Odkud pochází nejvíce plastového odpadu v oceánech?

Oceány jsou zdrojem života a produkují přibližně 50 % zemského kyslíku. Přesto v nich ročně skončí více než 11 milionů tun plastu. To je jako kdyby se do moře každou minutu vyklopil plný nákladní vůz plastového odpadu. Plastový odpad zabíjí každý rok až milion mořských ptáků, 100 tisíc mořských savců, mořských želv a nespočet ryb. Až 51 bilionů mikročástic plastů znečišťuje mořské ekosystémy a vážně ohrožuje život vodních organismů.

Podle vědeckých studií plasty tvoří až 80 % veškerého odpadu v oceánech, do kterých se vyplavují z řek. 80 % znečištění oceánů pochází z činnosti na pevnině. Nečištěná nebo nedostatečně čištěná odpadní voda proudí do oceánu převážně z měst. Plasty mají negativní vliv i na lidské zdraví. Z moře se totiž mikroplasty prostřednictvím jídla dostávají zpět k lidem.

Alarmující stav moří a oceánů zjistili během celkem 24 výprav realizovaných v letech 2007 až 2013 vědci v čele s oceánografem Marcusem Eriksenem. A to pozor! Jedná se pouze o plasty, které plují po hladině. Další studie totiž odhadují, že až 70 % plastů končí na mořském dně, a to dokonce až 6 000 metrů pod hladinou. Na jižní polokouli je pak nejznečištěnějším místem Indický oceán. Zde nalezneme více plastů než v jižní části Atlantiku a Pacifiku dohromady.

Ostrovy z plastového odpadu

Jistě jste někdy slyšeli o Velké tichomořské odpadkové skvrně, která si „brázdí“ vody Tichého oceánu. Celkem jich je totiž šest - tedy alespoň těch, o kterých v současné době víme. Jedná se o těžko uvěřitelných 96 400 tun plastového odpadu (1 990 mld. kusů plastu). Co do velikosti následuje ostrov v Indickém oceánu (59 130 tun, 1 300 mld. kusů), těsně stíhaný ostrovem v severním Atlantiku (56 470 tun, 930 mld. kusů). Další ostrovy nalezneme ve Středozemním moři (23 150 tun, 247 mld. kusů), v jižní části Tichého oceánu (21 020 tun, 491 mld. kusů) a v jižním Atlantiku (12 780 tun, 297 mld. kusů).

Kde se v moři bere plastový odpad?

Více než polovina všech plastů, které skončí v mořích, pochází z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska či Vietnamu. Tři čtvrtiny plastu pocházejícího z těchto zemí je odpad, který lidé jen tak vyhodí ven. Většina lidí totiž nemá možnost využívat komplexní systém pro zpětný odběr obalů, jako je tomu v ČR. Mezi hříšníky ale patří i vyspělé státy - nejvýše postavenou zemí v žebříčku jsou na dvacátém místě Spojené státy.

Čtěte také: Odpad v Praze: Cesta do Malešic

Ani lidé v některých evropských státech se příliš neobtěžují s tříděním odpadu, který by pak mohl být recyklován. Pro zajímavost, systém třídění odpadu stále nemá Řecko. Německá studie z loňského roku uvádí, že 90 % veškerého plastu přitéká do oceánů z deseti velkých řek.

Ptáte se, jaký druh plastového odpadu hraje v mořích prim? Mikroplasty tvoří celých 92 % z více než pěti bilionů kusů plastového odpadu. U větších kusů se pak jedná o zubní kartáčky, skákací míče, plastové láhve a pantofle. Tragédií je, že mikroplasty jsou všude. Dokonce i v tělech mořských živočichů, kteří pak končí na našich talířích. Podle posledních průzkumů je nalezneme i v 80 % kohoutkové vody ve světě.

Jak proti tomu bojovat?

