Odpad: Informace a Nakládání s Ním v České Republice

V dnešní době se lidstvo potýká s velkým problémem, jímž je odpad. Ten vzniká při výrobě i spotřebě každého produktu. Protože odpad není nic jiného než původní látka prošlá výrobním a spotřebním procesem, je jasné, že odpady skrývají velké množství surovin a energie.

Lidé se s odpadem potýkají již od úsvitu dějin. Nejstarší nalezená skládka je u města Solutré ve Francii. Je zhruba 40000 let stará. Našla se zde asi dva a půl metru široká vrstva zvířecích kostí, pocházející od přibližně sta tisíc zvířat, což představuje roční spotřebu masa průměrného okresního města. Změna nastala se stěhováním lidí do měst. Výroba rostla a přebytky či zbytky se stále více hromadily na jednom místě. Dokud však fungoval přirozený rozklad, uklízela sama příroda. Kolaps tohoto systému přišel v 60.letech 20.století. Produkce nerozložitelného odpadu prudce vzrostla kvůli nástupu plastových technologií. Tyto látky silně zatěžují životní prostředí právě z důvodu své těžké rozložitelnosti.

Definice a Klasifikace Odpadu

Český zákon o odpadech 541/2020 Sb. definuje v § 4 odpad jako každou movitou věc, které se osoba zbavuje, má úmysl nebo povinnost se jí zbavit, přičemž se má za to, že osoba má úmysl zbavit se movité věci, pokud tuto věc není možné používat k původnímu účelu. Osoba má povinnost zbavit se movité věci, jestliže ji nepoužívá nebo ji není možné používat k původnímu účelu a tato věc současně ohrožuje životní prostředí, nebo byla vyřazena nebo stažena na základě právního předpisu, nebo vznikla při výrobě, jejímž prvotním cílem nebyla výroba nebo získání této věci, ale není vedlejším produktem.

V pochybnostech, zda je movitá věc odpadem, rozhoduje krajský úřad na žádost vlastníka této movité věci nebo osoby, která prokáže právní zájem, nebo z moci úřední. Žádost o určení nelze podat, pokud je ve vztahu k téže věci již vedeno řízení o přestupku nebo řízení o uložení opatření k nápravě.

V České republice se odpad dále klasifikuje podle katalogu odpadů, který jej rozděluje do 20 skupin dále podskupin a druhů, případně i podruhů. Toto členění zohledňuje jak materiálový charakter odpadu, tak jeho původ v konkrétním odvětví, oboru nebo technologickém procesu.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Běžnými skupinami odpadů jsou např. skupina 17 Stavební a demoliční odpady nebo skupina 20 Komunální odpady.

Odpady lze dělit z různých hledisek. Podle skupenství hmoty se dělí na pevné a kapalné, podle původu na odpady z těžby, průmyslové odpady, zemědělské odpady a komunální odpady. Specifickým druhem odpadu jsou odpady z výroby, především strojírenské.

Domovní odpad - je odpad z domácností a z činností spojených s úklidem obytných objektů. Biologicky rozložitelný odpad - je jakýkoli odpad, který je schopen anaerobního nebo aerobního rozkladu (např.

Povinnosti Původců Odpadů

Každý původce odpadů a oprávněné osoby musel splnit následující povinnosti dané v dřívějším zákonem č. 185/2011 Sb., o odpadech a dalšími právními předpisy.

1. Původci odpadů a oprávněné osoby, které nakládají s odpady, jsou povinni vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s odpady. Evidence se vede za každou samostatnou provozovnu a za každý druh odpadu samostatně. Způsob vedení evidence pro jednotlivé druhy odpadů stanoví prováděcí právní předpis.
2. Původci odpadů jsou povinni v případě, že produkují nebo nakládají s více než 100 kg nebezpečných odpadů za kalendářní rok nebo s více než 100 tunami ostatních odpadů za kalendářní rok, nebo v daném kalendářním roce produkují nebo nakládají s odpady stanovenými prováděcím právním předpisem bez ohledu na množství těchto odpadů, zasílat každoročně do 15. února následujícího roku pravdivé a úplné HLÁŠENÍ o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa provozovny. Oprávněné osoby jsou povinny v případě, že nakládají v kalendářním roce s odpadem, zasílat každoročně do 15.

