Řešení Odpadních Vod z Rybníků v České Republice

Rybníky jsou nedílnou součástí hydrologického systému povrchových vod v ČR a fungují jako významné regulátory živinových a látkových toků. Kromě rybochovné funkce plní i řadu dalších celospolečensky významných funkcí.

Problematiku odpadních vod z rybníků v poslední době rozvířil projekt Revitalizace Orlické nádrže a Bilanční studie zdrojů živin v povodí VN Orlík, která kvantifikovala podíl jednotlivých zdrojů fosforu (bodové, plošné/difúzní, rybníky) v povodí VN Orlík a jejich význam pro eutrofizaci této vodní nádrže. Nikoho nepřekvapilo, že na prvním místě se co do významu ocitly bodové zdroje (komunální odpadní vody). Druhé místo obsadily rybníky, což vyvolalo značnou nevoli ze strany rybářů. Ti rozporovali výsledky studie a tvrdili, že svým hospodařením nepřinášejí do rybníků takové množství fosforu, a že většinu fosforu, který do vody aplikují v hnojení a krmení, odstraní při výlovu v rybí biomase. Z jejich pohledu mohou za současný stav obce či zemědělci, kteří do rybníků nekontrolovaně vypouštějí, co je napadne.

Absence dat donutila odborníky zaměřit se na sledování toho, co rybník s živinami v protékající vodě opravdu udělá a jaký je hlavní původ často nadměrného zatížení rybníků živinami. K tomu je třeba zapojit metody tzv. bilančního monitoringu.

Bilanční Monitoring Rybníků

Od roku 2010 se v rámci provozního monitoringu státního podniku Povodí Vltavy odborníci zaměřují na sledování tzv. živinových bilancí, které se doposud podařilo zrealizovat na devíti významných „velkých“ jihočeských rybnících. Prvním rybníkem, který se dostal do hledáčku, byl rybník Rožmberk. Bilanční monitoring znamená ovzorkování všech významných přítoků a odtoků, vzorkování vody a sedimentu ve vlastním rybníce atd. V případě bilančního přístupu bylo nutné měřit průtok vody a realizovat vzorkování na všech profilech v relativně krátkém intervalu. Důležité bylo detailní podchycení odnosu živin v průběhu výlovů rybníků, kdy se během relativně krátké doby dá do pohybu velké množství nerozpuštěných látek a na ně vázaných živin (fosforu), které jsou transportovány odtokem.

U monitoringu látkových bilancí se ukázala být velmi důležitá role terénního průzkumu, při kterém bylo možné odhalit i řadu neevidovaných výpustí. Například na Rožmberku tyto „černé“ výpusti, zejména z prostoru bývalé velkovýkrmy prasat R.A.B., významně navyšovaly vstup živin (zvláště pak fosforu) do rybníka. V rámci bilančního monitoringu bylo také nutné přizpůsobit sledování rybníků rybářskému hospodářskému cyklu. Dalším nelehkým úkolem bylo přesvědčit hospodařící rybářský subjekt, aby poskytl informace o hospodaření, protože bez nich by nebylo možné provést komplexní výpočet živinové bilance a pokusit se určit hlavní příčinu případné nelichotivé živinové bilance. V průběhu monitoringu bylo dále nutné operativně reagovat například na zvýšení průtoků v důsledku intenzivní srážkové činnosti, strojení rybníka (vypouštění vody před výlovem), přísun vody z odlehčení ČOV atd.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Při hodnocení látkových bilancí se muselo rozhodnout, jak vůbec k takovému hodnocení přistoupit. Vycházelo se z toho, že každá vodní nádrž má určitou přirozenou schopnost fosfor zadržovat, která vychází z rychlosti obměny vody. Hospodaření na rybnících by nemělo tuto přirozenou samočistící schopnost narušit. Rybníky jsou přirozeně schopné sloužit jako samočistící jednotky zadržující živiny (i další látky) a měly by stejně fungovat i při chovu ryb.

Příklady z praxe

Rožmberk byl intenzivně systematicky sledován čtyři roky. Ukázalo se, že fosforu skutečně více z rybníka odtéká, nežli do něj přitéká. V řeči čísel se jednalo o množství 2,3-4,5 tuny fosforu, jež z rybníka odteklo do řeky Lužnice navíc oproti množství, které do rybníka přiteklo za hospodářský cyklus. Po rekonstrukci ČOV a po útlumu a zrušení velkochovu prasat byla hlavní příčinou tzv. stará ekologická zátěž, tedy zásoba živin v sedimentech, která v rybníce zůstala po systematickém přetěžování rybníka z doby plného fungování velkovýkrmny prasat R.A.B. I přes dramatické snížení vstupů živin do Rožmberka v uplynulých letech se kvalita vody v rybníce nikterak nelepší a nějaké výrazné zlepšení nelze očekávat ani v letech následujících.

