Jak se odpad zneškodňuje

Global Waste Index z roku 2022 ukazuje, že mezi zeměmi stále existují velké rozdíly v množství vyprodukovaného odpadu i způsobu jeho likvidace. Global Waste Index analyzuje efektivitu odpadového hospodářství ve 38 zemích světa a jeho výsledkem je žebříček největších znečišťovatelů na světě. Studie se poprvé realizovala v roce 2019.

Mezi hlavní zjištění patří:

• Turecko a Lotyšsko jsou opět největší znečišťovatelé, pětici “nejhorších” doplňují Chile, Mexiko a Itálie.
• Nejpozitivnější hodnocení získaly Jižní Korea, Dánsko a Německo.
• Nejméně odpadu vytvořily Kolumbie a Kostarika (nové členské státy OECD), Japonsko, Polsko a Mexiko.

Česko si oproti poslední analýze pohoršilo o 12 příček - „dopomohl“ tomu především výrazný nárůst objemu průměrně vyprodukovaného odpadu na obyvatele.

V České republice objem průměrně vyprodukovaného odpadu na obyvatele za rok narostl z 344 kg na 499 kg. Přestože míra recyklace i likvidace odpadu energetickým využitím narostly (recyklace z 88 kg na 110 kg, spalovaní z 56 na 76 kg), na skládkách skončilo o 64 kg odpadu více než u posledního žebříčku - až 231 kg.

Nelegální likvidace odpadu a srovnání zemí

Turecko se v žebříčku opět umístilo jako země s nejnegativnějšími environmentálními dopady nakládání s odpady. V době vydání prvního žebříčku, v roce 2019, se ještě v Turecku vůbec nerecyklovalo. Dnes se podle oficiálních údajů recykluje 47 kg na obyvatele. Navzdory těmto postupným zlepšením však nelze ignorovat obrovské množství odpadu, které se likviduje nezákonně - dosahuje až objemu 176 kg na obyvatele.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Žádná jiná země se v odpadu “netopí” tak jako Spojené státy. Průměrný občan USA v současnosti vyprodukuje 811 kg odpadu ročně (o dva kilogramy odpadu více než v roce 2019) - přibližně polovina z toho končí na skládce. Spalováním se zneškodní jen 95 kg.

Chile recykluje pouze dvě kila odpadu na obyvatele. Žádná jiná země nerecykluje méně. Až 417 kg odpadu na obyvatele končí na skládce.

Odpadové hospodářství na Islandu si od posledního indexu pohoršilo nejvíce. Podle údajů se produkce odpadu na Islandu od roku 2019 zvýšila o 7 % a recykluje se o 68 % méně odpadu. Tento pokles je však ve velké míře i důsledkem změn v souvislosti s vykazováním - nároky na evidování jsou v zemi mnohem přísnější než dříve.

Z environmentálního hlediska je spalování odpadu vhodnější než skládkování. Jen 17 z 38 zemí z žebříčku však zneškodňuje více odpadu spalováním než skládkováním. Jsou to Rakousko, Belgie, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Irsko, Japonsko, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Slovinsko, Jižní Korea, Švédsko, Švýcarsko a Spojené království.

Švýcarsko je jedinou zemí, která neposílá žádný odpad na skládku. Švýcaři vyprodukují 706 kg odpadu na obyvatele, z toho 333 kg spalují a 210 kg recyklují.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Přestože Dánsko průměrně produkuje až 845 kg odpadu na obyvatele, „zachraňuje“ jej, že téměř veškerý odpad recykluje nebo energeticky využije - skládkuje pouze 7 kg odpadu na obyvatele.

Nejméně odpadu vytvořily Kolumbie a Kostarika (nové členské státy OECD), Japonsko, Polsko a Mexiko.

Recyklační mýty

Mnohé země se rádi chlubí progresivním odpadovým hospodářstvím a vysokou mírou recyklace. Švédsko, Jižní Korea a Německo jsou mezi nimi a Německo je často slaveno jako globální recyklační šampion. Vysoká míra recyklace plastového odpadu však může být zavádějící. Toto číslo představuje objem vytříděného odpadu, který přichází do recyklačních center. To však představuje jen začátek zdlouhavého procesu, na jehož konci se znovu použije jen část odpadu a zbytek se spálí.