Jednoduchá rovnice: velký vliv má omezení používání plastů. Mnoho zemí a společností již přistoupilo k regulaci některých jednorázových plastových výrobků, případně k jejich naprostému nahrazení šetrnější variantou. Další příklady jsou nasnadě - igelitové tašky - ty byly nejen v ČR zpoplatněny. V některých zemích platí dokonce absolutní zákaz jejich používání.

Velké množství plastového odpadu či odpadků s podílem plastů končí bohužel právě v oceánech. Odhaduje se, že každý rok doputuje do oceánů 8-12 milionů tun plastů (asi z 27 % se jedná o odpad spojený s rybářstvím). Pokud by současné tempo znečištění moří a oceánů pokračovalo, bude do roku 2050 v oceánech co do hmotnosti více plastů než ryb. Plastovým odpadem je ohroženo více než 700 druhů mořských živočichů.

Plastový odpad nezná hranice

Znečištění oceánů plasty je globální problém, který ovlivňuje nejen mořské ekosystémy, negativní dopady má také na lidstvo a životní prostředí. Každoročně končí v oceánech miliony tun plastového odpadu, což ohrožuje mořské živočichy, narušuje ekosystémy a má vliv i na lidi - nejnovější výzkumy hovoří o mikroplastech v lidských orgánech a tkáních.

Čtěte také: Komplexní pohled na plastový odpad v oceánech

Ačkoli se zdá, že problém znečištění moří a oceánů se týká hlavně přímořských států, i země bez přístupu k moři mohou hrát klíčovou roli v řešení této krize. Přestože vnitrozemské státy nemají přímý přístup k oceánům, plastový odpad z jejich území může do moří doputovat řekami. Jejich aktivity tedy mohou mít nepřímý, ale významný vliv na znečištění oceánů.

Mezi hlavní toky, které celosvětově přispívají k znečištění světových oceánů plastem, patří řeka Mekong. V Evropě drží toto neslavné prvenství řeka Dunaj, která přinese do moře cca 1 500 tun plastu ročně! Plastový odpad je tedy problém, který nezná hranice. Ať už mají země přímý přístup k mořím, nebo ne, mohou přispět ke globálnímu řešení prostřednictvím udržitelnějšího zacházení s plasty, recyklací plastového odpadu i používáním alternativních materiálů a postupů.

Většina odpadu z plastů (asi 79 %) končí buď na skládkách odpadu, nebo v přírodě, zbývajících 12 % je spalováno. I když se recyklace plastů v některých zemích (Švédsko a Německo) zlepšuje, celosvětově zůstává poměrně nízká kvůli různým překážkám. Těmi mohou být nedostatečná infrastruktura i vysoké náklady na recyklaci a složitost třídění plastových materiálů.

Tabulka: Odhad ročního množství plastového odpadu končícího v oceánech podle zemí

Mikroplasty - nejvíc je těch nejmenších

Mikroplasty jsou poslední dobou čím dál častěji zmiňovaným termínem. Jsou o to nebezpečnější, o co jsou menší - tyto malé plastové částice jsou menší než 5 milimetrů! Jsou tak malé, že je konzumují mořští živočichové, čímž se dostávají do potravního řetězce.

Mikroplasty se dnes nacházejí nejen v mořských plodech, ale i v pitné vodě, v tkáních živočichů i lidí a i ve vzduchu. Jsou tak drobné a lehké, že mohou být přenášeny vzduchem a dostat se i do oblastí, kde je přítomnost plastových produktů nulová. Mikroplasty jsou všude - a dostávají se i do lidského těla!

Čtěte také: Klíčová fakta o znečištění moří

Mikroplasty byly nalezeny v dešťové vodě na místech, kde bychom to neočekávali - například v odlehlých oblastech, jako je Národní park Rocky Mountains v USA, nebo dokonce na Antarktidě. To ukazuje, jak rozšířené je znečištění mikroplasty.

