Berounské Stolpersteiny: Kameny zmizelých připomínají osudy Židů

Beroun se připojil k více než šesti desítkám českých měst, kde byly do dlažby vloženy tzv. Stolpersteiny, česky též kameny zmizelých.

Tyto dlažební kostky s mosazným povrchem, vsazené do chodníku před domy obětí holocaustu a nacistického režimu pocházejí z dílny německého umělce Guntera Demniga, který první kámen položil 16. prosince 1992 před radnicí v Kolíně nad Rýnem.

Od té doby jich byly po celé Evropě instalovány deseti tisíce.

Od roku 2008 se Stolpersteiny nacházejí i v chodnících ve městech v České republice.

Také osm berounských „kamenů zmizelých“, které najdete od 18. dubna 2023 před některými domy na Husově náměstí a v ulicích Česká a V Pražské bráně, je od Guntera Demniga.

Čtěte také: Ocenění Energy Globe v Česku

„Aby si někdo kámen mohl přečíst, musí se před obětí sklonit.“ Gunter Demnig

Zahájení projektu v Berouně

Datum zahájení projektu v Berouně nebyl vybrán náhodou - 18. dubna 2023.

Na 18. dubna připadá svátek Jom ha-šo´a, den vzpomínky na šest milionů Židů zavražděných během holocaustu.

Při této příležitosti město připravilo vzpomínkovou akci, která byla zahájena ve venkovních prostorách Muzea Českého krasu za účasti významných hostů a byla spojena i s komentovanou prohlídkou po místech, kde byly kameny vloženy do dlažby.

„Se Stolpersteiny jsem se poprvé setkala v našem partnerském městě Goslar a hned mne napadlo, že by se slušelo založit podobnou vzpomínkovou tradici také u nás v Berouně.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

V našem městě jsme měli vcelku velkou židovskou enklávu, jejíž příslušníci nedobrovolně ukončili své životy v koncentračních táborech a jsem přesvědčena o tom, že na tuto událost bychom rozhodně neměli zapomínat.

Díky projektu Berounské Stolpersteiny, který jsme letos zahájili, si nyní můžeme osudy berounských Židů stále připomínat,“ uvedla starostka Berouna Soňa Chalupová při zahájení celého projektu v dubnu 2023.

Berounské Stolpersteiny v jednotlivých etapách

Výrobu prvních osmi kamenů na počest osmi zavražděných berounských Židů financovaly soukromé osoby. Zvláštní poděkování patří Jiřímu Topinkovi ze Státního okresního archivu Beroun za pomoc při organizaci projektu a za přípravu seriálu o berounských židovských rodinách v Radničním listu.

• 1. etapa - 18. dubna 2023

První Stolpersteiny byly věnovány těmto berounským Židům: Ottovi Michalovskému, Alfrédu Pikovi, Kateřině Pikové, Kamile Roubíčkové, Ludvíku Friedovi, Valerii Friedové, Jiřímu Friedovi a Janě Friedové.

• 2. etapa - 6. května 2024

Devět kamenů zmizelých bylo tentokrát položeno v ulicích Tyršova, Nerudova, Pod Šibencem, na Husově náměstí a na náměstí Marie Poštové. Slavnostní odhalení proběhlo 6. května 2024 ve svátek Jom ha-šo´a.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Ve druhé etapě byly Stolpersteiny věnovány těmto berounským Židům: Filipíně Silbersteinové, Malvíně Silbersteinové, Kláře Benešové, Haně Körperové, Irmě Körperové, MUDr. Ottovi Löwymu, Petru Steinerovi, Ing. Egonu Krausovi a Vilmě Krausové.

• 3. etapa - 24. dubna 2025

V rámci třetí etapy projektu byly kameny položeny na náměstí Marie Poštové a v ulicích Česká, Svatojánská a Havlíčkova. Slavnostní odhalení proběhlo 24. dubna 2025 tradičně ve svátek Jom ha-šo´a v atriu berounské radnice a bylo spojené s představením publikace "Berounské kameny zmizelých" a tematickou výstavou v Galerii V Podloubí.

Ve třetí etapě byly Stolpersteiny věnovány těmto berounský Židům: Emmě Reichmannové, Otilii Reichmannové, Adéle Reichmannové, Emilu Körperovi, Hermíně Segerové, Anně Löwyové, Emilu Frenklovi, Martě Frenklové a Jiřímu Frenklovi.

• 4. etapa - 14. dubna 2026

Ve čtvrté etapě budou Stolpersteiny věnovány těmto berounský Židům: MVDr. Věnujte pozornost jménům, která již byla vybrána, a mají svého dárce viz výše.

Cena výroby jednoho kamene byla v roce 2025 cca 132 Eura. Platba bude účtována po dodání kamenů podle aktuálního ceníku a kurzu Eura.