Zjednodušeně řečeno, každý, kdo v kalendářním roce vyprodukuje nebo nakládá s více než 100 kg nebezpečných nebo s více než 100 t ostatních odpadů, je povinen do 15. února následujícího roku ohlásit údaje o odpadech.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Nakládání s Odpadem

S vyprodukovaným odpadem je třeba nějakým způsobem naložit. Od jednotlivých občanů a firem, kteří odpad ukládají do popelnic a kontejnerů, obvykle odpad vyvážejí popelářskými vozy obecní či městské komunální služby. Zvláštním způsobem se nakládá s některými nebezpečnými odpady, například jaderným odpadem.

Samostatnou kapitolu také tvoří nebezpečný odpad jako jsou vybité baterie, staré léky, oleje, staré ledničky a další elektrospotřebiče. Takovýto odpad do běžné popelnice nepatří, ale je možné je odvézt do sběrného dvora.

V dnešní době máme několik možností, jak s odpadem nakládat. Přirozeně nejjednodušší a bohužel také nejlacinější je odpad prostě skládkovat. Skládky jsou zařízení pro konečné uložení odpadů. Měly by splňovat hygienické, geologické a hydrologické limity, bohužel však tyto předpisy bývají často porušovány. Při stavbě skládky se začíná úpravou podloží. Po 30 cm upravené půdy následuje dvaceticentimetrové minerální těsnění ( Zpravidla se užívá jíl ). Poté se zabuduje odvodnění. Prosáknutí zabraňuje polyetylénová fólie, kterou chrání proti protržení odpadky ještě fólie z geotextílie. Po zaplnění skládky se odpadky zahrnují. Opět se zakryjí fólií, utěsní vrstvou jílu a štěrku a nakonec zasypou hlínou. Poté dochází ke konečné rekultivaci okolí. Toto řešení však zdaleka není ideální. Běžný odpad obsahuje látky, které se těžko rozkládají a mohou tak zůstávat pod zemí dlouhou dobu. Navíc ze skládek často uniká takzvaný skládkový plyn. Ten obsahuje přirozeně se tvořící metan a CO2.Tento plyn se, pokud se zachytí, dá využít například k vytápění domů. Bohužel však může obsahovat i vysoce jedovaté látky, jako např. tetrachloretylén, toluen, 1,1,1 - trichloretan, benzen, vinylchlorid, xylen, etylbenzen nebo metylén chlorid. Podle studie Newyorkského Ministerstva zdravotnictví tyto látky lidem žijícím v blízkosti takovéto skládky několikanásobně zvyšují riziko rakovinného onemocnění. Přitom nezáleží na tom, zda je to skládka toxického odpadu nebo pouze komunálního. Tyto látky se také při dešti mohou dostat do spodních vod a tak je kontaminovat. Dokonce bylo zjištěno, že v okolí těchto skládek je zvýšené nebezpečí vrozených vad dětí. Bylo dokázáno, že děti narozené v takovýchto oblastech mají 1,5 - 3krát větší pravděpodobnost poruch srdce nebo nervového systému.

Další radikální možností jsou spalovny odpadu. Tímto způsobem se například v Lucembursku, Švýcarsku nebo Dánsku likviduje až 75% všeho odpadu.

Třídění a Recyklace Odpadu

Zdá se tedy, že nejlepší cestou, jak se zbavit odpadu je jeho třídění a recyklace. Recyklací se rozumí znovuvyužití surovin obsažených v odpadu. Problémem však je vysoká nákladnost tohoto procesu. Proto u nás vzniklo sdružení EKO-KOM, které u nás postupně zavádí účinný systém sběru, třídění a recyklace odpadů. Systém je jednoduchý. EKO-KOM od svých členů vybírá poplatky do společného fondu ( poplatky činí asi 10% ceny výrobku ), z něhož potom přispívá obcím na sběr a třídění. EKO-KOM dnes sdružuje zhruba 130 firem s obraty víc jak 150 mld. korun a do systému je zapojen asi každý třetí výrobek. Cílem je dosáhnout toho, aby bylo pro obce přinejmenším stejně výhodné odpad třídit jako ho skládkovat. V současné době dosáhlo sdružení toho, že obce snížily ztráty o polovinu a příští rok by už třídění a sběr odpadu nemusely být ztrátové.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Největší problémy jsou patrně s tzv. PET lahvemi. Jejich výroba u nás rychle roste. Zatímco v roce 1998 se v ČR vyrobilo 15 tisíc tun PET lahví, v roce 1999 to bylo už 26 tisíc tun a v roce 2000 dokonce 35 tisíc tun. Přitom vratná není ani jedna, což znamená, že se všechno toto množství vyhodilo. Navíc jedna láhev z polyetylentereftalátu zatěžuje prostředí oproti skleněné až šestinásobně.

