Přehled klimatických oblastí okresu Zlín v kontextu povodí Moravy

Oblast povodí Moravy je dílčím povodím hydrologického povodí Moravy, tvoří českou část mezinárodní oblasti povodí Dunaje. Co do velikosti je na čtvrtém místě z osmi oblastí povodí na území České republiky a správcem oblasti povodí Moravy je Povodí Moravy, s.p.

Je protáhlého tvaru ve směru sever - jih s výrazným výběžkem směrem k východu, který tvoří povodí Bečvy. Oblast povodí Moravy sousedí na severovýchodě s oblastí povodí Odry podél rozvodnice Baltského a Černého moře a na západě s oblastí povodí Labe na krátkém úseku podél rozvodnice Severního a Černého moře. Na jihozápadě sousedí s oblastí povodí Dyje a na jihovýchodě s oblastí povodí Váhu na území Slovenské republiky.

Největší odlehlost ve směru sever - jih činí 180 km, ve směru východ - západ 132 km. Je omezena čtyřmi nejkrajnějšími body. Oblast povodí Moravy sestává z 12 základních povodí 3. řádu, neobsahuje dílčí části povodí Dunaje situované v Čechách, obsahuje však dílčí části povodí Váhu.

Oblast povodí Moravy zasahuje v České republice celkem do pěti krajů - do kraje Olomouckého (cca 42,3 %), do kraje Zlínského (cca 38,5 %), do kraje Jihomoravského (cca 10,3 %), do kraje Pardubického (cca 7,3 %) a do kraje Moravskoslezského (cca 1,6%). Správní členění oblasti povodí Moravy je zobrazeno na mapě MA 1.1c. V kraji Jihomoravském zasahuje oblast povodí Moravy do správních obvodů osmi obcí s rozšířenou působností, a to Blanska, Boskovic, Břeclavi, Bučovic, Hodonína, Kyjova, Veselí nad Moravou a Vyškova.

V kraji Moravskoslezském zasahuje oblast povodí Moravy do správních obvodů pěti obcí s rozšířenou působností, a to Bruntálu, Frenštátu pod Radhoštěm, Frýdlantu nad Ostravicí, Nového Jičína a Rýmařova. V kraji Olomouckém je oblast povodí Moravy ve správních obvodech 13 obcí s rozšířenou působností, a to Hranic, Jeseníku, Konic, Lipníku nad Bečvou, Litovle, Mohelnice, Olomouce, Prostějova, Přerova, Šternberka, Šumperka, Uničova a Zábřehu. V kraji Pardubickém je oblast povodí Moravy ve správních obvodech sedmi obcí s rozšířenou působností, a to České Třebové, Králík, Lanškrouna, Ústí nad Orlicí, Žamberka, Moravské Třebové a Svitav.

Čtěte také: Zdroje rizik a ohrožení

V kraji Zlínském zasahuje oblast povodí Moravy do správních obvodů 13 obcí s rozšířenou působností, a to Bystřice pod Hostýnem, Holešova, Luhačovic, Otrokovic, Rožnova pod Radhoštěm, Kroměříže, Uherského Hradiště, Uherského Brodu, Valašských Klobouk, Valašského Meziříčí, Zlína, Vizovic, Vsetína.

Výšková členitost oblasti povodí Moravy

Oblast povodí Moravy je poměrně výškově členitá. To je dáno situováním horního toku Moravy pod jižními svahy Hrubého Jeseníku a dále pramennou oblastí Bečvy v Beskydech. V oblasti severovýchodní rozvodnice, která je současně hlavním evropským rozvodím Dunaje a Odry, dosahují výšky terénu v oblasti Hrubého Jeseníku cca 1 490 m n. m. (Praděd 1 492 m n. m.) a v oblasti Beskyd cca 1 250 m n. m. (Kněhyně 1 257 m n. m. - vrchol patří do oblasti povodí Odry). V závěrném profilu oblasti povodí Moravy u Lanžhotu je výška terénu jen cca 150 m n. m. Přes 85 % plochy povodí dosahuje nadmořských výšek mezi cca 150 a 600 m n. m. m. Rozložení nadmořských výšek je patrné z mapy MA 1.2.

Geologická charakteristika

Oblast povodí Moravy leží na rozhraní systémů Hercynského a Alpsko-Himalájského. Do oblasti povodí zasahují jejich dvě provincie - Česká vysočina (Český masiv) a Západní Karpaty. Základním rysem reliéfu je rozdíl mezi starší Českou vysočinou na západě a mladým pásemným pohořím Karpat na východě zvýrazněný systémem nížin mezi nimi. Česká vysočina je zastoupena svým západním hraničním pohořím přecházejícím k pruhu sníženin před čelem mladých karpatských pohoří.

