Ochrana přírody z geografického hlediska v České republice a Evropské unii

Územní ochrana patří nejen v České republice mezi nejstarší a současně nejrozšířenější způsoby péče o přírodní a krajinné dědictví. Obecnou ochranu druhů upravuje zejména druhá část zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Environmentální geografie je moderní vědecká disciplína, která zkoumá funkční a prostorové vztahy mezi jednotlivými složkami krajiny. Zabývá se také interakcí člověka s krajinnou sférou, takže má obrovský aplikační potenciál.

Územní ochrana přírody

Za vůbec první chráněné území v uvedeném soudobém pojetí ve světě považujeme německý ostrůvek Vilm u Rujany, kde byly zásahy člověka omezeny právě z důvodu zachování přírodního prostředí již v roce 1812. Nicméně již 12 000 let předtím lidé záměrně nevyužívali určité různě velké plochy. V tomto případě ale nešlo o udržení jejich přírodních a krajinných hodnot, ale dělo se tak z náboženských či kultovních důvodů nebo jako důsledná ochrana přírodních zdrojů vlastníky před využíváním někým jiným.

Opravdový rozmach územní ochrany, zejména vyhlašování národních parků v americkém pojetí, nastal v letech 20. století, kdy se vytváření reprezentativní soustavy chráněných biotopů/ekosystémů/ typů krajinného pokryvu stalo na tři desítky let hlavním paradigmatem ochrany přírody. Před vypuknutím syndemie covid-19 navštívilo chráněná území ve světě podle uznávaných odhadů na 8 miliard turistů.

Současný přístup chápe chráněná území jako klíčovou strategii pro zachování život podporujících procesů v přírodě, jejichž přínosy lidem jsme si zvykli označovat nejčastěji jako ekosystémové služby. Zdůrazňována je i úloha chráněných území při snižování dopadů globálních změn, zejména měnícího se podnebí, a přizpůsobování se jak naší civilizace, tak přírodního prostředí těmto změnám.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

K 15. 7. 2022 na Zemi existovalo celkem 271 140 ploch, které splňují výše uvedené nejuznávanější pojetí chráněného území a jsou současně zaneseny do Světové databanky chráněných území (WDPA) spravované společně Programem OSN pro životní prostředí (UNEP) a IUCN. Z nich 253 359 chrání vybrané výseky souše a vnitrozemských vod. Jejich celková rozloha představuje úctyhodných 21 295 950 km2, což odpovídá 15,78 % globální souše: je tedy srovnatelná s plochou celé Severní Ameriky.

Mořské ekosystémy nalézají ochranu v 17 781 plochách zabírajících dohromady 29 452 489 km2 (8,13 % plochy moří na naší planetě). V částech moře spravovaných jednotlivými státy dosahuje tento podíl slušných 18,6 %, kdežto v mezinárodních vodách zůstává situace významně méně příznivá (1,44 % - IUCN & UNEP 2022, cf. Plesník & Hanel 2021). Je jen těžko k uvěření, že ještě začátkem 60. let 20. století odpovídala plocha všech chráněných území ve světě pouze rozloze Velké Británie, tedy přibližně 250 000 km2 (Dudley l.c.).

V hromadných sdělovacích prostředcích často zmiňovanou mezivládní iniciativu vyhlásit jako součást Strategického plánu Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD) do roku 2030 chráněným územím 30 % povrchu naší planety podporovalo k 1. 7. 2022 více než sto států, mezi nimiž nechybí ani sedm hospodářsky nejvyspělejších zemí světa, a v souladu s přijatou Strategií v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 ani Evropská unie (HAC 2022). Navíc zejména někteří akademici a nevládní organizace, ale také hlava katolické církve prosazují názor nedávno zesnulého amerického vědce Edwarda Wilsona, aby se v chráněných územích nacházela rovnou celá polovina povrchu Země (Wilson 2016), a to nejpozději do roku 2050.

Uvedené cíle si získaly jak příznivce zdůrazňující mj., že mohou současně napomoci zmírňovat dopady změn podnebí a přizpůsobovat se jim (Tallis et al. 2018, Dinerstein et al. 2019, 2020, Waldron et al. 2020, Yang et al. 2020, UNEP 2022, Zeng et al. l.c.), tak odpůrce upozorňující kromě jiného na jejich možné dopady na globální produkci potravin, lidské zdraví a práva domorodého obyvatelstva, které v současnosti spravuje přinejmenším čtvrtinu zemské souše včetně třetiny chráněných území (Büscher et al. 2017, Mehrabi et al. 2018, Schleicher et al. 2019, Visconti et al. 2019, Counsell 2022, Henry et al. 2022).

