Dopady požárů na sibiřský ekosystém

Nejenom že požáry ovlivňují atmosféru, protože se při nich do ovzduší uvolňuje celá řada zplodin, ale i atmosféra (počasí) ovlivňuje požáry.

Faktory ovlivňující požáry

Požáry jsou ovlivněny následujícími faktory:

• relativní vlhkost vzduchu + úhrn srážek na daném místě (neboli jak moc je sucho)
• síla, směr a rychlost větru či jestli se vůbec vyskytuje
• délka a intenzita slunečního svitu a venkovního tepla během dne

Rychlost větru ovlivňuje šíření požárů a stejně tak sucho. Sucho ovlivňuje nejen rychlost, ale i četnost jejich vzniku. Dalším důležitým faktorem je teplota. Není však tím nejdůležitějším, protože požáry mohou vzplanout i v zeměpisných šířkách, kde je chladno. Spouštěčem na takových místech je blesk či člověk.

Na druhou stranu teplota má svůj vliv také. Jediná místa, kde totiž požáry nejsou, jsou Arktida a Antarktida. Nejde jen o nízké teploty pro vznícení, ale i pro všechny rostliny, které se tu kvůli nízkým teplotám nevyskytují a tím pádem se zde nenachází biomasa, která by mohla hořet.

Požár také může ovlivnit sám sebe. Požáry jsou zde tak mohutné, že jsou schopné ovlivnit tamější počasí. Je zde kvůli nim obrovské teplo, vypařuje se voda z krajiny a ta kondenzuje na částečkách popela (kondenzační jádra), když jsou částečky obalené dostatečným množstvím vody, začnou z atmosféry vypadávat v podobě srážek - bouřek, při kterých dochází k bleskům, které zakládají další požáry.

Čtěte také: Ochrana přírody před požáry

Pozitivní a negativní vlivy požárů

Již bylo řečeno, že požáry mají na přírodu jak pozitivní, tak i negativní vliv. Již bylo řečeno, že některé rostliny jsou na požárech závislé, protože jejich semena nejsou schopna vyklíčit, dokud neprojdou vysokými teplotami. Dělají to tak schválně. Ví totiž, že když projdou vysokou teplotou, vše okolo nich lehlo popelem, a tak najednou není konkurence, a proto rychle vyklíčí. Zároveň jim popel z požárů slouží jako hnojivo do začátku.

Velký význam požárů spočívá ve „vyčištění lesa“. Všechny popadané nahromaděné větve, stará tráva a nemocné stromy shoří, čímž se uvolní místo pro nové, schopné jedince.

Díky přirozené požárové dynamice také vznikají různé habitaty, které tvoří pestrou krajinnou mozaiku. Liší se například zapojením s ostatní vegetací.

V nenarušené přírodě by negativní vlivy ve velké míře byly jen na úrovni jedinců, např. úhyn popálených zvířat či shoření stromů, ale celkově by ekosystém lépe prosperoval.

Vliv člověka

Protože však člověk zasahuje do přírody, mají pak požáry vliv na celý tamější ekosystém. Jedná se hlavně o to, že se člověk snaží požárům bránit. Člověk totiž vždy bere požár jako negativní. To ovšem vede k velké akumulaci suché biomasy, která, když následně vzplane, má velmi ničivé účinky.

Čtěte také: Erazim Kohák a Oheň a hvězdy

Nejedná se totiž už jen o malé lokální požáry, díky kterým vzniká přirozená mozaika, ale o požáry velmi rozsáhlé např. v posledních letech požáry v Austrálii, Brazílii či na Sibiři. Tyto rozsáhlé požáry mají fatální následky kvůli své velikosti. Do ovzduší se uvolní obrovské množství zplodin (oxid uhličitý a oxidy dusíku), což ovlivní klima na dlouho dopředu. Místo aby zemřeli jen jednotlivci, může vymřít celý druh (v tomto směru se řeší hodně ikonický medvídek koala).

Škodliviny a jejich vliv na člověka

Škodliviny můžeme ke vztahu k člověku rozdělit na ty, které vedou k bezvědomí člověka (asfixyanty) a látky, jež dráždí dýchací aparát a jiné smysly (např. zasažení očí) - iritanty. Nejvíc nebezpečným plynem, který je za největším počtem úmrtí při požárech je oxid uhelnatý.

Vyvíjí se při nedokonalém spalování a jeho úskalí spočívá v tom, že je bezbarvý a bez zápachu, takže ho nemůžeme nijak zaznamenat. Váže se na krevní hemoglobin místo kyslíku, čímž se snižuje množství transportovaného kyslíku v těle. Dalším oxidem uhlíku je oxid uhličitý, který vzniká jako produkt hoření u látek bohatých na uhlík při dostatečném přístupu kyslíku. Při koncentraci cca 5 % dochází u člověka k bolesti hlavy, zrychlenému dýchání atd.

V práci jsem zmíněny požáry skládek, proto je na místě zmínit kyanovodík, protože se uvolňuje při hoření např. sylonu, umakartu, peří či palubních desek automobilů. Jedná se o velmi toxický inhalační plyn. Jeho toxicita spočívá v blokování výměny O2 a CO2 na úrovni buněk a tkání, kde má dojít k „dýchání“. Na zasaženém člověku můžeme pozorovat nepravidelné dýchání, vysokou tepovou frekvenci či zvracení. Při vysokých koncentracích upadá člověk do bezvědomí a pak dochází ke smrti.

