Plýtvání potravinami: Statistika a možnosti omezení

Plýtvání jídlem je celosvětový problém. Podle FAO (Organizace OSN pro výživu a zemědělství) se na světě ročně vyhodí až 1/3 - tedy zhruba 1,2 miliardy tun - vyprodukovaných potravin. V Evropě se pak podle dat EU ročně nevyužije asi 20 % jídla. Na potřebě tyto objemy redukovat panuje mezinárodní shoda. Například členské země OSN si v programu Cíle udržitelného rozvoje (SDGs) v bodě 12.3 vytyčují do roku 2030 snížit globální plýtvání (v přepočtu na hlavu) na polovinu. Klíčovou podmínkou pro naplňování podobných cílů je detailní monitoring. V něm jsou však podle odborníků značné mezery. Ke ztrátám jídla může docházet na všech úrovních dodavatelského řetězce (od získání základní suroviny, přes její zpracování až po užití spotřebitelem).

Statistiky plýtvání potravinami

Problematika měření skutečného potravinového odpadu není jednoduchou záležitostí a výsledky dosavadních výzkumů v této oblasti jsou prozatím značně nesourodé. Tvrzení o průměrném plýtvání potravinami v přepočtu na osobu za rok se mnohdy značně liší v závislosti na zdroji, odkud pocházejí.

Statistiky EU uvádějí, že v České republice se ročně znehodnotí 829 851 tun potravin, z čehož tedy plyne, že na jednoho člověka připadá ročně cca 81 kilogramů vyplýtvaných potravin. K plýtvání však nedochází pouze v domácnostech, ale také v maloobchodě a velkoobchodě, ve výrobě i v provozech veřejného stravování. Je tedy třeba vypočítat, jakou měrou se na celkovém množství znehodnocených potravin podílejí právě domácnosti. Dle Ministerstva životního prostředí je to cca 31 %, což představuje cca 254 tis. tun vyplýtvaného jídla ročně. Z uvedených statistik tedy odvodíme, že jeden člověk v Česku vyplýtvá v domácnosti zhruba 25 kg potravin ročně.

Experiment v Brně

Pro přesné zjištění, kolik potravin vyhodí lidé do odpadu, probíhá v Brně zajímavý experiment. Jeho výsledky budou sloužit i k navržení strategií, jak plýtvání omezit. V červnu 2019 byl proto zahájen unikátní projekt, který by měl mimo jiné pomoci získat reálná data o plýtvání potravinami v českých domácnostech. Tříletý projekt s názvem Podpora pro-environmentálních vzorců chování a incentivy pro behaviorální změnu v produkci potravinových odpadů a plýtvání je finančně podpořen Technologickou agenturou ČR z Programu ÉTA.

V rámci projektu je zjišťováno skutečné množství vyplýtvaných potravin přímo rozborem směsného komunálního odpadu a následně detailním rozborem jeho potravinové části na dílčí kategorie potravin. Díky tomu je možné získat nejen představu o množství, ale i o složení potravinového odpadu, což by mohlo napomoci k volbě vhodnější strategie pro omezení plýtvání potravinami v domácnostech. Ve vybraných městských částech Brna je čtyřikrát ročně prováděn svoz komunálního odpadu v běžných „černých“ popelnicích z celkem 900 domácností. Rovnoměrně je zastoupeno 300 domácností ze sídlištní zástavby, 300 z tzv. vilové zástavby a 300 domácností tzv. venkovské zástavby. Svozy a následné rozbory odpadů probíhají v každém ročním období tak, aby byla zohledněna sezónnost plýtvání potravinami a různé typy zástaveb, neboť vzhledem k odlišnému stylu života v jednotlivých lokalitách se předpokládá i jiné složení odpadu.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Rozbor komunálního odpadu je prováděn podle předem schválené metodiky, komunální odpad je svezen pro každou lokalitu zvlášť speciálními vozy, které odpad neslisují. Pak je vysypán na hromadu a manuálně rozebrán, přičemž je přesíván přes kovová síta, roztříděn a zvážen. Díky této metodě jsou přesně identifikovány všechny potravinové složky svezeného odpadu a je tedy možno určit objem skutečně vyplýtvaných potravin. Zároveň je možno vyřadit nevyhnutelný odpad jako kosti, skořápky od vajec apod.

První výsledky experimentu

Po roce těchto měření je možné prezentovat první zajímavé výsledky. Průměrný obyvatel Brna vyhodí ročně do popelnice 37,4 kilogramu potravin. Nejvíce vyplýtvaných potravin se nachází v komunálním odpadu na sídlišti, konkrétně jde o 53,6 kg/os/rok. Neznamená to však, že by se obyvatelé sídlišť chovali výrazně nezodpovědněji než lidé z vilové či venkovské zástavby, jen nemají jinou možnost, kam nespotřebované potraviny vyhazovat. Na venkově (29,1 kg/os/ rok) a ve vilové zástavbě (32,7 kg/os/rok) je plýtvání menší, což právě souvisí mimo jiné s tím, že v těchto lokalitách je lepší možnost kompostování, případně využití zbytků potravin pro krmení domácích zvířat.

Nejvíce se v domácnostech plýtvá ovocem a zeleninou, průměrně je vyplýtváno 9,4 kilogramu na osobu za rok. Dále následuje pečivo, kterého jedna osoba ročně vyplýtvá v průměru 7 kilogramů, mléko a mléčné výrobky (průměrně 1,7 kg/os/rok) a maso, vejce a masné výrobky (1,5 kg/os/rok). Rozbory komunálního dopadu potvrdily také vliv sezonnosti. Nejvíce se plýtvá v létě, následují podzim, zima a jaro, Podle ročních období se rovněž liší zastoupení jednotlivých vyplýtvaných potravinových kategorií.

