Ochrana přírody a zóny ochrany: Co to je a jak funguje?

V České republice existuje několik typů chráněných území, které se liší rozlohou, významem a stupněm ochrany. Víte, jak se chovat v různých typech chráněných území? V některých je například zakázáno sbírat rostliny nebo tábořit.

Typy chráněných území v ČR:

• Národní parky (NP) - jsou rozsáhlá území mezinárodního významu s ekosystémem, který byl jen minimálně pozměněn člověkem. V současné době máme v České republice čtyři národní parky (NP České Švýcarsko, Krkonošský národní park, NP Podyjí, NP Šumava).
• Chráněné krajinné oblasti (CHKO) - jsou rozsáhlejší území, s jedinečnou krajinou, reliéfem, s významným podílem lesních a travních ekosystémů a různorodého zastoupení dřevin. Případně i s památkami historického osídlení.
• Národní přírodní rezervace (NPR) - jsou menší území s mezinárodně významnými a jedinečnými ekosystémy.
• Přírodní rezervace (PR) - jsou menší území, na kterých je soustředěn větší počet významnějších ekosystém pro danou geografickou oblast.
• Národní přírodní památka (NPP) - je malý přírodní geologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných a ohrožených druhů s národním či mezinárodním významem. Můžete se jednat i o útvary formované vedle přírody i činností člověka.
• Přírodní památka (PP) - se od národní přírodní památky liší v tom, že její význam je pouze regionálního charakteru.

Vedle výše uvedených tříd zvláště chráněných území se můžete setkat i s přírodními parky.

Zóny ochrany v chráněných územích

V případě zvláště chráněných území velké plochy (NP, CHKO) dochází k členění těchto území do různých zón ochrany. Zóny jsou stanoveny pro každý národní park nebo chráněnou krajinou oblast zvlášť. Bývají tři nebo čtyři.

• První zóna - nejcitlivější „jádro“ zvláště chráněného území, které je nejpřísněji chráněné. Jde o území člověkem téměř nedotčené a je snaha toto zachovat.
• Třetí a čtvrtá zóna - zahrnují již i člověkem pozměněné ekosystémy, stále je zde patrná snaha o trvale udržitelnou péči.

CHKO Český ráj zaujímá plochu téměř 182 km². Je zřejmé, že na takto rozlehlém území ne každá jeho část bude stejně přírodně hodnotná. Aby byl nastaven odpovídající režim ochrany přírody a krajiny, je území CHKO Český ráj rozděleno do čtyř odstupňovaných zón ochrany, přičemž nejpřísnější režim je stanoven pro I. a II. zónu, kam jsou zařazeny nejcennější části přírody CHKO. V tomto území je snaha o minimalizaci lidských zásahů či maximálně šetrné způsoby hospodaření. Do I. a II. zóny bývají zpravidla zařazena i maloplošná zvláště chráněná území (přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky) v CHKO.

Volnější režim pak platí ve III. zóně, která zahrnuje člověkem značně pozměněné ekosystémy, které jsou hospodářsky běžně využívané. Najdeme zde nesouvislé zástavby sídel i intenzivně využívané lesní a zemědělské pozemky. Nejméně přísný režim ochrany má IV. zóna, kde je vliv lidské činnosti nejpatrnější (souvislé zástavby sídel, intenzivní hospodaření). Konkrétní omezení v jednotlivých zónách jsou stanovena přímo zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, další vychází z bližších ochranných podmínek CHKO Český ráj či konkrétních maloplošných zvláště chráněných území. Rozdělení území CHKO Český ráj do jednotlivých zón stanovuje Vyhláška MŽP č.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Charakteristika zón CHKO Český kras:

• I. Zóna: Přírodě blízké ekosystémy. Převážně lesní, skalní a stepní, částečně i luční ekosystémy s výskytem zvláště chráněných druhů.
• II. Zóna: Převážná část lesních porostů mimo maloplošná zvláště chráněná území, částečně pozměněné lesní porosty při okrajích větších komplexů a mozaika lesních ekosystémů pozměněných a přírodě blízkých zvláště ve východní části CHKO Český kras. Dále se sem řadí ucelené extenzivní polopřirozené louky a pastviny s vyšší druhovou rozmanitostí často s výskytem zvláště chráněných druhů organismů. Spíše výjimečně se vyskytuje rozptýlená nebo jednotlivá zástavba (zejména chatové osady) a některé malé obce (např.
• III. Zóna: Člověkem pozměněné ekosystémy, které jsou běžně hospodářsky využívané. Převládá zemědělská krajina, s ornou půdou, méně s loukami či pastvinami. Do této zóny jsou zařazeny také téměř všechny obce a plošně významné lomy. Lesy se ve III.

Právní předpisy a kontrola

Základním právním předpisem upravující ochranu zvláště chráněných území naleznete v zákoně o ochraně přírody a krajiny. Zde naleznete obecná pravidla pro všechny národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace a přírodní rezervace. Bližší pravidla a omezení, která zákon doplňují, a pravidla pro národní přírodní památky a přírodní památky, naleznete v dokumentech, kterými bylo konkrétní zvláště chráněné území vyhlášeno.

Pouze národní parky jsou vyhlašovány zákonem, a proto jsou v něm obsažena i bližší pravidla jmenovitě pro jednotlivé NP. Chráněné krajinné oblasti vyhlašuje vláda svým nařízením a v těchto nařízeních naleznete i konkrétní pravidla.

Správa národního parku nebo Agentura ochrany přírody a krajiny (NPR, NPP a v první zóně CHKO) může dále nad rámec zákona vstup omezit nebo zcela zakázat, pokud hrozí poškozování území, zejména nadměrnou návštěvností. Přímo v terénu kontroluje dodržování povinností tzv. stráž přírody. Ta se musí prokázat průkazem a služebním odznakem. Může požadovat prokázání totožnosti (předložení občanského průkazu nebo cestovního pasu). Zvláště chráněná území se často nacházejí v lese, kromě stráže přírody v nich může kontrolu provést také lesní stráž. Jejím úkolem je hlídat dodržování zákona o lesích.

Na porušování pravidel ochrany můžete i sami upozornit podáním podnětu k prošetření přestupku. V případě opravdu závažného poškození zvlášť chráněného území mohl být spáchán trestný čin poškození a ohrožení životního prostředí. Pokud jste přesvědčeni, že k jednomu z výše uvedených trestných činů došlo, podejte trestní oznámení. Policie, popřípadě státní zastupitelství věc prošetří.

Strategie EU v oblasti ochrany biologické rozmanitosti do roku 2030

Česká republika by stejně jako ostatní státy EU měla do konce roku přijít s konkrétním návrhem na zvýšení rozlohy a intenzity ochrany a péče o chráněná území. Vyplývá to ze Strategie EU v oblasti ochrany biologické rozmanitosti do roku 2030 (dále jen Strategie), která účinně spravovaná chráněná území považuje za jeden z klíčových nástrojů k zastavení úbytku biodiverzity a počítá mimo jiné s ochranou 30 % rozlohy pevniny, z toho jedné třetiny přísně. Příspěvky jednotlivých členských států by měly přihlížet k odlišným podmínkám a odrážet jejich skutečný význam pro ochranu biodiverzity. Co můžeme reálně v daném časovém horizontu nabídnout my? To je stále předmětem odborné diskuse.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Navyšování rozlohy územní ochrany přírody je jedním z dílčích elementů Green Deal, tedy souboru strategických iniciativ Evropské komise, jehož základním cílem je dosažení uhlíkové neutrality EU v roce 2050. Ke Strategii přijal Evropský parlament usnesení, kterým tento materiál přivítal, a mj. zdůraznil nutnost splnit veškeré jeho cíle s ohledem na neúspěch dvou předchozích strategií v této oblasti. Cílům v oblasti zvýšení podílu územní ochrany přírody vč. tzv. Ke Strategii se ve svých závěrech vyjádřila též Rada EU, která ji podpořila a vyzvala k její rychlé a ambiciózní implementaci. Je tedy evidentní, že provádění Strategie byla na úrovni orgánů EU, formovaných zástupci členských států, vyjádřena významná politická podpora, často právě s důrazem na cíle v oblasti posílení územní ochrany přírody.

