Ochrana přírody v Buchlovicích a přírodní rezervace Holý kopec

06.10.2025

Lesní správa Buchlovice se nachází na jihovýchodní Moravě v pohoří Chřiby, v okolí známého hradu Buchlov. Spravované území správně spadá pod Zlínský kraj a malou částí pod Jihomoravský kraj. Lesní správa Buchlovice je organizačně začleněna pod Krajské ředitelství Lesů České republiky, s.p. Zlín.

Lesní správa Buchlovice hospodaří na jednom lesním hospodářském celku (LHC) Buchlovice podle lesního hospodářského plánu (LHP) zpracovaného na roky 2005 - 2014. Obhospodařuje celkem 15 323,68 ha pozemků určených k plnění funkcí lesa. Organizačně je Lesní správa Buchlovice členěna na 10 revírů - Bohuslavice, Koryčany, Staré Hutě, Buchlovice, Buchlov, Salaš, Velehrad, Jankovice, Kostelany a Kvasice.

Nejvyšším místem lesní správy je Brdo s 587 m n.m. a nejnižší místo je v lužním lese vedle řeky Moravy na Bahňáku u Otrokovic ve výšce 184 m.n.m. Roční úhrn srážek se pohybuje od 550 do 750 mm. Průměrná roční teplota se pohybuje od 8 do 9 stupňů Celsia.

Z hlediska druhové struktury vyjádřené plošným zastoupením dřevin tvoří listnaté dřeviny 65 % - převažuje buk lesní. Jehličnaté dřeviny tvoří 35 %. V rámci ochrany přírody leží území Lesní správy Buchlovice v přírodním parku Chřiby a je zde v současné době vyhlášeno 5 přírodních rezervací a 11 přírodních památek. Území lesní správy je významnou turistickou oblastí.

Přírodní rezervace Holý kopec

V rámci ochrany přírody leží území Lesní správy Buchlovice v přírodním parku Chřiby a je zde v současné době vyhlášeno 5 přírodních rezervací a 11 přírodních památek. Jednou z nich je přírodní rezervace Holý kopec.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Přírodní rezervace Holý kopec (30. 4. západně od hradu Buchlov a 3 km severozápadně od obce Buchlovice. Katastrální území Buchlovice. ze dne 6. 10. 1975 jako SPR Holý kopec, přehlášeno nařízením Okresního úřadu v Uherském Hradišti č. 3/1999 ze dne 7. 7. 1999. ÚSOP: 620. Kategorie IUCN: IV - území pro péči o stanoviště/druhy.

Přírodní rezervace Holý kopec reprezentuje přírodě blízké převážně bukové lesní porosty v nejvyšších polohách Chřibů. Cílem ochrany je zachování lesního komplexu přirozených doubrav a bučin s bohatou škálou lesních typů a vzácnými druhy flóry a fauny. Zahrnuje lesní společenstvo s autoregulačními procesy pralesního ekosystému.

Geologie a půda

Geologický podklad území tvoří paleogenní sedimenty dílčí račanské jednotky magurského flyše. Tedy střídání vrstev jílovců a pískovců s častými polohami slepenců. se nachází středně až hrubě rytmický flyš zlínského souvrství s glaukonitickými pískovci a šedými vápnitými jílovci. které se vyznačuje drobně rytmickým flyšem s převahou zelenošedých a zelených jílovců nad křemito-vápnitými pískovci.

Díky snadné zvětratelnosti pískovce se vytvořily v Chřibech dostatečně hluboké a úrodné hnědé lesní půdy (kambizem). Samotný hřbet má směr východ-západ, který je ze všech stran oddělený hlubokými údolími. sklonem i přes 30° (horní část hřbetu). suťové, na hřbetu vystupují skalní útvary, pod vrcholem se nachází kryoplanační terasy. opuštěných drobných lomech s odvaly.

Flóra

Ve stromovém patře zcela převládá buk lesní (Fagus sylvatica), který zde vytváří převážně nesmíšené porosty. V nejnižších polohách jižního svahu převládá dub zimní (30. 4. nadmořskou výškou ubývá a na zbytku území tvoří pouze jednotlivou příměs, podobně jako habr obecný (Carpinus betulus). lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), lípa srdčitá (Tilia cordata) a bez černý (Sambucus nigra). v daleko větší míře vyskytoval i jilm horský (Ulmus glabra), který se nachází roztroušeně po celém hřbetu. místy také v přirozeném zmlazení.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Bylinné patro představuje širokou škálu typů dubových bučin a bučin s výskytem i druhů zvláště chráněných jako např. sněženka podsněžník, áron východní, okrotice bílá, kruštík modrofialový. V rezervaci bylo během botanických průzkumů zaznamenáno více než 150 taxonů vyšších rostlin. mezereum), dále zde roste např. náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora), divizna jižní rakouská (Verbascum chaixii subsp. (Luzula luzuloides) a strdivka jednokvětá (Melica uniflora).

Holý kopec je také významnou mykologickou lokalitou, při mykofloristickém průzkumu tady bylo nalezeno na 158 druhů hub. (Ganoderma pfeifferi) a hlíva chlupatá (Panus lecomtei) patří v České republice k vzácným druhům.

Fauna

Území je bohaté na celou řadu druhů ohrožené fauny. Typický je jarní aspekt s masovým výskytem martináčka bukového. Ze vzácnějších druhů motýlů se zde vyskytuje batolec červený, ostruháček březový, přástevník kostivalový. Od roku 1995 je v oblasti rezervace registrován výskyt tesaříka alpského.

Z obojživelníků je zde běžný mlok skvrnitý a vyskytuje se zde ještěrka živorodá. Staré lesní porosty jsou zde útočištěm typických pralesních živočichů, jako je strakapoud bělohřbetý, lejsek malý, holub doupňák, roháček jedlový, tesařík Necydalis ulmi, tesařík Corymbia erythroptera, kovařík Ischnodes sanguinicollis a další.

Z brouků byl zaznamenán např. (Elater ferrugineus) a kovařík protáhlý (Melanotus villosus). alpina). (Lacerta agilis). nisus) a sýček obecný (Athene noctua), po letech zde byl zaznamenán i výskyt jeřábka lesního (Bonasa bonasia). vyskytují např. Z drobných savců zde žije např. (Apodemus sylvaticus), rejsek obecný (Sorex araneus) a veverka obecná (Sciurus vulgaris). (Meles meles) a liška obecná (Vulpes vulpes).

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Lesní společenstva a hospodaření

Převažuje dubobukový a bukový lesní vegetační stupeň, jen nepatrně je zastoupen stupeň bukodubový. bohatých dubových bučin a bučin s příměsí dubu a lípy srdčité, na území rezervace bylo vylišeno celkem 15 lesních typů. lesního.

Území je vedeno v kategorii lesů zvláštního určení s nadřazeným významem ekologickým nad zájmem produkčním. skupinově výběrným způsobem. Převládá přirozená obnova náletem dřevin. vyhlášenému ochrannému pásmu holosečně vytěžil porosty, které území obklopovaly. prostoru samotné rezervace.

Historie a výzkum

lidem halštatské lužické kultury. V roce 2006 zde byla založena trvalá výzkumná plocha o výměře 1,33 ha za účelem popisu struktury dřevinného patra hospodářského bukového lesa.