I ti nejpřednější recyklační hráči, jakým je i Německo, nedokážou recyklovat materiálovým zhodnocením více než 47 procent plastového odpadu. Zbytek se zhodnocuje energeticky.

Největší problém způsobují směsi recyklovatelných materiálů, jako například nádoba na jogurt s kartonovým pouzdrem a hliníkovým víkem. Pokud se tyto před příchodem do recyklačního závodu neoddělí, je vysoká pravděpodobnost, že ačkoli budou evidovány jako „recyklované“, ve skutečnosti se spálí. Velmi obtížně se recyklují drobné a tenké materiály i některé obaly z potravin. Jejich opětovné zpracování vyžaduje sofistikované technologie - ty však často nejsou dostupné, nebo se nacházejí ve vzdálenosti, která je pro logistiku neekonomická. Tyto náklady se následně přetavují do vyšších cen druhotných materiálů, což z nich činí málo atraktivní komoditu na trhu.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Průmyslové odpady

Anorganické chemikálie tvoří nejpodstatnější část výrobků chemického průmyslu. Znamenají velké nebezpečí pro zdraví člověka i prostředí. Kapalný odpad tvoří hlavně technologické odpadní vody. Jejich znečištění závisí na druhu výroby a technické úrovni technologického procesu. Obsahují znečištění organickými látkami a rozpuštěnými i nerozpuštěnými látkami anorganického původu.

Jsou to především vody chladící a technologické. Vždy před vypouštěním do recipientu by měly být přečištěny na průmyslové čistírně odpadních vod. Nejvýznamnější podíl při výrobě chemikálií má výroba kyseliny sírové. Kyselina sírová je nejvíce používána při výrobě průmyslových hnojiv. Mimo to se také používá při rafinaci ropy, při výrobě pigmentů, k moření oceli, pro extrakci neželezných kovů, při výrobě výbušnin, plastů apod.

Velká množství oxidu siřičitého odpadají i ve výrobách neželezných kovů. Z pražení a tavení rud vznikají velká množství odpadních plynů, v nichž je koncentrace SO3 tak vysoká, že je možno je využít přímo k výrobě kyseliny sírové jako vedlejšího produktu.

Tuhé odpady z chemického průmyslu představují z hlediska ochrany životního prostředí také problém. Více než 50 % z celkové produkce tuhých odpadů z chemických anorganických výrob tvoří jen několik druhů odpadů: odpadní sádrovec, zelená skalice, síran sodný, vápencové nedopalky, kyselé odpady z výroby titanové běloby, odpad z výroby sody, karbidové vápno, hlinky, kaly z čištění odpadních vod a čištění solanky apod.

Jen část odpadů z chemického anorganického průmyslu se využívá jako druhotná surovina. Sedimentace - odsazení kalové složky, následně lze některé takto vzniklé chemické sloučeniny ještě využít, přičemž nevyužitelné lze v případě toxických vlastností spálit ve spalovně nebezpečných odpadů, lze jej uložit na zabezpečené skládce.

Emise dioxinů

Jediným přírodním zdrojem perzistentních organických látek (běžně označovaných jako dioxiny) jsou požáry lesů. Díky naší technologii se však v posledních letech dostávají do prostředí stále masivněji. Tyto vysokomolekulární sloučeniny jsou prokázanými karcinogeny. S ohledem na tento fakt je také stanoven doporučený limit Evropské unie pro emise těchto látek ze spaloven nebezpečného i komunálního odpadu.

Hodnota 0,1 ng v m3 spalin pře-počtená na toxický ekvivalent (TEQ), je množství perzistentních látek, s nimiž je životní prostředí ještě "schopno" si poradit, tj. Vzniku perzistentních látek je v procesu spalování odpadů možno předejít jednak správným vedením technologie spalování (např. odpovídající teplotou a dobou zdržení), jednak instalací třetího stupně čistění spalin, který je však mimořádně finančně náročný.

