Odpad město smrt: Film Jana Hřebejka

Odpad město smrt je film Jana Hřebejka z roku 2012. Film vznikl na základě divadelní inscenace Dušana D. Pařízka, který vycházel z filmového scénáře Rainera Wernera Fassbindera Der Müll, die Stadt und der Tod.

Předloha a divadelní zpracování

Filmový scénář (Der Müll, die Stadt und der Tod) Reinera Wernera Fassbindera, byl předlohou divadelní inscenace režiséra Dušana Pařízka. Právě z tohoto jevištního zpracování vychází filmová verze Odpad město smrt, již se šesticí kmenových herců souboru natočil Jan Hřebejk pod producentským vedením Čestmíra Kopeckého.

Kontroverze a zakazování

Fassbinderův skandální text, jenž byl v německy mluvících zemích opakovaně zakazován kvůli domnělému antisemitismu, nabyl v Pařízkově úpravě mrazivě znepokojivou aktualizaci. Ačkoli hra nastavuje nelichotivé zrcadlo mj. politické korektnosti, která mnohdy vede k pokrytectví, protože nesnášenlivost sice maskuje, ale neřeší, bylo její uvedení v německy mluvících zemích donedávna opakovaně zakazováno a její autor paradoxně nařčen z antisemitismu.

Děj filmu

Prostitutka Romi je ve svém povolání málo úspěšná: na své zákazníky je až příliš jemné povahy. Čím umanutěji ji však její pasák Franz posílá na ulici, tím více se Romi přibližuje úplnému zhroucení. Jednou ji osloví spekulant s realitami, který sám sebe nazývá „bohatým Židem“: nepožaduje po ní sexuální služby. Stačí, aby mu vyprávěla, a za to ji doslova královsky odměňuje. Její tak náhlé štěstí s ní však nikdo nesdílí.

Kolegyně i její stávající klienti se od ní odvracejí, a stejně tak i Franz, jehož miluje, říká: kšeftování s Židem smrdí.

Čtěte také: O problémech s odpadem v Mostě

Jednatřicetiletá pouliční šlapka Romi (zavěšená jako akrobatka na pruhu červené látky) přemýšlí o umírání a o smrti. Nestydí se, že prodává své tělo. Je to pro ni jen dobře placená mechanická práce. Jiné ženy jsou na tom podle Romi hůř, protože se pro iluzi normálně fungujícího vztahu nechají mlátit, vydírat a zneužívat zadarmo.

Romi, unavená ze shánění kunčoftů na ulici, potřetí během týdne nic nevydělala. Její machistický pasák Franz jí hrubě vyčítá, že kvůli ní bude vypadat jako loser. Umanutě ji pošle ihned zpět do práce.

Obrýlený mladík Oscar ve striptýzovém podniku hledá prostitutku pro svého šéfa, jemuž říká bohatý Žid. Potká se tam s Romi.

Pan Müller si nahrává na webkameru své nacionalistické „vize“. Obává se o osud českého národa. Má strach, že do Evropy začnou proudit „islámové“, a přemýšlí, kteří novodobí „boží bojovníci“ jim budou schopni postavit do cesty hradbu. Nechce sice vyzývat k násilí, ale namíří do kamery pistolí.

Oscar představí Romi šéfovi. Bohatý Žid poskoka před děvkou odměřeně ponižuje. Za pět tisíc je Romi ochotna udělat cokoli.

Čtěte také: "Odpad, město, smrt" - recenze

V kabaretu vystupuje v ženských šatech oblečený a nalíčený Müller (ovšem s vousem) a při své travesti show zpívá písně Hany Zagorové.

Bohatý Žid, podle nějž je toto město odsouzeno k zániku, hostí prostitutku na střeše. Namísto sexu jí vypráví o svých obchodech. Skupuje ve městě staré domy, zbourá je, postaví nové, a ty pak výhodně prodává. Je krytý, neboť se zná s primátorem, policejním ředitelem i se členy zastupitelstva. Uplyne hodina a bohatý Žid zaplatí Romi přes deset tisíc korun.

Šťastná prostitutka předá Franzovi pětitisícovku. Žárlivý pasák ji začne urážet a nutí ji, aby mu detailně popsala intimnosti, jež s bohatým Židem za takové peníze musela provádět. Rezignovaná Romi Franzovi řekne to, co chce slaboch slyšet, i když to není pravda. Zmíní se o Židově velkém penisu a potenci. Rozběsněný muž ji napadne, pak ji políbí a odejde. Zoufalá Romi spolyká plnou tubu prášků.

Dceru najde v bezvědomí její invalidní matka upoutaná na kolečkové křeslo. Otec Müller, jenž se připravuje na další vystoupení, přinutí Romi prášky vydávit. Manželé se kvůli ní pohádají. Pana Müllera nejvíce pohoršuje, že si jeho dceru dovolil odmrštit nějaký Polák a že mu Romi krade jeho punčochy a lodičky.

Oscar přinese Romi velkou dárkovou krabici od šéfa. Franz se poslíčka vyptává na potenci jeho šéfa. Dárkem jsou koktejlové šaty, šperk a drahý kožich, což ještě víc podnítí pasákovu žárlivost. Když Romi odejde za bohatým Židem, Franz se cítí ponížený. Oscar ho uklidňuje: Romina adresa bude nyní kolovat v nejlepších kruzích. Mladík přizná, že je homosexuál. Franz se mu bohorovně posmívá, avšak záhy podlehne jeho svodům.

