaje jasně ukazují na trvalý globální nárůst emisí skleníkových plynů, které zůstávají hlavním činitelem změny klimatu,“ uvedla Rouilová. V Evropské unii nicméně koncentrace skleníkových plynů o pět procent klesla.

Dopady na českou krajinu

Krajina se v důsledku takových velkých teplotních změn mění. Aktuálním příkladem je úbytek sněhu. Teplejší atmosféra způsobuje, že srážky častěji přicházejí v podobě deště místo sněhu, sníh navíc rychleji taje a nezůstává na polích a jinde v krajině. Vyšší teploty nahrávají i kůrovci. V 60. letech se v Česku běžně vyskytovala dvě rojení kůrovce za sezonu, dnes na jižní Moravě dochází ke čtyřem rojením ročně.

„Pokud vezmeme v úvahu, že s rostoucí nadmořskou výškou se běžně atmosféra ochlazuje, pak oteplení o dva stupně Celsia od 60. let odpovídá poklesu o 300 výškových metrů. Stromy, které rostly na vrcholcích Vysočiny v 900 metrech nad mořem, dnes žijí v podmínkách odpovídajících 600 metrům.

Podle předběžných odhadů přinesl rok 2024 také extrémní srážky. Předpokládaný roční úhrn v tuzemsku je 776 mm, což představuje až 113 procent množství z let 1991 až 2000. Webové stránky Our World In Data, které využívají údaje služby Copernicus Climate Change Service, uvádějí, že se v tuzemsku v letech 1961 až 2024 teplota zvýšila z průměrné roční teploty 8,18 na 10,54 stupně Celsia (ČHMÚ udává posun z osmi stupňů na 10,3 °C).

Oteplování klimatu přináší výzvy, o kterých by měl každý majitel půdy vědět. Pokud teplota překročí hranice, které vědci označují jako tzv. body zlomu, mohou se nevratně změnit celé ekosystémy. Tento jev si lze představit jako větev, která se pod tlakem stále víc ohýbá až nakonec nevydrží a praskne.

Čtěte také: Klimatická změna

Konkrétní dopady oteplování na zemědělskou půdu:

Zvýšení teploty a vlny veder: Zvyšující se teploty mohou vést k delším a intenzivnějším vlnám veder, což negativně ovlivňuje růst a vývoj plodin. Vysoké teploty mohou způsobit stres rostlinám a snížit jejich produktivitu.
Sucho a přívalové deště: Globální oteplování může vést k nepravidelným srážkám, což zahrnuje jak extrémní sucha, tak i nečekané povodně. Tyto změny mohou způsobit problémy s vodním hospodářstvím a zavlažováním.
Eroze půdy: Jak zvýšené srážky, tak povodně mohou způsobit erozi půdy, což vede ke ztrátě úrodné vrstvy půdy a snižuje její kvalitu pro zemědělské účely.
Škůdců a nemoci: Teplejší klima může vést k rozšíření škůdců a rostlinných nemocí, které dříve nebyly v dané oblasti běžné, což zvyšuje riziko poškození plodin.
Změna vhodnosti půdy pro různé plodiny: Změny klimatu mohou vést k tomu, že některé oblasti již nebudou vhodné pro pěstování tradičních plodin, což vyžaduje adaptaci a možnou změnu zemědělských postupů.
Snížení výnosů: Všechny výše uvedené faktory mohou vést ke snížení výnosů z plodin, což má přímý dopad na ekonomiku zemědělských podniků.

Adaptace na změny klimatu

Situace může znít beznadějně - katastrofy se hrnou ze všech stran, ale přestože klimatické změny přinášejí výzvy, existují cesty, jak se přizpůsobit a prosperovat. Stát i EU nabízí dotační programy pro financování inovací. Pro odolnost půdy proti klimatickým změnám je zásadní její zdraví a bohatá biodiverzita. K tomu může pomoci přechod na udržitelné zemědělské praktiky, jako je střídání plodin, zavádění meziplodin, agrolesnictví nebo precizní zemědělství, které mimo jiné využívá k zefektivnění hospodaření moderní technologie. Dále může pomoci dobré vodohospodářství - plné využívání vody v krajině, kapková závlaha, zachytávání dešťové vody ale i obnova nevyužívaných vodních prvků (jako jsou mokřady či tůňky).

Česká republika získala díky rozsáhlé studii Ústavu výzkumu globální změny AV ČR - Czech Globe nové a dosud nejpřesnější informace, jak budou na našem území vypadat dopady klimatické změny, především pro první polovinu tohoto století. Díky ní je možné připravovat efektivní adaptační strategie především v zemědělství, lesnictví a nakládání s vodou.

