V době mnoha různých krizí, od změny klimatu přes bytovou krizi a geopolitickou nestabilitu až po úpadek demokracie, nástup autoritářství a mnohé další, představuje mezinárodní klimatické hnutí důležitý prostor solidarity a odporu vůči represivním systémům založeným na vykořisťování a nerovnostech. Ochrana klimatu se neobejde bez budování širokých koalic napříč ekologickými a sociálními hnutími. Navzdory těmto překážkám si i u nás stále více lidí začíná uvědomovat spojitosti mezi devastací životního prostředí a úpadkem sociálních jistot, ale také neoddělitelnost osvobození lidí a planety.
Technokratický přístup ke klimatické krizi
V Česku jsme si po vzoru jiných „vyspělých zemí“ zvykli vnímat řešení klimatické krize především jako technickou a veskrze apolitickou otázku. Řešení preferovaná neoliberálními vládami se typicky omezují na nahrazování fosilních paliv bezemisními zdroji a spoléhají na šíření nových technologií pomocí volného trhu. Přistupují k přírodě i planetě jako k pasivním objektům odděleným od lidské společnosti, které je třeba chránit jen tehdy, pokud to přináší (nebo alespoň neohrožuje) ekonomický zisk. Podobně jsou neoliberální ideologií chápáni i lidé - jako jednotlivci, kteří se musí přizpůsobit trhu a zasloužit si své místo tím, že se budou „dostatečně snažit“. Pokud selhávají, je vina přičítána jim samotným.
Eliteářské zelené politiky šité na míru bohatým a korporacím masivně přehlížejí zájmy chudých lidí, jak píše Ondřej Kolínský ve svém článku o zeleném populismu. Tento technokratický přístup ke klimatické krizi lze bez nadsázky označit za příčinu jejího dalšího prohlubování a zároveň za hlavní překážku skutečné ochrany klimatu. V době, kdy se sociální stát pod tíhou neoliberálních politik rozpadá, není s podivem, že se ochraně klimatu brání především vrstvy nízkopříjmových obyvatel, které systém již nyní nechává na holičkách a v nejistotě. Ekologickými požadavky jim situaci pouze dál stěžuje.
Klimatická spravedlnost a aktivistické iniciativy
Depolitizovaný přístup k ochraně klimatu je rozšířený v celé euroatlantické oblasti, a ve světě se proto v posledních letech začínají objevovat nové aktivistické iniciativy, které se tento přístup snaží změnit. Klimatickou spravedlnost se snaží artikulovat i uvádět v praxi s pomocí systémové kritiky a programů navrhujících řešení, která by vedla nejen k ochraně podmínek umožňujících život na Zemi, ale také by byla sociálně citlivá a inkluzivní. Navrhované programy a politiky vycházejí ze spolupráce skupin a kolektivů s různými identitami, požadavky, politickou agendou i strategiemi. V USA například vznikla široká koalice prosazující tzv. feministickou Zelenou dohodu a podobné uskupení bylo založeno též ve Velké Británii. V obou případech jde především o iniciativy feministických aktivistek za klimatickou spravedlnost.
Realita i vědecká data totiž ukazují, že na ženy klimatická krize dopadá mnohem více a ochrana klimatu jim také více leží na srdci. Zároveň však ženy oproti mužům častěji artikulují etický a lidskoprávní rozměr klimatické krize, a feministické pojetí Zelené dohody se proto neomezuje jen na ženy. Feministicky pojatá Zelená dohoda nabízí intersekcionální pohled na klimatickou spravedlnost, jejíž součástí je také spravedlnost genderová, reprodukční, migrační, rasová, ekonomická a pracovní. Tento pohled ukazuje, že odpovědnost za klimatickou krizi a její dopady nejsou nerovnoměrně rozloženy jen mezi jednotlivými státy, zejména mezi globálním Jihem a Severem, ale rozdílné jsou i dopady na životy lidí na základě jejich socioekonomické třídy, rasy, etnicity, pohlaví, původu a dalších faktorů utvářejících jejich identitu a odlišný stupeň diskriminace či přístupu k privilegiím.
