Statistiky plastového odpadu v různých zemích

V Evropě dlouhodobě přibývá odpadu z plastových obalů, zatímco recyklace zůstává na stejné úrovni. Průměrný Evropan vyprodukuje aktuálně necelých 36 kilogramů odpadu z plastových obalů. Za posledních deset let toto množství vzrostlo o více než čtvrtinu. Zatímco však množství plastového odpadu roste, podíl toho recyklovaného zůstává v Evropě dlouhodobě podobný.

V praxi to znamená, že mimo recyklaci skončí v Evropské unii více než polovina plastového odpadu. Nejčastěji je to proto, že výrobní průmysl nemá o řadu druhů plastů zájem pro použití do výroby ve formě druhotné suroviny. Problém s recyklací nemají odpady plastů jako je PET (polyethylentereftalát) nebo HDPE (vysokohustotní polyethylen) nebo polystyren. Ty se již řadu let recyklují ve vysoké míře a zájem o ně má široká řada recyklačních provozů a aplikací. Řada jiných plastů, jako třeba PVC (polyvinylchlorid), není v recyklaci příliš častá.

V roce 2023 vzniklo v Evropské unii celkem 79,7 milionu tun obalového odpadu, což odpovídá 177,8 kg na obyvatele. Průměrně tak v roce 2023 připadlo na každého obyvatele EU 35,3 kg plastového obalového odpadu. Z tohoto množství bylo 14,8 kg recyklováno. Množství vzniklého plastového odpadu se oproti roku 2022 snížilo o 1,0 kg, zatímco množství recyklovaného plastového odpadu vzrostlo o 0,1 kg.

V roce 2023 bylo v EU recyklováno 42,1 % veškerého vzniklého plastového obalového odpadu, což představuje zvýšení míry recyklace oproti roku 2013, kdy činila 38,2 %. Nejvyšší míru recyklace zaznamenaly: Belgie (59,5 %) a Lotyšsko (59,2 %).

Metodické změny zavedené v roce 2020 - včetně sjednocení výpočtového bodu recyklace a přísnějšího započítávání složených obalových materiálů - vedly k poklesu míry recyklace v EU o 3,4 %.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Situace v České republice

V Česku je to podobné. Přesto je tady spotřeba plastů viditelně menší, než je průměr EU. To je pozitivní, protože prioritou odpadové hierarchie je to, aby odpad ani nevznikl. Plastového odpadu přibývá i v České republice. Mezi roky 2003 a 2021 stoupla spotřeba plastových obalů o 60 procent na necelých 285 tisíc tun za rok. Předloni vygeneroval průměrný obyvatel Česka o necelých devět kilogramů plastového odpadu méně, než je evropský průměr. A Češi také nadprůměrně recyklují.

Od ledna 2021 nelze v České republice ze zákona ukládat plasty ze žlutých kontejnerů na skládky. V České republice působí několik odpadových recyklačních firem, které se dlouhodobě zaměřují na recyklaci plastů do řady různých způsobů využití. V ČR se nám daří recyklovat nejen plasty typu PET (ten se recykluje prakticky všechen, který se vytřídí, protože jeho cena je vysoká) nebo HDPE, ale i folie z polyethylenu, polystyren, či zbytkové směsné plasty a dokonce také některé druhy PVC (neobalové).

I díky tomu Česká republika v roce 2021 skončila na pěkném sedmém místě z 19 zemí, co se podílu recyklovaných obalových plastů týče. Na prvních místech je Slovinsko (nikoli Slovensko), Belgie a Nizozemí, s cca polovinou, naopak na Maltě recyklují mírně přes pouhou pětinu plastových obalů. Ostatní země ani nemají tento parametr ohlášený do Eurostatu a lze tak očekávat, že budou spíše na konci celého žebříčku.

Významná část výrobků z produkce českých recyklačních firem jde na export do mnoha zemí světa. V čem jistě Česká republika rezervy má, je systémová podpora odbytu recyklovaných výrobků na území ČR, a to minimálně v oblasti veřejných zakázek. Tam by se mělo zaměřovat úsilí politiků, neboť zde má národní nastavení ještě velké rezervy oproti některým jiným státům v EU.

Ve žluté popelnici je dlouhodobě cca 40 druhů různých plastů, jen o část z nich má výrobní průmysl zájem využívat je znovu v rámci recyklace. U shora uvedených plastů, které jsou dobře recyklovatelné, umí naše firmy tyto materiály kvalitně využít.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Odpadní plasty končí v ČR v široké řadě výrobků. Ať už se jedná o textilní materiály, části moderních automobilů, zahradní nábytek, dopravní značení, protihlukové stěny, izolační materiály, součásti liniových staveb, obalové materiály - vázací pásky, obaly pro nové výrobky, obaly pro potraviny, apod. Zde obecně platí, že čím je delší životnost daného recyklovaného výrobku, tím menší nároky na opakované počty recyklačních cyklů, logistiky apod. a tím menší dopady na životní prostředí.

