Klimatické Změny: Vliv Člověka a Důkazy

Globální oteplování a změna klimatu se často používají jako zaměnitelná synonyma, ale vědci při popisu komplexních změn, které nyní ovlivňují počasí a klimatické systémy naší planety, raději používají termín „změna klimatu“. Změna klimatu zahrnuje nejen zvyšování průměrných teplot, ale také přírodní katastrofy, posun biotopů volně žijících živočichů, stoupající hladinu moří a řadu dalších dopadů. Všechny tyto změny se objevují v důsledku toho, že člověk nadále přidává do atmosféry skleníkové plyny, které zadržují teplo, jako je oxid uhličitý a metan.

Co Způsobuje Globální Oteplování?

Když jsou do atmosféry vypouštěny emise z fosilních paliv, mění se chemický složení naší atmosféry, což umožňuje slunečnímu světlu pronikat na Zemi, ale zabraňuje uvolňování tepla do vesmíru. Země se tak zahřívá jako skleník a toto oteplování se nazývá skleníkový efekt. Nejčastěji se vyskytujícím skleníkovým plynem je oxid uhličitý a tvoří asi 75 procent veškerého znečištění atmosféry způsobujícího oteplování klimatu. Tento plyn je produktem těžby a spalování ropy, plynu a uhlí. Přibližně čtvrtina oxidu uhličitého vzniká také v důsledku vykácení půdy pro účely těžby dřeva nebo zemědělství.

Dalším běžným skleníkovým plynem je metan. Ačkoli tvoří jen asi 16 procent emisí, je zhruba 25krát silnější než oxid uhličitý a rychleji se rozptyluje. To znamená, že metan může způsobit velkou jiskru v oteplování, ale ukončení znečištění metanem může také rychle omezit oteplování atmosféry. Zdrojem tohoto plynu je zemědělství (především chov hospodářských zvířat), úniky z těžby ropy a zemního plynu a odpad ze skládek.

Důsledky Globálního Oteplování

Jedním z nejvíce znepokojujících dopadů globálního oteplování je vliv vyšších teplot na polární oblasti Země a horské ledovce. Arktida se otepluje čtyřikrát rychleji než zbytek planety. Toto oteplování zmenšuje kritická místa výskytu ledu a narušuje proudění tryskového proudu, což vytváří nepředvídatelnější výkyvy počasí po celém světě.

Teplejší planeta nezvyšuje pouze teploty. Srážky jsou s oteplováním planety stále extrémnější. Na každý stupeň, o který teploměr stoupne, se ve vzduchu udrží o sedm procent více vlhkosti. Tento nárůst vlhkosti v atmosféře může způsobit bleskové povodně, ničivější hurikány a paradoxně i silnější sněhové bouře.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Přední světoví vědci se pravidelně scházejí, aby zhodnotili nejnovější výzkumy o tom, jak se planeta mění. Výsledky tohoto přezkoumání jsou shrnuty v pravidelně vydávaných zprávách známých jako zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). Nedávná zpráva popisuje, jak ničivý může být globální nárůst teploty:

• Korálové útesy jsou nyní vysoce ohroženým ekosystémem. Když korály čelí environmentálnímu stresu, například vysokému teplu, vypudí své barevné řasy a změní barvu na přízračně bílou, což je známé jako bělení korálů. V tomto oslabeném stavu snáze hynou.
• Stromy stále častěji odumírají v důsledku sucha a tento masový úhyn mění podobu lesních ekosystémů.
• Rostoucí teploty a měnící se srážkové poměry způsobují častější a rozsáhlejší požáry. Výzkumy ukazují, že se dokonce přesouvají do východní části USA, kde byly požáry v minulosti méně časté.
• Hurikány jsou stále ničivější a přicházejí s větším množstvím srážek, což má za následek větší škody. Někteří vědci tvrdí, že se musíme připravit i na bouře 6. kategorie. (Současný systém hodnocení atlantických cyklon končí na 5. kategorii.)

Jak Můžeme Omezit Globální Oteplování?

Omezit nárůst globálního oteplování je teoreticky možné, ale politicky, sociálně a ekonomicky obtížné. K omezení oteplování je třeba omezit tytéž zdroje emisí skleníkových plynů. Například ropu a plyn používané k výrobě elektřiny nebo k pohonu průmyslové výroby bude třeba nahradit technologiemi s nulovými čistými emisemi, jako je větrná a solární energie. V dopravě, která je dalším významným zdrojem emisí, bude třeba začlenit více elektrických vozidel, veřejné dopravy a inovativního městského designu, jako jsou bezpečné cyklistické stezky a města vhodná pro pěší.