Čtěte také: Nevládní sektor a ochrana přírody v Česku
Jako nejtypičtější příklad toho, jak změna klimatu může dál multiplikovat křížící se osy různého znevýhodnění, bývají nejčastěji uváděny osudy negramotných a nemajetných žen v rozvojových státech, které pečují o své děti v podmínkách ztěžovaných suchem, hladomorem či povodněmi. Intersekcionální klimatická spravedlnost však ukazuje, že klimatická krize může nerovnoměrně dopadat také na lidi v bohatých státech. Různá znevýhodnění mohou být prohlubována také dopady sociálně necitlivé klimatické politiky.
Zdražování fosilních paliv nedoprovázené robustní státní podporou bezemisních zdrojů a bezemisní dopravy například vede k energetické chudobě a prohlubující se marginalizaci. Může jít též o učebnicové příklady environmentální nespravedlnosti, jako je například devastace krajiny a vodních zdrojů kvůli těžbě lithia potřebného pro výrobu baterií do elektromobilů. To má neúměrné dopady především na drobné zemědělce a pastevce, kteří sice sami na elektromobil nikdy nedosáhnou, zato v krajině zdevastované kvůli jeho výrobě přijdou o svou obživu. Krajina zničená kvůli výstavbě vodní elektrárny či nové továrny na výrobu baterek (s jejíž výstavbou se potýkají například v moravskoslezské Dolní Lutyni) však může negativně zasáhnout do života i těm, kteří sice krajinu nevyužívají k přímé obživě, ale spojují s ní svou identitu a považují ji za jeden z mála benefitů života v chudších periferních oblastech.
Klimatické hnutí v Česku
O prosazování komplexnější a sociálně citlivější klimatické politiky informované intersekcionálním přístupem se přibližně od roku 2021 do určité míry pokouší také české klimatické hnutí. Nejvýznamnějším příkladem je program sociálně-ekologické transformace Nová dohoda, kterou ve spolupráci s dalšími aktivistickými kolektivy a organizacemi navrhla platforma Re-set. Příkladem praktického prosazování sociálně-ekologické transformace byla nyní již ukončená kampaň Energie lidem, kterou zahájila skupina českých organizací a kolektivů napříč klimatickým a bytovým hnutím krátce po začátku ruské invaze na Ukrajině. Požadavek na zkrocení vysokých cen energií s pomocí čistých, efektivních a decentralizovaných energetických řešení byl zástupkyněmi koalice prezentován také na odborářské demonstraci „Česko proti chudobě“ konané v říjnu 2022.
Samotné odbory se nicméně ke kampani nepřipojily a nepřijaly ani pozvání připojit se k demonstraci proti energetické chudobě pořádané následující rok. Jako vysvětlení nezájmu běžných obyvatel o téma se nabízí absence veřejné diskuse o zelené politice, která by byla nepředpojatá a inkluzivní a zapojila by i dosud ignorované společenské skupiny. Odbory zatím kvůli neexistující diskusi a nejisté situaci pracujících vnímají zelenou politiku spíše jako hrozbu. Ve světě i u nás navíc zájem chudých pracujících o sociálně-ekologickou transformaci potlačuje neoliberální ideologie, pod jejíž vahou se rozpadá sociální stát, rozmlžuje třídní vědomí a individualizuje vina i zodpovědnost. V postsocialistických zemích, kde navíc levicová politika funguje jako strašák komunismu, toto platí dvojnásob.
Situaci v Česku komplikuje i fakt, že kapitalismus pořád ještě řada lidí spojuje s výrazným zlepšením životního prostředí po roce 1989. Příliš přitom neberou v potaz, že volný trh umožnil především odsun špinavé výroby do jiných zemí, nikoliv její eliminaci. Přestože ani Česko podle Wallersteinovy teorie světových systémů nepatří k jádrovým ekonomikám a do značné míry funguje jako zdroj levné pracovní síly zejména pro Německo, pohled chudých a pracujících na kapitalismus a jeho dopady na životní prostředí je v našich podmínkách výrazně odlišný od zemí globálního Jihu. Tam naopak historická zkušenost s vykořisťováním přírodních i lidských zdrojů koloniálními mocnostmi a nadnárodními korporacemi, kombinovaná s vysokým podílem lidí závislých na samozásobitelství, vedla ke vzniku sociálních hnutí a širokých lidových koalic propojujících socioekonomické požadavky s těmi ekologickými.