Čtěte také: Analýza filmu Odpad - město - smrt

Travesti show pana Müllera v kabaretu přeruší bohatý Žid. Pozve ho ke stolu, u něhož sedí se znechucenou Romi. Bohaty Žid ví, že je to její otec a že byl také jejím prvním „zákazníkem“. Pan Müller se nechá za peníze ponižovat. Navzdory protestům paní Müllerové přiměje boháč jejího muže vypít dva velké panáky. Když se během pokračujícího vystoupení začnou líbat Franz s Oscarem, kteří rovněž sedí v kabaretu, opilý pan Müller se na ně nenávistně oboří. Franz ho srazí k zemi, a když se pokouší zadržet odcházející zhnusenou Romi, dostane se do roztržky také s Oscarem. Ponížený mladík udeří milence lahví a pasák se zhroutí na zem.

V reakci na antisemitské spílání pana Müllera bohatý Žid přemýšlí o tom, proč lidé nenávidí Židy. Poníží však jen Romi. Šokovaná šlapka se až nyní dozví, že její otec v opilosti zmrzačil matku. Bohatý Žid medituje o pravé tváři tohoto města, jež už dávno nezaručuje rovnost šancí. Když odejde, Romi si uvědomí, že ji klient zneužil jen k tomu, aby ponížil jejího otce. Bohatý Žid si totiž myslí, že lidi jako pan Müller mohou za smrt jeho předků. Zpěvák sbírá bankovky ze země a vykřikuje, že on by nejradši všechny emigranty a menšiny jednou provždy odsunul mimo Evropu. Když Romi namítne, že jí ony menšiny dobře platí, otec ji začne osahávat. Oscar ho však od ní odtrhne. Paní Müllerová manželovi nařídí jít domů a svou dceru zavrhne.

Když se manželé vzdálí, Franz se probere a přizná se Romi, že má strach z toho, co se vymyká jeho kontrole. Romi miloval, když byla na dně, na její luxus však jeho city nestačí. Uplakaná prostitutka mu nabídne peníze, ležící na podlaze. Pasák je k jejímu zklamání posbírá a odejde. Oscar ho následuje.

Smutná Romi se sejde s bohatým Židem. Už nechce dál snášet vědomí, že ji všichni považují jen za věc, na níž se vykoná potřeba. Vrátí bohatému Židovi kožich i „roli“, kterou jí přidělil. Chce umřít. Protože však nemá dost sil, požádá bohatého Žida, aby jí pomohl.

Obsazení a filmový štáb

• Hlavní role: Gabriela Míčová, Jiří Černý, Martin Finger, Stanislav Majer, Martin Pechlát, Dana Poláková
• Produkce: Čestmír Kopecký
• Režie: Jan Hřebejk

Ocenění

Gabriela Míčová získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli na Cenách české filmové kritiky, další dvě nominace (nejlepší kamera a hudba) zůstaly neproměněné.

Hodnocení

Palčivé sociální drama o životem otloukané šlapce Romi, kterou zneužívají její klienti, její pasák i její otec, se s krutou provokativností zamýšlí nad otázkou, za jakou cenu jsou lidé v době, dirigované neviditelnou rukou trhu, ochotni prodávat sebe i své svědomí. Groteskně makabrální panoptikum transvestitů, homosexuálů, machů a spekulantů, v němž si jen Romi marně snaží uchovat elementární důstojnost, přitom poukazuje na současné projevy rasismu a homofobie, ale i na pokrytectví politické korektnosti.

Hřebejk ve spolupráci s Pařízkem původní stominutové drama zkrátil zhruba o třetinu. Ve svém „referenčním filmu“ nezastírá divadelní původ inscenace, jejíž klíčové části vytvářejí několikaminutové monology a v níž herecké kreace přímo počítají s bezprostředním kontaktem s diváky. Přestože režisér děj přenesl z jeviště na Václavské náměstí, do pasáží i do galerií Paláce Lucerna nebo do dekadentně blyštivých interiérů kabaretu, některé výsostně stylizované divadelní scény i rekvizity (například červený akrobatický šál) ve filmu zachovává. Výsledkem je svébytný tvar na pomezí záznamu divadelního představení a „plnohodnotného“ filmu.

Uhrančivosti inscenace sice film plně nedosahuje, hlavní důvod, proč vznikl, však naplňuje. Zejména pro publikum Divadla Komedie konzervuje poetiku i energii souboru, považovaného za nejvíce vyprofilovanou pražskou scénu. Intenzívní fyzické výkony Gabriely Míčové nebo Martina Pechláta i před kamerou stvrzují jedinečné dispozice členů souboru, jejichž herecký projev i v extrémně vyhrocených situacích zůstává civilně autentický a oproštěný od teatrálnosti.

tags: #odpad #město #smrt #cda #informace

Oblíbené příspěvky:

• Jak na emise bez filtru
• Astat v přírodě
• Likvidace vozidla v zahraničí: podmínky
• Historický kontext budování vodních děl
• Správná recyklace kovového odpadu