Německé ekologické organizace a ochrana životního prostředí

Právní úprava zakotvení ochrany přírody, krajiny a biodiverzity v evropských zemích, a jejich srovnání mezi sebou, je téma samo o sobě natolik rozsáhlé a složité, že by si zasloužilo snad samostatnou knihu. Státy, resp. země sousedící s Českou republikou, mají podobné geomorfologické členění terénu a podobné druhy biotopů, resp. přírodních ekosystémů. Mají zároveň často i podobné environmentální problémy.

Tento text je určen jednak obecně všem, kdo se o problematiku právní úpravy ochrany přírody zajímají, zejména však může být užitečný těm, kdo se ochranou přírody zabývají z titulu pracovníka veřejné správy v oblasti ochrany přírody, a to zejména, pracuje-li na nějakém úřadu či odborné organizaci v pohraničí. Dalším důvodem pro výběr těchto států a zemí je skutečnost, že právě v těchto zemích systém ochrany přírody vykonávaný státem a jeho právní zakotvení na konci 19. a na začátku 20. století v Evropě vznikl.

Úvodem připomeňme klíčovou osobnost prof. Hugo Conwentze, který v roce 1904 publikoval v německém Prusku spis Ohrožení přírodních památek a návrhy na jejich zachování, kde navrhl systém státní ochrany přírody, včetně právních a organizačních forem zajištění. Systém postupně zdokonaloval v praxi a v roce 1919 se podílel na formulaci textu první demokratické Ústavy v dějinách Německa (tzv. Výmarské ústavy), kde napsal ustanovení čl.150 o odpovědnosti státu za ochranu přírody a krajiny.

Všechny právní úpravy států (či zemí) střední Evropy komparované v tomto článku mají v Ústavách (jakožto nejvyšších zákonech států a zemí) zakotvenu ochranu životního prostředí či ochranu přírody a krajiny, ochranu přírodního bohatství, případně udržitelné využívání přírodních zdrojů. V zemích s federativním uspořádáním (Německo, Rakousko) mají své Ústavy dokonce i jednotlivé spolkové země, rovněž s výslovnými ustanoveními o ochraně přírody.

Pokud jde o konkrétní témata, resp. jejich výběr, text tohoto článku jednak přihlíží k systému právní úpravy ochrany přírody, krajiny a biodiverzity v právu EU a jednak k systému právní úpravy v českém právu. Oproti klasické vědecké práci tento článek nepostupuje stylem deskripce-analýza-syntéza-závěry, ale netradičně kombinuje deskripci rovnou se závěry.

Čtěte také: Německý prodejce LUMAG CZ a reklamace

Německo má tento zákon jednak na spolkové úrovni (z roku 2009) a jednotlivé spolkové země (šestnáct) mají své zemské zákony o ochraně přírody. Německá a polská právní úprava jsou specificky odlišné rovněž v tom, že zakotvují ochranu přírody nejen suchozemskou, ale i pro mořská území. V německém zákoně o ochraně přírody jsou na rozdíl od českého práva kategoriemi zvláště chráněných území také přírodní parky a biosférické rezervace.

Všechny sledované státy mají pochopitelně ve svých zákonech o ochraně přírody transpozici směrnice č. 147/2009/ES, o ptácích a směrnice č. 92/43/EHS, o stanovištích, z nichž vyplývají požadavky evropské unijní územní a druhové ochrany přírody. Nově se od loňského roku v členských státech EU řeší i adaptace nařízení (EU) č.2024/1991, o obnově přírody.

U přísně chráněných druhů živočichů (§ 7 spolkového zákona o ochraně přírody) za škody způsobené velkými šelmami, bobrem, vydrou, divokou kočkou či ptáky, neexistuje obecný nárok na náhradu škody jimi způsobenou. U vlka, rysa a bobra existují v jednotlivých spolkových zemích speciální fondy, ze kterých lze náhrady škod hradit. Speciální postup pak stanoví § 68 spolkového zákona o ochraně přírody.