Čtěte také: České nevládní organizace a příroda
Skvělým příkladem je například brazilské venkovské ženské hnutí Marcha das Margaridas, které vzniklo z iniciativy odborově organizovaných rolnických žen, jejichž pochody spojují feministické, ekologické a agrární požadavky s důrazem na potravinovou suverenitu, práva žen, agroekologii a odpor vůči násilí, rasismu a patriarchátu. Oproti tomu v Česku je široká koaliční spolupráce různých hnutí stále ještě v plenkách, byť první vlaštovky se tu a tam objevují a velmi slibně vypadá zejména spolupráce mezi různými kolektivy v Moravskoslezském kraji.
Zkušenost s koaliční spoluprací ukazují, že problémy mohou nastat také kvůli nerovnému postavení různých koaličních partnerů nebo jejich odlišnému vztahu k politizaci řešení klimatické krize. Sociální vědy v této souvislosti hovoří o politické intersekcionalitě, tedy o mocenských nerovnostech mezi členstvem s odlišnými životními zkušenostmi a pohledem na svět, které pak mají vliv na agendu, rámování a výběr strategií daného hnutí či jeho koalic. Ilustrativním příkladem, který se často vyskytuje v multikulturních společnostech, jako jsou USA či Velká Británie, jsou například aktivisté a aktivistky z řad původních obyvatel nebo černé komunity, kteří se starají o otevřenost ekologických hnutí vůči lidem s různou etnicitou či náboženstvím, ale často sami nemají silné slovo v ovlivňování strategií a cílů hnutí, od kterých se proto postupně mohou odcizit. Dalším příkladem, který známe i z Česka, jsou pak zasloužilí kariérní aktivisté, typicky muži, kteří svou expertízou a zkušenostmi obhajují nadřazenost svých perspektiv a strategií nad ostatními.
Nerovnosti, na které odkazuje politická intersekcionalita, se projevily také mezi členstvem v rámci již zmiňované koaliční spolupráce na kampani Energie lidem. Členstvo se na jednu stranu skvěle doplňovalo. Zatímco nevládní organizace prováděly politické lobbování, grassrootová hnutí nabízela praktickou pomoc lidem postiženým energetickou chudobou a ukazovala, jak si např. svépomocně zateplit okna. Jedna ze zateplovacích akcí proběhla i v uprchlickém centru. Vzájemnou koordinaci však komplikovaly rozdílné pracovní podmínky profesionálních aktivistů a dobrovolníků, kdy jedni na kampani pracovali ve své pracovní době, druzí naopak ve svém volnu. Jako obtížná se ukázala i společná komunikace, kdy média pokrývající kampaň vypichovala pouze technická řešení energetické chudoby, jako je například svépomocné zateplování oken, o kterých hovořili energetičtí experti.
Při již zmiňovaném výzkumu se ukázalo, že české klimatické hnutí je převážně bílé, vysokoškolsky vzdělané a středostavovské. Tím se do určité míry stává méně přístupným pro lidi čelící systémovému vyloučení, například pro romskou menšinu. V hnutí je mnoho žen, ale často zastávají méně viditelné role. Hnutí je bezpečným prostorem pro široké spektrum lidí s různou genderovou a sexuální identitou, ale užší spolupráce mezi LGBTQ+ a klimatickým hnutím se daří spíše v Ostravě než například v Praze.
Zásadním bodem rozporu je fakt, že zdaleka ne všechno členstvo sdílí progresivní kritiku současného systému. Profesionální i grassrootové organizace tak nadále spojuje především důraz na energetickou transformaci. Zejména grassrootová část hnutí si nicméně stále více uvědomuje potřebu budovat koalice s jinými hnutími, iniciativami a kolektivy. Silné propojení je např. s nájemnickým hnutím, zastupovaným Iniciativou nájemnic a nájemníků, nebo například s ostravskou iniciativou za záchranu kolonie Bedřiška. Čím dál tím víc také klimatičtí aktivisté podporují místní komunity brojící proti těžbě lithia na Cínovci nebo výstavbě baterkárny v Dolní Lutyni.
Čtěte také: Environmentální Hnutí v Církvi
Se spoluprací s místními aktivisty mají zkušenosti i profesionální ekologické neziskové organizace, jako je Greenpeace, který spolu s místními obyvateli na česko-polské hranici dlouho pracoval na kampani proti těžbě uhlí v polském dolu Turów, kvůli které v českých obcích mizely a dodnes bohužel mizí zásoby podzemní pitné vody. V depolitizovaném prostředí se však tyto profesionální organizace zdráhají zviditelňovat systémové příčiny ekologické a sociální krize, a nadále tak zůstávají převážně u svých technokratických agend, které jsou méně inkluzivní pro ženy a marginalizované skupiny.
