Nové slovenské a české písně o ekologii

Téma životního prostředí v posledních letech rezonuje snad na všech frontách, včetně té umělecké. Svůj příspěvek nyní přidal i slovenský hudebník Martin Geišberg.

Martin Geišberg - "Na modrej planéte"

Ta dostala vševypovídající název "Na modrej planéte" a Martin Geišberg na ní reflektuje téma ochrany Země před zkázou, kterou jí lidstvo přináší. Nejde ale o plačtivé elegie nad ztrápenou planetou, ale spíš o oslavu života. I proto si na album pozval kromě Daniela Špinara také balkán-folkovou partu Balkansambel, která ve své tvorbě spojuje prvky tradiční slovenské lidovky s tou balkánskou. Její účast dodává nahrávce až taneční feeling a závažné texty obaluje do skočných melodií. V tracklistu ale najdeme i balady. Jendou z nich je i "Grétka", jejíž inspiraci netřeba dlouze rozebírat. Bohužel textově zde Geišberg sklouzává k přílišné patetičnosti, a výsledek působí rozporuplně. Daleko zábavnější je ve svižnějších polohách, v nichž kraluje dechová sekce žilinského ansámblu, jako třeba v kouzelně hravé "O čosi skôr" v mnohém připomínající tuzemské Traband.

"Na modrej planéte" je příjemné, hudebně pestré album, které potěší zejména ty hudební fanoušky, kteří ocení třeba i fakt, že Geišberg zvažoval, zda z ekologických důvodů vůbec nahrávku na nosičích vydat - nakonec alespoň nechal vytisknout booklet na recyklovaný papír.

Utíkej! - "Udržitelná"

Nová skladba a videoklip s názvem Udržitelná od mladé jihočeské kapely Utíkej! nabádá posluchače k zamyšlení, o tom, co bude na světě po nás. Ústředním tématem skladby je ochrana životního prostředí. „Tato píseň vznikla někdy před 2 lety, ještě předtím, než jsme založili kapelu. V té době jsem psal jen anglické texty, ale tahle píseň prostě sama vyplynula, asi z těch všech nahromaděných zpráv o tom, co se děje se životním prostředím po celém světe. Řekl bych, že téma je a bude stále aktuální. Skladbu s klipem měla kapela v plánu vydat již v březnu tohoto roku, ale korona krize celý proces značně zbrzdila, a tak se natáčení klipu přesunulo až na letní měsíce. Budeme se těšit, kam bude kapela „utíkat“ dál. „Do konce roku bychom rádi zvládli natočit ještě jeden klip a minimálně dvě písničky ve studiu“, dodává zpěvačka Nina Cibulková.

„Kapela vznikla v létě 2019. Osud svedl dohromady lidi, kteří za sebou mají různé hudební formace a posbírali zkušenosti z podií a kapelního života. Náš styl není nikterak vymezený, ačkoli ho označujeme jako punk-rock, který je nám nejblíže. Nechceme se ničím vymezovat, hrajeme to, co se nám líbí. Čekat od nás můžete punkovej nářez, i klidnější melodie. Hudba nám dělá radost a tu chceme rozdávat dál. Snažíme se, aby se to projevilo hlavně v našich textech. Rádi bychom prostřednictvím našich rýmů předali cokoli, komukoli. Kapela má za sebou za teprve rok svého fungování několik vystoupení, na větších i menších akcích.

Čtěte také: Sádrokartonové desky šetrné k životnímu prostředí

Hudba za klima

Iniciativa Česko za klima, za kterou stojí zpěvák kapely Nylon Jail Jiřin Jirák, pořádá druhý ročník festivalu Hudba za klima. První podnět byl můj vztah k přírodě a taky klimatická situace na celém světě. Nejsem typ člověka, který by se na problémy jen díval, mám tendenci aktivně přispět k jejich zlepšení nebo řešení. Zároveň jsem v minulosti už několik hudebních akcí a koncertů pořádal a sám jsem hudebník. Myslím si, že umělci by měli být jakýmsi kanárkem, co se týká společenských a dalších problémů. Takže jsem loni uspořádal první ročník akce Hudba za klima, pak ve spolupráci s dalšími lidmi dělal Festival pro budoucnost a letos pokračuju dál. První ročník dopadl trochu pod moje očekávání v návštěvnosti, bohužel se sešlo několik okolností, které tomu nepřály, ale atmosféra i program byly dobré.