Podle tvůrců obsahuje studie scénáře, které se stanou stoprocentně, ale i s nižší pravděpodobností, uvedl koordinátor klimatické části projektu Petr Štěpánek. Vědci zpřesnili, jak poroste průměrná teplota, jak se bude měnit množství a časové rozložení srážek.

Na celém světě v minulých letech vznikla řada klimatických modelů, které předpovídají podobu změny klimatu a její dopady. Pro podmínky Česka však řada z nich predikuje nepřesná a nereálná data, některá si protiřečí.

„Vybrali jsme tedy relevantní modely pro Česko a ještě jsme je korigovali na základě znalosti specifických podmínek našeho území. S výsledky projektu SustES mohou pracovat především vědci studující dopady změny klimatu na hydrologii, zemědělství a lesnictví. Takto přesná data pro Česko dosud neexistovala,“ uvedl Štěpánek.

Čtěte také: Zero waste domácnost

Na základě projektu má Česko vytvářet adaptační strategie pro zajištění udržitelnosti ekosystémových služeb a zvláště potravinové bezpečnosti v podmínkách postupujících klimatických i socioekonomických změn. Strategie musejí zvažovat jak globální faktory, tak lokální, které budou ovlivňovat zemědělství a krajinu v Česku. Kompletní zpráva je k dispozici na webu www.klimatickazmena.cz.

Podle studie se do poloviny století oteplí Česko v ročním průměru o dva stupně, v nejbližších letech 2021 až 2040 se oteplí o jeden stupeň. Do konce století bude změna činit minimálně tři stupně, pokud lidstvo nezačne s redukcí skleníkových plynů.

„Pro srážkové úhrny lze kromě zimy očekávat nezměněné hodnoty, případně jejich malý, statisticky nevýznamný pokles na jaře a v létě. Stagnace srážek v kombinaci s vyšší teplotou vzduchu znamená vyšší výpar a tedy značné riziko častějších a delších epizod sucha. Modely se shodují, že k nejmenšímu nárůstu srážek, či dokonce k jejich poklesu dojde na jižní Moravě. To by vzhledem k tomu, že jde o nejteplejší oblast Česka, vedlo k výraznému snížení dostupnosti vláhy a zásadnímu zhoršení zdejší zemědělské produkce,“ uvedl Štěpánek.

Do poloviny století má narůst počet tropických dnů na dvojnásobek proti průměru let 1981 až 2010. Očekává se také nárůst počtu dnů se srážkovými úhrny nad 10 či 20 milimetrů. Od poloviny století poroste počet dnů se srážkami, kdy naprší více než 50 milimetrů.

V průměru v České republice přitom naprší přibližně 670 milimetrů za celý rok, takže za silné bouřky může spadnout například desetina ročního úhrnu srážek.

Extrémní meteorologické jevy a klimatická změna

S rostoucí frekvencí a intenzitou extrémních meteorologických jevů se veřejnost stále častěji ptá, jak tyto události souvisejí se změnou klimatu. Česko se v důsledku klimatické změny způsobené lidskou činností potýká s častějšími a intenzivnějšími extrémními projevy počasí, jako jsou vlny veder, silné srážky, ledovka nebo sucho.

"Změna klimatu způsobená člověkem vede k tomu, že extrémní meteorologické události jako vlny veder, silné přívalové deště, bouře či období sucha jsou v mnoha oblastech světa častější a intenzivnější. Neplatí to však pro všechny jevy rovnoměrně a neplatí to všude stejně," uvedl Přibyla. Například nárůst počtu tropických dnů či teplotních maxim je důsledkem posunu průměrných hodnot. Vyšší teploty zároveň zvyšují výpar a výsušnou schopnost atmosféry, což spolu s delší vegetační sezonou a vyšší intenzitou slunečního záření vede ke zvyšujícímu se deficitu půdní vláhy.

"Výsledkem je častější výskyt sucha. U složitějších jevů, jako jsou zimní ledovky či extrémní sněhové srážky, vědci zaznamenávají rostoucí pravděpodobnost jejich výskytu. Méně jasná souvislost je podle Trnky mezi změnami klimatu a povodněmi, které jsou ovlivněny řadou dalších faktorů. Přesto analýzy trendů ukazují, že ve východní Evropě, včetně Česka, jejich výskyt narůstá, podotkl. "Teplejší atmosféra je schopna zadržet více vodní páry, což může vést k intenzivnějším srážkám.

Sucho

Sucho jako hydrometeorologický extrém ke klimatu střední Evropy neodmyslitelně patří, stejně jako povodně. Na rozdíl od povodní je však většinou zákeřně plíživé. Povodně přijdou náhle, často způsobí velké škody, ale také rychle skončí - naproti tomu sucho má pomalejší nástup, ale může trvat i několik let (v ČR to bylo např. v období 2015-2020).