Iniciativy jako Nová dohoda se proto pokoušejí hledat alternativní narativy, který by místo na kritice kapitalismu byly postaveny na prosazování a praktikování péče a které nejsou v postsocialistickém kontextu zatíženy negativními konotacemi levice, třídy nebo genderu. Jednou z cest k jejich většímu zapojení je budování solidárních vztahů mezi lokálními a globálními hnutími, vypořádání se s nerovnostmi mezi různými aktéry v rámci širokých koalic, překonávání jazykových, třídních, kulturních a geopolitických bariér mezi různými kolektivními aktéry a skupinami a především zviditelňování hlasů opomíjených skupin, jako jsou pracující chudí, Romové a Romky, migranti a migrantky, samoživitelky, trans a nebinární osoby, nebo ti, kdo čelí ekologické vykořisťování a neokoloniálním praktikám.
Dopad klimatických změn a nutnost transformace
Dopad klimatických změn na země Visegrádské skupiny není vzdálená budoucnost, ale současnost. Jsme svědky jevů, které již teď zhoršují kvalitu života obyvatel regionu, přinášejí ztráty hospodářství a vytvářejí překážky pro další sociální a hospodářský rozvoj. Zvláštní zpráva IPCC zdůrazňuje, že musíme okamžitě podniknout kroky k zastavení klimatické katastrofy a zastavit globální oteplování při teplotě 1,5 ° C. Máme jen 10-12 let, abychom radikálně snížili emise skleníkových plynů, a do roku 2050 musíme zajistit, aby se hospodářství a národy Evropy a světa vyvíjely neutrálním způsobem, co se týká emisí oxidu uhličitého. Realizace těchto cílů je jediným způsobem, jak zajistit bezpečnost pro nás, naše děti a vnoučata.
Stejně jako předchozí klimatické konference nedávno ukončený mezinárodní summit o klimatu COP24 v Katovicích nepřinesl průlom. Je to poslední chvíle nejen pro politiky, ale pro všechny občany, aby podnikli radikální kroky, protože všichni se vyrovnávají s podobnými klimatickými problémy a my všichni dýcháme stejný vzduch. Jako nevládní organizace ze zemí Visegrádské skupiny vyzýváme všechny občany, zejména média a sektor vzdělávání, aby od politiků (např. Postupné, ale také rozhodné stažení uhlí z energetiky do roku 2030. Kromě toho musí každý občan rozšířit své znalosti o klimatických otázkách a vzdělávat druhé. Každý z nás musí individuálně snižovat svou uhlíkovou stopu a vliv na klima díky chování, jako je použití veřejné dopravy, nemaření zdrojů, omezení spotřeby masa, nákupu místních produktů atd.
Existuje již mnoho alternativ pro energii vyráběnou z fosilních paliv, a to i v zemích Visegrádské skupiny. Zásadní modernizace (dobrá tepelná izolace, výměna oken za spořící energii, izolace stropu a jiné) školního komplexu v místě Końskie. Zavedení technologie externí filtrace vzduchu a rekuperace se zpětným získáním tepla, instalace tepelných čerpadel a fotovoltaických panelů na střeše školy zajistila žákům výrazné zlepšení kvality vzduchu a přispělo ke snížení emisí skleníkových plynů. Emise CO2 se snížily přibližně na desetinu, což přispělo k podobným úsporám při vytápění. Investice v celkové hodnotě 825 PLN / m2 přinesly návratnost investice za 7 let.
Kněžice - vesnice ve Středních Čechách je energeticky soběstačná díky realizaci komplexního projektu obnovitelné energie. Teplárna využívající zbytky slámy umožnila vesnici řešit problém znečištění z místních topenišť. Po zahájení výroby bioplynu se organické odpady z domácností a zemědělských podniků zpracovávají a využívají k výrobě tepla a elektřiny pro potřeby obce. Podobné projekty mohou být velmi prospěšné pro místní nebo regionální ekonomiku. Projekt Kněžice byl vytvořen díky vládnímu programu na podporu obnovitelné energie, který byl dokončen v roce 2013. Zavedení nového systému státní podpory pro obnovitelnou energii je nezbytné pro rozvoj lokálních projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie.