Většina recyklovaných plastových výrobků, snad kromě obalů pro potraviny, má ze své podstaty a svého určení dlouhou životnost, a proto řada z těchto výrobků vlastní také příslušné certifikáty udržitelnosti a nízkého vlivu na životní prostředí.

Problém mikroplastů

S ohledem na rostoucí vědecké poznání bude v dalších letech nutné některé typy recyklačních aplikací podrobit větší míře předběžné opatrnosti, a to zejména s ohledem na nové objevy obsahu mikroplastů v některých výrobcích. To se netýká plastů používaných jako kostrukční materiály pro využití v klasickém prostředí (stavebnictví, nábytek, automotive, apod.), ale týkat se to může například plastů, ze kterých jíme, či pijeme.

Stále více se vědci zaměřují na problémy s mikroplasty a nanoplasty. Nová studie prestižních amerických univerzit zjistila, že mikroplastů je v kupovaných výrobcích, včetně potravin, mnohem více, než se doposud čekalo. Znepokojivé výsledky jsou k dispozici například u balené vody v PET lahvích.

Odborníci z Columbia University v New Yorku a Rutgers University v New Jersey zveřejnili ve druhém lednovém týdnu v odborném žurnálu Proceedings of the National Academy of Sciences výsledky výzkumu, podle kterého by měl průměrný litr balené vody obsahovat kolem 240 tisíc detekovatelných plastových úlomků.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Přestože v posledních letech poznatky ohledně mikroplastů, jejich distribuce, akumulace v různých složkách životního prostředí a přechodu mezi nimi zásadním způsobem vzrostly, existují podstatné mezery týkající se poznání jejich vlivu na lidský organismus.

Obecně se uvádělo, že většina mikroplastů se z organismu vyloučí. Z nedávných výzkumů se však ukazuje, že mikroplasty v potravě se mohou dokonce zachytit na vnějších membránách červených krvinek a omezit jejich schopnost přenášet kyslík.

Výzkumníci analyzovali balené vody od tří nejběžnějších výrobců prodávaných vod v USA na přítomnost plastových částic o velikosti pouhých 100 nanometrů. Zjištěno bylo množství 110 000 až 370 000 plastových úlomků v každém litru (33,8 fl oz) - tj. Kromě polyethylentereftalátu (PET), ze kterého byly lahve vyrobeny a který se pravděpodobně dostal do vody při zmáčknutí láhve, vystavení teplu nebo při odšroubování a nasazování uzávěru, bylo nalezeno dále vyšší množství polyamidu, což je typ nylonu, pravděpodobně z plastových filtrů používaných k čištění vody před jejím plněním do lahví.

Studie dále zmapovala tvary detekovaných nanoplastů, jakožto důležitý morfologický rys určující aspekt nanotoxicity, které by mohly být relevantní pro další biomedicínský výzkum.

Česká televize nedávno přinesla reportáž o prokázaném vlivu mikro a nanoplastů na mozek savců. Vědci našli první důkaz, že vystavení mikroplastům mění chování savců. Na myších se prokázalo, že tyto drobné částečky pronikají i do mozku - a když se tam dostanou, začnou se myši chovat velmi zvláštně, což vedci podrobně popsali v samotné studii.

Při zkoumání myší si vědci všimli také zánětů v jejich mozku. Zaznamenali rovněž pokles jednoho proteinu, který podporuje buněčné procesy v mozku. Nižší hladiny tohoto proteinu jsou spojovány s ranými stádii některých neurodegenerativních onemocnění včetně myších verzí Alzheimerovy choroby.

Efektivita třídění v ČR

Aktuálně zveřejněná data Eurostatu potvrzují, že systém třídění v Česku funguje efektivně a přináší konkrétní výsledky, které jednoznačně obstojí v celé EU. Za tento úspěch patří poděkování především lidem, kteří aktivně a dlouhodobě třídí odpad, a také obcím a firmám, které systém zajišťují v praxi. Recyklace začíná právě u třídění - a to je oblast, v níž Češi dlouhodobě patří k evropské špičce. Neberme to však to jako samozřejmost, je to mimo jiné známka důvěry obyvatel v zavedený systém a také v jeho smysl.

"Česko je v recyklaci plastových obalů na čtvrtém nejlepším místě z celé EU. Lidem patří díky, bez třídění by nebyla ani recyklace. Znovu se také hodí připomenout nepravdy, které záměrně šířily některé zájmové skupiny, "instituty" a někteří politici, v posledních dvou letech o tom, že ČR platí údajně dokonce pokuty za nízkou míru recyklace plastů. Nic takového samozřejmě není, byla to lež, což data Eurostatu dokládají." Komentuje aktuální statistické údaje Eurostatu Petr Havelka, z České asociace odpadového hospodářství.

