Odhadované klimatické změny: Informace a dopady

Tento článek se zabývá změnami klimatu v geologické minulosti a v době historické, stejně jako vzestupem průměrných teplot zemského povrchu, atmosféry a oceánů od konce 19. století.

Klimatická variabilita a změna klimatu

Klimatická variabilita zahrnuje všechny změny klimatu, které trvají déle než jednotlivé povětrnostní jevy, zatímco pojem klimatická změna se vztahuje pouze na změny, které přetrvávají po delší dobu, obvykle desítky let nebo déle. Klimatická změna se může vztahovat na jakékoli období v historii Země, ale tento pojem se dnes běžně používá k popisu současné klimatické změny, často označované jako globální oteplování.

Proměnlivost klimatu je termín popisující změny průměrného stavu a dalších charakteristikách klimatu (jako je pravděpodobnost nebo možnost extrémního počasí atd.). „ve všech prostorových a časových měřítcích kromě jednotlivých povětrnostních událostí.“ Zdá se, že část variability není způsobena známými systémy a vyskytuje se ve zdánlivě náhodných časech. Taková variabilita se nazývá náhodná variabilita nebo šum.

Příbuzný termín klimatická změna byl navržen Světovou meteorologickou organizací (WMO) v roce 1966, aby zahrnoval všechny formy klimatické proměnlivosti v časovém měřítku delším než 10 let, ale bez ohledu na příčinu. Během 70. let 20. století termín změna klimatu nahradil klimatickou změnu a zaměřil se na antropogenní příčiny, protože se ukázalo, že lidská činnost má potenciál drasticky změnit klima. Změna klimatu byla začleněna do názvu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC).

Faktory ovlivňující klima

V nejširším měřítku určuje rovnovážnou teplotu a klima Země rychlost, s jakou je energie přijímána ze Slunce, a rychlost, s jakou je ztrácena do vesmíru. Faktory, které mohou ovlivňovat klima, se nazývají klimatické vlivy nebo „mechanismy ovlivňující klima“. Patří mezi ně změny slunečního záření, změny oběžné dráhy Země, změny v odrazivosti (tzv. albedo) kontinentů, atmosféry a oceánů, dále horotvorné procesy, kontinentální drift a změny koncentrace skleníkových plynů.

Čtěte také: Dopad CBAM na emise

Vnější vlivy mohou být buď antropogenní (např. zvýšené emise skleníkových plynů a prachu), nebo přirozené (např. změny slunečního záření, oběžné dráhy Země, sopečné erupce). Existuje celá řada zpětných vazeb změny klimatu, které mohou buď zesílit, nebo zeslabit původní vlivy. Některé části klimatického systému, jako jsou oceány a ledovce, reagují na klimatické vlivy pomaleji (např. na změny teploty atmosféry v jejich okolí) pomaleji, zatímco zemský povrch a atmosféra reagují na teplotní změny jejich okolí rychleji.

Klimatické změny způsobené vnitřní proměnlivostí se někdy vyskytují v cyklech nebo oscilacích. U jiných typů přirozených klimatických změn nemůžeme předvídat, kdy k nim dojde; takové změny se považují za náhodné neboli stochastické. Z hlediska klimatu lze počasí považovat za náhodné. Pokud je v určitém roce málo oblačnosti, dochází k energetické nerovnováze a oceány mohou absorbovat dodatečné teplo. Díky klimatické setrvačnosti se tento signál může „uložit“ v oceánu a projevit se jako proměnlivost v delším časovém měřítku než původní poruchy počasí.

Klimatické oscilace a cykly

Klimatická oscilace nebo klimatický cyklus je jakákoli opakující se cyklická oscilace v rámci globálního nebo regionálního klimatu. Jsou kvaziperiodické (ne dokonale periodické), takže Fourierova analýza dat nemá ve spektru ostré vrcholy.

• El Niño-Jižní oscilace (ENSO) - rozsáhlé střídání teplejších (El Niño) a chladnějších (La Niña) teplot povrchu tropických moří v Tichém oceánu s celosvětovými účinky. Jedná se o samoudržující se oscilaci, jejíž mechanismy jsou dobře prozkoumány. ENSO je nejvýznamnějším známým zdrojem meziroční proměnlivosti počasí a klimatu na celém světě.
• Maddenova-Julianova oscilace (MJO) - významná vysokofrekvenční oscilace podmínek v troposféře v tropické oblasti, která se nejvýrazněji projevuje v zonální složce cirkulace v mezní vrstvě atmosféry a v horní troposféře. Vyskytuje se hlavně nad Indickým oceánem a nad západní částí rovníkového Tichého oceánu.
• Severoatlantická oscilace (NAO) - oscilace spočívající v současném kolísání intenzity islandské cyklony a azorské anticyklony; toto kolísání je kvantifikováno pomocí indexu severoatlantické oscilace.
• Kvazidvouletá oscilace (QBO) - oscilace projevující se střídáním směru zonálního větru ve stratosféře s periodou cca 28 měsíců. Uplatňuje se v centrální části tropického pásma (cca mezi 15° sev. a již.
• Pacifická dekádová oscilace (PDO) - „typická změnami teploty povrchu moře a tlaku vzduchu v severním Tichomoří a ovlivňující kolísání klimatu Severní Ameriky v chladné části roku.“ „Jednotlivé fáze PDO trvají několik desetiletí. Kladná (teplá) fáze se vyznačuje chladnější vodou v centrální části severního Tichého oceánu a teplejší vodou při pobřeží Severní Ameriky, při záporné (studené) fázi je tomu naopak.
• Atlantická multidekádní oscilace (AMO) - „nízkofrekvenční oscilace podmínek v severním Atlantiku (od rovníku po 70. rovnoběžku) projevující se výkyvy teploty povrchu moře s periodou cca 60 až 80 let a průměrnou amplitudou mezi teplou a chladnou fází cca 0,5 °C. Tato oscilace se projevuje kolísáním klimatu především v Evropě a severní Americe. Teplým fázím AMO, z nichž zatím poslední začala v druhé polovině 90. let 20. století, se připisují mj.
• Arktická oscilace (AO) - projevující se kolísáním tlaku vzduchu v Arktidě oproti subtropickému pásu vysokého tlaku vzduchu. Při záporné fázi je v polární troposféře tlak vzduchu nadnormální, což vede k zeslabení cirkumpolárního víru a umožňuje pronikání studeného vzduchu do nižších zeměp. šířek, kde se naopak vyskytují záporné anomálie tlaku vzduchu.
• Antarktická oscilace (AAO) - prstencovité módy jsou přirozeně se vyskytující, celoplošné hemisférické vzorce klimatické proměnlivosti. Na časové škále týdnů až měsíců vysvětlují 20-30 % variability na příslušných polokoulích.

Vliv živých organismů a geologických procesů

Živé organismy ovlivňují klima svou rolí v koloběhu uhlíku a vody a prostřednictvím takových mechanismů, jako je albedo, evapotranspirace, tvorba mraků a zvětrávání. Zatímco skleníkové plyny uvolňované biosférou jsou často vnímány jako zpětná vazba nebo vnitřní klimatický proces, skleníkové plyny emitované ze sopek jsou klimatology obvykle klasifikovány jako vnější.

Sopky jsou také součástí rozšířeného uhlíkového cyklu. Od průmyslové revoluce lidstvo přispívá ke skleníkovým plynům vypouštěním CO2 ze spalování fosilních paliv, mění využívání půdy odlesňováním a dále mění klima aerosoly (částicemi v atmosféře) uvolňováním stopových plynů (např.

Čtěte také: Snížení emisí skleníkových plynů

V průběhu milionů let pohyb tektonických desek rekonfiguruje globální pevninské a oceánské oblasti a vytváří topografii. Poloha kontinentů určuje geometrii oceánů, a proto ovlivňuje vzorce oceánské cirkulace. Umístění moří je důležité pro řízení přenosu tepla a vlhkosti po zeměkouli, a tedy i pro určování globálního klimatu.

Lidský vliv na klima a dezinformace

Lidské využívání půdy má vliv na to, kolik slunečního světla povrch odráží a na koncentraci prachu. Dezinformace, které reprodukují popírači lidského podílu na klimatických změnách v průmyslové éře, mají buď obecnější nebo konkrétnější charakter. Do první skupiny patří mimo jiné teze, že „klima se měnilo vždy“ anebo třeba tvrzení, že „globální oteplování způsobuje sluneční aktivita“.

Podle jednoho takového narativu globální oteplování neohrožuje lední medvědy v Arktidě. Zastánci tohoto názoru poukazují na fakt, že zhruba v 70. letech minulého století se populace těchto zvířat začala po období poklesu opět rozrůstat - díky lepší ochraně proti odlovu.

Server ProPublica v roce 2022 identifikoval jako „hlavního patrona“ Heartland Institute stařičkého průmyslového magnáta z Chicaga. Barre Seid (*1932) se ve stejné době zapsal do americké historie poskytnutím do té doby největšího známého daru (v přepočtu kolem 40 miliard korun) politické či vlivové skupině.

Změna klimatu v České republice

Web Klimatická změna představuje podobu Česka až do konce tohoto století, jak ji vědci modelovali na základě naměřených dat a předpokládaného vývoje emisí skleníkových plynů v atmosféře.

Čtěte také: Klimatické podmínky

„Jednou z podstatných změn nového webu je - kromě odhadů budoucího vývoje založených na nejnovějších datech - to, že má být průvodcem uživatele po očekávaných dopadech změny klimatu i možných řešeních. „Web na rozdíl od našich platforem jako Intersucho.cz či Fenofáze.cz nereflektuje to, co se děje aktuálně, ale popisuje to, co se dlouhodobě děje s klimatem,“ popsala Lenka Bartošová z CzechGlobe, která se věnuje fenologii.

Na webu návštěvník najde texty, mapy a grafy, v nichž získá informace o klimatu v minulých dekádách a o předpokládané podobě klimatu v dekádách příštích. Je tak možné se podívat na klimatické charakteristiky v letech 1961 až 1990, 1981 až 2010 a na předpokládané charakteristiky pro roky 2030, 2050, 2070 a 2085.

„Jedná se například o průměrnou roční teplotu, délku vegetační sezony, průměrný roční úhrn srážek, riziko horkých vln či počet tropických dnů a desítky dalších. „Jsou rozdělené na dopady na lesnictví, zemědělství, vodní hospodářství a města. Nemáme v úmyslu web aktualizovat denně, ale budeme jej postupně doplňovat a rozšiřovat, jak bude postupovat výzkum,“ řekla Bartošová.

tags: #odhadované #klimatické #změny #informace

Oblíbené příspěvky:

• Obnovitelné zdroje a česká síť
• Biologická ochrana rostlin
• Tipy pro třídění odpadu
• Učivo přírodovědy - živá a neživá příroda
• Asociace Zelený kruh a Daniel Vondrouš