Mnoho malých venkovských obcí, jako je Derekegyhaz, získalo ocenění Hvězdy pro ochranu klimatu. Všechny jsou dokonalým příkladem investic do energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie. Obec Derekegyhaz získala ocenění Evropská hvězda ochrany klimatu, protože v posledních deseti letech se vesnice stala téměř energeticky soběstačnou: byl zde instalován místní systém osvětlení založený na energii z fotovoltaických panelů, byla provedena energetická rekonstrukce budov, byly instalovány fotovoltaické instalace na veřejných budovách a ekologický, energeticky úsporný systém úpravy vody, atd.
Ochrana klimatu a energetická transformace v zemích Visegrádské skupiny je možná a nutná. Projekt je spolufinancován vládami České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska prostřednictvím visegrádských grantů od Mezinárodního visegrádského fondu.
Oslabování ekologických podmínek v zemědělství
Přes 180 vědců a 21 nevládních organizací vyjádřili znepokojení nad oslabováním základních ekologických podmínek v rámci dotací ze Společné zemědělské politiky. [1] Ty měly podpořit adaptaci krajiny na klimatické změny, zlepšit péči o půdu a zvrátit úbytek biodiverzity. Po výjimkách pro tento rok přišla v pátek Evropská komise s radikálním návrhem oslabení podmínek pro další roky, který budou řešit ministři členských států 26. března. [2] Jedná se o opatření, jako je tvorba přírodních a stabilizačních ploch, základní střídání plodin nebo minimální pokryv půdy. [4] Vědci a nevládní organizace žádají, aby ministr tato opatření naopak hájil. Ačkoli vědci a nevládní organizace souhlasí s potřebou řešit řadu problémů v zemědělství, oslabování požadavků na ochranu a obnovu půdy, krajiny a biodiverzity považují za krok špatným směrem. Řešení důležitých problémů by se tím jen odkládalo a do budoucna ještě více komplikovalo.
Základní rámec a cíle dotačních podmínek podle nich musí zůstat zachovány a je třeba hledat řešení, která budou adekvátně odpovídat na realitu klimatické i biodiverzitní krize. Proti dalšímu oslabování ekologických opatření se předminulý týden důrazně vymezilo také přes 330 organizací napříč Evropskou unií v dopisu předsedkyni Evropské komise von der Leyen. [5] Evropská komise však navzdory tomu přišla v pátek 15. března s radikálním návrhem oslabení základních podmínek i do dalších let, a to bez jakékoliv studie vyhodnocení dopadů a po konzultaci pouze se čtyřmi velkoagrárními organizacemi. [2]
Návrh bude řešit evropská Rada pro zemědělství a rybolov 26. V únoru pod tlakem zemědělských protestů a členských států umožnila Evropská komise podobně jako v roce 2023 výjimku pro základní podmínku vyčlenit část plochy pro přírodu a rozšířila ji navíc i pro nadstavbová ekoschémata. Té ministerstvo zemědělství plně využilo. Podmínka se tak v důsledku oslabila i ve srovnání s tzv. ozeleněním přímých plateb v předchozím období SZP [6], které podle 3600 vědců celkově “[selhalo], pokud jde o biologickou rozmanitost, podnebí, půdu a její degradaci i sociálně-ekonomické výzvy”. [7] Evropská komise opětovně zavedla také výjimku z podmínky základního střídání plodin v osevním postupu.
Přitom ještě před rozhodnutím komise odložil ministr Výborný o rok nová přísnější protierozní pravidla. K přehodnocení kroků pro tento rok již dříve vyzvaly některé ekologické organizace [9], avšak ministr Výborný v odpovědi napsal, že neshledává “žádný důvod, proč české zemědělce vyloučit z možnosti výjimku využít”. [10] Zároveň v rozporu s Programovým prohlášením vlády hájí oslabení podpory ploch pro přírodu i do dalších let. [3] Vláda ve svém programu slíbila, že: “Minimálně desetina zemědělské půdy bude do roku 2030 aktivně chránit opylovače a celkovou biodiverzitu (meze, nárazníkové pásy, větrolamy, úhory)”. Důležitost a naléhavost potřebné adaptace zemědělství na dopady klimatické změny zvýraznila nedávná zpráva Evropské agentury pro životní prostředí European Climate Risk Assessment. V ní vědci varují, že bez rozhodných a rychlých činů mohou klimatická rizika vést ke katastrofálním důsledkům. Těch nebude ušetřeno ani zemědělství, které již teď čelí vzrůstajícím trendům těžko predikovatelných rizik.
