Vojenský újezd Libavá, rozkládající se v Olomouckém kraji, představuje specifické území s bohatou historií a unikátním přírodním prostředím. Tento článek se zaměřuje na definici, historický vývoj a současný stav tohoto odloučeného stanoviště železnice.
Zalidňování kraje, ve kterém se dosud nenašla žádná stopa prehistorické doby, začalo asi v 11. století, a to Slovany, jak naznačují názvy některých obcí, toků a kopců. O hromadné zalidňování se zasloužila německá kolonizace, která probíhala pod ochranou církve. Směr kolonizace tohoto území naznačují údaje v urbáři libavského (1591) a budišovského (1585) panství. Podle těchto údajů byla půda osazována od východu na západ. Důvodem osazování bylo hlavně nerostné bohatství kolem Budišova nad Budišovkou, Barnova a Starých Oldřůvek. Dalším důvodem byla úrodnější půda v jinak klimaticky drsnějším podnebí.
Nejvýznamnějším sídelním celkem dnešního vojenského újezdu bylo Město Libavá. V letech 1504 a 1546 byla Městu Libavá udělována privilegia, například uspořádání dvou výročních trhů, možnost a právo poddaných odkazovat svůj majetek blízkým. V roce 1619 se libavští občané účastnili českého odboje proti Ferdinandovi II. a své vrchnosti. Při projednávání této rebelie jim bylo uznáno, že podlehli svodům rebelským a že velmi utrpěli na svých majetcích válkou. Proto jim soud nejenom odpustil protivení proti vrchnosti, ale 8. Na přelomu 16. a 17. století libavsko trpělo tažením slezského vojska proti Turkům, stejně tak jako později v době bělohorské a pobělohorské.
Od roku 1850 bylo Město Libavá jako správní středisko oblasti určeno za sídlo soudního okresu. V letech 1918 až 1938 se Česká republika, stejně jako předchozí Rakousko-Uherská monarchie, do této oblasti málo angažovala. Statistika Československé republiky charakterizovala tuto oblast v této době jako jednu z nejchudších.
Na základě Mnichovské dohody byl v říjnu 1938 celý region připojen k Německu a stal se součástí Sudetské župy až do května 1945. Po druhé světové válce byl na základě rozhodnutí vlády Československé republiky ze dne 17. Obyvatelé jmenovaných obcí byli vesměs německého původu a v souladu se závěry Postupimské konference byli koncem 40.
Čtěte také: Železniční historie Slaný
V souladu se zákonem č. 169 Sb. ze dne 16. června 1949 o vojenských újezdech a usneseními vlády České republiky ze dne 18. října 1949 a 6. června 1950 byl výnosem Ministerstva vnitra zn. 161/4-9/6-1950-I/2 ze dne 15. června 1950 dnem 1. července 1950 zřízen vojenský újezd Libavá, na jehož území se nachází vojenský výcvikový prostor. V roce 1999 Parlament České republiky schválil zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, který ve své šesté části podává základní ustanovení o vojenských újezdech.
Vojenský újezd Libavá se nachází v Olomouckém kraji, asi 25 km severovýchodně od Olomouce, v oblasti Nízkého Jeseníku jehož východní část se nazývá Oderské vrchy a svoji rozlohou je druhým největším v ČR o celkové ploše 327 km2.
Podloží je převážně břidličnaté, mírně zvlněná vysočina má průměrnou nadmořskou výškou okolo 500 m n. m. Nejvyšší kopec se nazývá Chlum s nadmořskou výškou 705,7 m, nachází se u severní hranice vojenského újezdu. Další významný bod je Fidlův kopec s nadmořskou výškou 680,1 m. Nejnižší bod na území vojenského újezdu se nachází u přáslavických kasáren v jižní části újezdu s nadmořskou výškou 320 m.
Absolutní minimální a maximální teploty, které zde byly naměřeny, dosahují hodnoty + - 35 °C. Mrazové dny se vyskytují od 5. října do 6. května a bývá jich přibližně 132. Průměrná denní teplota ve vegetačním období od dubna do září je 12 °C. Roční úhrn srážek dosahuje v průměru 863 mm.
Vojenským újezdem prochází od severozápadu k východu rozvodnice povodí Odry a Dunaje. Převážná část újezdu leží v povodí Odry, která zde také pramení v Kozlovské vrchovině na úpatí Fidlova kopce v mělkém sedle s rozsáhlým rašeliništěm. K největším vodním nádržím patří Barnov na řece Odře o rozloze 12 ha a Čermná na Plazském potoce 7,5 ha.
Čtěte také: Hortenzie řapíkatá - tipy pro pěstování
Dříve obydlená a hospodářsky využívaná krajina byla uzavřena pro civilní obyvatelstvo a to, stejně jako intenzivní cvičení vojenských jednotek, pozitivně ovlivnilo ráz a charakter území. V dnešní době se klade obrovský důraz na ochranu a tvorbu životního prostředí a AČR nezůstává pozadu. Vojenský újezd Libavá je, i podle odborníků, kteří provádějí výzkum přírodního bohatství tohoto území, krajina s cennými biotopy, výskytem zvláště chráněných druhů rostlin i živočichů, s celou řadou přírodě blízkých lokalit.
Po roce 1989 bylo započato s komplexní inventarizací genofondu na území újezdu ve spolupráci s UP Olomouc, Ostravskou univerzitou, Botanickým ústavem ČSAV, Muzeem Frenštát pod Radhoštěm, AOPK a firmy Jaroslav Bosák - Ecological Consulting, Olomouc. Celý újezd je z ekologického hlediska velice stabilní území s minimálním poškozením přírody a krajiny, s tendencí neustálého zlepšování životního prostředí.
Na území vojenského újezdu Libavá byla vyhláškou MŽP ČR ze dne 15.6.1993 vyhlášena přírodní rezervace Smolenská luka v k.ú. Čermná. Jedná se o jedinečná mokřadní společenstva lučních porostů na 10,7745 ha inundačního území Smolenského potoka, která mají ojedinělý fytocenologický a fytogeografický význam. Jedná se o území vymezené soutokem Odry a Plazského potoka dále až po hranici vojenského újezdu pod Barnovskou přehradou, kde se nachází rostlinná společenstva lučních porostů nivy přirozeného údolního toku řeky Odry.
Předmětem zájmu na této významné lokalitě jsou mokřadní společenstva fragmentů rašelinných a podmáčených luk v pramenné oblasti pravého přítoku Libavského potoka. Tato lokalita představuje komplex mokřadních lučních ekosystémů situovaných v závěru erozní rýhy pravého přítoku Odry v prostoru zvaném „V zahradách“.
Mezi zaniklé obce, které se nacházely na území vojenského újezdu, patří například:
Čtěte také: Ne každé opuštění je přestupek
Některé z těchto obcí byly po zrušení vojenského újezdu obnoveny.
| Obec | První písemná zmínka | Počet obyvatel (1930) | Poznámky |
|---|---|---|---|
| Heroltovice | 1364 | 250 | Zachovány a spadají pod Město Libavá |
| Kozlov | 1324 | 526 | Dříve zemědělská obec s rozlohou lesů |
| Luboměř pod Strážnou | 1394 | 375 | Kostel Panny Marie Sněžné a fara |
| Slavkov | 1447 | 309 | Zanikla po r. 1950, zástavba zbořena kromě kostela a školy |
tags: #odloučené #stanoviště #železnice #definice