Jedno z řešení globálního oteplování, které bylo dříve považováno za vzdálené, je nyní bráno vážněji: geoinženýrství. Tento typ technologie spočívá v manipulaci se zemskou atmosférou, která fyzicky blokuje oteplující sluneční paprsky, nebo v odsávání oxidu uhličitého přímo z oblohy. Omezit oteplování může pomoci i obnova přírody.

Argumenty Zpochybňující Vliv Člověka

Debatu o klimatických změnách mohou doprovázet různé obavy způsobené nejen nedostatečnou znalostí exaktních faktů a dat. Současně jde o téma pro mnohé stále kontroverzní. Chápání probíhající změny, u které ještě přesně nevíme, k čemu povede a na jejímž průběhu má člověk svou činností bezesporu podíl, můžou provázet nejrůznější pocity, včetně smutku a apatie. Je proto velmi důležité, jak o této problematice mluvíme.

„Změna klimatu je přirozená, v průběhu historie se měnilo vždy a lidská činnost na to nemá vliv. Dlouhodobou průměrnou teplotu ovlivňuje mnohem více sluneční aktivita než lidská činnost.“ Takové a podobné argumenty se objevují v diskusích o klimatických změnách, pakliže se diskutující přiklánějí k tomu, že tyto změny nejsou ovlivněny člověkem. Je pravda, že klima se během 4,5 miliardy let historie Země změnilo mnohokrát a mnohdy velice významně.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Vědecký Konsenzus a Důkazy o Vlivu Člověka

Na druhé straně, nárůst globálních povrchových teplot v posledních desetiletích nelze podle vědeckého konsensu vysvětlit jen přirozenými cykly ochlazování a oteplování, ale je způsoben zvýšenými emisemi skleníkových plynů v důsledku lidské činnosti. Od roku 2014 bylo podle amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA) zaznamenáno sedm nejteplejších let v dějinách měření, deset nejteplejších let se vejde do posledních 15 let. Globální teplota přesahuje průměr 20. století již 44 let v řadě.

Země se v současnosti nachází v tzv. pozitivní energetické nerovnováze, jinými slovy přijímá z vesmíru více energie, než kolik vyzařuje zpět. „Množství tepla zachycovaného Zemí se od roku 2005 zhruba zdvojnásobilo. Takové tempo nemá v historii obdoby,“ uvedly letos v červnu ve společné studii, zveřejněné odborným titulem Geophysical Research Letters, NASA a americký Národní úřad pro oceány a atmosféru (NOAA). Jako jeden z hlavních katalyzátorů tohoto akcelerujícího oteplení označili autoři studie právě lidskou činnost.

Skleníkové plyny pocházející z lidské činnosti podle nich zachytávaly teplo v atmosféře, čímž následně docházelo k tání sněhu a ledu, a tedy k tomu, že se do atmosféry dostávalo více vodní páry. Jedním z argumentů proti vlivu člověka na globální oteplování je také to, že toto oteplování způsobuje sluneční aktivita, která cyklicky střídá maxima a minima a již lze měřit pomocí počtu slunečních skvrn. Množství slunečních skvrn ukazuje, jak intenzivně k nám Slunce posílá energii a nabité částice (tzv. sluneční vítr). Problém je ale v tom, že střídání těchto slunečních cyklů teplotu na Zemi podle dosavadních pozorování nijak zvlášť neovlivňuje.

„Proložíme-li přes sebe křivku kolísání aktivity Slunce a naměřených pozemských teplot za posledních sto let, žádnou viditelnou souvislost zřejmě neobjevíme. „Vzhledem k tomu, že ve druhé polovině 20. století přišlo několik silných slunečních cyklů, objevily se názory, že právě to je příčinou oteplení klimatu v té době.