Opačným příkladem toho, jak dokáže aktuálně silně přetěžovaný rybník při správně zvoleném rybářském managementu živiny (fosfor) úspěšně zadržovat, je rybník Buzický, nacházející se nedaleko města Blatná. Ten i přes významné zatížení komunálními odpadními vodami vykazuje velmi dobrou retenci (záchyt) fosforu. Rybník zadrží množství bezmála 5 tun fosforu za dvouleté (dvouhorkové) období. S odpadními vodami z Blatné vstupují do Buzického rybníka i látky, které souhrnně označujeme jako organické mikrokontaminanty či mikropolutanty.

Z prvních výsledků je patrné, že některé látky (např. zmíněné „mošusy“) jsou v rybníce odbourávány/metabolizovány s účinností více jak 80%. Naopak některé, v přírodě se vyskytující látky (např. kofein), odstraňuje rybník jen s účinností kolem 30 % a jiné (např. psychofarmaka karbamazepin a gabapentin), se v rybníce neodstraní vůbec. Samočistící procesy v rybníce značnou část oněch obávaných mikrokontaminant zneškodní, přičemž vše probíhá samovolně, tedy zadarmo.

V rámci bilančního monitoringu byl zaznamenán i případ rybníka Dehtář ležící severozápadně od města Českých Budějovic, kde hlavní vliv na negativní chování rybníka z pohledu záchytu fosforu měla neúměrná intenzita rybářského obhospodařování (nadměrné krmení a hnojení). Výsledky bilančního živinového monitoringu v průběhu hospodářského cyklu 2010-2012 ukázaly, že rybník prakticky žádný fosfor nezadržuje. Za sledované období tvořil vstup z rybářského hospodaření (fosfor obsažený v krmení, hnojení a násadě ryb) 61 % z celkového zatížení fosforem. Hlavní problém vidíme zejména v množství aplikovaného organického hnojení (chlévská mrva), s nímž se kromě nezanedbatelného množství celkového fosforu (22 % z celkového vstupu) dostane do vody i nemalé množství organických látek.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Na příkladu rybníků Staňkovský a Hejtman (Chlum u Třeboně) se řešilo, jak z pohledu retence živin (fosforu) fungují rybníky dlouhodobě extenzivně obhospodařované. Výsledky získané v průběhu dvouletého bilančního monitoringu jednoznačně ukázaly, i málo úživné rybníky dokáží zadržet nemalé množství fosforu (od 0,5 do 1, 6 t P za rok), přičemž zadržely dokonce víc, než bychom podle jejich obměny vody očekávali.

Využití Rybničních Sedimentů

Většina rybníků má vlastní povodí, kterým přitéká voda v závislosti na hydrologické situaci více či méně nekontrolovaně, proto se do rybníků může stejně nekontrolovaně dostávat i erozní materiál. Rybniční sedimenty naopak obsahují živin často nadbytek. Nabízí se tedy zajímavá možnost vrátit živinami bohatě zásobený sediment zpátky na pole a vrátit tak živiny, zejména pak fosfor, do koloběhu látek v krajině.

Sedimenty ze dna vodních děl, laicky řečeno bahno, které jsou doposud považovány hlavně za odpad, se testují jako surovina pro 21. století pro nové způsoby využití sedimentů jako stavebního materiálu pro vodohospodářské konstrukce, zejména stavbu vlnolamů a ostrovů. První ostrov byl postaven na nádrži Nové Mlýny u Dolních Věstonic. Vědci nejdříve odebírali vzorky sedimentů z nádrží na celém území České republiky, aby určili jejich složení a sestavili kompletní typologii těchto materiálů. Vzorky vysušili a následně testovali, jak je lze použít do stavebních směsí spolu s dalšími příměsemi, jako jsou recyklovaný beton, hydraulická pojiva, prach z lomů, či struska. Odborníci těžili sediment na speciálně upravené lodi s plováky pomocí hydraulické ruky. Mezi prvními prototypy výrobků byly vaky, tzv. housenky, které slouží ke stavbě ponořených vlnolamů pro ochranu břehů před erozí nebo pro usměrnění proudění vody. Posloužily i k výstavbě ostrova na nádrži Nové Mlýny, který nyní funguje jednak jako vlnolam a jednak jako hnízdiště pro ptáky a další druhy organismů, jimž vytváří přirozené prostředí pro život.

Stabilizovaný sediment představuje surovinu třetího tisíciletí. Jeho využití jako druhotné suroviny v místě původu splňuje aktuální potřeby v přístupu k životnímu prostředí. Snižujeme tak produkci odpadů, šetříme primární zdroje surovin, jako je písek a kámen, šetříme přepravní náklady, čímž snižujeme stopu CO2. Navíc díky novým znalostem respektujeme přírodní síly a necháváme je dotvořit výsledné dílo, a tak pomáháme vzniku nových stanovišť pro biologickou rozmanitost.

