Neživá příroda Moravy: Geologický pohled na Jeseníky a okolí Brna

Cílem studia geologie je seznámení se základními pojmy, jevy a vztahy v neživé přírodě. Důraz je kladen na vědní základ všeobecné, strukturní, dynamické, regionální a historické geologie. Pro vypěstování kladného vztahu k tomuto tradičně málo populárnímu předmětu je důležité zdůrazňovat krásy neživé přírody a vývoj neživé přírody (litosféry, hydrosféry, atmosféry a následně biosféry) zejména poukazem na vztahy k živé přírodě.

Geologická charakteristika Jeseníků

Širší oblast Jeseníků je v odborné geologické literatuře často uváděna jako geologicky velmi složitá a různorodá. Rozmanitost hornin, jejich výskyt a jejich uspořádání v terénu, jsou výsledkem složitých geologických procesů vývoje, který trval stamiliony let.

Jesenická oblast se dělí na několik hlavních geologických jednotek, které mají charakter kleneb. Jádra kleneb jsou ze starých předdevonských hornin (vznikly před 400 miliony let), obaly kleneb tvoří horniny vývojově mladší. Hlavní hřebeny Hrubého Jeseníku jsou budovány klenbou desenskou na východě a keprnickou na západě. Převládají v nich ruly a svory.

Horniny obalů hlavních kleneb oblasti vznikly většinou v devonu, tj. asi před 360-410 miliony let. V té době bylo území dnešních Jeseníků zaplaveno prvohorním mořem, na jehož dně se usazovaly štěrky, písky, jíly, vápnité kaly i sopečný popel. Z těchto mořských sedimentů vznikly později horotvornými pochody za vysokých tlaků a teplot tzv. přeměněné horniny jako např. metakvarcity, fylity, břidlice, mramory a metatufy.

Sopečnou činností se v devonském moři vytvořil pestrý sled diabasů, spilitů a keratofyrů: v závislosti na vulkanismu vznikaly v těchto horninách také polohy železných rud, barevných kovů i ložiska zlata. Během vrásnění na konci prvohor (v karbonu - tj. asi před 300 miliony let) ustoupilo moře k východu. Z jeho usazenin pak vznikly dnešní mocné polohy drob, pískovců, slepenců, prachovců a břidlic Nízkého Jeseníku, jejichž soubor se označuje jako kulm (spodní karbon).

Čtěte také: Geologie pro malé objevitele

Ke konci horotvorných pochodů v karbonu se pohoří rozlámalo na mohutné kry, které se různě posouvaly. Ve čtvrtohorách až k úpatí Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor zasáhl severský pevninský ledovec, který výrazně ovlivnil modelaci krajiny a přinesl s sebou kromě štěrkopísků i různě velké úlomky skandinávských hornin - tzv. bludné balvany.

Vrcholy hor pokrýval horský ledovec, jehož pozůstatkem je ledovcový kar a moréna ve Velké kotlině. Periglaciální útvary dodnes tvoří podstatnou součást jesenické krajiny. Známé skály - Petrovy kameny, Vozka, Obří skály či vrchol Keprníku tvořící již z dálky viditelné dominanty jsou výsledkem intenzivního mrazového zvětrávání v předpolí ledovce v dobách ledových.

Extrémně mrazivé klima se podílelo nejen na těchto tzv. mrazových srubech, ale docházelo také k tvorbě zajímavých terénních půdním tvarů jako jsou například dodnes zachovaná kamenná moře na Břidličné, Ztracených kamenech, Borku, Suchém vrchu nebo mrazem tříděné půdy na holích.

Na konci posledního glaciálu se do bezlesé krajiny šířily stromy. Nejprve vrby a břízy, později smrk a nejpozději buk. V době před 8 až 6 tisíci lety zasahoval les až do nejvyšších poloh. Zde se však jednalo o les řídký, který umožnil přežití světlomilným horským druhům. Bezlesí bylo udržováno také častými lavinami.

Velkou roli spolu s reliéfem sehrála voda, která zapříčinila vznik četných rašelinišť. Díky nepropustnosti podloží vznikly v době poledové rašeliniště na Rejvízu, mezi Keprníkem a Vozkou.

Čtěte také: Výuka živé a neživé přírody: Praktický průvodce

Horský ráz Jeseníků dotvářejí hluboce zaříznutá údolí s bystřinami, které často překonávají velký spád menšími vodopády (vodopády Bílé Opavy, Vysoký vodopád na Studeném potoce). Posledním krajinotvorným prvkem je pak člověk, a to v pozitivním i negativním smyslu slova. Lidé začali těžit zlato v Jeseníkách již před 3 500 lety.

Díky vysokým srážkovým úhrnům patří Jeseníky k vodohospodářsky významným územím a proto byla celá CHKO zařazena do chráněné oblasti přirozené akumulace vod. Hřeben Hrubého Jeseníku je součástí hlavního evropského rozvodí. Ze západních svahů odtéká voda do Černého moře (povodí Moravy) a z východních svahů teče voda do Baltského moře (povodí Odry).

V Jeseníkách pramení řada toků, např. Opava vzniklá soutokem Střední, Bílé a Černé Opavy. Soutokem Hučivé a Divoké Desné vzniká řeka Desná. Na území CHKO Jeseníky najdeme velké množství pramenů, některé minerální prameny zapříčinili vznik lázeňských míst.

Klasickou paleontologickou lokalitou je Suchý vrch, ležící severozápadně od Vrbna pod Pradědem. V silně zvětralých drakovských kvarcitech jsou hojné nálezy brachiopodů. Suchý vrch je rovněž typickou lokalitou trilobita Digonus comes.

Neživá příroda v okolí Brna: Příklad Ráječka

Ráječkem protéká Černovický potok, jehož koryto bylo také narovnáno a rozděleno do několika odvodňovacích struh. Voda se nachází také pod povrchem. Tvoří zde artézskou zvodeň, ze které vychází podzemní voda na povrch.

Čtěte také: Znalosti o neživé přírodě

V hloubce 30-60 metrů se nachází granodiority (vyvřelé horniny podobné žule) brněnského masivu, které tvoří nepropustné dno. Na něm leží propustné písky a štěrky nasáklé vodou. Pokličku tomuto útvaru pak tvoří vápnité jíly s vysokým obsahem sedimentů mořského původu (kalcit, dolomit).

Voda je v tomto horninovém „hrnci“ natlakovaná, takže nad povrch terénu stoupá i bez čerpání. Směrem k povrchu leží další vrstvy sedimentů. Ve čtvrtohorách (tj. před 1-3 miliony let) zde řeka ukládala nánosy štěrků, písků a povodňových hlín. Ty jsou taktéž plné vody, které tvoří její mělké podpovrchové zásoby. Nedaleko hájku se nachází dva přístupné prameny, které po většinu roku nabízí kvalitní pitnou vodu.

tags: #neživá #příroda #moravy

Oblíbené příspěvky:

• Historie petrodolaru
• Postupy pro záchranu potápěče
• Praktické litinové umyvadlo
• Studie o znečištění ovzduší
• Ekologické aspekty těžby černého uhlí