V Německu je nařízení EU 1143/2014 adaptováno do zákona o ochraně přírody a krajiny (§ 40a-40f). Podle ustanovení § 40d zákona má spolkové ministerstvo životního prostředí, ochrany přírody a jaderné bezpečnosti ve spolupráci se zemskými úřady ochrany přírody povinnost vypracovat národní akční plán pro boj proti prioritním cestám zavlečení a šíření invazních nepůvodních druhů. Návrh akčního plánu podléhá řízení o posouzení vlivů na životní prostředí SEA.

V Německu je Úmluva CITES a nařízení EU v čele s nařízením 338/97/ES implementována prostřednictvím federálního zákona o ochraně přírody (BNatSchG) a především prováděcího spolkového nařízení o ochraně živočišných a rostlinných druhů (Bundesartenschutzverordnung). Ústředním výkonným orgánem není ministerstvo životního prostředí, jako v ČR, nýbrž Spolkový úřad pro ochranu přírody (BfN), který vydává povolení k dovozu, vývozu a tranzitu za účelem kontroly mezinárodního obchodu a ochrany druhů.

Čtěte také: Německé ekologické známky

Na rozdíl od ČR, kde je právní úprava provedena samostatným zákonem č.162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad, na Slovensku, v Polsku a v Německu je tato směrnice transponována v rámci zákona o ochraně přírody a krajiny (v Německu na spolkové úrovni ve federálním zákoně o ochraně přírody a krajiny). Jedná se o transpozici směrnice ES č. 1999/22, o zoologických zahradách. Zoologické zahrady mají být provozovány jakožto zařízení na ochranu druhové biodiverzity metodou ex situ (terminologie Úmluvy o biodiverzitě, Rio de Janeiro, 1992).

Ekologické zóny a ekologické plakety v Německu

Německo se dlouhodobě snaží o snižování emisí skleníkových plynů a zlepšování kvality ovzduší ve městech. K tomuto účelu zavedlo řadu environmentálních opatření, včetně nízkoemisních zón (Umweltzonen) a systému ekologických plaket (Umweltplakette nebo Feinstaubplakette).

Od 1. ledna 2008 Německo zřídilo ve městech ekologické zóny. Ekologická nálepka je povinná v mnoha centrech německých měst. Toto potřebujete pro vstup do ekologických zón (Umweltzones).

Ekologická plaketa je barevná samolepka, která se lepí na vnitřní stranu čelního skla vozidla. Existují tři barvy: červená, žlutá a zelená. Plaketa je platná po celou dobu životnosti vozidla - není tedy potřeba ji obnovovat, pokud vůz vlastníte.

Ekologická plaketa je povinná ve většině velkých německých měst a jejich centrech, kde byly zavedeny tzv. nízkoemisní zóny (Umweltzonen). Do těchto oblastí smí vjet pouze vozidla s příslušnou barevnou plaketou.

Čtěte také: Odpad z Německa trápí Frýdlantsko

Pokud preferujete pohodlí, můžete si plaketu koupit i na oficiálních stránkách německých institucí. Po zadání údajů a nahrání kopie technického průkazu vám plaketa přijde poštou. Ekologická plaketa musí být nalepena na čelním skle zevnitř, a to ideálně do pravého dolního rohu (z pohledu řidiče). Měla by být dobře čitelná zvenčí.

V roce 2021 byla zavedena pravidla, podle kterých vozidla s červenou emisní plaketou nemají vstup do ekologických zón v Německu povolen. Vozidla se žlutou nálepkou mají povolen vjezd pouze do nízkoemisní zóny Neu-Ulm v Bavorsku. Vozidla se zelenou nálepkou mohou naopak vjet do všech nízkoemisních zón v Německu.

Do jaké emisní kategorie vás systém zařadí záleží na tom, kdy bylo auto vyrobené, jaké používá palivo a jak je na tom s emisemi (=údaje z technického průkazu). Většina vozů s benzínovým motorem s třícestným katalyzátorem (standard od 90. let), zelenou nálepku dostane.

Nálepka platí ve všech ekologických zónách v Německu, nikoliv pouze v JEDNOM městě. Se zelenou nálepkou na vozidle tedy můžete do všech měst v Německu. Setkáte se však s některými regionálními výjimkami. Ty se týkají zón bez nafty - vozidla na diesel nesmí do určitých oblastí.