Legislativa a Technickobezpečnostní Dohled

Rybníky řadíme mezi malé vodní nádrže a podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých dalších zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, je vodní nádrž vodním dílem, tedy stavbou sloužící ke vzdouvání a zadržování vod. Vodní díla podléhající technickobezpečnostním dohledu (TBD) vymezuje vyhláška č. 471/2001 Sb., o TBD nad vodními díly. Z ustanovení § 3 lze dovodit, že dohledu podléhají hráze, pokud jejich výška od paty hráze po korunu je vyšší než 1 m a celkovým objemem vzduté vody přesahuje 1000 m3. Vodní díla jsou pro účely TBD zařazena na základě rozhodnutí vodoprávního úřadu do I. (nejvyšší stupeň rizika) až IV. kategorie, a to podle velikosti možných škod v případě poruchy vodního díla. Většina rybníků je zařazena do IV. kategorie, kde se v případě havárie nepředpokládají ztráty na lidských životech či významnější materiální škody. Nicméně i v tomto případě je třeba, aby vlastník vodního díla plnil povinnosti, které mu ukládají právní předpisy.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Mezi povinnosti vlastníka vodního díla IV. kategorie patří ve vztahu k TBD zejména:

• určit fyzickou osobu odpovědnou za TBD a oznámit její jméno, příjmení, adresu bydliště, popřípadě pracoviště a číslo telefonu příslušnému vodoprávnímu úřadu
• provádět obchůzky vodního díla a blízkého okolí 1x měsíčně, hodnotit jevy a skutečnosti a porovnávat je se zjištěním při předchozích obchůzkách (zápis je nutné uchovávat)
• odstraňovat nedostatky zjištěné při obchůzkách a významnější závady ohlašovat odpovědné osobě na vodním díle ohlašovat
• dodržovat podmínky a povinnosti, za kterých byla malá vodní nádrž povolena (zejména schválený manipulační řád) a udržovat malou vodní nádrž v řádném stavu
• přizvat příslušný vodoprávní úřad k prohlídce malé vodní nádrže, která se musí konat nejméně jedenkrát za deset let
• podávat příslušnému vodoprávnímu úřadu zprávy o výsledcích TBD nejméně jednou za deset let nebo nastaly-li mimořádné okolnosti dotýkající se bezpečnosti malé vodní nádrže

Možnosti Řešení Odpadních Vod v Oblastech Bez Kanalizace

V České republice je stále mnoho míst, kde není vybudována veřejná kanalizační síť. V souladu se současnou legislativou existují dva hlavní způsoby, jak se s odpadními vodami vypořádat:

• shromažďovat odpadní vodu v jímce a pak ji nechat vyvézt
• jít cestou individuálního čištění, např. v domovní čističce odpadních vod (ČOV)

Alternativy k veřejné kanalizaci:

• Jímka (žumpa): Zakopaná nádrž pro shromažďování odpadních vod.
• Septik: Průtočná nádrž pro předčištění odpadních vod, obvykle kombinovaná se zemním pískovým filtrem nebo kořenovou čistírnou.
• Domovní čistička odpadních vod (ČOV): Zařízení pro komplexní čištění odpadních vod, s různými technologiemi a stupni čištění.

Čištění Vody v Rybníku

Čištění vody v rybníku je zásadní pro udržení jeho zdraví a estetické hodnoty. Akumulace organických zbytků, nadměrný růst řas a přítomnost škodlivých patogenů mohou negativně ovlivnit kvalitu vody a život v ní. Efektivní čištění zahrnuje odstranění bahna, kontrolu živin vedoucích k růstu řas a udržování biologické rovnováhy pomocí přírodních bakterií, jako jsou ty obsažené v produktech typu Rybeko.

Přípravek Rybeko obsahuje směs přírodních bakterií, které vytvářejí ve vodě biologickou rovnováhu, významně redukují obsah živin ve vodě, snižují tvorbu vodního květu, tedy sinic, a redukují vrstvu organického bahna. Aplikuje se rozptýlením v plastové nádobě s vodou z rybníka a následným rovnoměrným rozlitím po celé ploše vodního tělesa. Tento proces podporuje rychlé nastolení biologické rovnováhy a čištění vody, což vede k viditelným výsledkům během několika týdnů. Vědecké studie jasně potvrzují velmi pozitivní význam aplikace mikroorganismů pro udržení čistoty a kvality vody v rybnících nejen s intenzivním chovem ryb. Dodané mikroorganismy mají pozitivní vliv na snížení vrstvy detritu a celkového organického zatížení vody, což je zásadní pro zdravý ekosystém rybníků.

Vrstvení organického sedimentu je příčinou zabahnění rybníků, velké vrstvy detritu spolu s vodním květem (sinicemi) mohou být fatální pro rybí obsádku, hlavně v letních měsících. Probiotické bakterie, které jsou součástí bakterií Rybeko do rybníků a velkých nádrží, prospívají zdraví chovaných ryb. Zvyšují jejich odolnost vůči virovým nákazám, jako jsou Jarní viremie, Spavá nemoc kaprů nebo Koi herpes virus. Bakterie používané v našich výrobcích jsou klíčové pro rozklad organických zbytků a snížení vrstvy rybničního detritu ve vodě. Tyto bakterie efektivně zlepšují kvalitu vody tím, že přeměňují organickou hmotu na dně rybníku na oxid uhličitý a vodu.

tags: #odpad #vody #z #rybnika #řešení

Oblíbené příspěvky:

• Klimatická změna a český les
• Skryté klenoty české přírody
• Ochrana přírody v Česku
• Hailo odpadkové koše do kuchyně: Recenze
• Zábavná hra pro celou rodinu