Názor Jiřího Jiráka na hnutí a aktivismus

Jak hodnotíš aktivity hnutí jako Fridays for Future nebo Extinction Rebellion, máš k nim blízko? Obecně nejsem moc protestně orientovaný člověk, raději věci řeším kreativním a pozitivním způsobem. Fridays for Future jsou super a jsem rád, že mladí vnímají ekologii a klima jako zásadní věc ve společnosti, na rozdíl od mnoha lidí a politiků tvářících se dospěle. Extinction Rebellion jsem zatím neměl čas sledovat, ale možná je ten přístup pro mě příliš radikální. Jak říkám, raději věci řeším pozitivní cestou. Greta Thunberg je člověk, který se zasloužil o rozšíření myšlenky, která všem snad časem dojde: že vztah k přírodě a příroda jako taková je opravdu základní věc, bez které nemůžeme fungovat. A tak bychom k tomu měli přistupovat.

Jsou tu hlasy, že příroda si poradí sama. To možná ano, ale jde o kvalitu našeho soužití, která se opírá o vnímání základních principů. Na přírodě jsme závislí a vždy budeme. Důležité je si uvědomit, že jsme tady vedle sebe a že lidé nejsou vládci světa. Jak bychom se měli k tomuhle tématu postavit v Česku? Má to několik rovin. Jedna je osobní - každý z nás by měl cítit zodpovědnost za soužití s přírodou. Druhá je společensko-politická, mnoho politiků nám brání v normálním fungování na úkor svých vlastních zájmů. Jsou nemocní, zaslepení vlastní mocí. Kdybych byl ještě přísnější, tak rovnou řeknu, že jsou hloupí. Konkrétně Andrej Babiš není schopen se k této věci postavit čelem a celou problematiku ignoruje.

Festival dokumentárních filmů Ji.hlava a ekologická témata

První plnohodnotný programový den na 27. ročníku festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava se zaměřuje i na ekologická témata. Vítěz z jihlavského festivalu Nebe nad Zenicou vypráví o vesnici v Bosně a Hercegovině, jejíž obyvatelstvo se stalo hrdiny*kami v boji proti průmyslovému znečišťování své krajiny. Snímek je zástupcem sekce Ekosystémy, v níž se myslí na alarmující stav naší planety. Dalším filmem uvedeným v této kategorii je Washingtonský efekt. Prostřednictvím historických videoarchivů mapuje, jak se z klimatické změny stalo politické téma.

Únik od městského smogu hledá dokument v české soutěži Doktor na tripu. Tvůrci v něm malují portréty odborníků i pacientů, kteří se účastní alternativní léčby duševních chorob pomocí psychedelik. Páteří snímku je expedice do amazonské džungle, kde se vědci pokouší porozumět zkušenostem kmene Huni Kui.

Čtěte také: Opatovice a životní prostředí

Kniha Sound and Environment

Kniha Sound and Environment navazuje na mezinárodní mezioborovou konferenci Murmurans Mundus: Sonic Ecology and Beyond která proběhla na začátku října 2019 na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Byla připravena ve spolupráci s partnery s Polska, Maďarska a Slovenska. Kniha je úvodem do zvukové ekologie perspektivou výtvarného umění, designu, hudby a vzdělávání. Jde o kolektivní monografii a autoři uplatnili osobní pohledy na danou problematiku. Kniha reflektuje aktuální dění a uvažování v kontextu zvukové ekologie.

Program Murmurans Mundus (Svět, který šumí) kombinoval dvoudenní sérii přednášek, dílny, večerní koncerty a performance s výstavou několika zvukových, nebo obrazově zvukových instalací na téma počasí (Atmosférické poruchy) v galerii veřejného prostoru Hraničář. Projekt konference byl podpořen grantem z Visegradu, takže se akce osobně zúčastnili hosté ze Slovenska, Polska, Maďarska, díky podpoře Univerzity i ze Slovinska, Rakouska, Německé Spolkové Republiky, Portugalska u USA.

I když rámec přednesených příspěvků byl širší, než je tomu u textů v knize, jde o inspirativní a pestrou kolekci jak teoretických, tak více na praktické otázky zaměřených článků. Editoři Jan Krtička a Pavel Mrkus integrovali do monografie dvě studie, určené původně jako přílohy pro vydání českého překladu příručky The New Soundscape zakladatele hnutí Akustické ekologie Raymonda Murray Schafera z roku 1970 (studie Sabine Breitsameter a Jozefa Cserese).

Po předchozí kolektivní monografii Krajina v pozoru z roku 2016 věnované obecným otázkam ekologie krajiny, jde o další významný syntetizující počin v oblasti mezioborové spolupráce v akademickém i mimoakademickém prostředí v Česku.