Subprovincie Vněkarpatské sníženiny svými celky Vyškovská brána a Moravská brána rozděluje oblast povodí na dvě zhruba stejně velké části - severozápadní a jihovýchodní, přičemž střed povodí tvoří celek Hornomoravský úval. Dolnomoravský úval subprovincie Vídeňské pánve lemovaný na západě území Litenčickou pahorkatinou, Chřiby a Kyjovskou pahorkatinou subprovincie Vnějších Západních Karpat tvoří jihozápadní omezení zájmového území. Východní okraj území tvoří od jihu celky: Bílé Karpaty, Vizovická pahorkatina, Javorníky, Hostýnsko-vsetínská hornatina, Rožnovská brázda, Moravskoslezské Beskydy a Podbeskydská pahorkatina. Západní omezení území probíhá Drahanskou a Zábřežskou vrchovinou Česko-moravské subprovincie, dotýká se Kladské kotliny a přechází k severním hraničním celkům krkonošsko-jesenické subprovincie - Hanušovické vrchovině, Kralickému Sněžníku, Rychlebským horám a Hrubému Jeseníku, které obklopují Mohelnickou brázdu.

Nejvyšším bodem v oblasti povodí Moravy je vrchol Pradědu v Hrubém Jeseníku (1 492 m n. m.) ležící na hlavním evropském rozvodí. Nejvyšším bodem Západních Karpat v oblasti povodí Moravy je vrchol Radhošť (1 129 m n. m.) na rozvodí v Moravskoslezských Beskydech. Nejnižším bodem oblasti povodí Moravy je soutok Moravy s Dyjí na hranicích území ČR (149 m n. m.).

Čtěte také: Česká republika a PM

Reliéf oblasti povodí Moravy je vzhledem k zastoupení jednotlivých provincií poměrně různorodý a pestrý. V oblasti Karpat vznikal při formování pohoří rovnoměrnými i nerovnoměrnými zdvihy stupňový reliéf pásemných pohoří podmíněný zejména příkrovovou stavbou podloží. V horských terénech na severu území vznikly tvary reliéfu vykazující stopy po působení periglaciálního klimatu (mrazové sruby, skalní moře, suťové proudy, kary, polygonální půdy). V naprosté většině jde o fosilní jevy, které se dál nevyvíjejí a podléhají erozi.

Značný vliv na tvářnost reliéfu mělo v této době (pleistocén) také usazování spraší větry vanoucími převážně od severozápadu. Hlavními liniemi odnosu v periglaciální oblasti byly mělké protáhlé sníženiny zvané úpady (delleny). Jejich vznik souvisí s výskytem dlouhodobě zmrzlé půdy. V severní a východní části území jsou vyvinuty místy výrazné podhorské náplavové kužely, jinde plošné i kerné sesuvy. Nejmladšími přírodními reliéfními tvary jsou strže a erozní zářezy. Od 18.

Území oblasti povodí Moravy zasahuje z hlediska regionální geologie do obou základních geologických jednotek České republiky - Českého masivu i Vnějších Západních Karpat. Český masiv je konsolidovaným zbytkem variského (hercynského) horstva vyvrásněného během období prvohor při variské orogenezi v období středního devonu až svrchního karbonu (-397,5 Ma až -326,4 Ma). Jeho dílčí celky (označované jako oblasti) spolu původně nesouvisely (tvořily samostatné části zemské kůry - mikrokontinenty) a byly teprve horotvornými pohyby stmeleny v pevný kratonizovaný celek, který později již nebyl vrásněn a na němž se v místech poklesů ukládaly pokryvy mladších sedimentů.

Západosudetská (lužická) oblast zasahuje do povodí svou jihovýchodní částí, tvořící mozaiku tektonostratigrafických jednotek s individuálními vývoji v rámci variského vrásnění. Do území oblasti povodí Moravy zasahuje orlicko-sněžnické krystalinikum s převahou svorů, ortorul a migmatitů a zábřežské krystalinikum s převahou metamorfovaných drob, břidlic a bazických vulkanitů, přeměněných v ruly, svory a fylity.