Doba rozkladu cigaretových filtrů je přibližně 15 let, po celou dobu se z nich ale uvolňují mikroplasty, dehet a další škodlivé látky - proto bychom odpad nikdy neměli pohazovat, ale vždy bychom jej měli vytřídit. Jen tak umožníme jeho efektivní využití recyklací, příp. energetickým využitím… Plasty v oceánech v čele s mikroplasty nejsou lokálním, ale globálním problémem, který je potřeba neprodleně řešit.

Budeme pít vodu z opakovaně použitelné kovové láhve, nebo z jednorázové petky? Budu si nosit obědy v jídlonosičích, nebo v polystyrenových krabičkách? Dám si kafe do opakovaně použitelného termohrnku, nebo do jednorázového plastového kelímku? A sváču si zabalím do igeliťáku, který pak vyhodím, nebo do krabičky, kterou umyju a použiji znovu? Každý krok směrem k udržitelnosti se počítá, u plastů obzvlášť…

Mikroplasty (potažmo nanoplasty) jsou vážným globálním problémem, který ovlivňuje životní prostředí a potenciálně i lidské zdraví. Tyto drobné plastové částice se nacházejí ve vodě, v půdě i ve vzduchu, což znamená, že jsme jim neustále vystaveni. Jejich přítomnost v potravinovém řetězci a pitné vodě může vést k zánětlivým reakcím a intoxikaci. Navíc mohou přenášet škodlivé chemikálie a patogeny, čímž dále ohrožují naše zdraví. Omezování znečištění mikroplasty a podpora udržitelných postupů jsou klíčové pro ochranu našeho zdraví a životního prostředí.

Podle odhadů založených na 24 výpravách mezi lety 2007 a 2013 plave v oceánech více než 268 950 tun plastů, což představuje přes 5,2 bilionu kusů makroplastů, potažmo mikroplastů. Je pravděpodobné, že čísla budou v kontextu vývoje produkce plastů a způsobu jeho likvidace podhodnocena vzhledem k aktuální situaci. Některé studie odhadují, že až 70 % plastů se usazuje na mořském dně. Na severní polokouli se nachází 57 % plastového odpadu, s nejvyšší koncentrací v severní části Tichého oceánu, kde vznikla tzv. Velká tichomořská odpadková skvrna.

V roce 2022 překročila celosvětová produkce plastů 400 milionů metrických tun. Čína byla s podílem 32 % největším výrobcem, následoval zbytek Asie s 19 %, Severní Amerika se 17 % a Evropa se 14 % celosvětové produkce plastů. Přibližně 70-80 % plastů v oceánech pochází z pevninských zdrojů, zbylých 20 % až 30 % pochází z mořských zdrojů (např. z rybářských sítí, vlasců, lan a opuštěných plavidel). Téměř 81 % plastového znečištění oceánů pochází z Asie, která je domovem 60 % světové populace a všech deseti řek s nejvyššími emisemi plastů.

Doposud studie naznačovaly, že většina plastů pochází pouze z několika světových řek, jedna studie odhadovala, že prvních deset řek bylo odpovědných za 50 % až 60 %, další za více než 90 %. Nová práce z roku 2021 ale pracuje s teorií, že deset řek s největšími emisemi přispívá mnohem menším množstvím, a to pouze 18 % plastů. Většina těchto vodních toků se nachází v Asii, některé také ve východní Africe a v Karibiku. Sedm z deseti největších řek najdeme na Filipínách, dvě v Indii a jednu v Malajsii. Samotná řeka Pasig na Filipínách představuje 6,4 % celosvětových říčních plastů.

