Ohniskový druh ekologie: Úvahy praktika

Předstupuji před čtenáře s pokorou, protože moje úvahy a závěry nejsou výsledkem vědecké práce. Jsou pouhým vývodem praktika, který se srnčí zvěří pracuje 40 let, z toho 32 let v roli mysliveckého hospodáře. Dne 2. Je mi velkou ctí, že jsem byl na danou akci přizván a byla mi dána možnost vystoupit se svým příspěvkem mezi ostatními přednášejícími. Je mi naprosto jasné, že s některými publikovanými závěry nebudou někteří kolegové souhlasit. Budiž, mají na to plné právo.

Svůj komentář začnu s dovolením stejně jako vystoupení na konferenci. Zkušenosti jsou poplatné podmínkám, v nichž se pohybuji. Jedná se o lesní honitbu na Vysočině, s rozlohou necelých 700 ha, s menším podílem polí, situovanou v nadmořské výšce 600 až 650 metrů. Po desítky let jsme hospodařili v podmínkách ryze smrkového lesa s příměsí listnáčů. Po kůrovcové kalamitě se asi dvě třetiny honitby změnily v postupně obnovované paseky. Nikdy jsem také nebyl příznivcem „překrmování“ zvěře a různých experimentů v dané oblasti. Nedomnívám se, že bychom k srnčí zvěři ve volnosti měli přistupovat tak, abychom tímto umělým způsobem „vyháněli“ trofejovou kvalitu. Pohybuji-li se v našich přírodních podmínkách, musím zkrátka a dobře respektovat, že bodová hodnota srnčích trofejí se bude v ideálním případě pohybovat mezi 100 až 105 b. CIC.

Oficiální přístup k práci se stavy srnčí zvěře

Oficiální přístup k práci se stavy srnčí zvěře je všem mysliveckým hospodářům i zasvěcenějším myslivcům dobře znám. Vychází z rozhodnutí o uznání honitby, které jasně stanoví minimální (nejnižší přípustné) stavy zaručující biologickou existenci druhu jako takového a stavy normované (nejvyšší přípustné), které by měly zajistit soulad zvěře s daným prostředím. Samotné hospodaření vychází se stavu cílového (jinde označovaného jako sjednaný), který je výsledkem dohody mezi držitelem honitby (faktickým vlastníkem) a uživatelem honitby, který v ní myslivost z praktického pohledu provozuje. Skutečný stav zvěře je pak stanoven na základě jarního sčítání, na jehož základě vypracovává myslivecký hospodář plán chovu a lovu zvěře pro následující myslivecký rok začínající 1. dubna. Po jeho skončení musí být stav zvěře zpět na stavu sjednaném.

Sjednaný stav zvěře

Právě u sjednaného stavu se s dovolením krátce zastavím. Vzhledem k tomu, že jej stanoví dohoda mezi uživatelem a držitelem honitby, není pravdou, že majitelé pozemků nemají možnost v současnosti ovlivňovat stavy zvěře v honitbách, jak je nám hojně a mylně podsouváno zejména s ohledem na vznikající zákon o myslivosti a některé „perly“, které současný návrh obsahuje. Tato základní otázka vzniká vždy a na všech úrovních jednání. Její podstata nevychází ani tak z výše popsaných oficiálních pravidel, jako spíše z pocitu zúčastněných. Pro jednu stranu „málo“ znamená „moc“ pro stranu druhou. A kolize je na světě.

Troufnu si predikovat, že při dosažení této početní úrovně budu nacházet ojedinělé pobytové znaky a na skutečný počet zvěře mě upozorní maximálně dobré podmínky při obnově. Pro konkrétnější představu - v našem případě bychom v honitbě chovali asi 15 kusů, tedy 6 srnců, 6 srn a 3 srnčata. V současné době provozujeme 13 krmných jednotek sestávajících obvykle z jednoho krmelce a dalšího místa typu jesliček. Na jedno zařízení by nám v tom případě vycházelo 0,58 kusu srnčí zvěře.

Čtěte také: Listonoh letní: Charakteristika a ohrožení

V případě skutečného dosažení normovaného stavu (ani zde nemůžeme v žádném případě hovořit o jeho dosažení v jediné honitbě, ale musíme do něj nutně započítat stav v širší oblasti tvořené minimálně několika sousedními honitbami, jinak se nám bude zvěř koncentrovat v místech ideálních podmínek a ostatní honitby budou z hlediska hospodaření postaveny na periferii), bude zvěř víceméně vzácnou. Lov bude na úrovni zhruba 2,3násobku výše nastíněného odstřelu odpovídajícího stavům minimálním. Setkání se zvěří budou v tom případě sporadická.

Adekvátní stavy zvěře a péče o ni

Osobně se domnívám, že by současná praxe normovaných stavů měla být v jakékoliv legislativní úpravě nahrazena jiným pojmem (i s odpovídajícím obsahem), který by co nejvíce odpovídal „adekvátním“ stavům zvěře. Ty je navíc potřeba stanovit skutečně pro každou oblast vymezenou na základě stejných geografických a ekologických podmínek zvlášť! Ještě jednou opakuji, že jedna honitba je na tento přístup malá!

Vzhledem k vývoji současné krajiny, probíhajícím změnám (obnova porostů po kůrovcové kalamitě) a vývoji klimatu, kdy na většině území chybí souvislejší, déle ležící sněhová pokrývka, se myslivecká péče musí mnohem více posunout do pozice zodpovědné „péče zbraně“, než do pozice „péče sena“.

Tím nejdůležitějším bodem dosažení adekvátních stavů zvěře ale musí být vzájemná tolerance všech zúčastněných, tedy držitele honitby, hospodařících subjektů, uživatelů honiteb i státní správy. V dané souvislosti slýchám časté argumenty kolegů a nářky, že srnčí zvěře je opravdu málo, a že ji máme všude chránit. Podmínky jsou v různých částech republiky a různých honitbách různé. Budu-li se bavit o našich podmínkách postkůrovcových lesů, nevyplývá mi z celého zamyšlení nic jiného, než potřeba dočasně snížit stavy srnčí zvěře tak, aby bylo možné obnovit poškozené kultury. Je to ale stav pouze dočasný, protože s výhledem 5 až 8 let bude situace z pohledu srnčí zvěře v podstatě bezproblémová a už nebude nejmenší důvod nezačít daná opatření přehodnocovat. Samozřejmě, to vše s ohledem na momentální podmínky, legislativu a zejména způsob lesnického hospodaření.

Úhly pohledu na stavy srnčí zvěře

První skupinu představují myslivci, kteří logicky chtějí chovat zvěře co nejvíce. Jak již bylo naznačeno, každá aktivita a každý koníček má někde finanční strop, za který už je ochoten jít málokdo. I opačná polarita má ale svůj strop. Přezvěříme-li honitby, dojde ke škodám, které nás mohou finančně zruinovat, případně se dočkáme poklesu hmotnosti zvěře, ztráty trofejové kvality, zhoršení zdravotního stavu (viz. Ano, nepopírám, sám jsem měl poměrně dlouhou dobu vůči zvěři podobný přístup. Jak jsem se ale seznamoval s dalšími skutečnostmi, docházelo mi, že bez důsledného loveckého zásahu to prostě a dobře nejde.

Čtěte také: Ekologické psací potřeby

Tím se dostáváme k úhlu pohledu hospodářskému. Je to zcela zásadní faktor a dlouhou dobu nebyl tento hlas ve vztahu k srnčí zvěři slyšet. Bohužel je tento relativně bezproblémový druh ve vleku těch problematičtějších, jako jsou oba jeleni, daněk a černá zvěř.

Třetím úhlem pohledu je pohled ekologický. Jakkoliv by se to mohlo zdát bizardní a zprofanované klišé, nebojím se tohoto výrazu. Na mysli samozřejmě nemám slepou ochranu všeho bez výjimky tam, kde se to hodí, a fanatické pronásledování toho, co se momentálně dostalo do hledáčku pseudoekologických odborníků. Na mysli mám opravdu smysluplný pohled na trvale udržitelný stav zvěře uprostřed přírodního prostředí. Záměrně nepíšu přirozeného, ale přírodního, protože, co je vlastně dnes přirozené prostředí? Stav z První republiky? Z časů Marie Terezie? Středověku? Když se podívám nazpět jen ve vlastních vzpomínkách, je to z hlediska vývoje nulová etapa uplynulého času. Jako kluk jsem pobíhal tmavými smrkovými lesy po vrstvě suchého jehličí. Tu a tam byl polštář mechu, tu a tam kolečko zelených šťavelů. Plochy zeleně se i ve volné krajině za posledních sto let zdvojnásobily díky opouštění zemědělské půdy!

Podívám-li se na energetický potenciál zemědělské krajiny, naleznu výnos nejběžnější obiloviny, pšenice, v roce 1928 na úrovni 1,5 tuny z hektaru. Dnes zemědělci ze stejné plochy sklidí 6,5 tuny!

Jak již laskavý posluchač a čtenář vytušil, jsou dnešní normované stavy (chceme-li s tímto pojmem i nadále pracovat…) z hlediska skutečných podmínek podhodnocené. Prohlásím-li opravdu skromně, že současná krajina je schopná uživit bez problémů a kolizí dvojnásobek srnčí zvěře, nebudu daleko od pravdy.

Aby bylo ovšem jasno. Nekritizuji současný způsob plánování z hlediska systémového, protože by mohl fungovat a dát celé problematice potřebný řád. Jako myslivci jsme se s ním naučili žít a pracovat. Podařil se nám ve své podstatě husarský kousek. I v ne zcela ideálních podmínkách jsme dokázali uchovat hodnotné stavy srnčí zvěře, měřeno všemi třemi výše uvedenými úhlu pohledu. Nebýt kůrovcové kalamity, jelo by se v zaběhnutých kolejích velmi pravděpodobně dál.

Čtěte také: Jak recyklovat CD a DVD disky

Apeluji proto znovu - nenapínejme dál trpělivost zúčastněných stran, a tam, kde je to nutné, zareagujme odpovídajícím plánem lovu. Dodržme přitom naše dosavadní pravidla odstřelu a mysliveckou morálku. Stavy možná dočasně snížíme, nicméně můžeme paradoxně přispět ke zkvalitnění chovaných populací.

Mgr.

tags: #ohniskovy #druh #ekologie

Oblíbené příspěvky:

• Pěstování růží: Výběr stanoviště
• Důležitost třídění odpadu
• Průvodce kompostováním
• Česká regulace pornoreklamy
• Rozlučka se svobodou v přírodě