A jak se vlastně jednotlivé suroviny recyklují? Kupříkladu právě zmiňované PET lahve. Ty se nejprve třídí podle barvy na modré, zelené a průsvitné. Poté se slisují a v balících se odvážejí do Plané nad Lužnicí, kde funguje ona jediná linka na recyklaci. Tam je později zpracovávají na umělá vlákna, používaná například jako náplně spacích pytlů nebo jako součást oděvů ( nejrůznější mikrovlákna ). Další plasty, jako např. kelímky, fólie, hračky a podobně se rozdrtí, smíchají s barvou a ve stroji zvaném Extruder zahřejí na teplotu tání. Ze vzniklé hmoty se pak lisují prkna, ve vlastnostech podobná dřevěným, které se používají na výrobu sedátek nebo opěradel laviček, na dětská pískoviště apod. Některé nerecyklovatelné plasty, jako např.

Při tomto způsobu se využívá separace granulátu od oceli a textilií za normální teploty. Pryžový granulát se později dá využít na výrobu různých kompozitních materiálů na sportovní povrchy, protihlukové a antivibrační systémy atd.

Nejjednodušší je patrně recyklace papíru a skla. Oba tyto materiály se po úpravě mohou zapojit zpětně do výrobního procesu jako suroviny. Například pouze v Praze bylo v roce 1998 vytříděno 2248 tun starého papíru a v roce 1999 dokonce 8208 tun. Ekonomická návratnost třídící linky je přitom asi jeden až dva roky. Dnes již u nás existuje i recyklační linka na starou elektroniku. Ta se rozebere do poslední součástky a všechny suroviny se připraví pro znovupoužití. Celkově už se takto zlikvidovalo asi 40 tisíc kusů elektrospotřebičů, které by se jinak vyvezly na skládku, ačkoli jsou klasifikovány jako nebezpečný odpad.

Problém je ovšem s odpadem chemickým a jaderným. Chemický odpad by možná šlo dále využít rozkladem na jednotlivé frakce a použitím ve výrobě, je zde také snaha provádět veškerou chemickou výrobu bezodpadově, tzn. všechny vznikající látky využít, ale jaderný odpad jako takový znovu využít nelze. Navíc má tento odpad velmi dlouhou dobu rozkladu ( tzv. poločas rozpadu, u některých produktů jaderných reakcí se měří na desetitisíce let ), takže jeho ukládání do tzv. úložišť nepředstavuje ideální řešení. Naštěstí se i jadernému odpadu blýská na lepší časy. Několik studií a pokusů prokázalo, že transmutacemi vyhořelého paliva lze z prvků s vysokým poločasem rozpadu získat prvky s p.r. nižším ( řádově desítky let ). Tyto transmutace lze provádět v reaktorech s chladivem z fluoridových solí, nebo též v systémech s urychlovačem částic ( funguje např. ve Švýcarsku - tzv. CERN ).

Obecně lze říci, že nejvýhodněji se jeví kombinace všech uvedených metod. Odpad by se roztřídil, recyklovatelný by se dále využil, nerecyklovatelný buď uložil na skládku - látky přírodní, které by se samy rozložily - a zbytek by se spálil, přičemž odpad ze spalování by se opět buď dále využil např. ve stavebnictví nebo opět zaskládkoval.

Co Můžeme Dělat My?

Je mnoho způsobů, jak chránit a zachovat naši matku přírodu. Jaký je problém třídit odpad? Copak je složité oddělit papíry, plasty a sklo od ostatního? Tyto materiály jsou recyklovatelné, to znamená, že se dají znovu využít. Počet popelnic na tříděný odpad stále roste, takže jsou čím dál tím víc dostupné. Pokud se jedná o elektroodpad, ten je dobré odvézt do sběrných dvorů. Tam můžete odvézt klidně i jiné, recyklovatelné materiály.

Ve volné přírodě se jen tak něco nerozloží, třeba taková obyčejná igelitová taška se může rozkládat až 30 let, nedopalky od cigaret 20 let a sklo se samovolně nerozloží vůbec... To je přece hrozné, není tedy lepší to hodit do příslušné popelnice? Já myslím že určitě ano. Kdybyste náhodou zrovna nenarazili na popelnici, tak malých zelených odpadkových košů máme taktéž spoustu. S tím také souvisí například neodhazování odpadu mimo tyto určené nádoby.

