Ochrana přírody v Maďarsku a související zákony

Evropský parlament schválil návrh na obnovu přírody na územích dotčených lidskou činností. EU by na jejím základě měla na pětině suchozemských a vodních ploch zavést opatření pro obnovu přírodních ekosystémů. Pravidla počítají s obnovou desítek tisíc kilometrů říčních koryt, rozšiřováním městské zeleně nebo zakládáním remízků či ploch k zadržování vody na části zemědělských ploch.

Zásadní spor se vedl o to, zda a jak v normě stanovit podíl zemědělských ploch, kde mají vzniknout remízky, živé ploty, vodní nádrže nebo další úpravy bránící odvodňování krajiny či erozi půdy. Komise navrhovala deset procent, poslanci ale konkrétní údaj vypustili a nechali rozhodnutí na jednotlivých státech.

Zákonodárci se rovněž shodli na tom, že nařízení nezačne platit dříve, než Komise analyzuje, zda neohrozí dostatek potravin. Evropské země hlavně kvůli intenzivnímu zemědělství, odlesňování a rozšiřování městských ploch přicházejí o řadu druhů rostlin a živočichů. Podle odhadů expertů hrozí vymření až milionu druhů.

V Evropě už nestačí chránit ostrůvky přírody v národních parcích. Je nutné přírodu obnovovat a vracet jí prostor, který jí člověk odebral. Rada Evropské unie neschválila Nařízení o obnově přírody. Nová legislativa měla přispět k návratu rozmanitosti do evropské krajiny a posílit odolnost vůči změnám klimatu. Nařízení stanovovalo cíl do roku 2050 postupně obnovit až devadesát procent všech poškozených či zničených ekosystémů v členských státech Evropské unie.

Každý členský stát Evropské unie měl na základě nařízení přijmout svůj vlastní Národní plán obnovy přírody s vlastními cíli a politickými opatřeními. Nařízení se týkalo obnovy mořských, pobřežních, lesních, říčních, ale i městských ekosystémů. Zcela zásadní oblastí v dokumentu je obnova přírody v zemědělské krajině.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

V Národním plánu obnovy si každá členská země měla vybrat dvě ze tří hlavních priorit pro obnovu zemědělských ekosystémů a v nich následně dosáhnout zlepšení. Jedná se o navýšení počtů opylovačů, a to zejména motýlů, o zvětšení rozlohy zemědělských oblastí s vysokou úrovní druhové rozmanitosti, anebo o závazek přísunu většího množství organických látek do půdy. Na přípravu Národního plánu obnovy přírody měly mít členské státy dva roky. Příprava českého plánu již začala pod garancí Ministerstva životního prostředí.

Ekonomické nástroje ochrany přírody a krajiny v České republice

Současná soustava ekonomických nástrojů v ochraně přírody a krajiny se v České republice utváří od r. 1990 a její vývoj dále pokračuje. V nástrojovém mixu se vedle tržních ekonomických nástrojů uplatňují četné finanční nástroje. Cílem článku je stručně uvést státem nastavované ekonomické nástroje, které krajinu a biodiverzitu ovlivňují významnějším způsobem a pokusit se okomentovat jejich využívání, efektivitu a případně jejich budoucnost.

Základní vlastností tržních ekonomických nástrojů je jejich celoplošná působnost. Usměrňují rozhodování a běžné chování právnických i fyzických osob. Nejdůležitějším tržním ekonomickým nástrojem jsou jistě daně. V České republice však patří tyto daně k nejnižším v Evropě. Chráněná území a pozemky s přírodními podmínkami vylučujícími jakékoliv ekonomické využití jsou u nás sice osvobozeny od daně z nemovitostí, přesto tato daňová úleva stále nemá na rozhodování vlastníka či hospodáře významnější vliv. Lze však očekávat narůst významu tohoto nástroje, mj. v souvislosti s rychlým růstem ceny nemovitostí.

Dalším daňovým nástrojem je možnost snížení základu daně z příjmů v případě podpory aktivit v oblasti ochrany přírody a krajiny. I když objem darů právnických a fyzických osob trvale narůstá, nedosáhne pravděpodobně v dohledné době takového významu jako v některých jiných zemích (Itálie, Slovensko, Maďarsko ad.) se zavedenými daňovými asignacemi, tj.