Podle délky trvání a dopadů lze tento jev rozdělit do čtyř kategorií. Jako první přichází sucho meteorologické , které je většinou způsobeno nedostatkem srážek. To pozvolna přechází v sucho zemědělské (půdní), které se projevuje sníženou vláhou v půdě a jeho dopady pociťují hlavně zemědělci. Jestliže sucho trvá delší dobu, začne se projevovat jako snížené stavy povrchových a podpovrchových vod - pak mluvíme o suchu hydrologickém.

Poslední sucho, výjimečné svou délkou a intenzitou, zasáhlo naše území v letech 2015-2020. Srovnáme-li toto nedávné sucho s ještě delšími záznamy, které lze získat z letokruhů stromů (dendrochronologie), zjistíme, že bylo nejintenzivnější za poslední 2000 let (i když v době renesance nastalo velice podobné období).

Typickou příčinou sucha je nedostatek srážek, na suchu v letech 2015-2020 se ale do velké míry podílela i teplota vzduchu - toto pětiletí bylo nejteplejší za celou dobu měření. Vyšší teploty vzduchu znamenají větší výpar, a tedy i větší intenzitu sucha. Lze konstatovat, že příčinou sucha v tomto období byla z 50 % teplota vzduchu a z 50 % nedostatek srážek, na jižní Moravě dokonce teplota vzduchu hrála převažující roli (70 %).

Srážky v ČR se z dlouhodobého hlediska významně nemění a totéž se předpokládá i do budoucna. Očekává se, že se budou nadále střídat vlhčí a sušší roky. Na druhou stranu se se však předpokládá také pokračování růstu průměrné teploty vzduchu v České republice, a to o 2 °C do poloviny tohoto století a až o 4 °C do konce století oproti letům 1981-2010. Tento fakt bude způsobovat větší výpar vody z krajiny, a tedy častější tendenci k suchým obdobím, nebo bude výrazně prohlubovat sucho, které nastalo v důsledku nedostatku srážek. Dá se proto konstatovat, že v případě nadprůměrně teplého roku by muselo v daném roce také více napršet, aby se během roku neobjevila nějaká epizoda sucha. Kromě toho už nyní v nižších a středních polohách pozorujeme výskyt mírnějších zim s malým množstvím sněhové pokrývky.

Povodně

Až na několik výjimek (např. po technickém selhání - protržení hráze apod.) jsou povodně v ČR spojeny s atmosférickými srážkami v různé podobě. Intenzivní či dlouhotrvající déšť, případně rychlé tání sněhu se ale vztahují k rozdílným meteorologickým situacím - a podle toho se pak značně liší i následné povodně.

Nedávno zveřejněná evropská studie hledá souvislosti u řady evropských povodní v přibližně 100 lokalitách za posledních 500 let. V tomto období se vyskytlo celkem devět period s vysokou četností intenzivních povodní, přičemž poslední perioda (1993-2016) patří mezi tři nejsilnější. Skončila už tato silná povodňová perioda, nebo ještě pokračuje a jaký je vliv klimatické změny?

Zatímco zřetelnější projevy klimatické změny pozorujeme řádově desítky let, u extrémních povodňových událostí s pravděpodobnosti opakování průměrně za 100, 500 či 1000 let (stoletá povodeň apod.) nemáme k dispozici mnoho dat. Navíc ve 20. století (tedy v době klimatické změny) byla četnost významných povodní v povodí Labe ve srovnání s 19. stoletím nízká a dramaticky vzrostla až ve zmíněné poslední periodě povodní na přelomu tisíciletí.

Spíše než více povodní můžeme obecně očekávat větší počet extrémních projevů počasí, k nimž patří také povodně. Ty se pak lokálně mohou někdy vymykat místním podmínkám či aktuálním zkušenostem. Vliv klimatické změny se však může projevit jako zesílení této nepravidelnosti a nepředvídatelnosti.

Samostatnou kapitolou jsou pak lokální bleskové povodně. Existují různé studie poukazující například na nárůst v počtu dnů s úhrnem srážek nad 20 mm. To by mohlo potvrzovat, že můžeme v budoucnu čekat více srážek v podobě intenzivních nebo přívalových dešťů. Ani z toho však ještě automaticky neplyne, že přívalové povodně budou častější.

Tornáda

Dne 24. června 2021 udeřilo ve večerních hodinách na jižní Moravě tornádo, které nemělo do té doby v ČR obdoby. Prohnalo se úsekem dlouhým 26 km, způsobilo obrovské škody v sedmi obcích a smrt šesti osob. I když se tornáda v Česku vyskytují pravidelně (jejich počet se odhaduje na 1-3 ročně), tornádo takové síly u nás do té doby evidováno nebylo.