Pokud byste se tato opatření rozhodli nedodržet, hrozí vám tučné pokuty. Za jízdu bez zelené nálepky hrozí pokuta od 100 EUR.

Nové klimatické cíle a reforma

Německo dosáhne neutrality emisí skleníkových plynů v roce 2045, což je o pět let dříve proti původnímu záměru. Nový a ambicióznější plán, který bude zakotven v chystané novele zákona o ochraně klimatu, schválila vláda kancléřky Angely Merkelové.

Německý parlament schválil kontroverzní reformu klíčové legislativy pro dosažení klimatických cílů, která ruší závazné cíle jednotlivých odvětví. Změny pobouřily řadu nevládních organizací, které tvrdí, že povedou k prodlevám ve snižování emisí skleníkových plynů, a jsou proto "protiústavní".

Německý zákon o opatřeních v oblasti klimatu stanoví, že země musí do roku 2045 dosáhnout neutrality z hlediska emitovaných skleníkových plynů a splnit průběžné cíle snižování emisí: 65 % do roku 2030 a 88 % do roku 2040 ve srovnání s úrovní z roku 1990.

Nevládní ekologická organizace Přátelé Země Německo (BUND) uvedla, že Německo nyní nemá účinný zákon, který by zajistil potřebnou úroveň ochrany klimatu. Klimatická organizace mládeže Fridays for Future obvinila vládu, že dobrovolně ohrožuje práva budoucích generací.

Energetická politika Německa a ochrana životního prostředí

Němečtí ochránci životního prostředí, kteří se angažují v elektroenergetice, nemají opravdu lehký život. Po dvaceti letech vytrvalého úsilí získali dostatečnou politickou podporu, což jim umožnilo realizovat jednu z jejich hlavních politických vizí - tj. program odstoupení od jaderné energetiky. Na základě silného a vytrvalého politického tlaku se jim nakonec podařilo „zlomit odpor jaderné lobby“ a v červnu 2000 byla uzavřena průlomová dohoda mezi spolkovou vládou a energetickými společnostmi o praktické realizaci politiky odstoupení od jaderné energetiky, která byla v roce 2002 zapracována do novely německého „Atomového zákona“.

Jakmile dali kopačky energetice jaderné a vyhodili ji dveřmi, už se jim do komůrky potajmu oknem vkrádá její sestra - energetika uhelná. Dle interpretace německých ekologistických organizací přišla uhelná lobby pod průhlednou záminkou zajištění budoucí výroby elektrické energie s rozsáhlým programem výstavby nových uhelných elektráren.

Německé energetické koncerny plánují výstavbu až 27 nových uhelných elektráren na černé i hnědé uhlí. Dle BUND je plánována výstavba nových uhelných elektráren o výkonu 27 270 MW, zatímco odstaveno má být pouze 6 917 MW. Nové elektrárny vyprodukuji ročně 164,8 milionů tun CO2. Odstavením starých elektráren se docílí snížení emisí o 43,1 milionů tun ročně, takže program modernizace uhelných elektráren v Německu může skončit navýšením ročních emisí CO2 až o 121,7 milionů tun.

V posledních deseti letech v Německu bezesporu došlo k mohutnému rozmachu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, a to i ve světovém srovnání. Avšak jejich zastoupení v energetickém mixu stále není takové, jak by si ochránci životního prostředí představovali.

Problém se na německé ochránce životního prostředí valí i ze strany, z které to opravdu nečekali - a to ze strany „průmyslu obnovitelných zdrojů“. Zmíním zde názory Prof. Dr. Fritze Vahrenholta, předsedy představenstva firmy Repower, tj. jednoho z největších výrobců větrných elektráren v Německu. Prof. Vahrenholt podporuje rozvolnění procesu odstoupení od jaderné energetiky a prodloužení průměrné životnosti německých jaderných elektráren až na cca 40 let, což je v podstatě projektová životnost starších typů elektráren.

tags: #německá #ekologická #organizace #ochrana #životního #prostředí

Oblíbené příspěvky:

• Vzdělávací programy pro školy v přírodě
• Ekologické produkty a mladí lidé
• Jak dobře znáte mapu USA
• Příčiny, Důsledky a Řešení Ekologické Krize
• Dopady znečišťování ovzduší