Mikroplasty, malé plastové částice o velikosti menší než 5 mm, potažmo nanoplasty, menší než 1 µm, se staly významným globálním problémem v důsledku rostoucí výroby a používání plastů od poloviny 20. století. Celkově se odhaduje, že se v EU/EHP každý rok vyprodukuje přibližně 145 000 tun mikroplastů. Mikroplasty se nacházejí ve všech složkách životního prostředí (ve vodě, v půdě i v ovzduší). Atmosférou mohou urazit značné vzdálenosti, a proto je lze nalézt po celé planetě, dokonce i v nepřístupných horských povodích a v polárních polohách. V důsledku toho jsou mikroplasty v ovzduší zdrojem znečištění v suchozemském i vodním prostředí.

Mikroplasty byly taktéž nalezeny ve všech vodních ekosystémech včetně moří, oceánů, řek, jezer a nádrží, které slouží jako zdroje pitné vody. Byly zjištěny koncentrace od desítek po tisíce částic na litr surové vody a v jednotkách až stovkách částic na litr upravené vody, přičemž úbytek mikroplastů mezi surovou a upravenou vodou dosahoval 70-88 %. Dominovaly mikroplasty menší než 10 µm, které tvořily až 95 % všech nalezených částic, zejména z materiálů jako PET (polyetylentereftalát), PP (polypropylen), PE (polyethylen), CA (acetát celulózy) a PVC (polyvinylchlorid).

Mikroplasty v životním prostředí vstupují do lidského těla stravou, vodou, vdechováním vzduchu i kontaktem skrze syntetické oblečení či kosmetické produkty. Mikro a nanoplasty byly nalezeny v mnoha částech lidského těla, např. v plicích, játrech, ve slezině, v ledvinách a dalších orgánech.

Studie ukazují, že vysoké koncentrace některých nanoplastů a mikroplastů mohou vyvolat biochemické reakce, jako je oxidativní stres a zánět, přičemž tyto efekty mohou být způsobeny jak fyzikálními vlastnostmi částic, tak chemickými přísadami, které obsahují. Výzkum také naznačuje, že tyto částice mohou fungovat jako nosiče chemických kontaminantů a mikroorganismů, což přidává další vrstvu rizika.

Přibližně 94 % plastového odpadu, který vstupuje do oceánů, skončí na dně, kde se rozkládá na mikroplasty a nanoplasty. Tyto kontaminanty mají vážné negativní dopady na mořský život. V oblastech s vysokou biodiverzitou, jako jsou ústí řek, korálové útesy a mangrovy, je přítomnost mikroplastů zvláště problematická. Například až 68 % ryb ve Středozemním moři a 100 % planktonu v ústích evropských řek obsahuje mikroplasty. Mořské organismy často považují mikroplasty za potravu, což vede k jejich konzumaci, a to může způsobit místní blokády, záněty a poranění.

Na pevnině mohou mikroplasty kontaminovat půdu a vodu, což vede k degradaci ekosystémů a k ohrožení zdraví půdních organismů. To může mít za následek snížení úrody a poškození plodin. Mikroplasty rovněž fungují jako nositelé invazivních druhů, bakterií a virů, čímž ohrožují místní ekosystémy. Dalším problémem při jejich rozkladu je uvolňování skleníkových plynů, které přispívají ke změně klimatu.

Že většina plastů v oceánech pochází z pozemních zdrojů, už víme. 70 % až 80 % hmotnosti tvoří plasty, které jsou přepravovány z pevniny do moře řekami nebo pobřežím. Co jsme netušili, je, že většina tohoto šíleného odpadu není z těch největších světových řek.

Předchozí studie skutečně naznačovaly, že většina plastů pochází jen z několika světových řek: jedna studie odhadovala, že deset největších řek je zodpovědných za až 60 % plastového odpadu, jiná dokonce za víc než 90 %. Jenže všechno je jinak.

Nejnovější výzkumy naznačují, že tomu tak není. Samozřejmě, že stále platí, že pokud chceme řešit znečištění plasty, musíme zabránit jejich vstupu do oceánu z řek. Problém je v tom, že máme stovky tisíc říčních ústí, kterými se plasty dostávají do oceánů. Abychom mohli tento tok odpadů aspoň zmírnit, musíme pochopit, které z těchto řek transportují plasty do moře, a které k nim přispívají nejvíce.