I když dnes víme, že v budoucnu bude přibývat dní s tzv. konvektivními bouřemi,9 které jsou jednou z nutných podmínek pro vznik tornáda (spolu s tím bude mimochodem přibývat i srážek, které tyto bouře vyprodukují), neznamená to, že se zároveň zvýší také počet tornád. K vývoji tornáda totiž nestačí pouze vertikální teplotní rozdíly v atmosféře, ale jsou nutné též rozdíly v rychlosti větru - tzv. „střih větru“. A na tento střih, jak se zdá, klimatická změna vliv nemá (a pokud ano, pak jej spíše oslabuje).

Podíváme-li se na počet tornád zaznamenaných ve světě v posledních desetiletích, zjistíme rostoucí tendenci. Pokud však tato tornáda rozdělíme na slabá (EF0) a silnější (EF1+),10 je hned zřejmé, že přibývá pouze slabých tornád - silná tornáda, která většinou neuniknou pozornosti, žádný nárůst v počtu nevykazují. V každém případě lze prohlásit, že tornád jako takových nepřibývá.

Požáry vegetace

Požáry vegetace, a zvláště lesní požáry, nedosahují v našich podmínkách rozsahu ani intenzity událostí, které se odehrávají na západě USA, v Austrálii, v Kanadě či na Sibiři. Přesto představují riziko, které je v případě výskytu sucha nebo vlny veder (a zvláště pak jejich kombinace) výrazně zesíleno. Míru tohoto rizika vyjadřuje tzv. index požárně rizikového počasí (Fire Weather Index), který v sobě kombinuje klíčové meteorologické předpoklady umožňující vznik a šíření přírodního požáru: větrné počasí, nízkou vlhkost půdy i vzduchu a především vysokou teplotu.

Naše nedávná studie ukázala, že četnost požárů vegetace se nejvíce zvýšila v nejteplejších a nejsušších oblastech venkova České republiky. Nárůst mezi lety 1991 a 2015 byl ve srovnání s obdobím 1971-1990 téměř o 70 %. Současně byla ve všech krajích jasně prokázána statisticky významná souvislost mezi povětrnostními podmínkami a výskytem požárů porostů. Většina českého území pak v posledních 60 letech vykazuje rostoucí počet dnů s počasím příznivým pro vznik a šíření požárů vegetace, přičemž po roce 2000 došlo u tohoto trendu k výraznému zrychlení.

Počasí vhodné pro vznik požárů nicméně samo o sobě požár nezpůsobí, a protože v naprosté většině případů (více než 95 %) stojí za vznikem požáru nedbalost, nebo dokonce úmysl člověka, lze riziko významně snížit přijetím vhodných opatření.

Rok 2024 byl nejteplejším v historii měření

Uplynulý rok 2024 se v souladu se všemi předpoklady stal rekordně nejteplejším v historii měření. Současně se globální teplota přehoupla přes skloňovanou hodnotu 1,5 °C ve srovnání s předindustriální dobou. Meteorologickou sumarizaci loňského roku vydala Evropská klimatická služba Copernicus, jeden z hlavních poskytovatelů globálních dat.

Přesáhnutí hodnoty 1,5 °C ve srovnání s předindustriální dobou je v přímém rozporu s hranicí stanovenou Pařížskou dohodou, která má za cíl výrazně snížit rizika a dopady změny klimatu. Vzhledem k nevídaným rekordům, jak v množství skleníkových plynů, tak v teplotě vzduchu i povrchu moří, byl však tento výsledek očekávaný.

„Není to tak, že 1,49 °C je v pořádku a 1,51 °C je apokalypsa - každá desetina stupně je důležitá a dopady na klima se postupně zhoršují, čím větší oteplení máme,“ okomentoval současný stav klimatolog Zeke Hausfather z americké výzkumné skupiny Berkeley Earth.

V konkrétních číslech „uzmul“ rok 2024 své prvenství díky průměrné globální teplotě 15,1 °C, čímž předstihl dosavadní rekord z roku 2023 o 0,12 °C. Současně byl o 0,72 °C teplejší než průměr let 1991-2020 a o 1,60 °C teplejší než předindustriální období, což z něj činí první kalendářní rok, který překročil 1,5 °C nad touto úrovní.

Český hydrometeorologický ústav naměřil průměrnou roční teplotu 13,3 °C, což z něj činí nejteplejší rok v celé 250leté historii měření prováděných v pražském Klementinu. Rozdíl oproti druhému nejteplejšímu roku je přitom výrazný - činí 0,5 °C.

Znepokojivé je také zjištění, že z deseti nejteplejších let od roku 1775 se devět umístilo v tomto století. Navíc z patnácti nejteplejších roků v této časové řadě jich na 21. století připadá hned třináct.

Tabulka: Deset nejteplejších let v pražském Klementinu od roku 1775