doc. Ing. „V zemědělské krajině v posledních desetiletích pozorujeme úbytek biodiverzity a početnosti mnoha skupin organismů včetně hmyzu. Většina těchto organismů je přitom pro člověka prospěšná a poskytuje mu služby ve formě opylování plodin, regulace škůdců či udržování koloběhu živin. Neexistuje jiná cesta, jak zvrátit pokles těchto prospěšných organismů, než jim zajistit prostor pro život. To můžeme udělat skrze šetrnější způsoby pěstování plodin (např. omezit pesticidy, snížit narušování půdního prostředí, zkrátit období bez vegetačního krytu), ale nejúčinnější je část obhospodařované plochy přímo přetvořit na plochy, kde prioritou bude samotné fungování přírody (např. květnaté plochy, doprovodná dřevinná vegetace, mokřady).
Prof. RNDr. „Mnoha vědeckými studiemi je doloženo, že dnešní intenzivní zemědělství je zodpovědné za největší ztráty evropské, ale i světové biodiverzity. Ohrožena je také půda, jejíž kontaminace pesticidy a jejich rezidui patří v ČR k nejvyšším v Evropě, což ohrožuje vodní zdroje i biodiverzitu. Chápu, že zemědělci jsou v obtížné finanční a byrokratické situaci. Ale "ulevit" jim redukcí již tak poměrně slabých ekologizačních opatření, je typické vylévání vaničky i s dítětem.
RNDr. „Abychom v krajině zachovali vysokou druhovou rozmanitost, potřebujeme co největší pestrost prostředí. Zničená a degradovaná místa musíme obnovit a propojit je s těmi zachovalými.
Mgr. „Dopis více než 180 vědců a vědkyň a 21 nevládních organizací je jasným signálem pro ministra Výborného, že jeho současné kroky ohrožují budoucnost krajiny i zemědělství. Přes varování evropských vědců a přes zvyšující se klimatické extrémy nasadili Evropská komise i ministr Výborný parní válec a chtějí mžikem rozmělnit zásadní opatření, která měla pomoci adaptovat krajinu na dopady klimatických změn a zvrátit úbytek biodiverzity.
Ing. „Bohužel se zdá, že jak Evropské komisi, tak i našemu ministerstvu zemědělství, chybí reálná vize, jak zlepšit stav zemědělské krajiny v době probíhajících klimatických změn a krize biodiverzity.
Mgr. „Zemědělci jsou pod obrovským tlakem klimatických i geopolitických vlivů, které se významně propisují do jejich každodenní praxe. Pochopitelně volají po úlevě. Je jistě na místě hledat taková řešení environmentálních potřeb, která zemědělci mohou zahrnout do svých postupů, aniž by je neúměrně zatížila. Zároveň ale musíme mít na paměti, že zemědělská krajina i mnohé zemědělské praktiky se musí změnit a čím déle tuto proměnu budeme odkládat, tím těžší tento proces bude.
Evropská komise mimo jiné navrhla: přesunout podmínku vyčleňování tzv. neprodukčních ploch (DZES 8) do dobrovolných ekoschémat; umožnit podmínku střídání plodin na jednom poli během let (DZES 7a) plnit alternativně tzv. diverzifikací plodin (pěstování více plodin na orné půdě v rámci jednoho roku); rozvolnit podmínku minimálního pokryvu půdy (DZES 6). [4] Podmínky DZES, neboli Dobrý zemědělský a environmentální stav, jsou základní ekologické podmínky, které musí plnit každý zemědělec, aby měl na zemědělské dotace nárok. Dle DZES 8 by měli zemědělci vyčlenit několik procent orné půdy pro tzv. neprodukční plochy, jako jsou krajinné prvky, ochranné pásy nebo úhory. Dle DZES 7a by měli zemědělci na části orné půdy střídat po roce plodiny.
tags: #nevladni #organizace #klimaticke #podminky #ceska #republika
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]