Řeky mají na svědomí 70 až 80 procent plastového odpadu. Zbývajících 20 % až 30 % pochází z mořských zdrojů, jako jsou rybářské sítě, vlasce, lana, opuštěná plavidla… Nejnovější výzkum, který byl právě publikován v časopise Science Advances, aktualizuje naše chápání, jak jsou tyto plasty distribuovány. Lourens Meijer a kol. vyvinuli modelování globálních říčních plastů s vyšším rozlišením. Zjistili, že řeky v roce 2015 vypustily do oceánů přibližně 1 milion tun plastů (v rozmezí od 0,8 do 2,7 milionu tun). Přispěla k tomu přibližně třetina ze 100 000 modelovaných říčních výtoků. Zbývající dvě třetiny nevypustily do oceánu téměř žádné plasty.

Nejnovější výzkum naznačuje, že menší řeky hrají mnohem větší roli, než se dříve myslelo. A podle toho i deset velkých řek přispívá mnohem menším množstvím, než jsme mysleli: pouhými 18 % plastů ve srovnání s 56 % až 91 % z předchozích studií. Abychom popsali 80 % říčních plastů, musíme zahrnout 1 656 řek s největšími emisemi. To je v porovnání s předchozími studiemi, které naznačovaly, že pět největších řek je zodpovědných za 80 %, dost šokující.

Pokud by za většinu problému bylo zodpovědných pět řek, měli bychom na ně zaměřit většinu našeho úsilí. Pokud se však jedná o stovky řek, budeme muset mít mnohem širší záběr, abychom dosáhli zmírnění dopadů.

Dřívější studie se opíraly o jednodušší modely produkce odpadu v povodích světových řek. Prováděly posouzení množství špatně nakládaného odpadu produkovaného v každém povodí, hustoty obyvatelstva v oblasti a korelačních modelů koncentrací plastů v povrchových řekách. Tyto vztahy pak použily k modelování množství znečištění z povodí, kde nebyly k dispozici zaznamenané údaje o říčních plastech.

To ukazovalo, že největšími producenty emisí byla pravděpodobně velmi velká povodí, kde žije velká populace a existují tam špatné postupy nakládání s odpady. Řeky Jang-c'-ťiang, Si-ťiang a Chuang-che v Číně Ganga v Indii, Niger v Nigérii a Amazonka v Brazílii byly velkými řekami, které se umístily na vrcholu seznamu.

Nejnovější analýza navazuje na tento dřívější výzkum, ale s daty s mnohem vyšším rozlišením. Modeluje faktory, které ovlivňují způsob transportu plastů, pomocí větrných a srážkových vzorců a údajů o vypouštění řek. Plus faktory, které ovlivňují pravděpodobnost, že se plast nejprve dostane do řek a poté do oceánu, jako je blízkost populací k řece, vzdálenost k oceánu, sklon terénu a typy využití půdy. Tato data s vyšším rozlišením byla založena na několika letech výzkumu a kalibraci těchto modelů napříč 66 řekami ve 14 zemích.

Data s vyšším rozlišením ukazují, že tyto faktory, které ovlivňují pravděpodobnost, že se plasty dostanou nejen do řeky, ale i do oceánu, hrají mnohem důležitější roli než pouhá velikost povodí. To znamená, že mnoho menších řek hraje mnohem větší roli, než jsme si mysleli.

Které řeky vypouštějí nejvíce plastů?

Většina řek s největšími emisemi na světě se nachází v Asii, některé také ve východní Africe a Karibiku. Sedm z deseti největších řek se nachází na Filipínách. Dvě jsou v Indii a jedna v Malajsii. Jen řeka Pasig na Filipínách se podílí na 6,4 % celosvětových říčních plastů. To vykresluje velmi odlišný obraz od dřívějších studií, kde dominantní byly největší řeky Asie - Jang-c'-ťiang, Si-pchu a Chuang-che v Číně a Ganga v Indii.