Dalším důležitým tržním ekonomickým nástrojem by mohla být povinnost finančního zajištění preventivních nebo nápravných opatření uložených provozovatelům, kteří mohou způsobit ekologickou újmu (měřitelnou nepříznivou změnu mj. u chráněných druhů volně žijících živočichů či planě rostoucích rostlin, nebo na přírodních stanovištích), kterou zavedl zákon o předcházení ekologické újmě z r. 2008. Bohužel, transpozice evropské legislativy se v této oblasti ne zcela zdařila a zákon se téměř neaplikuje. Při nejbližší příležitosti, např. v souvislosti s připravovanou novelou zákona o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) v oblasti druhové ochrany, by si zasloužil novelu i zákon o ekologické újmě.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Mezi důležité ekonomické nástroje patří (některé) poplatky za poškozování životního prostředí, jejichž příjemcem je zčásti Státní fond životního prostředí, který je následně vrací v podobě podpory mj. různých opatření ke zlepšení přírody a krajiny, na výkupy zvláště chráněných území apod. Mezi významné poplatky z hlediska ochrany přírody a krajiny patří odvody za dočasné či trvalé vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu a poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa a za vypouštění odpadních vod. Byť odvody za vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu již obsahují progresi odrážející význam konkrétního území pro přírodu a krajinu, přesto by do budoucna bylo třeba více zohlednit plnění ekosystémových funkcí.

Poplatek, který by v případě doplnění chybějící legislativy patřil mezi nejčastěji využívané, je odvod za kácení dřevin. Již od r. 1992 máme v ZOPK uvedenu možnost uložit namísto provedení náhradní výsadby odvod do rozpočtu obce tomu, kdo pokácí dřeviny z důvodu výstavby. Výši odvodů, podmínky pro jejich ukládání i případné prominutí má stanovit zvláštní zákon. Ten však stále neexistuje. Přitom obce o možnost odvodů stojí, protože pozemků pro realizaci náhradní výsadby je nedostatek a obce by raději využily finanční prostředky získané z odvodů na péči o stávající veřejnou zeleň. Snad se v dohledné době začne na příslušné legislativě pracovat.

Dalším finančním nástrojem, diskutovaným zejména v poslední době v souvislosti s nárůstem počtu návštěvníků, jsou poplatky za vstup či vjezd do zvláště chráněných území. V současnosti se poplatky nevybírají s výjimkou vstupného na návštěvnické okruhy vybavené infrastrukturou, bez které by daná část chráněného území zpravidla nebyla dostupná. Zavedení faktického poplatku za vstup do zvláště chráněných území v podmínkách České republiky není podle mého názoru vhodné. Asi by bylo možno uvažovat o poplatku za vstup jen do nejcennějších částí a klidových zón národních parků. Naproti tomu poplatek za vjezd do národních parků, kdysi již zavedený, by bylo účelné (po potřebném doplnění legislativy) znovu zavést a výnos z něj využít mj.

Efektivními administrativně právními nástroji je ukládání realizace náhradních opatření. Nejčastěji jde samozřejmě o již zmíněné uložení náhradní výsadby při povolování kácení dřevin. Dalším příkladem jsou kompenzační opatření ukládaná s cílem zajištění soudržnosti soustavy Natura 2000 v případě realizace koncepce či záměru s prokázaným negativním vlivem na předmět ochrany či celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti.

Stále více na významu nabývá institut náhrady újmy, který byl do zákona o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) začleněn v roce 2004. Újmu za ztížení hospodaření zemědělského, lesnického a rybničního hospodaření poskytuje AOPK ČR, na území národních parků jejich správy (vč. CHKO Šumava a CHKO Labské pískovce). Náhrada se poskytuje formou finanční platby vlastníkovi nebo nájemci (pachtýři) a to pouze na zemědělské půdě, lesních pozemcích a rybnících s chovem ryb nebo vodní drůbeže. Více jak patnáct let administrace újmy přineslo množství zkušeností, výkladů a také judikátů, které praxi upřesnily. V současnosti tak mohly být identifikovány hlavní nedostatky tohoto jinak velmi efektivního nástroje v komunikaci s vlastníky a hospodáři selektivně zatíženými omezeními z důvodu ochrany přírody. Kromě aktualizace některých sazeb je třeba doplnit nové, např. za omezení hospodaření na orné půdě nebo za omezení pastvy v oblastech s opakovaným výskytem vlka (resp. úhradu zvýšených nákladů spojených s údržbou zabezpečení pastvin a organizací pastvy). Dále je nutno omezit prostor pro spekulativní žádosti o újmu a odstranit zbytnou administrativu (zjm. množství povinných příloh).