Zvyšující se počet chráněných území ve světě stejně jako celková plocha, kterou zaujímají, nemusejí být ukazatelem jejich účinnosti. Účinnost chráněných území v širším smyslu vyjadřuje, do jaké míry plní příslušný národní park, přírodní rezervace nebo chráněná krajinná oblast cíle, pro něž byly zřízené, zatímco v užším pojetí zachycuje poměr mezi výstupy péče o chráněné území a úsilím jich dosáhnout (Hockings et al. 2006).

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Zatímco část studií dochází k závěru, že chráněná území zajišťují další existenci biodiverzity a omezují negativní dopad činitelů ji ohrožujících (Joppa & Pfaff 2011, Barnes et al. 2016, Gill et al. 2017, Vimal et al. 2021, Feng et al. l.c., MacKinnon et al. 2020, Pacifici et al. 2020, Chen et al. 2022), jiné tvrdí pravý opak (Gaston et al. 2008, Craigie et al. 2010, Venter et al. 2014, Pimm et al. 2018, Williams et al. l.c.). Mnohá chráněná území sice mohou účinně chránit biotopy, ale již nikoli populace volně žijících živočichů (Geldman et al. 2013). Jak se dá předpokládat, investice a odpovídající péče zlepšují účinnost územní ochrany (Geldmann et al. 2015, Wauchope et al. l.c.).

Zatím nejrozsáhlejší analýza zahrnující 12 315 chráněných území ve 152 státech došla k závěru, že ačkoliv řada chráněných území dokáže čelit lidskému tlaku, v posledních patnácti letech nebyl vzorek chráněných území v tomto směru v průměru účinnější než nechráněná krajina (Geldmann et al. 2019). V lokálním měřítku bývá biodiverzita, přesněji řečeno druhová bohatost (počet druhů) a početnost (abundance) sledovaných druhů, přece jen vyšší v chráněných územích než v jejich okolí (Gray et al.

Proč chráněná území neplní své poslání

Důvodů, proč chráněná území neplní své poslání, najdeme hned několik a jejich podrobnější diskuse přesahuje rámec tohoto příspěvku. Přibližně třetina celkové plochy chráněných území na naší planetě již v současnosti čelí intenzivnímu tlaku naší civilizace (Jones et al. 2018). Chráněná území většinou vznikala bez systematického plánování, nárazově a z estetických pohnutek. K tomu připočtěme, že bývají nezřídka vyhlašována nikoli v místech, kde by to bylo potřeba, ale v oblastech, v nichž se jejich zřízení nedostává do rozporu s jiným využitím území, jednoduše řečeno, kde nikomu nevadí (Baldi et al. 2017, Venter et al. 2017). Současně četná chráněná území, zejména v hustě zalidněných hospodářsky vyspělých částech světa, sice udržují cenné části přírody, ale na malé, z pohledu účinné péče nezřídka nevyhovující rozloze.

Není žádným tajemstvím, že chráněná území ve světě trpí nedostatkem financí. Údaje z 2167 chráněných území tvořících 23 % zemské souše pod územní ochranou potvrzují, že méně než čtvrtina z nich má k dispozici jak odpovídající rozpočet, tak potřebný počet zaměstnanců - a to se jedná o situaci před vypuknutím syndemie nemoci covid-19 (Coad et al. 2019). Zopakujme, že přínosy ze skutečně účinné soustavy chráněných území na souši a na moři mohou být přinejmenším 100krát vyšší než náklady na její vytvoření a péči o ni (Balmford et al. 2002). Přitom vlády celého světa utratí ročně na činnosti, které mohou poškozovat biodiverzitu, 5-6krát více financí, než kolik investují do její ochrany (OECD 2020). Bohužel se nezdá, že by se situace měla v blízké budoucnosti změnit.

I přes nemalou snahu některých států o vzájemné propojení chráněných území a o jejich funkční začlenění do okolní krajiny představuje v celosvětovém měřítku i nadále více než 90 % chráněných území ostrovy přírodního nebo přírodě blízkého prostředí izolované v člověkem pozměněné krajině (Ward et al. 2020). S dopadem invazních nepůvodních druhů se potýká územní ochrana doslova po celém světě (Liu et al. 2020). Na druhou stranu se ukazuje, že dobře spravovaná chráněná území mohou být účinná v péči o cílové druhy bez ohledu na změny podnebí (Lehikoinen et al.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Netvrdíme, že územní ochrana už svou roli v ochraně globální biologické rozmanitosti sehrála, a ani nehorujeme pro to, aby nevznikala další nová chráněná území. Právě naopak, pro zachování biodiverzity v často nečekaně rychle se měnícím světě jsou a určitě ještě více budou promyšleně vybraná, vhodně umístěná, dobře spravovaná a dlouhodobě životaschopná chráněná území naprosto nezbytná. Jsme ale bytostně přesvědčeni, že vyhlašovaná chráněná území by měla mít - až na výjimky, kdy nás tlačí čas - od samého začátku zajištěnou odpovídající péči a že místo časté honby za co nejvyšším počtem chráněných území a jejich maximálním podílem na celkové rozloze státu, kontinentu, zemské souše či moře bychom měli více pozornosti věnovat tomu, aby péče o plochy proklamativně sloužící zachování přírodního a krajinného dědictví byla skutečně kvalitní (cf. MacKinnon et al. 2021).

Jinak řečeno, přednostně bychom měli usilovat o důsledné zlepšení péče o stávající chráněná území, zejména z pohledu jejich reprezentativnosti, účinnost a konektivity, tak jak ostatně o tom vysloveně hovoří také již zmiňované navržené a v současnosti vyjednávané cíle Strategického plánu CBD (UNEP 2021, 2022, cf. Maxwell et al. 2020, Adams et al. 2021, Geldmann et al. 2021). Navíc ani dobře umístěná, odpovídajícím způsobem financovaná a účinně, mj. za účasti zainteresovaných stran spravovaná chráněná území ale sama o sobě nestačí. Odpovídající péče o širší nechráněnou krajinu, zejména zajištění její vhodné struktury a fungování („zdraví“), by měla nezastupitelnou úlohu soustavy chráněných území různých kategorií v tomto smyslu doplňovat.

Obecná ochrana druhů

Důležitou součástí obecné ochrany druhů je také omezení záměrného rozšiřování geograficky nepůvodních druhů a kříženců do naší přírody. Zákon dále stanovuje způsob péče o jedince, které jsou zraněné, nemocné nebo v důsledku jiných okolností neschopné přežít ve volné přírodě a jejich případné předání do záchranné stanice.

Oproti ostatním skupinám živočichů a rostlin se obecná ochrana ptáků týká každého jedince jakéhokoli ptačího druhu volně žijícího na území států Evropské unie. Je omezen jejich odchyt, držení a usmrcování (s výjimkou lovu podle zákona o myslivosti), úmyslné ničení a odstraňování hnízd, sběr a držení vajec a úmyslné vyrušování zejména v době rozmnožování a odchovu mláďat.

Ochrana před nepůvodními druhy

Právní předpisy regulují rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů do krajiny s cílem předejít ohrožení populací geograficky původních druhů rostlin a živočichů, zejména pak před genetickou erozí, rozšiřováním škodlivých organismů a před přímými vlivy invazních druhů. Nepůvodní druhy přitom způsobují vedle negativních dopadů na původní biodiverzitu také hospodářské škody a škody na zdraví. Klíčovou úlohou příslušných orgánů, včetně orgánů ochrany přírody, je provedení správné úvahy o možném riziku rozšíření geograficky nepůvodních druhů pro druhy, jež jsou součástí původních společenstev.

Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. (dále též „ZOPK“) obsahuje nástroje na regulaci nepůvodních druhů rostlin a živočichů[1] v rámci obecné i zvláštní ochrany přírody a krajiny. Záměrné rozšíření geograficky nepůvodních druhů rostlin či živočichů do krajiny podléhá povolení orgánu ochrany přírody (nejde-li o hospodaření podle schváleného lesního hospodářského plánu nebo lesní hospodářské osnovy)[2]; v základních ochranných podmínkách některých kategorií zvláště chráněných území je pak povolování a uskutečňování rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin nebo živočichů zcela zakázáno[3]. ZOPK přitom nestanoví žádná podrobnější kritéria, která mají orgány ochrany přírody brát v úvahu v rámci povolovacího řízení resp. při posuzování případů, které by mohly spadat pod zákonné zákazy.

Geograficky nepůvodním druhem je druh rostliny nebo živočicha, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu (viz definice v § 5 odst. 4 ZOPK), tj. jde o druh člověkem záměrně či neúmyslně v dané lokalitě zavedený. rostlinou je výlučně rostlina (organismus) odpovídající definici planě rostoucí rostliny podle ZOPK[4], tj. jde o jedince nebo kolonii rostlinných druhů včetně hub, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně. Rostlinou jsou všechny její podzemní a nadzemní části. ZOPK nerozlišuje, zda je rostlina zároveň hospodářsky využívána, tj. může jít i o hospodářské plodiny, pokud splňují podmínku samovolného života v přírodě[5]. živočichem (volně žijícím) je podle § 3 odst. 1 písm. rozšiřováním do krajiny lze rozumět vysazení rostliny /vypuštění živočicha na plochu (v případě lesa do porostu nebo jeho části), na které se dosud nevyskytovali.

Záměrným rozšiřováním je aktivní vysazování či vysévání / vypuštění daného druhu na plochu (mimo dosavadní výskyt), ale i záměrné vytvoření podmínek pro rozšíření geograficky nepůvodního druhu. V praxi je často problematické prokázat, zda šlo o úmyslné ponechání za účelem rozšíření, nebo pouze o opominutí (např. Pokud orgán ochrany přírody na základě výše uvedeného postupu vyhodnotí, že se jedná o geograficky nepůvodní druh rostliny či živočicha a že nakládání s ním lze považovat za záměrné rozšiřování do krajiny, je k takové činnosti třeba povolení, resp. je tato činnost základními ochrannými podmínkami některých kategorií zvláště chráněných území zakázána.

V rámci řízení o povolení rozšíření, event. při povolování výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích, by orgán ochrany přírody měl především zkoumat rizika spojená s rozšiřováním druhu z hlediska dopadů na biodiverzitu, ve zvláště chráněných územích pak především dopady na předmět ochrany. Taková úvaha se neobejde bez odborných znalostí o vlastnostech jednotlivých druhů a dosavadních poznatků o dlouhodobě v krajině přítomných, pěstovaných nebo jinak využívaných druzích.

Co se týče ochrany před negativními následky geograficky nepůvodních druhů živočichů (např. norek americký, mýval severní, psík mývalovitý), je zákonem o ochrany přírody a krajiny založena orgánu ochrany přírody kompetence rozhodnout v souladu se zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti o odlovu geograficky nepůvodních živočichů[9].

K 1. lednu 2015 nabylo účinnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady č. Toto nařízení zavádí nová pravidla pro prevenci a zmírnění nepříznivých dopadů spojených se záměrným i nezáměrným zavlékáním nebo vysazováním a šířením invazních nepůvodních druhů na biologickou rozmanitost a ekosystémové služby. V nejbližší době by mělo dojít k přijetí seznamu invazních nepůvodních druhů s významným dopadem pro Evropskou unii s tím, že pro tyto druhy budou platit zákazy jejich uvolňování do životního prostředí, dovozu nebo převážení na území Unie, držení, chovu nebo pěstování a uvádění na trh. Výjimky z těchto omezení budou, za předpokladu zajištění opatření proti úniku invazních druhů, možné pro účely výzkumu nebo medicinální využití, popřípadě hospodářské využití.

Ochrana přírody na Slovensku

Ochrana přírody má na Slovensku dlouholetou tradici. Nejstarší chráněná území byla vyhlášena již na konci 19.století. o ochranu přírody Tater, které vyústily v roce 1948 ve vyhlášení nejstaršího národního parku na Slovensku, Tatranského národního parku. doby bylo na území Slovenska vyhlášeno již devět národních parků a 14 chráněných krajinných oblastí. Slovensku vymezovány lokality NATURA 2000. hodnot ze zemí EU a Lokality evropského významu s více než 11% podílem na rozloze Slovenska.

Ochrana přírody a krajiny je na Slovensku státem uzákoněna již od roku , kdy vstoupil v platnost první zákon o ochraně přírody. stanovené stupně ochrany. Nejvyšší 5. národních přírodních památek, 4. stupeň se vztahuje na území přírodních rezervací, přírodních památek a některých chráněných areálů. zařazeny do 3. stupně ochrany a chráněné krajinné oblasti do druhého stupně. U chráněných krajinných prvků je stupeň ochrany různý (od 2. po 5. podobně jako u chráněných areálů (3. až 5. stupeň). území, který v něm byl vyhlášen před návrhem ptačího území. celkové rozloze 317 890 ha (% rozlohy SR), 14 chráněných krajinných oblastí (% rozlohy SR) a více než tisíc tzv. maloplošných chráněných území. činnosti. největším pokud bereme v úvahu i rozlohu ochranného pásma.

rozmanitosti a ekologické stability, s charakteristickým vzhledem krajiny nebo se specifickými formami historického osídlení. vyhlašuje Ministerstvo životního prostředí SR všeobecně závazným právním předpisem (vyhláškou). Plošně největší je CHKO Štiavnické vrchy (77 630 ha). Orava (58 738 ha) a CHKO Kysuce (65 462 ha). původní nebo lidskou činností málo pozměněné biotopy evropského nebo národního významu. nejvýznamnějšího přírodního dědictví státu, je vyhlášeno národní přírodní rezervací. jejich složky nebo prvky obvykle s výměrou do 50 ha mohou být vyhláškou krajského úřadu vyhlášeny za přírodní památky. Ministerstvem životního prostředí SR. (v Bratislavě a Prešově) a Centrum ochrany přírody a krajiny v Banské Bystrici.

Mezinárodní úmluvy

Soustavu chráněných stromů tvoří na území Slovenska téměř 500 chráněných stromů a jejich skupin, včetně stromořadí. stromů, z nichž 70 % je v optimálním stavu, 25 % je ohrožených a zbývající část je degradovaná. a jejich společenském oceňování, kterou byl mimo jiné stanoven seznam chráněných nerostů a zkamenělin. jsou minerály se specifickým morfologickým tvarem či vývojem a dále meteority nalezené na území Slovenska.

V současnosti je na celém území Slovenska známo více než 5100 jeskyní. dolomitických vápencích a travertinech). Krasová území mají rozlohu více než 2 700 km2 a představují významné krajinné celky Západních Karpat. Nejvíce jeskyní je ve Slovenském krasu, Nízkých Tatrách a Spišsko-gemerském krasu. přírodní památky jsou ze zákona chráněny. Nejvýznamnější jsou vyhlášeny jako NPP (44 jeskyní a propastí). chráněných území (NP a CHKO). Ochranu, péči a správu jeskyní na území Slovenska zabezpečuje Správa slovenských jeskyní v Liptovském Mikuláši.

organismů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva). označována jako Ramsarská konvence podle místa, kde byla v roce 1971 podepsána, tj. Ramsaru v Iránu. úmluvu na ochranu a racionální využívání přírodních zdrojů. významu je více než tisíc lokalit s celkovou rozlohou téměř 74 milionů hektarů. Na území Slovenska patří na Seznam celkem lokalit. Projekt Biosférické rezervace vznikl v rámci mezinárodního programu UNESCO MAB (Člověk a biosféra). biosférických rezervací na celém světě. 1977-1993 na celkové rozloze 208 512 ha. Z globálního hlediska jsou slovenské rezervace součástí chráněných ekosystémů v Karpatech.

Národní seznam navrhovaných chráněných ptačích území schválila Vláda SR v roce 2003. v něm 38 lokalit s celkovou rozlohou 1 236 545 ha, což představuje více než čtvrtinu (25,2 %) rozlohy Slovenska. V systému ochrany přírody na Slovensku má významné postavení ochrana druhů. a nižších druhů rostlin, ze kterých je 518 chráněných v zemích Evropské unie. Rizikových taxonů rostlin je 2 860 a vyhynulých je necelých 200. jsou chráněny všechny druhy ptáků.

tags: #ochrana #prirody #geograficky

Oblíbené příspěvky:

• ISPOP - hlášení odpadů
• Recyklace plastů
• Dolce Gusto a recyklace kapslí
• Obor Ekologie a životní prostředí – učební plán
• Potřebujete změřit emise? Zjistěte, co je k tomu potřeba.