Moravskoslezskou oblast tvoří moravikum, brunovistulikum a silezikum. Většina hornin této oblasti získala dnešní podobu během variského vrásnění. Moravikum představují krystalinické komplexy dyjské a svratecké klenby nasunuté při variské orogenezi na autochtonní jádro tvořené jednotkou brunovistulika. Petrograficky tvoří horniny moravika různé typy ortorul s amfibolity a vzácně karbonáty, svory, grafitické fylity, pararuly a metamorfované bazické vulkanity, často intenzivně tlakově postižené (mylonitizace a katakláza).

Čtěte také: Nástroje pro klima ČR

Podklad paleozoických souborů v moravskoslezské oblasti tvoří na většině území tlakově a epizonální metamorfózou postižené granitoidy a zbytky jejich pláště označované jako brunovistulikum. Tato jednotka vystupuje na povrch v podobě malých výskytů v okolí Olomouce, ale hlubinnými vrty byla prokázána ve větším plošném rozsahu i pod karpatskými příkrovy. Petrograficky jde o různorodý komplex budovaný především magmatickými horninami různých typů (od granitů po bazické a ultrabazické členy), vzácnější jsou metamorfované vulkanity.

Regionálně geologické jednotky silezika v jeho západní části (jesenický blok) tvoří od západu jednotka velkovrbenská, zóna (skupina) Branné, keprnická „klenba“, zóna Červenohorského sedla a desenská „klenba“. Prostorově tvoří uvedené jednotky SSV-JJZ směrem protažené pásy se složitou vnitřní stavbou. K pometamorfním jednotkám patří intruze šumperského masivu.

Z paleozoických hornin na území oblasti povodí Moravy vystupují na povrch pouze uloženiny devonu a karbonu (starší sedimenty byly prokazatelně ověřeny pouze vrtnými nebo důlními pracemi - silur u Stínavy, kambrium v hlubinných vrtech). Devonské horniny (cca -415 Ma až -354 Ma) vystupují na povrch ve značné části Drahanské vrchoviny, Hrubém i Nízkém Jeseníku, avšak mnohem rozsáhlejší plochy tvoří jako podloží mladších sedimentů. Největších mocností (přes 1 000 m) dosahují devonské sedimenty ve vrbenské skupině v Hrubém Jeseníku, kde tvoří metamorfovaný drahanský (pánevní) vývoj. Typicky je pánevní vývoj zastoupen v oblasti Drahanské vrchoviny a ve šternbersko-hornobenešovském pruhu Nízkého Jeseníku (břidlice, vápence). Pro drahanský vývoj je typický submarinní vulkanizmus spilit-kvarckeratofyrové formace. K bazickým magmatitům patří metamorfované horniny sobotínského masivu.

Ludmírovský (přechodní) vývoj devonu vystupuje pouze ve střední části konicko-mladečského pruhu (bazální klastika, břidlice bez projevů vulkanizmu). Karbonské sedimenty (-354 Ma až -295 Ma) jsou v oblasti povodí Moravy zastoupeny především starším (spodním) stupněm. Hlavními oblastmi rozšíření jsou Nízký Jeseník, Drahanská a Zábřežská vrchovina a výskyty v podloží Vnějších Západních Karpat ověřené hlubinnými vrty. Spodnokarbonské sedimenty jsou ve spodní části zastoupeny především vápencovým a břidličným vývojem, po kterém následuje kulmský vývoj jako odezva na výrazné projevy variské orogeneze. Kulm je typický střídáním drob, břidlic a prachovců, svědčícím o rychlém snosu klastického materiálu ze zvedaných horských pásem. Největších mocností dosahují spodnokarbonské sedimenty v Nízkém Jeseníku. Souhrnná mocnost jednotlivých souvrství přesahuje 4 500 m, není však souvisle vyvinuta vzhledem k postupnému přesunu sedimentačního prostoru.

V Drahanské vrchovině představují spodnokarbonské sedimenty obdobné horniny (lulečské slepence, brodecké droby, velenovské a rozstáňské břidlice), spodnokarbonské stáří je doloženo u některých vápenců a břidlic na východním okraji boskovické brázdy a u Hranic. Významným povrchovým výskytem spodního karbonu v podloží neogenních sedimentů je tzv. kra Maleníku jižně od Hranic.

V mezozoiku (druhohory -251 Ma až -65 Ma) byl Český masiv již konsolidovaným celkem, který odolával nastupujícímu alpinskému vrásnění z jihovýchodu a byl postižen jen germanotypní tektonikou (zdvihovými/poklesovými pohyby). Horniny triasového období (-250 Ma až -206 Ma) jsou známy pouze jako valounový materiál v paleogenních slepencích a miocenních štěrcích. Horniny křídového stáří (-140 Ma až -65 Ma) jsou sporadicky zastoupeny na západní hranici území jako východní výběžky nebo erodované zbytky výplně na okraji české křídové pánve (pískovce a slínovce východně a jižně od Moravské Třebové).

