Skládkování, neboli odstranění odpadu, je nejstarším způsobem, jak se odpadu trvale zbavit. Jedná se však o metodu, při které se naprostá většina odpadu nevyužije a skončí uložená v zemi. V ČR je velké množství moderních skládek, která začaly vznikat po roce 1990 a v řadě případů slouží dodnes.
Je potřeba si uvědomit, že bez skládek se nikdy zcela neobejdeme, je však třeba dbát na to, aby na nich končily pouze takové odpady, které se již nedají žádným způsobem využít.
Skládky se dělí podle toho, jaké odpady se na nich mohou ukládat, a musí přitom splňovat podmínky dané legislativními nařízeními. Nejpřísněji kontrolované jsou skládky nebezpečných odpadů.
V současné době se čím dál více apeluje na odklon od tzv. lineárního přístupu k odpadům (spotřebované výrobky se stávají odpadem) a čím dál více se řeší tzv. princip oběhového hospodářství (angl. circular economy), kdy je kladen důraz na opětovné využití výrobků či recyklaci odpadů.
Rozlišujeme tři základní typy skládek:
Čtěte také: Podmínky pro skládky odpadů dle vyhlášky
Dnešní skládky nemají nic společného se starými nezabezpečenými skládkami, které byly skoro v každé obci. Stávající skládky projektovali hydrogeologové, navíc výstavba a provoz skládky musí splňovat mnohá nařízení a získat řadu souhlasů.
Skládka je vlastně takovou stavbou z odpadů, při které se musí postupovat předepsaným způsobem. Samotná skládka je obvykle budována po etapách, vždy se jedna připravuje, plní a při jejím uzavírání a rekultivaci se chystá další.
Při provozu skládky se musí jímat voda, která se zachycuje v tělese skládky a také skládkový plyn, který vzniká rozkladem bioodpadů. Naprostá většina skládek tento plyn používá pro výrobu elektrické energie.
Podmínky pro ukládání odpadů na skládky jsou stanoveny vyhláškou č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů.
Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 14 odst. 5, § 19 odst. 3, § 21 odst. 5, § 22 odst. 2, § 35 odst. 3, § 45 odst. 3 a § 51 odst. 5 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 275/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 167/2002 Sb., zákona č. 188/2004 Sb., zákona č. 317/2004 Sb. a zákona č.
Čtěte také: Extrémní klima a odpovědnost zaměstnavatele
Odpady lze na skládky jednotlivých skupin přijímat pouze podle druhu a kategorie odpadů, podle jejich skutečných vlastností, podle třídy vyluhovatelnosti odpadů vodou podle přílohy č. 2, na základě jejich vzájemné mísitelnosti podle přílohy č. 3, podle obsahu škodlivin v sušině a při dodržení dalších podrobností uvedených v přílohách č.
Seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládky všech skupin nebo se na skládky ukládají jen za určitých podmínek, je uveden v příloze č.
Na skládky je možné ukládat pouze upravené odpady. Tato podmínka se nevztahuje na odpady inertní, pro které je úprava technicky neproveditelná, a odpady, u nichž nelze ani úpravou dosáhnout snížení jejich objemu nebo snížení nebo odstranění jejich nebezpečných vlastností.
Jako technologický materiál na zajištění skládky nesmějí být použity odpady stanovené v části A přílohy č. 5. Odpady stanovené v části B přílohy č. 5 mohou být použity jako technologický materiál na zajištění skládky pouze za podmínek stanovených a v souladu s provozním řádem skládky.
Provozovatel skládky je povinen vytvářet finanční rezervu na rekultivaci, zajištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu.
Čtěte také: Senzorová technologie pro náročné podmínky
Na povrchu terénu nelze využívat odpady nebezpečné, odpady kategorie ostatní odpad, které vznikly úpravou nebezpečných odpadů s výjimkou případů odstranění nebezpečných složek v odpadu, směsné komunální odpady, odpady uvedené v příloze č. 5 a výstupy z úpravy směsných komunálních odpadů.
tags: #podminky #ukladani #odpadu #na #skladky