Aby členské státy při definování svých závazků postupovaly jednotně, zveřejnila Evropská komise v lednu 2022 pokyny (EK 2022), které shrnují kritéria a metodiku výběru chráněných území, jež mají přispět k plnění výše uvedených cílů. Obsah těchto pokynů je výsledkem relativně dlouhých jednání a čtyř kol písemných konzultací se zástupci členských států v rámci pracovní skupiny Nature Directives Expert Group - NADEG. Diskuse v rámci NADEG se zaměřovala zejména na realističnost cílů a úvahy, které vedly Evropskou komisi k jejich stanovení, harmonogram jejich plnění, financování, nutné personální kapacity či transparentnost procesu a v neposlední řadě na tzv.

Z hlediska definic důležitých pro cíl 30 % stojí za pozornost, že tento cíl nemusí být naplněn pouze chráněnými územími v obvyklém slova smyslu, ale i prostřednictvím tzv. jiných účinných územních ochranných opatření (dále jen OECM; Other effective area-based conservation meassures). V České republice dosud nebyla žádná území jako OECM deklarována. Ne každé případně identifikované OECM však bude splňovat kritéria, která Evropská komise v pokynech dále uvádí jako podmínky pro započítání do cíle 30 %. území má určeného správce (tj. Tato kritéria musí být již nyní splněna, popř.

Dle aktuálních údajů je v ČR formou chráněných území - ve smyslu zvláště chráněných území, smluvně chráněných území a lokalit soustavy Natura 2000 - po odečtení vzájemných překryvů chráněno 1 725 672 ha, tedy 21,88 % plochy státu (viz tab. 1). Máme za nesporné, že všechny výše uvedené kategorie již nyní naplňují kritéria pro započítání do cíle 30 %. Spíše jen teoretickou otázkou by mohly být některé přírodní památky vyhlášené primárně pouze pro ochranu útvarů neživé přírody. Jelikož však v naprosté většině případů je na chráněný fenomén (např. jeskyně, skalní výchoz apod.) vázána také typická fauna a flóra, která je v plánech péče a způsobech péče o území zohledňována, bylo by pominutí významu těchto, byť rozlohou zpravidla velmi malých území, z hlediska cílů Strategie neopodstatněné.

Pro dosažení cíle 30 % nám tedy chybí něco málo přes 8 % plochy ČR, přibližně 631 000 ha. Strategické úvahy by se přitom měly ubírat jak směrem k vyhlášení nových nebo rozšíření stávajících chráněných území, tak k identifikování lokalit mimo stávající kategorie, které naplňují požadavky pro OECM a které již dnes významně přispívají k ochraně biodiverzity. Jelikož Strategie také velmi akcentuje význam ekologických koridorů a vytvoření skutečně soudržné transevropské přírodní sítě, hledisko zvýšení nedostatečné konektivity stávajících území by mělo hrát podstatnou roli. Je však třeba mít na paměti, že ne všechny ekologické koridory jsou samy o sobě dostatečně velké a natolik přírodovědně hodnotné, aby naplnily kritéria pro OECM pro započítání do cíle 30 % (Hilty et al. 2020). Při volbě lokalit pro příslib naplnění cíle 30 % je také třeba dávat pozor na překryvy - hledají se skutečně plochy dosud nezapočítané mezi chráněná území v žádné z kategorií uvedených v tab. 1.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Natura 2000 - vymezování soustavy Natura 2000 má pevně daný základ v právu EU a její vymezování je legislativní povinností, nikoli dobrovolným, chceme-li strategickým závazkem. Tento proces je v ČR prakticky završen. V roce 2023 se předpokládá vydání nařízení vlády, kterým budou zohledněny poslední dosud nevypořádané požadavky Evropské komise z hlediska dostatečnosti soustavy pro ochranu cílových druhů a stanovišť na našem území. Tato novela bude mimo jiné řešit zpřesnění hranic stávajících území a k novému vyhlášení či významnějšímu rozšíření je navrženo sedm evropsky významných lokalit (Strážkovice, Milešov pod Milešovkou-kostel, Lichkov, Paseky, Nové Pole, Kozlov-Tábor a Východní Krušnohoří). V pokročilém stadiu příprav je také návrh na vyhlášení ptačí oblasti Západní Krušné hory, která by měla sloužit především k ochraně jedné z posledních populací tetřívka obecného v ČR.

