Měď je kov, který hraje zásadní roli v průmyslu i běžném životě - používá se v elektroinstalacích, technice, stavebnictví či automobilovém sektoru. Její těžba je ale energeticky náročná a má dopad na životní prostředí. Díky tomu, že měď lze opakovaně zpracovat bez ztráty kvality, představuje recyklace ideální způsob, jak snížit spotřebu surovin i emisí. Opakované využívání kovů je základním principem udržitelného hospodářství.
Lidská civilizace se vyvíjela díky těžbě a zpracování nerostných surovin. „A neobejde se bez nich ani dnes, nejsme schopni je zatím nahradit,“ zdůrazňuje profesor Ettler. „Mědi se ve světě ročně spotřebuje asi 27 milionů tun. Jen pět milionů tun z toho je recyklovaný kov. Z těžby primárních ložisek tedy pochází asi 22 milionů tun,“ vysvětluje profesor Ettler. Podobně je to i s dalšími kovy, ať už jde o nikl, olovo, zinek nebo třeba zlato. I ty se skrývají v obrovském množství vytěženého materiálu, který se musí technologicky zpracovat.
Těžba primární mědi vyžaduje velké množství suroviny, vody i energie. Při těžbě a zpracování kovů vzniká enormní množství odpadního materiálu, který výrazně převyšuje objem samotného získaného kovu. Například u mědi je nutné kvůli jedné tuně finální suroviny vytěžit zhruba dvě stě tun horniny, z nichž naprostá většina končí jako odpad uložený na haldách a odkalištích. Tyto materiály často obsahují zbytkové koncentrace kovů a další toxické prvky, které mohou dlouhodobě kontaminovat okolní prostředí. Zvláště problematické jsou suché a větrné oblasti, kde se jemné částice z odkališť snadno šíří do širokého okolí.
Recyklace mědi představuje jednoduchý a efektivní způsob, jak chránit životní prostředí a zároveň získat finanční odměnu. Výroba mědi z recyklátu spotřebuje až o 85 % méně energie než její těžba a zpracování z rudy. Měď lze recyklovat prakticky neomezeně - bez ztráty fyzikálních ani chemických vlastností.
Vzhledem k tomu, že měď je stále žádaným materiálem, její výkupní cena je stabilně atraktivní. Měď je materiál, který by se nikdy neměl dostat na skládku. Třídění odpadů zásadním způsobem snižujeme množství odpadů ukládaných na skládky a snižujeme tak dopad tak našeho konzumního způsobu života. Třídění odpadu je navíc první, ale zásadní krok, který směřuje odpad k recyklaci, nikoli na skládku.
Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově
Do provozů můžete přivézt různé druhy mědi - čistou i s izolací, drát, plechy, kusový materiál či součásti z elektrozařízení. Aktuální cena mědi za kilogram se odvíjí od typu materiálu a vývoje na světových trzích.
Kovy nepatří nutně pouze do šedých kontejnerů. Někde je lze třídit i do plastu či sběrných nádob na nápojové kartony - proto je vždy důležité sledovat samolepky umístěné na kontejnerech, které nám říkají, jak třídit odpad v dané obci. Nádoby na třídění kovů slouží ke sběru drobnějšího kovového odpadu, jako jsou plechovky a konzervy, kovové tuby, alobal, vyprázdněné nádoby od aerosolů, víčka od jogurtů, hřebíky, šrouby a další kovový odpad. Objemné kovové odpady patří do sběrných dvorů.
Většina Čechů třídí odpad, podle oficiálních statistik se jedná o 73 % obyvatel ČR. Každý Čech vytřídil za rok 2019 průměrně 65,5 kilogramů odpadu. Každý Čech vytřídil podle nejaktuálnějších údajů za rok 2019 průměrně 13,9 kg kovového odpadu. Z vytříděných kovů pak 99 % putuje k recyklaci. A další zajímavé číslo - míra recyklace kovových obalových odpadů je za rok 2019 bezmála 60 %.
Dle informací Pražských služeb, které zajišťují svoz odpadu v hlavním městě, bylo v roce 2017 svezeno 143,5 tuny kovového odpadu, v roce 2018 to bylo 261,8 tuny a v roce 2019 byl objem svezených vytříděných kovů dokonce 421 tun.
| Ukazatel | Hodnota |
|---|---|
| Podíl obyvatel třídících odpad | 73 % |
| Průměrné množství vytříděného odpadu na osobu | 65,5 kg |
| Průměrné množství vytříděného kovového odpadu na osobu | 13,9 kg |
| Míra recyklace vytříděných kovů | 99 % |
| Míra recyklace kovových obalových odpadů | 60 % |
Přestože má většina lidí bakterie spojené s nemocemi, mnohé mohou být i užitečné, a to nejen pro zdraví člověka, ale nově také pro ochranu životního prostředí. Vědci chtějí využít kovy obsažené ve vysoké koncentraci právě ve strusce a popílku, které vznikají při spalování odpadu a následně se skládkují v krajině nebo se používají ve stavebnictví. V navrhovaném postupu, který nyní vědci ověřují díky mezinárodnímu projektu, sehrají bakterie zásadní roli hned dvakrát. Nejprve se za pomocí bakterií v bioreaktoru produkuje kyselina sírová a povrchově aktivní látky. Takto vyrobená kyselina sírová a jiné metabolity jsou aplikovány do dalšího bioreaktoru se struskou nebo popílky, kde probíhá jejich kyselé loužení.
Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace
„Bakteriální produkce kyseliny sírové je ekologičtější a levnější než její chemická výroba, navíc jsou produkovány povrchově aktivní látky, které přispívají k rozpouštění kovů. Díky tomu je možné převést vzácné kovy, které se nachází ve strusce a popílku, do roztoku zvaného výluh,“ popsal výhody postupu Jiří Kučera z Ústavu biochemie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Inovativní přínos navrhovaného řešení spočívá v tom, jak z roztoku získat rozpuštěné kovy, aby je bylo možné znovu použít. A zde vstupují na scénu opět bakterie, i když jiné než ty kyselinotvorné, které byly využity v první fázi.
„Výluh obsahující kovy je aplikován do mikrobiálního palivového článku, jehož princip spočívá v rozkladu organické hmoty (nejlépe odpadu) bakteriemi v anaerobním prostředí anody. Při tomto metabolickém procesu vznikají elektrony a protony. Elektrony proudí ke katodě a tvoří elektrický proud a protony procházejí přes membránu také směrem ke katodě, kde se slučují s kyslíkem za vzniku vody. Zatímco samotná produkce elektřiny při tomto procesu s ohledem na její množství až tak zásadní není, výtěžnost kovu obsaženého ve strusce a popílku je dle vědců velmi pozitivním zjištěním.
„Dosavadní výsledky výzkumu ukazují, že touto cestou dokážeme vytěžit až 100 procent některých kovů obsažených v odpadovém materiálu, jinými slovy popílek a strusku od kovů značně vyčistit. Vyhodnocení ekonomického a environmentálního hlediska navrženého postupu je v rámci projektu úkolem Energetické agentury Vysočiny, která jako partner projektu zajišťuje také napojení na sektor odpadového hospodářství.
Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice