Znečištění moře: Novinky a dopady ekologické katastrofy na Ukrajině

Ekologická katastrofa, která nastala po zničení přehrady Nová Kachovka na jižní Ukrajině letos v červnu, se s odstupem několika měsíců projevuje naplno a má dalekosáhlé důsledky.

Povodeň způsobená destrukcí přehradní hráze zabila stovky lidí, desetitisíce vyhnala z domovů a prohloubila humanitární krizi v regionu způsobenou ruskou invazí. Důsledky zničení Kachovky však pocítily i další země po celém černomořském pobřeží.

Dopady zničení Kachovské přehrady na Černé moře

V důsledku protržení přehrady došlo k záplavám, které do regionu přinesly řadu znečišťujících látek a významně ovlivnily kvalitu vody, podmořský život i zdraví místních lidí. Hlavní obavu vzbuzovala od začátku kontaminace povodňovou vodou.

Ukrajinský ministr zdravotnictví Viktor Ljaško varoval před „výraznou kontaminací fekáliemi“ a doporučil zasažené vodní plochy nijak nevyužívat ani se v nich nekoupat, především kvůli riziku šíření infekčních onemocnění. V důsledku zatopení několika chemických a petrochemických závodů došlo rovněž k průmyslovému znečištění vody. Kontaminovaná voda následně ústím řeky Dněpr vtekla do Černého moře, což vedlo k zákazům koupání a rybaření v Oděské oblasti.

Testy odhalily přítomnost salmonely, rotavirů, Vibrio cholerae a nadměrného množství fekálních koliformních bakterií. Masivní příliv sladké vody navíc snížil slanost severní části Černého moře, což mělo negativní dopad na místní faunu a flóru. Zředěná voda byla pro mořské organismy smrtící a způsobila značný úhyn některých druhů, jako třeba škeblí.

Čtěte také: Aktualizace zákona o ovzduší

Podle oděského ekologického aktivisty Vladislava Balinského nejvíce utrpěla kolonie na vlnolamu, kde uhynula asi polovina škeblí. Kombinace znečištění a snížené salinity vody může narušit křehký ekosystém Černého moře na mnoho let.

Nejvíce utrpěl úsek Černého moře od mysu Adžijask k Severooděskému mysu. Právě tam vědci zaznamenali největší množství odpadků a nejvýraznější míru odsolení moře. Vědci hovoří o úhynu jiker a mláďat ryb i celých drobných druhů, které nedosáhnou větších hloubek.

„Odsolená voda přišla právě v období líhnutí. Ryba sice dokáže od břehu odplout, ale potěr a jikry ne. Mnoho jiker uhynulo. Ryby se vrátí a budou se třít znova, ale struktura celého ekosystému se mezitím změnila,“ poznamenává mořský biolog Jurij Kvač.

Monitoring a opatření

Bulharské a rumunské organizace pečlivě sledovaly kvalitu vody v Černém moři a prováděly rozsáhlý monitoring situace podél evropského pobřeží. Jejich výsledky ukázaly přijatelné hodnoty těžkých kovů, polycyklických aromatických uhlovodíků a dalších prvků stanovené Evropskou unií.

Kromě monitorování zavedly příslušné orgány také opatření, která měla za cíl ochránit život v moři a životní prostředí. V Oděské oblasti byl vyhlášen zákaz koupání a rybolovu, aby se zabránilo konzumaci potenciálně kontaminovaných ryb.

Čtěte také: Ekologické výzvy Lipenské nádrže

Mořský ekolog Dimitar Berov veřejnost ujišťuje, že není důvod k panice, protože koncentrace znečišťujících látek směrem k jihu klesá a riziko pro lidské zdraví je minimální. Gruzínské ministerstvo pro ochranu životního prostředí na základě oficiálních studií tvrdí, že vody Černého moře u gruzínského pobřeží jsou bezpečné.

Válka a další hrozby

Ráno 14. srpna došlo poblíž rumunského letoviska Costinesti k explozi, kterou pravděpodobně způsobila námořní mina. Byla to další připomínka, jaké důsledky má Ruskem rozpoutaná válka na Ukrajině pro celý černomořský region.

„Historickým neštěstím jsme dnes svědky ekocidy vyvolané ruskou invazí v sousední zemi. Dopad války na lidi je samozřejmě katastrofální, na což nesmíme nikdy zapomínat. Ale mnoha způsoby ovlivňuje také životní prostředí,“ uvedl Adrian Stănică, ředitel rumunského Národního institutu mořské geologie a geoekologie ‒ GeoEcoMar. Válka podle něj ničí životní prostředí mnoha způsoby. Výbušné látky, paliva a další produkty spalování znečišťují vzduch a povrchové i podzemní vody.

Globální problém plastového odpadu v oceánech

Oceány jsou plné plastového odpadu. Stovky až tisíce živočichů zamotaných do igelitů a odpadků vyplaví moře na pláž každý rok. A stejně tak každý rok zemře jeden milion mořských ptáků kvůli tomu, že se do odpadků zamotají nebo je pozřou a ucpou si trávicí trakt. Loni vědci navíc objevili plasty i v pitné vodě nebo v žaludcích hlubokomořských živočichů.

Celkem ve světových oceánech plave více než 268 000 tun plastů. Nebo také přes 5,2 bilionu plastových kousků. Alarmující čísla zjistili vědci v čele s oceánografem Marcusem Eriksonem, kteří mezi lety 2007 a 2013 uskutečnili celkem 24 výprav s cílem zmapovat znečištění oceánů plastovým odpadem. A to se zaměřili pouze na plasty, které plují na hladině. Některé další studie odhadují, že až 70 procent plastového odpadu skončí na mořském dně i více než 6000 metrů pod hladinou.