Velkoplošná zvláště chráněná území - uvažovat o vyhlášení nových chráněných krajinných oblastí a národních parků je v tomto kontextu zcela jistě více než namístě. Identifikace vhodných lokalit z odborných hledisek v minulosti několikrát proběhla (Pešout 2015). Samotný proces vyhlášení velkoplošných chráněných území je obvykle dlouhodobý, vyžadující úzkou spolupráci s místními samosprávami a širokým spektrem dotčených subjektů. Z hlediska pokročilosti prací jsou nyní nejdále přípravy podkladů pro zahájení projednávání národního parku Křivoklátsko, chráněné krajinné oblasti Soutok Moravy a Dyje a chráněné krajinné oblasti Krušné hory. Po odečtení překryvů se stávajícími chráněnými územími (které jsou v případě zejm.

Maloplošná zvláště chráněná území - soustava MZCHÚ v ČR je co do počtu rozsáhlá, problémem je však často velmi malá rozloha jednotlivých území (v ČR máme neuvěřitelných 2649 MZCHÚ o průměrné rozloze 43,8 ha, ovšem celá polovina z tohoto počtu lokalit je menší než 9 hektarů). Právě v tomto kontextu je důraz kladený na konektivitu soustavy zvláště důležitý. Vyhlašování nových MZCHÚ společně s rozšiřováním stávajících zůstane i nadále významným nástrojem ochrany přírody pro zachování nejcennějších lokalit. Mezi územími národního významu, jejichž návrhy jsou již nyní v procesu vyhlášení, lze jmenovat např. NPR Lanžhotské pralesy, NPP Soutok, NPR Obírka - Peklo či NPP Zlatý potok. Pro řadu dalších jsou připravovány podklady nebo jsou vedena jednání na různých úrovních, jmenujme například uvažovanou národní kategorii na části lomu ČSA, NPP Tok, NPP Jordán, NPR Bečva a další.

Významné krajinné prvky - možná poněkud opomíjený, ale legislativně relativně silný nástroj ochrany území. Registrované VKP jsou ze své podstaty lokality často naplňující definici OECM, které navíc vyhovují i kritériím pro zahrnutí do cíle 30 % - existuje u nich vyhlašovací dokument, jenž definuje přírodní hodnoty a cíle ochrany, zákonem je určen subjekt zodpovědný za jejich správu, který také dle svých finančních možností zajišťuje péči. Cílený monitoring biodiverzity ve většině z nich však neprobíhá, nicméně cenná data o vývoji ekosystémů v čase může poskytnout pravidelné mapování biotopů. Podstatným problémem je kromě absence dedikované plánovací dokumentace však skutečnost, že v současné době neexistuje žádná centrální evidence VKP (Štefanová 2015), můžeme tak pouze odhadovat (na základě extrapolace dat ze dvou krajů, kde byly údaje AOPK ČR v minulosti systematicky sesbírány, prověřeny a digitalizovány), že registrované VKP v ČR mohou zaujímat plochu kolem 10 000 ha, tedy kolem 0,13 %.