Potravinové ztráty a potravinový odpad v EU

Členské země Evropské unie mají od letošního roku povinnost zavést preventivní opatření, která povedou ke snižování množství potravinových odpadů ve všech fázích potravního řetězce. Řešení problematiky potravinových odpadů (někdy hovoříme o gastroodpadech) patří mezi hlavní priority nejen na úrovni Evropské unie, ale celého světa. Důvodem je plýtvání potravinami, jež podle studie Organizace pro výživu a zemědělství Spojených národů představuje přibližně jednu třetinu celosvětové produkce potravin - ta je buď ztracena, nebo vyplýtvána [1]. Studie rovněž uvádí, že průmyslové země plýtvají výrazně více potravinami než rozvojové země, a to zejména na spotřebitelské úrovni. Například spotřebitelé v Evropě a Severní Americe ročně produkují 95 až 115 kg potravinového odpadu na obyvatele, zatímco v subsaharské Africe a jihovýchodní Asii vzniká pouze 6 až 11 kg na obyvatele.

Z tohoto důvodu Organizace spojených národů (OSN) přistoupila k závazku dosáhnout celosvětově udržitelného rozvoje do roku 2030 (tzv. Agenda 2030). Tento globální akční plán stanovil 17 cílů udržitelného rozvoje (SDGs) a 169 specifických podcílů ve třech oblastech udržitelného rozvoje: ekonomika, společnost a životní prostředí. Cíl SDG 12 se zaměřuje na zajištění udržitelných vzorců výroby a spotřeby. Specifický cíl 12.3 pokrývá ztráty potravin i snížení plýtvání. Vyzývá k omezení celosvětového plýtvání potravinami na polovinu v oblasti maloobchodu a spotřebitelů a také ke snížení ztrát potravin v rámci výrobních a dodavatelských řetězců, včetně ztrát po sklizni [2].

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Tento akční plán byl později implementován zavedením tzv. monitorovacího rámce pro oběhové hospodářství (Evropská komise, 2018), v němž je potravinový odpad výslovně uveden jako jeden z deseti ukazatelů oběhového hospodářství [3, 4]. Akční plán byl také začleněn do legislativy EU. Konkrétně jde o Směrnici Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2018/851 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech, jež uvádí, že členské státy by měly přijmout opatření na podporu předcházení a omezování vzniku potravinového odpadu v souladu s Agendou pro udržitelný rozvoj 2030 přijatou Valným shromážděním OSN dne 25. září 2015, a zejména s jejím cílem, tedy s omezením celosvětového potravinového odpadu na obyvatele na úrovni maloobchodu a spotřebitelů a snížením plýtvání potravinami ve výrobních a dodavatelských řetězcích, včetně posklizňových ztrát, do roku 2030 na polovinu. Tato opatření by měla být zaměřena na předcházení vzniku a snižování potravinového odpadu v prvovýrobě, při zpracovávání a výrobě, v maloobchodě a jiných způsobech distribuce potravin, v restauracích a stravovacích službách i v domácnostech. S cílem přispět k dosažení cíle udržitelného rozvoje OSN by členské státy měly usilovat o dosažení indikativního celounijního cíle, jímž je snížení potravinového odpadu do roku 2025 o 30 % a do roku 2030 o 50 %. S ohledem na environmentální, sociální a hospodářský přínos předcházení vzniku potravinového odpadu by měly členské státy v této oblasti přijmout konkrétní opatření, zahrnující i názorné osvětové kampaně, které by jasně ukázaly, jak předcházet vzniku potravinového odpadu, a staly by se oficiální součástí přijatých programů. Členské státy by rovněž měly měřit pokrok dosažený při snižování potravinového odpadu. Pro měření míry tohoto pokroku a také pro usnadnění výměny osvědčených postupů mezi členskými státy Unie i mezi provozovateli jednotlivých potravinářských podniků by měla být vytvořena společná metodika.

Jak omezit plýtvání potravinami

Analýza tedy přinesla detailní vhled do českých domácností a jejich nakládání s potravinovým odpadem. Kromě surových dat v sobě však nese i silný morální imperativ. Pokud jste si během čtení článku položili některé etické otázky (ať už ve spojení s chudobou a podvýživou ve světě, nebo s klimatickou krizí), odhalili jste, o jak komplexní problém se jedná. Jeho efektivní řešení závisí jak na vládách a mezinárodních organizacích, tak na jednotlivcích.

Poslední měření již naznačují, že v období první vlny pandemie domácnosti vyplýtvaly méně potravin. Toto zjištění potvrzují i některé studie ze zahraniční. Je tedy vidět, že celosvětové rozšíření onemocnění covid-19 se dotklo téměř všech oblastí našeho života. Klimatická nouze znásobená dopady pandemie zvýraznila potřebu aktivně řešit plýtvání potravinami, ale zároveň přináší šanci pozitivně změnit chování koncových spotřebitelů.

Autoři navrhují například svážení potravinového odpadu do bioplynových stanic, kde by se uvolněná energie využila na výrobu elektrického proudu. Samotné domácnosti mohou nespotřebované jídlo buď třídit do bioodpadu, kompostovat, nebo jím nakrmit svá zvířata. Tyto pro přírodu příznivější způsoby sice lidé využívají, avšak jen v minoritní míře. Autoři upozorňují, že je nutné tuto bilanci změnit.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

tags: #odpad #pri #vyrobe #potravin #statistiky

Oblíbené příspěvky:

• Řešení problému s opilým sousedem
• Charakteristika jedle
• Velikost kompostéru
• Definice Ekologického Generelu a CSR
• Diesel vs. Benzín: Emise motorů