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Stát neproplácí jen újmu za ztížení hospodaření, ale od r. 2000 také přímé škody způsobené vybranými zvláště chráněnými druhy živočichů. Konkrétně je předmětem náhrady škoda způsobená na běžně chovaných domestikovaných zvířatech, psech sloužících k jejich hlídání, rybách, včelstvech a včelařském zařízení, nesklizených plodinách, trvalých porostech, uzavřených objektech nebo movitých věcech v uzavřených objektech a také na životě nebo zdraví fyzické osoby. Také v tomto případě je již projednávána novelizace zákona i jeho prováděcí vyhlášky s cílem rozšířit druhy, za které je škoda vyplácena (konkrétně o jestřába lesního) a okruh způsobených škod (např.

Do této skupiny nástrojů patří ještě náhrada škody způsobená realizací opatření ke zlepšení přírodního prostředí. Vlastník je povinen strpět realizaci opatření (pokud jej nezajišťuje sám) a za případnou škodu mu náleží náhrada od orgánu ochrany přírody, který opatření provádí (§68, odst. 4 ZOPK). I když je zatím tato náhrada uplatňována jen ojediněle a lze očekávat zachování tohoto stavu i v budoucnu, je správné, že je v ZOPK obsažena.

Již v r. 1992 byly schváleny první krajinotvorné programy. Nejoblíbenější z nich pro příjemce podpory je Program péče o přírodu, který funguje nepřetržitě od roku 1996. K významné proměně krajinotvorných programů došlo v souvislosti s možností hradit opatření investičního a obnovního charakteru z prostředků Evropské unie. Spíše doplňkový charakter má program Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny. Ročně je v něm alokováno několik desítek miliónů korun a je z něj hrazeno zejména zajištění opatření k podpoře předmětů ochrany chráněných území, příprava a realizace záchranných programů a programů péče o zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů a pořizování podkladových materiálů a studií. Realizace adaptačních opatření pro zmírnění dopadů klimatické změny na ekosystémy je podporována v malé míře, komplementárně k Operačnímu programu Životní prostředí (OPŽP).

Z veřejných rozpočtů (státního, krajských a v menší míře i rozpočtů obcí s rozšířenou působností) jsou poskytovány finanční příspěvky (podle § 69 ZOPK) vlastníkům a nájemcům (pachtýřům) na základě smluv o realizaci opatření ke zlepšení přírodního prostředí (uzavíraných podle § 68 ZOPK). Před více jak deseti lety začala AOPK ČR uzavírat veřejnoprávní smlouvy upravující způsob hospodaření na pozemcích v chráněných územích, počet těchto smluv již přesáhl 2 300. Postupně začaly veřejnoprávní smlouvy s vlastníky či pachtýři uzavírat i další orgány ochrany přírody a dnes jde o běžně užívaný instrument. AOPK ČR má v současnosti snahu významně rozvíjet zejména dlouhodobé dohody, obsahující kromě nastavení způsobu hospodaření a popisu opatření ke zlepšení i úpravu v oblasti újmy. Takové komplexní dohody přináší úsporu administrativy na straně orgánu ochrany přírody i vlastníka.

Péče o přírodu a krajinu je v České republice významně podporována z programů EU. V čím dál větší míře se v České republice v oblasti péče o biodiverzitu rozvíjí čerpání s unijních programů (př. LIFE, Horizon Europe ad.), i když stále nedosahuje úrovně jako v některých jiných členských zemích. Na biodiverzitu jsou opakovaně zacíleny také fondy EHP a Norska, u nichž by si však zasloužila zlepšení (zejména zrychlení) administrace podpory na straně našeho státu. Limitujícím faktorem pro větší zájem žadatelů pro čerpání prostředků z většiny těchto zdrojů je zajištění kofinancování. Některé kraje poskytují kofinancování ze svých rozpočtů. Pozitivním krokem bylo umožnění kofinancování z krajinotvorných programů MŽP.

Nejdůležitějším operačním programem pro podporu opatření zlepšujících stav přírody a krajiny je bezesporu Operační program Životní prostředí (OPŽP). S podporou z OPŽP se podařilo zrealizovat množství revitalizací vodních toků, obnovy mokřadů, přírodních biotopů, projektů rekonstrukcí veřejné zeleně, založení krajinných prvků atd. Bohužel pro období 2021-2027 je na tato opatření v rámci OPŽP alokována nižší částka.