Územní systém ekologické stability - i tyto prvky (zejména biocentra patrně všech úrovní) mají potenciál pro zařazení mezi OECM, směřující do určité míry k zajištění konektivity soustavy chráněných území (viz též Pešout a Hošek 2012). Částečně se překrývají s VKP ze zákona (zejm. Dalším prvkem územní ochrany, který významně přispívá k ochraně biodiverzity a který stojí za pozornost, jsou soukromá chráněná území. Pojem není v české legislativě ukotven a explicitně s ním nepočítá ani Strategie, nicméně pravděpodobně lze i tato území zahrnout mezi OECM, která naplňují kritéria pro cíl 30 %. Spadají sem například ptačí parky budované Českou společností ornitologickou nebo lokality vykupované a spravované pozemkovými spolky (Pešout 2015).

Ačkoli by se mohlo zdát, že ve Strategii je akcentována přísná ochrana výhradně ve smyslu ochrany přírodních procesů a minimalizace lidských vlivů, v pokynech Evropské komise je nakonec s cílenými zásahy pro podporu biodiverzity počítáno - podrobněji viz box 2. Je to výsledkem diskusí se členskými státy v rámci NADEG, kde právě vymezení přísné ochrany a v jejím kontextu role péče o území a přípustných antropogenních aktivit (výkon práva myslivosti, hospodaření v lesích apod.) nakonec vykrystalizovalo jako zásadní téma. Ve výsledku je definice rozvolněna oproti původnímu návrhu a připouští určitý rozsah intervencí, které ale musí být slučitelné s cíli ochrany daného území, resp. jsou nezbytné pro jeho obnovu.

Podíváme-li se na zákonné ochranné podmínky a cíle jednotlivých kategorií zvláště chráněných území, pak lze v obecné rovině říci, že dostatečně silné (byť různě formulované) nástroje pro to, aby všechny ohrožující aktivity mohly být regulovány do té míry, aby nekompromitovaly dosahování cílů ochrany území, mají zejména zóna přírodní, zóna přírodě blízká i zóna soustředěné péče národních parků, první i druhá zóna chráněných krajinných oblastí, (národní) přírodní rezervace a do značné míry také (národní) přírodní památky. Tyto lokality bez vzájemných překryvů nyní představují 7,78 % rozlohy ČR - viz mapa, údaje o podílu jednotlivých kategorií na ploše ČR viz tab.

Je zřejmé, že zdaleka ne všechny konkrétní plochy spadající do těchto kategorií naplňují minimalizaci prováděných zásahů na pouze takové, které jsou potřebné k udržení či obnově stanovišť a druhů. Území i jejich části se především liší z hlediska kvality dochovaných přírodních hodnot a optimální péče či akceptovatelná míra využívání se odvíjí od ekologických nároků jednotlivých předmětů ochrany a podmínek lokality. Všechny tyto skutečnosti jsou zohledňovány v pravidelně aktualizovaných plánech či zásadách péče. Pravděpodobně nejvýznamnějším faktorem pro úspěšnost prosazení optimální péče ve skutečnosti pak zůstává vlastnictví pozemků.

Jistě lze postupnými kroky směřovat k navyšování podílu reálně přísně chráněných území z těch kategorií, které k tomu mají předpoklady. Za úvahu také stojí, zda by si podmínky ochrany MZCHÚ, popř. Vyhlašování nových chráněných území již bylo diskutováno výše, roli v této souvisloti hraje též postupné přehlašování území stávajících včetně např. revize zonace CHKO. Navyšování podílu takto chápané přísné ochrany je v ČR také v souladu se snahami o zajištění ochrany evropsky významných lokalit formou vybraných kategorií zvláště chráněných území, které stále ještě nebyly vyhlášeny v potřebném rozsahu.