Vliv požárů na globální klima

Téma je zásadní, protože oxid uhličitý je skleníkový plyn, který se uvolňuje při každém požáru a u velkých požárů se ho do ovzduší uvolňuje skutečně značné množství (či při požárech rašelinišť), a tak se požáry podílí velkou měrou na globálních změnách klimatu. Důležitým faktorem je, že se tak děje hlavně nepřirozeně, protože většina požárů je způsobena lidským faktorem.

Čtěte také: Zimní rozdělávání ohně

Dopady na lidské zdraví

Další problém, proč se o požáry zajímáme, je jejich vliv na lidské zdraví. Vždy se jedná o negativní dopady, které se liší dle látek, které se při požáru uvolňují do vzduchu. Směs látek je ovlivněna hořícím materiálem a také tím, zda palivo hoří za dostatku, respektive nedostatku kyslíku.

Permafrost a požáry na Sibiři

Odlesňování a lesní požáry - oba akutní problémy v Jakutsku - odstraňují ochrannou vrchní vrstvu vegetace a ještě víc zvyšují teploty pod zemí.

Vědecké modely naznačují, že permafrost obsahuje jeden a půl bilionu tun uhlíku, což je dvakrát víc, než se v současnosti nachází v zemské atmosféře.

Maximov si letadlo jednou měsíčně pronajímá, aby mohl měřit koncentraci skleníkových plynů v atmosféře nad Jakutskem. Popsal tání permafrostu jako jakousi zpětnou vazbu: uvolňování skleníkových plynů způsobuje vyšší teploty, ty zase způsobují další tání věčně zmrzlé půdy. „Je to přirozený proces,“ řekl mi. „Což znamená, že na rozdíl od čistě antropogenních procesů“ - například emisí z továren nebo automobilů - „jakmile tento proces jednou začne, nemůžete ho zastavit.“

Když začal před pěti lety provádět ve vzduchu tato měření, zjistil, že koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší nad Jakutskem roste dvakrát rychleji než jaké jsou historické průměry. Podle Maximovových údajů se metan také uvolňuje rychlejším tempem: akumuluje se o padesát procent rychleji než tomu bylo o jednu generaci dřív.

Důsledky tání permafrostu

V roce 2016 jeden z regionálních úředníků prohlásil, že šedesát procent budov v Norilsku je v důsledku tání permafrostu ohroženo.

29. května 2020 praskla nádrž na skladování pohonných hmot patřící společnosti Norilsk Nickel, jedné z největších ruských těžebních společností a do nedalekých vodních toků uniklo jednadvacet tisíc tun nafty, která zbarvila řeku Ambarnaja do kovově červené barvy.

V únoru 2021 stát nařídil společnosti Norilsk Nickel zaplatit pokutu ve výši dvou miliard dolarů, což je největší pokuta za poškození životního prostředí v ruské historii. Společnost prohlásila, že piloty podpírající nádrž selhaly při tání permafrostu.

Jinými slovy, lidská nedbalost umocnila dopady klimatické změny.

Při tání jedomy mohou v zemi vznikat prohlubně, které se zaplní vodou, což je proces známý jako termokras.

Když tento typ permafrostu rozmrzne, může uvolňovat desetkrát více skleníkových plynů než jiné písčitější typy permafrostu.

Řada domů popraskala, jak se pod nimi propadala půda. Několik jich teď stálo opuštěných.

Mediální obraz požárů

Apokalyptický ráz obrazů, které zaplnily média a sociální sítě, na nás podle Demose působí mnohem silněji než samotná informace o požáru. Do našeho každodenního života se s nimi vkrádá něco temnějšího - jako by nám dávaly nahlédnout někam za okraj, do blízké budoucnosti žhnoucí planety, na které nikdo nebude před ohněm v bezpečí.

Oheň jako nástroj

Známé úsloví - oheň je dobrý sluha, ale zlý pán - povšechně vystihuje postoj, jaký k tomuto živlu zaujímáme. Chápeme jej jako nástroj. Něco, co má být kontrolováno, regulováno a sloužit jen k našemu užitku a zadušeno tehdy, když nám přestane prospívat. Z rámce naznačené lidovým úslovím se ale zcela vytrácí interpretace o tom, že by oheň mohl tu a tam dobře posloužit někomu jinému.

Přirozená dynamika požárů je sama o sobě komplikovaná: někde hoří častěji, jinde jednou za 2-3 léta, nebo za pár desetiletí. Někde jsou požáry velmi intenzivní, jinde krátkodobé a maloplošné. Některé vznikají v zimním období (savany), jinde hoří za horkého léta (fynbos).

Výzkumníci ze tří jihoafrických univerzit se nyní ale rozhodli mediálně vděčný narativ o ohni ničiteli přírody poněkud proměnit, a pokusit se jej vysvětlit v trochu širších souvislostech. S tím, že oheň není vždy a nutně jen škůdce a hubitel, ale má i prospěšnou úlohu. Kterou ale, v záplavě obvyklých drastických zpráv, nemáme moc velké šance spatřit.

tags: #oheň #na #Sibiři #ekosystém #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Tipy na výlet s dětmi: Zoo Görlitz
• GPS a hledání v přírodě
• Hravé třídění odpadu
• Čerstvá Lučina: Recepty a inspirace
• Tipy pro výběr pera na čištění odpadů