Evropsky významné lokality (EVL) v České republice

Evropsky významné lokality (EVL) jsou do národního seznamu v souladu s § 45a zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, zařazovány nařízením vlády. Platný národní seznam je shrnut v nařízení vlády č. 318/2013 Sb. o stanovení národního seznamu evropsky významných lokalit, který byl v roce 2016 dvakrát novelizován, a to nařízením vlády č. 73/2016 Sb. a nařízením vlády č. 207/2016 Sb. Novelizací z roku 2020 je nařízení vlády č. 29/2020 Sb., kterým byla na národní seznam zařazena lokalita Louky u Přelouče a jako předmět ochrany lokality Porta Bohemica bylo doplněno stanoviště štěrkopískových náplavů (3270). Další novelizací - z roku 2021 je nařízení vlády č. 440/2021 Sb., kterým došlo k rozšíření EVL Svatá a Prostřední vrch, která byla tímto zároveň přejmenována na Dambořický les, zároveň byla z národního seznamu evropsky významných lokalit vyňata lokalita Praha - Letňany. U dalších šesti EVL (Kokořínsko, Úpolínová louka - Křížky, Raušenbašská lada, Pramenské pastviny, Medvědí rozhledy a Podyjí) došlo ke změnám v seznamu předmětů ochrany. Poslední novelizací je nařízení vlády č. 2/2025 Sb., kterým došlo k doplnění předmětů ochrany do 34 EVL, vyřazení předmětu ochrany ze 12 EVL (z toho v 5 případech dochází ke zrušení celé EVL), vyhlášení 4 nových EVL, úpravě hranic 129 EVL, změně názvů 6 EVL, úpravě forem ochrany a k aktualizaci výčtu katastrálních území.

Nařízení vlády z roku 2013 nahradilo a shrnulo předchozí nařízení vlády č. 132/2005 Sb., kterým se stanoví národní seznam evropsky významných lokalit, ve znění novelizací č. 301/2005 Sb. a č. 371/2009 Sb.

Celkový počet EVL českého národního seznamu je 1 111, rozlohou se jedná o cca 10 % území ČR.

Národní seznam, příp. jeho doplnění, je předkládán Evropské komisi, která evropsky významné lokality přijímá v podobě rozhodnutí Evropské komise do tzv. evropského seznamu. Dnem publikace rozhodnutí v Úředním věstníku EU začíná běžet šestiletá lhůta k zajištění ochrany v souladu s čl. 4.4 směrnice o stanovištích.

Na národní úrovni jsou po publikaci rozhodnutí Evropské komise o přijetí evropských seznamů, vyhlášeny všechny evropsky významné lokality zařazené na evropský seznam nařízením vlády dle § 45c odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a to ve lhůtě 90 dnů. Evropsky významné lokality, které jsou v evropských seznamech, jsou na národní úrovni vyhlášeny nařízením vlády č. 187/2018 Sb., o vyhlášení evropsky významných lokalit zařazených do evropského seznamu. Toto nařízení bylo již dvakrát novelizováno: v roce 2022 nařízením vlády nařízením vlády č. 152/2022 Sb., které reflektovalo doplnění lokality Louky u Přelouče do evropského seznamu a v roce 2023 nařízením vlády č. 113/2023 Sb., jehož obsahem bylo vyřazení lokality Praha - Letňany a rozšíření EVL Svatá a Prostřední vrch, která byla zároveň přejmenována na EVL Dambořický les.

Platný národní seznam byl vytvořen ve více etapách. Každý národní seznam totiž po prvním přijatém návrhu prochází hodnocením z hlediska úplnosti (kvality a počtu lokalit) na tzv. biogeografických seminářích. Jedná se proces sloužící k revizi navržených národních seznamů z hlediska jejich dostatečnosti v souladu s kritérii směrnice o stanovištích, tzn., že členský stát má za povinnost navrhnout všechny vhodné lokality pro daný druh nebo přírodní stanoviště. Národní seznam je fakticky rozdělen do dvou částí podle tzv. biogeografických oblastí, do nichž ČR zasahuje: panonské (pokrývající převážnou část Jihomoravského a část Zlínského kraje) a kontinentální (96 % území ČR). Po prvním návrhu národního seznamu přijatém v roce 2005 proběhly biogeografické semináře samostatně pro panonskou (Maďarsko, 2005) a kontinentální (ČR, 2006) biogeografickou oblast. Po doplněních národního seznamu dle výsledků z obou seminářů proběhlo hodnocení dostatečnosti na bilaterálním jednání Evropské komise a ČR v podobě minibiogeografického semináře (Průhonice, 2011), poslední jednání k dostatečnosti národního seznamu evropsky významných lokalit v ČR proběhlo v letech 2018 a 2019 v Praze.