Tyto a podobné otázky si kladou umělci, vědci i všichni ti, kteří vnímají své životní prostředí v jeho celistvosti, a zejména pak v jeho akustických kvalitách. Krajina, město, či interiér se prostřednictvím zvuku dotvářejí, jejich tvar je slyšitelný. Zvuk, ať již přirozený, či uměle vytvářený lidskou činností, výrazně ovlivňuje naše prožívání, ale i paměť místa a události. Pozornost ke zvukové krajině je součástí zkoumání zvukové ekologie napříč různými obory od fyziky a akustiky přes environmentalistiku a hudební vědu až po různé formy současného výtvarného umění.

Čtěte také: Více o světelném znečištění

Publikace je komponována ze dvou základních celků, které se vzájemně prolínají: teoretické studie a reflexe uměleckých projektů. Ty pak vytvářejí významové vztahy napříč rozdělením, aby se navzájem doplňovaly, rozvíjely nebo vedly dialog. Z našeho pohledu lze v oblasti jednotlivých témat vysledovat v publikaci několik podskupin. Tento návrh by však neměl být vnímán jako mřížka definující čtení publikace.

Ostatně zmíněné osobnosti do značné míry definovaly uvažování o zvuku v naší západní kultuře a většina autorů této publikace k nim nějakým způsobem odkazuje. V aktuální reflexi proměn prostředí, v němž žijeme, skrze zvuk si Sabine Breitsameter všímá postupné nivelizace urbánních zvukových prostředí v souvislosti s globalizací a podrobuje je určité kritice. Vedle toho Anna Kvíčalová kritickým způsobem zkoumá vztah přírodního a kulturního k akustické ekologii v době antropocénu.

Významnou proměnu prostředí způsobenou člověkem, již je možné akusticky zachytit, zaznamenali ve své práci Peter Cusack a Tomáš Šenkyřík. Projekt Aral Sea Stories ve zvukové podobě dokumentuje mizení Aralského jezera, zatímco v Ranním chóru se odráží vliv aktuální pandemie COVID-19.

Reflexe a záznam akustického prostředí nás vede k otázce, jakým způsobem vůbec nasloucháme a zda lze tuto činnost nějak rozvíjet nebo kultivovat. Martin Flašar upozorňuje, že veškeré naslouchání musí začínat v tichu nebo se k němu vztahovat, abychom byli schopni rozlišovat a porozumět okolnímu zvukovému prostředí. Naproti tomu Aleksandar Vejnovic vychází z jiných pozic a navrhuje využití digitálních technologií k rozvoji soustředěného a vědomého naslouchání.

Pokud se tato činnost stane vědomou kreativní interakcí, může vyústit například v sérii zvukových událostí či hudebních kompozic, jak o tom píše Jan Trojan v textu Hudba k siréně. Popisuje zde rozsáhlý projekt, v němž dochází k propojení specifického zvuku prostředí s komponovanou hudbou a rozhlasovým vysíláním, aby vznikla časově ohraničená a výjimečná akustická událost.

Týdeník Slyšte, lidé! - Píseň jako zrcadlo dnešní doby

Píseň jako zrcadlo dnešní rozechvělé doby - to bude už potřetí téma našeho týdeníku Slyšte, lidé! Po necelém roce budeme opět sledovat kapely a umělce, kteří se písněmi a hudbou vyjadřují k problémům dneška - k tématům politiky, ekologie, migrace, válek nebo populismu. Uslyšíte písničkáře Jiřího Smrže, slovenskou skupinu Živé kvety, projekt Yiddish Glory, kubánského pianistu Omara Sosu nebo brněnsko-africkou spolupráci z alba King’n’Doom.

Alba s ekologickou tématikou

Album tedy věnoval lidem z Oklahomy, kteří museli během staletí přestát různé nejen přírodní katastrofy. Album ale v jednotlivých písní přináší i obecně platná témata - otázku postavení žen ve společnosti, ekologii a konkrétně nakládání s odpady nebo otázku migrace.

Kubánský pianista Omar Sosa si za téma hned dvou svých alb zvolil vodu. Nejprve se jí věnoval na nahrávce Transparent Water se senegalským hudebníkem Seckou Keitou. A poté natočil album Aguas v duu s kubánskou houslistkou Yilian Cañizares. První z alb přímo oslavuje vodu jako životadárnou tekutinu, které si lidstvo bohužel neumí příliš vážit. Zároveň je pak oslavou spolupráce hudebníků napříč kontinenty.