„Podnebí se šestkrát rychleji otepluje emisemi skleníkových plynů, vytvářených spalováním fosilních paliv člověkem, než jaká je rychlost potenciálního, desítky let trvajícího ochlazování vyvolaného prodlouženým velkým slunečním minimem,“ uvedla v roce 2020 také NASA. „I kdyby mělo velké sluneční minimum trvat století, globální teploty by se i nadále zvyšovaly.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Důkazy o Změnách Klimatu

To, že se zvyšuje teplota na Zemi i koncentrace skleníkových plynů nutně neznamená, že tyto děje spolu souvisejí. To je zapotřebí dokázat. Na tomto grafu od amerického úřadu pro atmosféru a oceány vidíme nárůst průměrné světové teploty nad světovou pevninou. Tomu ovšem realita neodpovídá, protože stejný rostoucí trend mají i teploty svrchních vrstev oceánů. Tam je nárůst pomalejší, protože voda lépe akumuluje teplo, ale i zde je nárůst je kolem 1 °C.

Tento teplotní nárůst z dlouhodobých měření je patrný na dalších 4 na sobě nezávislých měřeních celkové světové průměrné teploty (NASA GISS, Cowtan&Way, Berkley Earth, Met Office Hadley Center). Růst mořské hladiny vidíme na tomto grafu od NASA. Začátkem 20. století bylo tempo růstu mezi 1,2-1,7 mm za rok, posledních 30 let pozorujeme nárůst 3,3 mm za rok. Zvyšující se hladinu moří a oceánů potvrzují jak místní měření na Zemi, tak satelitní data.

Na tomto grafu lze vidět pokles pH oceánů, což značí rostoucí kyselost vody. Ve videu o uhlíkovém cyklu jsme si vysvětlili, že tato kyselost je dána kyselinou uhličitou, která vzniká při pohlcování atmosferického oxidu uhličitého ve vodě. Na tomto obrázku vidíme úbytek ledu Arktidy. Hodnoty v grafu reprezentují rozlohu zaledněné plochy v září, kdy je přirozeně rozloha zalednění nejmenší. Poslední data ukazují pokles rozlohy zalednění Arktidy o 13 % za dekádu. Toto tání se týká také pevninských ledovců.

Nepříliš známým projevem klimatických změn je prodloužení délky vegetačního období. Vegetační období je doba, ve které jsou rostliny aktivní - raší květy, rostou listy a plody. Klima Země se tedy dynamicky mění.

Podívejme se tedy na historii vývoje teplot na zemi. Vidíme, že teploty se pohybovaly nahoru a dolů tak, jak se střídaly doby ledové a meziledové. Hodnoty na grafu jsou odchylky od průměrné teploty za posledních 1 000 let. Takže ano, i v geologicky nedávné historii bylo na Zemi tepleji. Má to ale dvě velká ALE. To první se vztahuje k cyklům dob ledových a meziledových. Vrchol poslední doby meziledové nastal před 6 000 lety a vlivem Milankovičových cyklů by se klima mělo lehce ochlazovat místo současného rychlého ohřívání.

Podle dat z NASA se rychlost teplotních nárůstů během posledního milionu let pohybovala v řádu 4-7 °C za 5 000 let. Navíc, pokud se podíváme na teplotní projekce klimatických modelů IPCC, tak se nezdá, že by tento rostoucí trend hodlal polevit. Na grafu vidíme různé prognózy vývoje teploty atmosféry podle toho, jak moc se odkloníme od spotřeby fosilních paliv.

Za změnu teploty nemůže poloha Země vůči Slunci, kterou ovlivňují Milankovičovy cykly - tento parametr by sám o sobě vedl Zemi k lehkému ochlazování. Vulkanická činnost způsobuje určité emise CO2 (cca 1 % oproti lidským emisím), zároveň však při velkých erupcích dochází ke značnému odrazu sluněčního záření na sopečném prachu v atmosféře. Dále můžeme mezi podezřelé zařadit odlesňování. Je pravda, že kácením stromů snižujeme množství CO2, které stromy mohou z atmosféry pohlit.

Na druhou stranu po vykácení lesa mají vzniklé holiny větší schopnost odrážet sluneční záření než původní lesy. Přízemní ozón je další z možných příčin změn klimatu. Tento plyn již podle názvu není ozónem, který známe z ozónové vrstvy. Přízemní ozón vzniká složitými reakcemi UV záření a lidských emisí, např. oxidů dusíku. Často zmiňovaným faktorem ovlivňujícím klima jsou aerosoly. Jedná se o pevné nebo kapalné částice rozptýlené ve vzduchu. Za aerosoly můžeme považovat prach vzniklý např. ze spalování uhlí, dopravy, sopečných erupcí nebo pouští. Většina aerosolů rozptýlených v atmosféře odrážejí sluneční záření zpět do vesmíru, např. ale saze jej pohlcují. Aerosoly mají také silný vliv na tvorbu oblačnosti.