Publikace Berounské kameny zmizelých je k dostání v městském informačním centru, v berounských knihkupectvích a na www.dobredarky.cz za cenu 99 korun.

Příběhy některých obětí

Otto Michalovský (1926-1945) - Husovo náměstí 77

Byl synem berounského učitele náboženství a židovského kantora (vede bohoslužbu) Adolfa Michalovského.

Ottův dědeček Jacob Michalowski pocházel z území dnešního Běloruska, odkud zřejmě utekl před ruskými pogromy v druhé polovině 19. století do moravského Holešova, kde zastával funkci kantora v tamní velké židovské obci.

Adolf byl původně obchodním cestujícím, a tak se nestálé přesuny staly nedílnou součástí jeho života.

Při obchodní cestě se v Rumburku seznámil s německou římskou katoličkou Marií Haasovou, dcerou tamního drobného podnikatele, do níž se zamiloval.

K nepříliš velké radosti jejího otce Marie nejenže lásku opětovala, ale dokonce konvertovala od katolictví k židovství.

Krátce poté se jim roku 1924 narodila dcerka Stella a o dva roky později syn Otto.

V roce 1933 se rodina z Kolešovic na Rakovnicku přestěhovala do Berouna, do budovy židovské modlitebny v čp. 77/I na hlavním náměstí.

Otto se učil velmi dobře, takže přestoupil na gymnázium.

Kromě toho byl hudebně nadaný, hrál skvěle na housle, které si oblíbil.

Po odtržení pohraničí Československa získal náhle nového kamaráda Pavla Schleissnera, jehož židovská rodina utekla před nacisty z Chomutova.

Pavel zase hrál dobře na piano, takže spolu často muzicírovali.

Protižidovská nařízení však začala postupně dopadat i na Ottu, který již nesměl pokračovat ve studiu.

Podle norimberských rasových zákonů byl míšencem 1. stupně a to, že se jeho milující matka i přes opakovaný nátlak Němců odmítala rozvést, chránilo jak Ottu, tak celou rodinu.

Poměrně dost dlouho, nikoli však absolutně.

I židovské míšence nakonec čekal transportu směr terezínské ghetto.

Otto i jeho sestra byli odtrženi od rodičů a v březnu 1943 museli nastoupit do transportu, zatímco jejich matku Němci nuceně nasadili do zdejší textilky.

Stelle se podařilo přečkat válku v Terezíně, kde bohužel musela vyprovázet k likvidačním transportům své příbuzné, včetně holešovského dědečka a nakonec i milovaného bratra.

Otto odjel 28. října 1944 dobytčím vagónem do koncentračního tábora Osvětim.

Zřejmě byl při selekci vyhodnocen jako možná pracovní síla, a tak přežil až do ledna 1945, kdy se tábor narychlo evakuoval před postupující Rudou armádou.

Opět se ocitl v dobytčácích, tentokrát směr koncentrační tábor Buchenwald u Výmaru.

Životní peripetie jsou někdy neuvěřitelné - vlak jel přes jeho domovský Beroun, kde Otta stačil vyhodit z vlaku lístek se vzkazem, který zachytil železničář.

V Buchenwaldu se dokonce dočkal osvobození americkou armádou, ale pár dnů poté, 21. dubna 1945, zemřel na těžkou tuberkulózu a důsledky dlouhodobého vyhladovění.

Stella i její otec, deportovaný do Terezína v lednu 1945, se šťastně shledali s matkou.

Ottovo jméno bylo zveřejněno v repatriačních novinách, ale přesto se rodina návratu posledního člena nedočkala.

Symbolicky jej připomíná nápis na náhrobku židovského hřbitova v moravském Holešově, kde je na společném seznamu čtyřiadvacet příslušníků rodu Michalovských, kteří nepřežili holocaust.

Několik let po osvobození se Michalovští odstěhovali do Prahy.

Tóny Ottových houslí zněly Stelle v hlavě až do konce jejího dlouhého života.

Svého bratra přežila o téměř sedm desetiletí.

Rodina Pikova - V Pražské bráně 74

Budova dnešního Komerčního centra u Pražské brány dnes už nijak nepřipomíná, že tu kdysi bývala tzv. Pikovna, kdysi nejvýnosnější židovská živnost v Berouně.

Její historie je spjata s mužem, který sem přišel roku 1889 až z dalekých Peček u Kolína, kde působila velká židovská náboženská obec: Alois Pick (1865-1941; později se psal jen Pik) pojal za choť Kateřinu Abelesovou (1864-1942).

tags: #neumann #tichy #odpad #likvidace

Oblíbené příspěvky:

• Podívejte se na článek o bílkovinách v organických obilovinách.
• Data o recyklaci odpadu
• O efektivním nakládání s odpady v Ústí nad Orlicí
• Budoucnost ekologického bydlení
• Česká cestopisná literatura a příroda