V dalším období bude vhodné se zaměřit na vyhodnocení efektivity tzv. základní ochrany (§ 45 písm. c, odst. To, že je definice přísné ochrany širší, však pochopitelně neznamená, že by neměl být kladen zvýšený důraz na ochranu lokalit, kde chráníme primárně přírodní procesy a necháváme je samovolnému vývoji. Pro tento přístup je zásadní rozloha, MZCHÚ a zóny velkoplošných chráněných území, které mají tento cíl, by vždy měly být vymezovány tak, aby byly dostatečně velké, aby se procesy mohly v dostatečných měřítkách skutečně uplatnit.

Chráněná území nestačí mít, chráněná území je potřeba mít v dobrém stavu. Musí se jim dařit účinně dosahovat cílů, pro které byla vyhlášena, což velmi úzce souvisí mj. i s výše diskutovaným reálným uplatňováním přísné ochrany. A co vlastně víme o efektivitě našich chráněných území? Na národní úrovni zatím překvapivě málo. Pro jednotlivé lokality jsou informace k nalezení v příslušných hodnotících kapitolách plánů péče a souhrnů doporučených opatření. Plánovací dokumentaci máme na velmi dobré úrovni, je pravidelně aktualizována pro většinu lokalit. Co však citelně chybí, je zacílení monitoringu na efektivitu prováděných opatření.

Je významné si... ekosystémy.

Ochrana přírody a krajiny - Zákon č. 114/1992 Sb.

Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství1c) v České republice soustavu Natura 2000.

Základní pojmy:

• územní systém ekologické stability krajiny (dále jen "systém ekologické stability") je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.
• významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle § 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy a území, na nichž probíhá přírodě blízká obnova těžbou narušeného území podle plánu nebo dokumentace uvedených v § 4 odst. 6.
• planě rostoucí rostlina (dále jen "rostlina") je jedinec nebo kolonie rostliných druhů včetně hub, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně.
• volně žijící živočich (dále jen „živočich“) je jedinec živočišného druhu, jehož populace se udržují v přírodě samovolně, a to včetně jedince odchovaného v lidské péči vypuštěného v souladu s právními předpisy do přírody. Živočichem se rozumí všechna vývojová stadia daného jedince.
• biotop je soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva.
• evropsky významná lokalita je lokalita vyžadující zvláštní územní ochranu1g) a splňující podmínky podle § 45a odst. 1. 2. 3.
• Natura 20001g) je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť1d) a stanoviště evropsky významných druhů1f) v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit.

Orgán ochrany přírody může stanovit opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence, je-li to s ohledem na místní dopady na přírodu a krajinu nezbytné. V opatření k regulaci nepůvodního druhu nebo křížence stanoví také podmínky jeho provádění.

Každý, kdo se ujal živočicha neschopného v důsledku zranění, nemoci nebo jiných okolností dočasně nebo trvale přežít ve volné přírodě, zajistí jeho nezbytné ošetření, nebo ho za tímto účelem předá provozovateli záchranné stanice. Jde-li o živočicha dočasně neschopného přežít ve volné přírodě, osoba, která se ho ujala, přijme opatření k zamezení takových tělesných změn nebo změn chování, které by následně znemožnily jeho návrat do přírody a jeho zapojení do volně žijící populace. Jde-li o zvláště chráněného živočicha, postupuje se podle § 52 odst.

Orgán ochrany přírody může ve svém rozhodnutí o povolení kácení dřevin uložit žadateli přiměřenou náhradní výsadbu ke kompenzaci ekologické újmy vzniklé pokácením dřevin.

Ničit, poškozovat nebo upravovat jeskyně nebo jinak měnit jejich dochovaný stav je zakázáno.

tags: #ochrana #prirody #4 #zony #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Dopady války na Ukrajině na klima
• Analýza emisí CO2
• Problémy s emisemi u auta? Řešení
• Kriticky ohrožené druhy rostlin v ČR
• Emise obecních obligací