Pak zde stojí široce uznávaná teorie, že za klimatickou změnu může sílící skleníkový efekt. Jaké jsou ale pro toto tvrzení hmatatelné důkazy?

1. Z laboratorních měření víme, že skleníkové plyny zadržují stejné tepelné záření jako je to odcházející ze Země - brání tedy jejímu ochlazování.
2. Asi nejsilnější důkaz přichází ze satelitních měření. V roce 1970 bylo změřeno frekvenční spektrum odchozího tepelného záření ze Země a to samé bylo změřeno roce 1996. Na tomto grafu vidíme, že se snížilo množství odchozího tepelného záření přesně v těch frekvencích, jaké zadržují skleníkové plyny.

Nyní se dostáváme se k argumentu, který často používají odpůrci vlivu skleníkových plynů na klima. A musím říct, že tento argument není vůbec hloupý. V dlouhodobém horizontu teplota na Zemi ovlivňuje množství množství oxidu uhličitého v atmosféře. Při pohledu do klimatické historie zjistíme, že spouštěčem střídání dob ledových a meziledových byly Milankovičovy cykly, které úpravou parametrů oběhu Země kolem Slunce ovlivňovaly množství energie dopadající na Zemi.

Ve chvíli, kdy bylo dopadajícího záření málo, tak na pólech přibývalo ledu - rostoucí množství ledu znamená více odraženého světla díky odrazivosti ledu. S poklesem teploty vzduchu klesla teplota oceánu. S klesající teplotou roste schopnost oceánu pohlcovat CO2, takže CO2 je více pohlcován z atmosféry do oceánu a to má za následek slabší skleníkový efekt. V historii tedy změna teploty atmosféry opravdu způsobovala změnu obsahu skleníkových plynů v atmosféře. Tedy přesný opak co tady tvrdím mnoho videí v řadě. Znamená to tedy, že je celý koncept příčin klimatických změn špatně?

Kdyby se oxid uhličitý uvolňoval z oceánů, tak by jeho množství v oceánu klesalo. My ale víme, že množství oxidu uhličitého v mořích a oceánech roste, protože roste jejich kyselost. S tímto grafem jsme se už setkali. Popisuje nám pokles koncentrací izotopu uhlíku C-14 v atmosféře. Ve videu o uhlíkovém cyklu jsme si vysvětlili, že tento uhlík je radioaktivní, s postupujícím časem se rozpadá a také, že ve fosilních palivech se tento uhlík nenachází.

Spalováním fosilních paliv se tedy do atmosféry dostávají plyny ochuzené o uhlík C-14, a proto jeho koncentrace v atmosféře klesá. To nám spolu s klesající koncentrací atmosferického kyslíku dává jasný a nezvratný důkaz toho, že za nárůstem skleníkových plynů v atmosféře je člověk a emise skleníkových plynů. Navíc zvýšené koncentrace skleníkových plynů svým výskytem odpovídají lidským zdrojům znečištění. Řetězec příčin a následků máme tedy prokázaný. S jistotou víme, že skleníkové plyny vznikající spalováním fosilních paliv a výrobou cementu zesilují skleníkový efekt, který zadržuje vyzařovanou tepelnou energii ze Země a ohřívají tak atmosféru.

Sociální a Politické Aspekty

Podle Suši si i laici uvědomují, že klimatická změna je složitý proces, že jde problém s globální komplexitou. A s tím je spojena i obtížnost vědeckého poznání. „Lidé očekávají, že věda bude předvídat. Jenže prognostika ohledně moderní civilizace a globálních problémů je obtížná,“ upozorňuje Suša. Společnost podle něho klade na vědce požadavek, aby „dodali číslo“. Problém je v tom, že klimatologie toto neumí. Rozhodovací procesy tak zpomalují reakci. Požadavky po pozitivním poznání a expertíze zahlcují a zpomalují vědu a tím se následně dál zpomaluje rozhodování politiků.