King’n’Doom

King’n’Doom je autorský projekt kytaristy Pavla Šmída, který s kolegou Martinem Pírem album produkoval a oba se na něm také podíleli jako hudebníci. Vedle obou producentů se na albu podílejí hudebníci z Afriky - od slavného senegalského zpěváka Cheikha Lô přes zpěvačku Tria da Kali z Mali Hawu Diabaté až po špičkové hudebníky z Burkiny Faso nebo Pobřeží slonoviny.

Album King’n’Doom vyšlo na krásné vinylové desce, ale zajímavá na něm není jen hudba a samotná mezinárodní spolupráce.

Migrace a blues

Řekl: „Je to téma, které se mě bezprostředně dotýká. Mladí lidé ze subsaharské Afriky musí překonat nejprve velkou poušť - jejich cesta vede často přes severní část Mali - a potom je před nimi moře. Jejich cesta je plná utrpení, a blues je hudba pojmenovaná podle utrpení a smutku. Migrace a blues, to patří k sobě. S cestou za novým domovem souvisí bolest, hlad, únava. Musíte čelit smrti, abyste na druhé straně mohli dojít hojnosti.“

Na otázku, jestli při svých cestách na koncerty po Evropě pozoruje v poslední době změnu v chování lidí, africký kytarista odpovídá: „Evropa se velmi změnila. Cítím, že je nasycena.

Jiří Smrž - "Nedokončené"

Co píseň, to mimořádně silný příběh, platí o písničkáři Jiřím Smržovi, který na svých minulých albech zpracoval mimo jiné téma konzumu, uživatelů drog, pracovníků z Ukrajiny nebo vojáků v Iráku. Na novém albu, nazvaném Nedokončené, zaujme mimo jiné píseň Soussa o lásce, kterou ukončil výstřel „arabského kluka“, který „prý střílel, jako by tančil a usmíval se, jako by si plnil sen“. Důležitá jsou slova umírajícího manžela: „Ach, Bože, neprosím tě o pomstu, Tvou spravedlnost stejně neovlivní nic.

Živé kvety

Společensky angažované texty patří také ke slovenské skupině Živé kvety, kterou můžeme přirovnat například k Neilu Youngovi. Platí to o hudebně - skupině zdárně balancuje mezi folkem a rockem - a také o textech, které jsou často velmi ostré, ale zároveň poetické.

John Butler

Témata ekologie a ochrany původních obyvatel Austrálie si za svá zvolil australský písničkář John Butler, který letos vystoupil na hlavní scéně festivalu Colours of Ostrava. Na otázku, které ze zmíněných témat je pro něj zásadnější, nám v telefonickém rozhovoru odpověděl: „Tato dvě témata spolu souvisejí. My jsme naši zemi jejím původním obyvatelům ukradli. Předkové dnešních Aboriginců za svou vlast bojovali mimo jiné proto, aby ji ochránili, a to dnes nemůžeme ignorovat. Od domorodců se máme mnoho co učit.“

I když témata, která si Butler vybral, jsou ryze australská, věří, že mohou oslovit posluchače na celém světě. Říká: „Příběhy, které vyprávím ve svých písních, jsou obecně platné. Mohu zpívat o nespravedlnosti nebo o lásce a tomu každý porozumí a může se s tím ztotožnit. Snažím se tedy nechat promlouvat samotné písně a mým cílem je, aby se každý posluchač po skončení koncertu cítil lépe než předtím.

Yiddish Glory

Základem repertoáru mezinárodní skupiny Yiddish Glory, mimo jiné nominované na Grammy, jsou texty, které v době druhé světové války v Sovětském svazu zapsali, případně si ústní tradicí předávali tamní židé, často jen krátce předtím, než byli postupující německou armádou vyvražděni. Tento písemný a ústní materiál sesbíral - zčásti od těch, kteří přežili - kyjevský etnomuzikolog Mojše Beregovskij. Krátce po skončení války však sám načas zmizel v gulagu a soubor textů se dlouho považoval za ztracený. Až v roce 2000 jej při bádání v Ukrajinské národní knihovně v Kyjevě náhodou objevila kanadská historička Anna Shternshis.

Do hudební podoby pak písně převedl a o vydání alba se zasloužil její manžel, producent Daniel Rosenberg, s týmem skladatelů a hudebníků, kteří nyní právě pod názvem Yiddish Glory cestují po světě a tento projekt představují - vystoupili mimo jiné v Náměšti nad Oslavou na Folkových prázdninách. Album a koncertní program Ztracené písně z druhé světové války pojednávají především o těch, kteří trpěli a o tom zpívali písně. Ale, jak říká Daniel Rosenberg, ty příběhy jsou platné i v dnešní době. Anna Shternshis pak dodává: „Vždyť se jen podívejte na všechny ty populistické politiky, které lidi volí jen proto, že mají strach. Je možné, že právě tento hudební projekt lidi osloví natolik, že se zamyslí sami nad sebou a nad svým okolím. Budou vzpomínat, jestli někdo z jejich předků nebyl žid nebo jestli někoho takového neznají.