Čtěte také: Zajímavosti a novinky z přírody

Plasty se už našly i na tom nejopuštěnějším místě na Zemi, v tichomořské oblasti Point Nemo. Vědci zjistili, že ve vodách tam plave až 26 kusů plastu na metr krychlový. Nejblíže k Point Nemu má přitom posádka Mezinárodní vesmírné stanice (ISS), když zrovna letí kolem.

Celkem 57 procent plastového odpadu pluje na severní polokouli, nejvíce v severní části Tichého oceánu. Právě tam se nachází takzvaná Velká tichomořská odpadková skvrna. Vinu za to částečně nese rybářský průmysl, který znečišťuje oceán sítěmi, návnadami a dalším rybářským vybavením. Rybářský odpad pak představuje katastrofu pro mořské živočichy.

Na jižní polokouli je nejvíce znečištěný Indický oceán, ve kterém plave víc plastů než v jižní části Atlantiku a Pacifiku dohromady. Velká tichomořská odpadková skvrna není jediným ostrovem odpadků. Podobných umělých ostrovů pluje ve světovém oceánu šest.

Více než polovina veškerého plastu, který skončí v mořích, pochází z těchto pěti zemí: z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska a Vietnamu. Nejvýše postavenou vyspělou zemí v žebříčku znečišťovatelů jsou Spojené státy, které jsou na 20. místě.

Studie, která vyšla letos v časopisu Scientific Reports, odhaduje, že například zemětřesení v Japonsku v roce 2011 má na svědomí až 20 procent veškerého plastu, který se za poslední dobu v oceánech nashromáždil. Podle loňské studie německých vědců ale 90 procent plastů do moří přitéká z deseti velkých řek. Osm z nich je v Asii a dvě - Nil a Niger - v Africe.

Tři čtvrtiny plastu pocházejícího od pětice největších znečišťovatelů (Čína, Indonésie, Filipíny, Thajsko a Vietnam) jsou odpad, který lidé jen tak pohodí ven. Zbytek tvoří odpad z nelegálních skládek nebo z těch, které jsou příliš blízko pobřeží a řek. Znečištění oceánů se ale nedá svádět jen na rozvojové země. Ani lidé v Evropě nebo v USA se příliš neobtěžují s recyklací.

Jeden z největších problémů v recyklaci představují PET lahve. V roce 2016 se jich na světě prodalo více než 480 miliard, recyklovat se podařilo ale jen polovinu z nich. A jen sedm procent z recyklovaného materiálu bylo nakonec použito na výrobu nových lahví. Proč? V USA je každou hodinu použito 2,5 milionu PET lahví. Z 27 milionů tun plastu vyrobeného v roce 2016 v Evropské unii skončilo 27 % na skládce, 42 % bylo spáleno a zbytek byl recyklován.

Od vynalezení plastu v polovině minulého století se ho vyrobilo po celém světě 8,3 miliardy tun. Zhruba polovina z tohoto množství vznikla v posledních 14 letech. Jenže podle odhadů se pouhých devět procent veškeré produkce recyklovalo. V současné době se ročně vyrobí zhruba 300 milionů tun plastu. Ten je natolik rozšířený, že recyklační systémy nestíhají.

Oblast na sever od Austrálie je známá takzvanými ”sítěmi duchů“. Členové projektu GhostNets Australia tu v roce 2004 našli a posbírali více než 13 000 ztracených rybářských sítí. Moře a oceány ale nejvíce znečišťují plasty, které nejsou vidět. Celých 92 procent z více než pěti bilionů kusů plastového odpadu tvoří takzvané mikroplasty. To jsou malé částečky, jejichž průměr je menší než 5 milimetrů.

Drobné plastové kousky jsou všude. Nevyhnou se jim ani zdánlivě panenské zátoky bez lidského osídlení. Doktorka Jennifer Laversová z Tasmánské univerzity v roce 2015 objevila na neobydleném, skalnatém korálovém Hendersonově ostrově uprostřed Tichého oceánu 18 tun plastového odpadu.

Mikroplasty se navíc dostanou i do těl mořských živočichů. Končí pak často na našich talířích. Mikroplasty obsahuje i 80 procent kohoutkové vody ve světě. Do vody se mikroplasty dostanou například praním oblečení, které obsahuje mikrovlákna. Mezi tyto materiály patří fleece, nylon a také všechny nepromokavé látky a ty, ze kterých se šije naprostá většina sportovního oblečení.

Řešení a prevence

Proti znečištění životního prostředí plasty se nejlépe bojuje omezením jejich používání. Mnoho zemí už proto přistoupilo k regulaci některých plastových výrobků, především těch na jedno použití. Naposledy Evropská komise přistoupila k rozhodnutí, které zakáže používání jednorázových plastových brček, nádobí a dalších výrobků. V některých zemích se platí například zálohy na PET lahve, jsou zpoplatněny igelitové tašky v obchodech a jsou země, kde jsou dokonce takové tašky postaveny úplně mimo zákon.

Letos v létě chtějí vědci otestovat přístroj na čištění oceánu v oblasti Velké tichomořské odpadkové skvrny, která se rozkládá mezi Havají a Kalifornií. Jde o největší koncentraci nejen plastového odpadu ve světovém oceánu. Čisticí systém, který vymyslel teprve 18letý Nizozemec Boyan Slat, by měl do pěti let vyčistit polovinu skvrny. Stroj na vyklízení plastů z moře vyvíjí nezisková organizace The Ocean Cleanup, kterou sám založil.

tags: #znecisteni #more #novinky

Oblíbené příspěvky:

• Článek o ochraně přírody v Uzbekistánu
• Puzzle s přírodou: tipy a triky
• Rizika pro neziskový sektor
• Neživá příroda v ČR
• Návod: Výměna odpadní hadice pračky