Podle Vidomuse nahrávalo Václavu Klausovi to, že se mu dařilo stavět se do role racionálního člověka, vědce, který upozorňuje na jiné vědce, kteří se „zaprodali“ za evropské dotace. Jako vědec však při bližším pohledu neobstál, celá řada jeho vyjádření k tématu klimatu byla nepřesná. Klimatickou změnu provází také vznik silných sociálních hnutí, která se stávají významným aktérem debat.

Aktuální Situace v Česku

Podle bioklimatologa Miroslava Trnky z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR - CzechGlobe je situace bez půdního sucha s ohledem na poslední roky výjimečná, nicméně průtoky se celý rok pohybovaly často na průměrných či podprůměrných hodnotách a podzimní srážky nebyly tak vydatné, aby voda z nich přehrady naplnila. V létě jsou kvůli změně klimatu v Česku výrazně horší vedra, v zimě ubývá sněhu a mrazu, jaro začíná dřív. Ale co podzim? Ten oteplování dlouho odolával, ale v posledních dekádách se už i toto roční období začíná citelně měnit.

Jak dramaticky se klima otepluje, je vidět na tom, že posledním podprůměrným rokem byl rok 1996. Od té doby už je jen tepleji a nejteplejší roky byly loňský, předloňský a rok 2018, řekl ČTK klimatolog Pavel Zahradníček z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR - CzechGlobe.

Lesní požáry představují stále častější hrozbu i v podmínkách České republiky. Současná klimatická změna je způsobena činností člověka. Tím se výrazně liší od změn klimatu v minulosti. Spalování uhlí, ropy a zemního plynu a některé další činnosti mění složení atmosféry a přidávají do ní skleníkové plyny.

Skleníkový Efekt a CO2

Čím vyšší jsou koncentrace CO2 v atmosféře, tím vyšší je teplota planety. Zvýšení koncentrace oxidu uhličitého o 10 ppm způsobí oteplení planety asi o 0,1 °C -⁠ tento vztah je přibližný, ale dostatečně přesný, aby byl užitečný k odhadům budoucího vývoje. Často se jako citlivost klimatu nazývá oteplení, ke kterému by došlo při zdvojnásobení koncentrací CO2.

Vyšší teploty a častější sucha nepříznivě ovlivňují zdraví lesů a pěstování potravin, vzestup hladin oceánů ohrožuje města na pobřeží a kvůli tání horských ledovců chybí voda v povodích, která jsou jimi napájena. To jsou příklady dopadů klimatické změny. Velikost dopadů, s nimiž se budeme setkávat v následujících desetiletích, přímo závisí na tom, kolik skleníkových plynů do atmosféry ještě vypustíme.

Každý ekosystém má svůj „bod zlomu“, tedy moment, kdy začne být změna přírodních podmínek natolik významná, že už ji tento ekosystém není schopen dále zvládat a „zlomí se“ - podobně jako větev stromu při příliš velkém zatížení.

Vliv Teplot na Spánek

Většina výzkumů zabývajících se dopadem klimatických změn na život se zaměřuje na to, jak extrémní počasí ovlivní společnost. Změna klimatu ale může zasáhnout i základní každodenní lidské činnosti, které jsou přitom důležité pro běžný život a jeho kvalitu. Ve studii vydané v časopise One Earth vědci popsali, jak zvyšující se teploty obírají lidstvo o spánek.

Podle nové studie se budou teploty na Zemi zvyšovat tak, že každého člověka na světě připraví na konci století průměrně o 50 až 58 hodin spánku ročně. Nejhorší dopady pocítí lidé v zemích s nižšími příjmy a také starší osoby a ženy.

„Naše výsledky naznačují, že spánek, tento základní regenerační proces, který je nedílnou součástí lidského zdraví a produktivity, mohou vyšší teploty poškozovat,“ uvedl autor studie Kelton Minor z Kodaňské univerzity. „Abychom mohli přijímat kvalitní politická rozhodnutí o klimatu, musíme lépe pochopit celé spektrum pravděpodobných budoucích dopadů na klima.“

Studie ukázala, že za velmi teplých nocí, kdy teploty překročí 30 stupňů Celsia, se spánek zkracuje v průměru o téměř čtvrt hodiny. S rostoucí teplotou se také zvyšuje pravděpodobnost, že odpočinek bude kratší než sedm hodin.