Ani jedna ze spaloven komunálního odpadu v naší republice tento třetí stupeň nainstalován nemá, což je jedním z vážných argumentů veřejnosti, která výstavbu spaloven odmítá. Podle dosud neukončeného výzkumného úkolu, který mapuje zdroje perzistentních látek u nás, se zdá, že příspěvek spaloven odpadu k množství perzistentních látek v životním prostředí je minimální. Naopak významnými zdroji jsou především metalurgické závody. Domácí topeniště se podílejí na příspěvku k dioxinům celkem asi 25 %.

RNDr. Jana Suzová z brněnské spalovny odpadu poukazuje na to, že navrhovaná novela stanovující limity emisí perzistentních látek pro spalovny se z celkového množství 80 spaloven u nás dotkne jen osmi subjektů. Měření limitů má být totiž omezeno hodinovou kapacitou spalování odpadů. Většina našich spaloven zneškodňuje nebezpečný odpad a má relativně malou kapacitu.

Poukazuje také na fakt, že obsah dioxinů lze snižovat i jinými postupy, než samotným třetím stupněm čištění - především různými technologickými postupy v procesu spalování. Povinnost měření emisí, kterou zavede novela vyhlášky č. 117/1997 Sb., nás sice přiblíží Evropské unii, ale vynechá zdaleka největší producenty dioxinů - metalurgické závody. Ty ovšem v celé Evropě nemají zavedeny limity pro emise perzistentních látek. Stejně tak není zahrnuta vět-šina domácností s lokálnímu topeništi, které se na vzniku dioxinů podílejí zřejmě nejvíce.

Spalovny komunálního odpadu u nás dnes zneškodňují jen kolem 3 % celkového množství odpadu. Pokud se v souladu s evropským trendem jejich kapacita zvýší, mohly by se stát opravdu významným producentem perzistentních látek. Novela zákona č. 117/97 Sb.

Likvidace stavebních a demoličních odpadů

Společnost Akupi se s nadstandardní péčí věnuje šetrné likvidaci stavebních demoličních odpadů. Vybudovali jsme vlastní technologická zařízení umožňující odpad recyklovat a zajistit jeho druhotné využití. To nám i našim klientům dává předpoklady minimalizovat náklady spojené s jeho likvidací.

Ekologická likvidace odstraněných materiálů probíhá řízeným skládkováním, deponováním na skládce a recyklováním na schválených zařízeních. Společnost AKUPI přebírá a zneškodňuje průmyslové odpady (s výjimkou nebezpečných odpadů podléhajících zpřísněnému režimu a na povolení Ministerstva životního prostředí ČR). Zvláště výhodně provádíme likvidace stavebního odpadu (v kategorii O - ostatní a N - nebezpečný) a odpadu komunálního. Díky racionálně komponovaným technologiím a zařízením jsme schopni nabízet bezkonkurenční cenové podmínky.

Likvidujeme také inertní materiály a zeminu. Vytěženou zeminu jsme schopni sanovat či biodegradovat dle schválených technologických postupů v zařízeních k tomu určených. Stavební opad třídíme a recyklujeme. Inertní odpady ukládáme na skládky dle vyhl.

Tabulka: Země s nejnegativnějším environmentálním dopadem odpadového hospodářství

(Údaje zobrazují bodové ohodnocení s ohledem na množství celkového vyprodukovaného odpadu, recyklovaného odpadu, spáleného odpadu, skládkovaného odpadu, a nezákonně zneškodněného odpadu.)

Pro kompletní tabulku s umístněním všech zemí, přesné údaje ohledně objemu odpadu zpracovaného jednotlivými metodami a pro informace o zdrojích, z kterých jsme údaje čerpali, navštivte prosím stránku Sensoneo.

tags: #jak #se #odpad #zneskodnuje

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana jeskyní v krasových oblastech
• Přestupky v oblasti ochrany přírody
• Rekultivace skládek
• Jak správně používat CLEAMEN 420
• Autobusy Litvínov: Lipovská emise