Žena a muž v přírodě: Rozdíly a role v environmentálním hnutí

Žena jako Matka příroda, propojená s přírodními silami, pudově emotivní a soucitná - prostě pravý opak toho, co reprezentuje mužství. Alespoň takový je obraz vztahu ženy a přírody zachycený populární kulturou - od Pocahontas a FernGully až po Princeznu Mononoke. Oproti tomu často stojí muž-ničitel, pro kterého představuje divoký les potenciál pro rychlé zbohatnutí.

Je vůbec správné klást si takovou otázku a vnášet do ochrany přírody rozdíly mezi pohlavími? Mužství nebo ženství přece nemusí mít na naše postoje k životnímu prostředí vliv, na boji za jeho ochranu se podílejí obě pohlaví zdánlivě rovnocenně. Mnohé vědecké studie ale přece jisté rozdíly rozpoznávají a načrtávají odlišnou proenvironmentální hodnotovou orientaci u mužů a žen.

Historická role žen v ochraně přírody

Uznání za vznik amerického ochranářského hnutí se obecně připisuje mužům - Emerson, Muir, Thoreau a mnoho dalších propagovalo význam divoké přírody a zasazovalo se o její ocenění. Už méně se ale mluví o roli žen, které podle ekofeministky Carolyn Merchant udělaly na počátku 20. století z ochrany životního prostředí široké hnutí a zasadily se nejen o vznik mnohých chráněných oblastí, ale i o některé legislativní rámce ochrany přírody. Environmentální agenda se mezi americkými ženami začala na počátku 20. století šířit skrze ženské spolky, které zajišťovaly sdílení zkušeností, společné výlety do přírody i emancipační a politickou agendu, k níž měla ochrana přírody blízko.

Tato ženská ochranářská iniciativa však zůstávala snahou o zachování životního stylu žen střední třídy, jenž v té době ztotožnoval ideál „skutečného“ ženství s mateřstvím a péčí o domov.

Nerovnováha v environmentálním hnutí

Svou dominanci však muži v environmentálním hnutí nikdy neztratili, i když od 70. let kráčelo ochranářské hnutí ruku v ruce s hnutími hájícími i práva žen anebo menšin, a boj o záchranu životního prostředí by dnes proto měl být bojem genderově vyváženým. Podle průzkumů mají muži navrch nejenom v environmentálních organizacích, kde zastávají většinu vedoucích i manažerských funkcí, ale i v environmentální vědě (kde navíc dostávají podstatně vyšší plat než ženy - podle Institutu environmentálních věd je to ve Velké Británii až o 25 %). A podobnou nevyvážeností trpí i zelené podnikání nebo zastoupení žen v rozhodovacích procesech.

Čtěte také: Glamour a příroda

Co však tato nevyváženost přináší? V první řadě přicházíme o pluralitu názorů a nápadů. Výzkumnice Kellie McElhaney například zjistila, že firmy s ženským zastoupením ve vedení mají větší tendenci zohledňovat environmentální a sociální témata. Ekofeministky zase mluví o přemíře muži prosazovaných technokratických řešení ekologických problémů a samy jsou co do technologického optimismu mnohem zdrženlivější. Zužování některých environmentálních agend - kupříkladu boje proti globálním změnám klimatu nebo za čisté životní prostředí - na hledání čistě technických řešení není podle ekofeministek adekvátní.

Menší zastoupení žen ve vedení ekonevládek nebo zelených firem neznamená, že by environmentální témata ženy přitahovala méně - naopak, výzkumy ukazují, že pro ženy je ochrana životního prostředí mnohem lákavějším tématem než pro muže. A víme i proč. Nedávná studie novozélandských vědců Taciana L. Milfonta a Chrise G. Sibleye potvrzuje, že větší zájem žen o životní prostředí souvisí s jejich menší chutí nadřazovat se jiným lidem.

Ženský aktivismus a spotřebitelství

I navzdory tomu se však ženy v ochraně prostředí angažují méně - zejména politicky. Na demonstracích, happeninzích nebo v průvodech jich potkáme mnohem méně než mužů, i když je podle průzkumů jejich přesvědčení chránit životní prostředí nebo bojovat proti klimatickým změnám znatelně vyšší. Zjednodušeně řečeno, ženy zůstávají schované v bezpečí svých domovů a okruhu svých známých a do ulic se jim tak často nechce. Což je nepochybně škoda.

V zeleném konzumerismu ženy skutečně dominují: mnohem více než muži vyhledávají certifikované zboží z ekologického zemědělství, fair trade výrobky nebo věci z recyklovaného materiálu. A navíc, právě ženy obstarají drtivou většinu nákupů pro domácnost - například v USA až 85 %. S uvědomělým spotřebitelstvím mírně souvisí i další výrazný prvek ženského proenvironmentálního chování - dárcovství.

Nemylme se však, aktivismus žen u výběru bioplen a darů nekončí. Velké národní nebo globální environmentální organizace sice ženám příliš „nevoní“, o to více je ale láká zapojení do menších lokálních hnutí. Orientují se zejména na boj proti znečištění životního prostředí nebezpečnými látkami, za zdravou produkci potravin nebo za ochranu svého okolí a s ním spojeného zdraví. Důležité je pro ně i propojení sociálního a ekologického rozměru - to ukazují známé ženské iniciativy jako indické Chipko nebo Navdanya.

Čtěte také: Společenské drama a meteorit

Zejména v hnutí proti nebezpečným látkám sehrávaly ženy ústřední roli. Jednou z prvních byla slavná Američanka Rachel Carson, autorka knihy Tiché jaro, klíčového díla environmentálního hnutí z roku 1962. Popisovala v něm, jak chemický postřik pesticidem DDT zabíjí místní ptactvo, a vedla boj za zákaz pesticidu. Bezprostřední ohrožení fauny a flóry, ale zejména zdraví dětí, dokázaly postavit na nohy i ženy, které se jinak cítily být z politických témat vylučovány. Dokazují to mnohé případy nejen ze světa, ale i z České republiky. Jihočeské nebo Pražské matky poháněl od konce 80.

Výzvy a budoucnost

Současné environmentální aktivistky však, podobně jako ve své době Rachel Carson, musejí bojovat s jistou dávkou bagatelizace jejich kampaní, mířící na jejich údajnou emotivnost a nekompetentnost. Zeleně angažované ženy však nebojují jenom s předsudky ze strany veřejnosti, ale i se sexismem uvnitř organizací. Americká environmentalistka Sharylin MacGregor uvádí, že ve velkých organizacích typu Greenpeace nebo World Wildlife Fund sice výrazně dominují ženy-dobrovolnice, většinu vedoucích pozic však obsazují muži.

V otázce genderu a ochrany životního prostředí tedy i po desetiletích angažovanosti žen zůstávají mnohé výzvy. I když ženy sehrávaly klíčovou roli již u formování environmentálního hnutí, jejich práce stále není ve vícero oblastech doceněna. Řešení existují, budou ale pravděpodobně vyžadovat strukturální změny, například rovnocenné obsazení postů napříč různými environmentálními institucemi - od vědy až po neziskové organizace.

Čtěte také: Přírodní krása ženy

tags: #žena #a #muž #v #přírodě #rozdíly

Oblíbené příspěvky:

• Rohové koše: Výhody a nevýhody
• Zábavná hra BrainBox
• Dřevěné nádobí: Ano či ne?
• Skládka Buštěhrad hoří
• Příroda Patagonské tabule