A dodává: "Je to přesně naopak, ČR již několikátým rokem dokonce přeplňuje stanovené evropské cíle k recyklaci plastů, a proto do EU platíme jedny z nejnižších odvodů tzv. evropské plastové daně. Odborníci opakovaně vyzývají k dalšímu postupnému rozvoji a zachování stability stávajícího efektivního systému. Česká republika má v efektivitě a hustotě svého systému velkou konkurenční výhodu oproti většině členských států. Systém je vhodné rozvíjet jako komplexní nástroj pro splnění cílů jak pro obalové, tak pro komunální odpady.

Produkce a nakládání s odpady v ČR v roce 2022

Průměrná produkce odpadů v Česku za rok 2022 byla 3 643 kg na obyvatele. Obecního komunálního odpadu vyprodukoval každý občan 362 kg. V roce 2022 dosáhla produkce odpadů v České republice 39 191 940 tun. Je to přibližně o 0,3 % méně než v roce předešlém. Z celkového množství tvořily 60,9 % odpady minerální. Do této skupiny odpadů spadají např. stavební a demoliční odpady, zeminy nebo odpad ze spalování. Dalšími 13,4 % se na celkovém množství vyprodukovaných odpadů podílel kovový odpad následovaný směsným odpadem (11,3 %) a nekovovým odpadem, který tvořil 7 %. Nekovový odpad se skládal hlavně z odpadu z papíru a lepenky (51,1 %), odpadních plastů (22,7 %), skleněného odpadu (11,2 %) a odpadu ze dřeva (9,8 %).

Při posouzení vzniku odpadu z hlediska ekonomické činnosti původce jasně dominuje stavebnictví se 17,2 miliony tun odpadu, tedy s téměř 44 %. Druhým největším producentem je veřejná správa a obrana se skoro 6 miliony tun. Do této kategorie náleží i obce, které zajišťují mj. sběr odpadu od občanů. Přímo obcemi bylo vyprodukováno 4,3 milionu tun odpadu.

Z celkového množství odpadů, s nimiž bylo nakládáno, bylo 3,9 % energeticky využito, tedy jako paliva nebo jiným způsobem k výrobě energie. Pro recyklaci materiálů bylo využito 51,3 %. Do této kategorie spadá například znovuzískání kovů, jiných anorganických látek či rafinace použitých olejů. V předchozím roce (2021) bylo pro recyklaci využito 50,6 % odpadů. Pro účely kompostování sloužila 3 % odpadů a podíl odpadů využitých k zasypávání činil 28,3 %. Skládkováno bylo 13,2 % odpadů a pouze 0,2 % bylo spáleno bez energetického využití.

Zatímco 97,5 % skleněných odpadů, 96,8 % papírových odpadů či 90 % dřevěných odpadů bylo využito pro recyklaci materiálů, v případě plastových odpadů tvořila materiálová recyklace již o poznání menší podíl (60,9 %). Dále bylo 20,8 % plastových odpadů energeticky využito a 18,3 % skládkováno.

Dovoz a vývoz odpadů

V roce 2022 byly do Česka dovezeny téměř 3 mil. tun odpadu. Z toho 42,2 % tvořily minerální odpady. Další příčky v dovozu zaujímaly kovový odpad (23,6 %) a nekovový odpad (23,1 %), ve kterém byly nejvíce zastoupeny odpadní plasty (0,3 mil. t). Naopak z České republiky bylo vyvezeno téměř 3,4 mil. tun odpadu, přičemž více než 70 % tohoto množství tvořil kovový odpad. Podíl nekovového odpadu na celkovém exportu činil 26,3 %. Konkrétně se jednalo o odpad z papíru a lepenky, kterého bylo v roce 2022 z České republiky vyvezeno více než 0,7 mil. tuny.

Mezinárodní úsilí o řešení znečištění plasty

Jednání o vytvoření právně závazné mezinárodní smlouvy o řešení znečištění plastem na třetím zasedání Mezivládního vyjednávacího výboru (INC), které se konalo od 11. do 19. listopadu v keňském hlavním městě, pokročila. K významnému posunu došlo zejména v oblasti technických řešení plastového znečištění.

Na třetím zasedání INC se vedly diskuse zejména o tom, zda omezit výrobu plastů, nebo se zaměřit pouze na nakládání s odpady. Konkrétní opatření zůstávají nadále předmětem jednání, stejně jako rozsah budoucí smlouvy. Státy Evropské unie prosazují, aby se opatření týkala celého životního cyklu plastových materiálů a výrobků, počínaje stádiem polymerizace, produktového designu, výroby, dále aspekty mezinárodního a domácího obchodu, udržitelné spotřeby, až po konec života plastových výrobků a nakládání se vzniklým plastovým odpadem.