Oumou Sangaré

Téma uprchlíků je důležité i pro jednu z největších hvězd africké hudby, zpěvačkou Oumou Sangaré, opět z neklidného Mali. V rozhovoru, který jsme s ní natáčeli na festivalu Colours of Ostrava, tato interpretka Proglasu řekla: „Snažím se prostřednictvím svých písní povzbudit mladé lidi z Afriky, aby zůstali doma a nikam neodcházeli. Aby tvrdě pracovali u nás v Africe. Když už investují energii k tomu, aby se šli utopit do moře, proč tutéž energii nevynaloží k tomu, aby se jim lépe žilo v rodné zemi? Musíme je povzbuzovat, říkat jim, že Evropa není žádný zázrak, žádný ráj. I v Evropě lidé musí pracovat. I oni budou muset pracovat, když se jim povede v Evropě usadit. Problém je, že tito lidé o Evropě nic nevědí. Vůbec netuší, do čeho jdou.

Guai

Brazilská zpěvačka Guai sice zpívá z velké části převzaté písně, často několik desetiletí staré, ale představuje je v novém kontextu. Zpěvačka říká: „V repertoáru mám například takové blues, píseň s názvem Era uma vez, která je sice z 80. let, ale pojednává i o současné politické situaci v Brazílii. Její text je dnes velmi aktuální. Zpívá se v ní totiž o zemi budoucnosti - budoucnosti, která nenastane. Je to protestsong a vznikl k němu také videoklip. Do písně jsem si jako hosty pozvala členky folklorní skupiny starších žen As Ganhadeiras de Itapuã, které v klipu perou prádlo v laguně. Je to píseň o budoucnosti, na kterou marně čekáme. O snech, které se nevyplní. Ve videu ukazuji všechnu tu špínu, která se objevuje v brazilském zpravodajství. Znečištění životního prostředí, tragédie, ke kterým nás přivedly velké společnosti, jejichž ředitelé za to nejsou nijak postiženi. Brazílie je zkorumpovaná země. Lidé tady trpí, situace je velmi těžká.“

Zpěvačka Guai svou tvorbou především ostře protestuje proti politice populistického prezidenta Jaira Bolsonara. Říká: „Když se nacházíte uprostřed té špíny, moc prostoru pro naději nezbývá. Každý den se budím a dozvídám se absurdní zprávy. Všechno, co náš současný prezident dělá, je absurdní. Škodí vědě, školství, ničí naši budoucnost, naše životní prostředí. Musíme ale věřit, je třeba to nějak vydržet. Lidé nás nenávidí. Když o sobě řeknu, že jsem umělkyně, odvrátí se ode mne. Lidé na sociálních sítích se navzájem kastují, vyhrožují si smrtí za to, že někdo volil určitou politickou stranu. Prožíváme noční můru, a musíme tedy být silní. Je třeba věřit v Boha nebo v něco nad námi, abychom to přečkali.

Aziza Brahim

Zpěvačka Aziza Brahim má kořeny na Západní Sahaře. To je bývalá španělská kolonie, v posledních letech okupovaná Marokem. Sama Aziza se ostatně narodila v uprchlickém táboře a hudbu studovala na Kubě díky stipendiu, které obdržela ve svých 11 letech. Už jako dospělá se proslavila nejprve ve Španělsku a v poslední době vystupuje na festivalech po celém světě a její alba vydává prestižní vydavatelství Glitterbeat. Už dvakrát Aziza Brahim zvítězila v celoročním pořadí v prestižní hitparádě World Music Charts Europe. V listopadu 2019 jí vychází nové album Sahari.

Aziza Brahim svou tvorbou upozorňuje na situaci, v jaké se nachází její okupovaná země a její národ - třeba svého otce kvůli de facto válečnému stavu nikdy nemohla poznat. A i když dnes žije ve svobodném Španělsku, stále ji provázejí absurdní problémy. Ve Francii byl například zrušen jeden její koncert na nátlak marocké vlády, která Azizu Brahim považuje za nepřátelskou umělkyni.

tags: #nove #slovenske #pisne #o #ekologii

Oblíbené příspěvky:

• Úvahy o stavbě slaměnky
• Klimatické změny a lidský faktor
• Vliv klimatu budov na zdraví
• Metody určení zeměpisné šířky
• Historie a oslavy Dne Ekologie