Za prvé, znečištění plasty je dominantní tam, kde jsou špatné místní postupy nakládání s odpady. To znamená, že existuje velké množství špatně spravovaného plastového odpadu, který se může dostat do řek a oceánů. Z toho jasně vyplývá, že zlepšení nakládání s odpadními plasty je nezbytné, pokud chceme bojovat proti znečištění.

Za druhé, jak se s plastovým odpadem nakládá. Plast se do řek a oceánů dostane pouze tehdy, pokud se s ním nakládá špatně. V bohatých zemích se téměř veškerý plastový odpad spaluje, recykluje nebo odesílá na dobře spravované skládky. Není ponechán v okolním prostředí. Země s nízkými až středními příjmy mívají horší infrastrukturu pro nakládání s odpady. Odpad lze ukládat mimo skládky. A skládky, které existují, jsou často otevřené, čímž unikají do okolního prostředí. Špatně nakládaný odpad v zemích s nízkými až středními příjmy je proto mnohem vyšší.

Na obyvatele je špatně nakládaný odpad na Filipínách 100krát vyšší než v Británii. Když vynásobíme počtem obyvatel (což nám dává celkový počet za každou zemi), Indie, Čína, Filipíny, Brazílie a Nigérie jsou na vrcholu seznamu.

Špatně nakládaný plastový odpad je odpad, který není recyklován, spalován ani uchováván na uzavřených skládkách. Zahrnuje materiály spalované v otevřených dolech, vyhazované do moří nebo otevřených vod nebo likvidované na nehygienických skládkách a odkládacích místech.

Za třetí, jaká je pravděpodobnost, že se špatně spravovaný plastový odpad dostane do říčních sítí a poté do oceánů. Ovlivňuje to podnebí, terén, využití půdy a vzdálenosti v rámci říčních povodí.

Pravděpodobnost, že se špatně spravovaný plastový odpad dostane do oceánu je mnohem vyšší v zemích, jako jsou Filipíny (pravděpodobnost 7 %), Malajsie (4,4 %) a Srí Lanka (3,4 %), než Čína (0,2 %) nebo Indie (0,5 %). Proto hrají menší řeky v těchto zemích větší roli, než bychom si mohli představit.

Identifikace původu emisí plastů je skutečně důležitá pro to, jak s tím budeme bojovat. Bohaté země vypouštějí jen velmi málo - to znamená, že domácí strategie na snížení množství plastů v těchto zemích nebudou mít velký vliv na plasty v oceánech. Co bohaté země ale mohou udělat, je podpořit země s nízkými až středními příjmy ve zlepšování infrastruktury pro nakládání s odpady. To bohužel nadchne jen velmi málo lidí. Je to však naprosto klíčové pro řešení znečištění.

Podle studie tomu tak ale není. Země s malou geografickou rozlohou, delším pobřežím, vysokými srážkami nebo špatným systémem nakládání s odpady častěji vyhazují plasty do moře. Například Čína produkuje desetkrát více plastového odpadu než Malajsie. Na Filipíny - souostroví s více než 7 000 ostrovy s 36 289 km pobřeží a 4 820 řekami - připadá 35 % plastů v moři. Autoři studie odhadují, že více než 75 % plastů hromadících se v oceánu pochází ze špatného nakládání s odpady v asijských zemích, jako jsou Indie, Malajsie, Čína, Indonésie, Myanmar, Vietnam, Bangladéš, Thajsko a Filipíny.

tags: #odkud #pochází #nejvíce #plastového #odpadu #v

Oblíbené příspěvky:

• Kategorie NT a VU
• Hraniční hodnoty emisí
• Upcycling v grafickém designu
• Tuhá paliva vs. biomasa: emise
• Definice požáru v přírodě