„Naše tělo je skvěle přizpůsobené k udržování stabilní teploty těla, závisí na tom totiž nás život. Každou noc náš organismus dělá něco pozoruhodného, většina z nás si to ale vůbec neuvědomuje. Odvádí teplo z našeho těla do okolí tím, že rozšiřuje cévy, čímž se zvyšuje průtok krve do rukou a nohou,“ vysvětluje Minor a dodává, že aby tělo mohlo předávat teplo do okolí, musí být teplejší než okolní prostředí.

Dezinformace a Popírání Klimatických Změn

U popíračů změn klimatu jsou v posledních letech oblíbené konspirační teorie, které tvrdí, že informace o klimatické změně jsou výsledkem spiknutí. ČTK to řekl analytik Vojtěch Pecka. Škála různorodosti těchto teorií je podle něj široká, jejich motivace jsou ekonomické, ideologické či geopolitické a mocenské. "Klimatické dezinformace vznikají dvěma způsoby. Buď organicky jednoduchým nepochopením, a nebo díky organizovanému hnutí, které je vytváří cíleně. Techniky popíračů klimatické vědy jsou různé.

Konspirační teorie a její varianty zahrnují například tvrzení o spiknutí satanistů, globalistů, židů, ale i třeba mimozemšťanů. "Ta škála bizarnosti je široká. Zástupci fosilního průmyslu podle něj také k popírání klimatických změn využívají některé vědecké osobnosti. Mnohdy si podle Pecky vytipují vědce, kteří se nevěnují výzkumu klimatu a mají s tímto tématem z nějakého důvodu problém, ale zároveň mají díky svému vzdělání autoritu.

Subjekty, kteří organizovaně popírají změny klimatu, lze podle Pecky rozdělit do tří kategorií. První jsou byznysoví aktéři jako například automobilky nebo fosilní průmysl, kteří mají jasný ekonomický motiv, řekl. Dalšími jsou podle něj volnotržní fundamentalisti, pro které je regulace fosilních paliv ideologický problém, protože napadá jejich přesvědčení. Jako třetí jmenoval politické hráče.

Kampaně popíračů změn klimatu se začaly objevovat v 80. letech minulého století ve Spojených státech ze strany fosilního průmyslu, řekl Pecka. "Do Evropy se hnutí a klimatické dezinformace dostávali o něco později v 90. letech. V Česku započali své kampaně pomocí ideologické volnotržní linky, v té době byl hlavním představitelem Václav Klaus," uvedl Pecka.

Satelitní Měření a Energetická Nerovnováha Země

Satelitní měření i pozorování in-situ nezávisle ukazují zdvojnásobení energetické nerovnováhy Země (EEI, Earth‘s Energy Imbalance) mezi roky 2005 a 2019. Nárůst energetické nerovnováhy probíhá tempem přibližně 0.5 W m−2 za dekádu a přispívají k tomu jak antropogenní skleníkové plyny, tak zpětné vazby v klimatickém systému.

První Hodnotící Zpráva IPCC

První hodnotící zpráva IPCC (.pdf) byla publikována v roce 1990 a vedla ke vzniku Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Na vzniku zhruba 400 stran dlouhé hodnotící zprávy se podílelo několik set vědců z celkem 25 zemí světa (.pdf, str. V). Zvýšení koncentrace těchto plynů lze podle zprávy pozorovat od počátku průmyslové revoluce a souvisí primárně s lidskou aktivitou. Zpráva rovněž predikuje, že průměrná globální teplota bude v 21. století růst tempem 0,3 °C za desetiletí. Zmiňuje, že k tak vysoké rychlosti oteplování v posledních 10 000 letech nedošlo (vše str. 52).

Zpráva tedy dochází ke zcela opačným závěrům, než které autor příspěvku při citaci jejího výňatku popisuje. Postoj IPCC je shodný se závěry dalších výzkumných organizací, jako je např. NASA, NOAA či čínské CMA. Green Deal, neboli Zelená dohoda pro Evropu, kterou autor příspěvku zmiňuje, z tohoto konsenzu vědecké komunity vychází a klade si za cíl předejít negativním důsledkům klimatické změny. Citovaná zpráva IPCC tedy v žádném případě nepotvrzuje, že by Green Deal byl „podvod”.

tags: #klimatické #změny #vliv #člověka #důkazy

Oblíbené příspěvky:

• Přírodní hračky pro děti
• Průvodce výběrem drtiče odpadu
• Podrobný rozbor znečištění ovzduší
• Přehled košů na odpad
• Kulatý odpadkový koš – recenze