Kromě již zmíněných opatření má smlouva řešit chemické látky obsažené v plastech, mikroplasty a také téma, které je pro Českou republiku mimořádně důležité - zapojení principů a technologií cirkulární ekonomiky, kdy bude možné využívat plastové odpady jako materiálový zdroj.

Finálním výstupem z třetího zasedání výboru je revidovaná verze návrhu textu budoucí smlouvy, která bude předložena jako materiál pro příští jednání v Kanadě v dubnu 2024.

Plastový odpad v oceánech

Velké množství plastového odpadu či odpadků s podílem plastů končí bohužel právě v oceánech. Odhaduje se, že každý rok doputuje do oceánů 8-12 milionů tun plastů (asi z 27 % se jedná o odpad spojený s rybářstvím). Pokud by současné tempo znečištění moří a oceánů pokračovalo, bude do roku 2050 v oceánech co do hmotnosti více plastů než ryb. Plastovým odpadem je ohroženo více než 700 druhů mořských živočichů.

Znečištění oceánů plasty je globální problém, který ovlivňuje nejen mořské ekosystémy, negativní dopady má také na lidstvo a životní prostředí. Každoročně končí v oceánech miliony tun plastového odpadu, což ohrožuje mořské živočichy, narušuje ekosystémy a má vliv i na lidi - nejnovější výzkumy hovoří o mikroplastech v lidských orgánech a tkáních.

Ačkoli se zdá, že problém znečištění moří a oceánů se týká hlavně přímořských států, i země bez přístupu k moři mohou hrát klíčovou roli v řešení této krize. Přestože vnitrozemské státy nemají přímý přístup k oceánům, plastový odpad z jejich území může do moří doputovat řekami. Jejich aktivity tedy mohou mít nepřímý, ale významný vliv na znečištění oceánů.

Mezi hlavní toky, které celosvětově přispívají k znečištění světových oceánů plastem, patří řeka Mekong. V Evropě drží toto neslavné prvenství řeka Dunaj, která přinese do moře cca 1 500 tun plastu ročně!

Většina odpadu z plastů (asi 79 %) končí buď na skládkách odpadu, nebo v přírodě, zbývajících 12 % je spalováno. I když se recyklace plastů v některých zemích (Švédsko a Německo) zlepšuje, celosvětově zůstává poměrně nízká kvůli různým překážkám. Těmi mohou být nedostatečná infrastruktura i vysoké náklady na recyklaci a složitost třídění plastových materiálů.

Mikroplasty se dnes nacházejí nejen v mořských plodech, ale i v pitné vodě, v tkáních živočichů i lidí a i ve vzduchu. Jsou tak drobné a lehké, že mohou být přenášeny vzduchem a dostat se i do oblastí, kde je přítomnost plastových produktů nulová. Mikroplasty jsou všude - a dostávají se i do lidského těla!

Mikroplasty byly nalezeny v dešťové vodě na místech, kde bychom to neočekávali - například v odlehlých oblastech, jako je Národní park Rocky Mountains v USA, nebo dokonce na Antarktidě. To ukazuje, jak rozšířené je znečištění mikroplasty.

Plasty v oceánech v čele s mikroplasti nejsou lokálním, ale globálním problémem, který je potřeba neprodleně řešit. Každý z nás může mnohdy ovlivnit používání plastových výrobků…

Srovnání recyklace odpadu v různých zemích

Jižní Korea je na tom nejlépe díky propracovanému recyklačnímu systému. Za ní následuje Švédsko a Japonsko. Česká republika skončila na dvanáctém místě. Nejhůře naopak dopadlo Turecko kvůli velkému množství nelegálních skládek. Odpad se zde navíc nerecykluje, ani nespaluje.

Nejvíce recyklují Island (kde je ročně recyklováno až 366 kilogramů odpadu na obyvatele), Německo a USA. Největším producentem odpadů v přepočtu na obyvatele je USA - 809 Kg ročně. Z tohoto množství se 280 kg recykluje, 103 kg se spálí a 425 kg končí na skládkách. Nejméně odpadu naopak vyprodukuje Polsko (315 kg/ obyvatele ročně).

tags: #odpad #plasty #statistiky #podle #zemi

Oblíbené příspěvky:

• Co se děje v únoru?
• Dopady tepelného znečištění vody
• Problémy a řešení ekologie v městech
• Jak na problémy s odpadní vodou z dřezu
• Lázně Jeseník: Historie a Současnost