Další věc, která značně přispívá k poškozování planety, je kácení lesů a pralesů, zejména těch tropických deštných pralesů. Ne nadarmo se jim říká "plíce Země". Všichni jsou si vědomi toho, že lidé potřebují kyslík, ale i přesto si dovolí vykácet část těchto lesů. Proč? Za vším jsou peníze a byznys. Další, co též nepřispívá k dobru naší flóry, je zamořování ovzduší. Auta, továrny a podobně, to vše produkuje škodlivé plyny, které by člověk dýchat vůbec neměl. Není to zdravé. Ale tohle je o lidech, někteří jsou soudní a autem se přepravují minimálně a raději využijí městské hromadné dopravy. Někdo by mohl říct, že autobus také produkuje nějaké ty plyny, ale jde o to, že ten autobus přepraví mnohem více osob než jedno auto. Jeden autobus je průměrně schopen vést 100 osob, zatímco auto maximálně 7. Rozdíl, že?

Nechtěla bych se dožít dne, kdy se tady na Zemi budeme plazit v odpadcích a nebudeme moci dýchat. Jsou všude, v každém městě, obci, osadě. Někde je jich jen pár, jinde je potkáte téměř na každém kroku.

Statistiky a Zamyšlení

Již mnohé reklamy nabádaly české občany k tomu, aby začali třídit, třídili a třídili víc. "Nevyhazujte PET lahve do normálních košů, z několika lahví můžeme vyrobit záchranný kruh - třiďte odpad! Ze starých časopisů vznikají nové školní učebnice - třiďte odpad! Máte šanci potkat u kontejneru na sklo prsatou sousedku - třiďte odpad!" Ekoreklamy, především ty týkající se třídění odpadu a ekologie vůbec, jako by nás v poslední době pronásledovaly.

Nedávno jsem četl krátký a zřejmě pravdivý článek v bulvárním deníku, že Česká republika vytřídí nejvíce odpadu na jednoho obyvatele v rámci EU. Tak se ptám: "Není to trochu málo?" A sám si mohu odpovědět: "Je!" Tříděný odpad by si určitě u nás zasloužil větší využití než doposud.

A napadají mě různá řešení. Což takhle třeba přidávat do biomasy starý papír? Sice se pak vytrácí předpona "bio-", na druhou stranu se přestane řešit otázka: Kam s ním? Spousta papíru se spotřebuje na výrobu reklamních letáků, při projednávání soudních procesů nebo ve státní správě. Podobná řešení můžeme najít i u skla a PET lahví. Zahradní skleníky a nové bytové domy s okny ze starého skla. Protihlukové bariéry, nové kontejnery na tříděný odpad, kompostéry, sedačky na sportovní stadiony nebo třeba kelímky na pivo, vše ze starých PET lahví.

Dnes se hodně mluví o nutnosti třídit a následně recyklovat odpad. V obcích se více objevují kontejnery určené na plastové lahve a na sklo. Množství separovaného odpadu sice roste, ale stále není dostatečné. Útroby nádob na třídění odpadu se bohužel často plní obsahem pro který nejsou určeny a dochází ke znečištění recyklovatelného odpadu. Takto znečistěný odpad musí být vyvezen na skládku nebo do spalovny a tím se zvyšují náklady.

PLASTY: do těchto sběrných nádob se nedávají plastové obaly znečištěné chemickými látkami a minerálními oleji. TEXTIL: nepatří sem např. Mezi uvedený odpad nepatří zbytky barev a laků, jednorázové pleny, popel, kosti, baterie, žárovky, sáčky z vysavačů, televizní přijímače a ostatní elektronika či její součásti.

je odpad, který má jednu nebo více nebezpečných vlastností. Např. K třídění odpadů nám také pomáhají sběrná střediska, kam je možno odnést např. sedačku, televizi, autobaterie, pneumatiky, oleje, atd. Jednotlivé kontejnery jsou označeny podle druhů na spalitelný odpad, nebezpečný odpad, kovový odpad aj.

tags: #odpad #čtenářský #deník #informace

Oblíbené příspěvky:

• Legislativa ochrany ovzduší
• Technologie pro sanaci vod
• Screening sluchu u novorozenců v ČR
• Řešení problémů se znečištěním u Peugeotů
• Podmínky skládky zeminy