Rozsáhlé oblasti tvoří křídové horniny spolu s terciérními (třetihorními) sedimenty Vnějších Západních Karpat budující východní část území. Křídové horniny jsou začleněny do stavby jak magurské skupiny příkrovů (račanská, bystrická a bělokarpatská jednotka), tak většiny jednotek vnější skupiny příkrovů flyšového pásma. Karpatská soustava byla zformována při alpinské orogenezi (svrchní křída až recent), kdy byla západní část Karpat sunuta od JV na okraj Českého masivu.

Na území oblasti povodí Moravy zasahuje úsek vnější části Západních Karpat tvořený příkrovy terciérních (třetihorních) hornin (paleogén Vnějších Západních Karpaty), který tvoří jihovýchodní až východní třetinu plochy oblasti povodí Moravy. Území mezi Českým masívem a Vnějšími Západními Karpaty tvoří i sedimenty zachované v předpolí (karpatské předhlubni) a uvnitř pokleslých částí horstva (vídeňská pánev). Oba prostory byly v neogénu (-24 Ma až -1,8 Ma), zejména jeho spodním oddílu - miocénu (-23 Ma až -5,33 Ma), vyplňovány mocnými, převážně mořskými sedimenty (vápnité jíly - tégly s vložkami jílovitých písků) v karpatské předhlubni a mořskými, brakickými a sladkovodními sedimenty (vápnité jíly a písky, místy štěrky) ve vídeňské pánvi.

Z hlediska kvartérních sedimentů (mladší než 1,8 Ma) představuje větší část oblasti povodí Moravy denudační (snosovou) oblast, krytou zvětralinami, svahovými hlínami a půdním horizontem. Akumulačními oblastmi převažujících aluviálních sedimentů jsou moravské úvaly. Mimo ně jsou kvartérní (čtvrtohorní) horniny rozšířeny v některých oblastech jako recentní eolické sedimenty (spraše), výplně krasových dutin, neovulkanity (bazalty a andezity východně od Uh. Brodu) a travertiny (okolí Přerova).

Z hlediska ložiskové geologie jsou významné v rozdílné míře všechny výše uvedené části oblasti povodí Moravy. V horninách Českého masivu jsou nebo byla dobývána menší ložiska grafitu (Velké Vrbno), skarnová ložiska železných a polymetalických rud, pegmatitová ložiska, vulkanogenní železnorudná ložiska (již vytěžené revíry v okolí Horního Města a Rýmařova), ložiska stavebního a dekoračního kamene. V minulosti byly těženy i drobné výskyty nekvalitního křídového uhlí v okolí Jevíčka a Opatovic.

Platformní sedimenty moravského devonu představují často suroviny pro cementářský a kosmetický průmysl - vápence v okolí Hranic, Vyškova, Mladče i jinde (jako vápencová ložisková oblast je evidován celý pruh skupiny Branné). Pro chemický průmysl a energetiku jsou významná ložiska ropy a zemního plynu ve vídeňské pánvi a v paleogénu Západních Karpat (prostor mezi Hodonínem a Zlínem), lignitu (okolí Hodonína a Kyjova). Horniny Českého masívu i Západních Karpat jsou také často využívány ve stavebnictví (pískovce, droby, vápence, mramory, vulkanity aj.). Mladší sedimenty poskytují keramické suroviny, slévárenské písky a suroviny pro stravebnictví (písky a štěrkopísky).

Na území oblasti povodí Moravy lze rozlišit několik hydrogeologicky odlišných oblastí podmíněných geologickou stavbou. Západní oblast tvoří západní část povodí hlavního toku Moravy. Vyplňují ji převážně pahorkatiny a vrchoviny Českomoravské vrchoviny s převládajícím podložím krystalických břidlic nebo křídy, devonu a kulmu. Tyto horniny s relativně nízkým zvětralinovým pláštěm prakticky nemají průlinovo...

tags: #obr #10 #přehled #klimatických #oblastí #okres

Oblíbené příspěvky:

• Rizika spojená s návykovými látkami
• Stavební a demoliční odpady
• Rodinná komedie Super Thundermanovi
• Minecraft Tekkit Classic a příroda
• STK a emise