Ministerstvo životního prostředí v souladu s § 45c odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. zajišťuje pro všechny evropsky významné lokality zpracování souhrnů doporučených opatření, ve kterých je definovaná vhodná péče pro zachování či dosažení příznivého stavu předmětů ochrany evropsky významných lokalit (viz Ústřední seznam ochrany přírody).

Ochranu evropsky významných lokalit je možné po vyhlášení EVL zařazených do tzv. evropského seznamu nařízením vlády podle §45c odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů zajistit třemi způsoby:

• smluvní ochrana: uzavření smlouvy mezi odpovědným orgánem ochrany přírody a vlastníkem pozemků, na nichž se EVL nachází, podle metodického pokynu MŽP (Věstník MŽP č. 2008/04) dle § 39 a § 45c odst. 4 a 5 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
• zvláštní územní ochrana: vyhlášení EVL v kategorii zvláště chráněného území, která je pro EVL navržena v národním seznamu dle § 45c odst. 4 a 5 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
• institut tzv. základní ochrany dle §45c odst. 2 zákona č.

Specifika ochrany přírody v Maďarsku

Maďarsko s bohatou historií, rozmanitými lázeňskými městy a Balatonem každoročně přitahuje mnoho českých návštěvníků. Je důležité respektovat pravidla v chráněných územích a lázeňských oblastech, jinak hrozí pokuty. Při návštěvě maďarských národních parků, jako je Hortobágy, nebo lázeňských měst jako Hévíz, Zalakaros či Bük je důležité dodržovat místní pravidla ochrany přírody a veřejného pořádku. Pokuty za tato porušení se obvykle pohybují v rozmezí 5 000 až 15 000 forintů, tedy přibližně 350 až 1 000 Kč. V lázeňských areálech platí přísná pravidla ohledně čistoty a dodržování nočního klidu; za porušení hygienických předpisů či hlučné chování v nočních hodinách lze dostat pokutu v rozmezí 8 000 až 30 000 forintů, což odpovídá zhruba 550 až 1 200 Kč.

Vyhazování nedopalků z auta nebo na veřejných prostranstvích je v Maďarsku pokutováno, a to i na základě záznamů z kamer. Pokuta může dosáhnout několika tisíc forintů, tedy přibližně 3 000 až 10 000 HUF (zhruba 200 až 700 Kč). Zákazy hlučných aktivit v nočních hodinách jsou v lázeňských městech a obytných čtvrtích běžné a porušení může znamenat pokutu kolem 15 000 až 20 000 forintů, tedy přibližně 1 000 až 1 400 Kč).

Při cestě do Maďarska je třeba mít na paměti i další specifika:

• Zelená karta se doporučuje mít s sebou pro jistotu, i když úřady ověřují pojištění elektronicky.
• Maďarská policie neuznává elektronické verze řidičáku v mobilní aplikaci.
• Záznamy z palubních kamer smí sloužit pouze pro osobní potřebu, musí mít omezené technické parametry a musí být vymazány nejpozději do pěti pracovních dnů.
• Ve vozidle je povinné mít reflexní vestu, kterou je povinné použít v případě mimořádné události.
• Pro jízdu po maďarských dálnicích musí mít vozidla do 3,5 tuny platnou elektronickou dálniční známku (e-matrica).
• V Maďarsku je povoleno dovážet léky pro osobní potřebu, avšak množství by mělo odpovídat délce pobytu a být podloženo lékařským předpisem, zejména u léčiv obsahujících omamné nebo psychotropní látky.
• Doporučuje se cestovní pojištění pro případ nečekaných událostí.

Problém s otrávenými návnadami

Ve všech středo- a východoevropských zemích, které byly na konferenci zastoupeny (Maďarsko, Česko, Slovensko, Rakousko, Rumunsko, Srbsko), se otrávené návnady objevují a vyšetřování se nedaří. Jediné úspěchy ve stíhání pachatelů mají Skotové, kteří postihují především ilegální držení zakázaných jedů.

Vzorem nám může být Maďarsko v tom, že projednalo a spustilo společný akční plán proti trávení, jehož se účastní nevládní ochranářské organizace, myslivci, veterináři, policie i státní ochrana přírody. Každý tak ví, jaká je jeho role a jak má ve kterém konkrétním případě postupovat. Podobný společný přístup a jednoznačně popsaná pravidla pro vyšetřování u nás stále chybějí.

tags: #ochrana #přírody #Maďarsko #zákony

Oblíbené příspěvky:

• Obalový odpad a zákony
• Emise karburátorů a CO
• Metodiky měření kvality ovzduší
• Vliv barev na člověka
• Autobusové nádraží Černý Most