Antilopa vraná (Hippotragus niger) je velká africká antilopa blízce příbuzná antilopě koňské. Zastaralým názvem sajka vraná. Antilopa vraná je velká antilopa a je stavbou těla podobná antilopě koňské, jen je o něco menší.
Antilopa vraná je velká, robustní antilopa s výrazným sexuálním dimorfismem. Vrubované rohy, které jsou šavlovitě zahnuté dozadu mají obě pohlaví, stejně jako krční hřívu. Samci mají rohy delší a mohutnější. Srst je krátká a hrubá. Zbarvení těla je od kaštanově hnědé až po černou. Samci jsou tmavší a témeř černí. Břicho a vnitřní strana stehen jsou bílé, stejně jako skvrna na stehnech a kolem ocasu. Hlava má bílou obličejovou masku.
Samci váží okolo 238 kg a v kohoutku dosahují 116-142 cm, samice jsou menší, váží kolem 220 kg. Srst je krátká a hrubá, samec i samice mají krční hřívu. Býci jsou vždy černě zbarvení, samice a mláďata jsou obvykle kaštanově hnědí, u jižněji žijící populace pak hnědočerní.
Antilopa vraná obývá lesnaté savany jihovýchodní Afriky, její areál sahá od jihovýchodní Keni a východní část Tanzanie a Mosambiku až do Angoly a Konga. Nejčastěji ji najdeme na křovinatých a travnatých savanách, ale také v lesích.
Žijí ve stádech 5-15 zvířat, které hlídá dominantní samec. V období sucha se stáda spojují a vytváří i stohlavá stáda. Během období dešťů žijí antilopy vrané v malých rodinných skupinách tvořených 15-25 samicemi, jejich telaty a jedním dominantním býkem, který hájí jejich teritorium o rozloze 3,9-9 km2, několik takových skupin pak sdílí jeden domovský okrsek (home range), který může mít rozlohu až 25 km2 a živit až 75 antilop vraných.
Čtěte také: Uloz.to a autorské právo
Mezi kravami i mezi býky je vytvořena hierarchie, staré krávy bývají na společenském žebříčku výše než ty mladší. I mladí samci jsou podřízeni kravám, a to do věku asi 3 nebo 4 let, kdy se u nich začínají objevovat sekundární pohlavní znaky a jsou vyhnáni. Mladí býci se pak toulají sami nebo se sdržujují do mládeneckých stád; dominantní býci je většinou nechávají pást se v jejich teritoriu, chovají-li se podřízeně a nejeví-li zájem o samice. Samci se o teritorium přetlačují svými rohy; smrtelná zranění jsou však vzácná.
Spásá různé druhy trav a listí. Antilopy vrané jsou býložravé, 90% jejich potravy tvoří trávy - pojídají pouze travní list, a to ve výšce 40-140 mm nad zemí. Jejich oblíbenou potravou tráva druhu Brachiaria nigropedata, která ale tvoří jen 3,9% trav na sledovaném území.
Jsou aktivní především brzy ráno a před setměním, přes poledne se ukrývají ve stínu, v noci přežvykují. Jsou-li pronásledovány, dokážou běžet rychlostí až 57 km/h a to i na větší vzdálenosti. Zraněné nebo zahnané do kouta se brání svými ostrými rohy.
Rozmnožují se pouze teritoriální samci. Říje přichází uprostřed období sucha, v období zhruba od května do července, březost trvá 8-9 měsíců, telata se tudíž rodí na konci období dešťů, kdy je dostatek vysoké trávy k ukrytí mláděte. Matka se k mláděti vrací, jen aby ho nakojila a už po týdnu se přidává zpět ke stádu, tele se přestane skrývat až po třech týdnech. Pouto mezi matkou a mládětem je slabé, i ve stádě telata tráví více času se svými vrstevníky a matku vyhledávají jen jako zdroj mléka. Odstaveno je po 6 měsících.
IUCN považuje antilopy vrané za druh závislý na ochraně, angolský poddruh, antilopa obrovská, je kriticky ohrožená. Letos v únoru vyčíslila ohrožení antilop mezinárodní ochranářská organizace IUCN. Z 91 druhů antilop je jich vyhynutím ohrožena čtvrtina, konkrétně 15 druhů a 10 poddruhů. Početně přibývá pouze antilopa skákavá, zhruba třetina antilop má setrvalý stav a dvě třetiny druhového spektra se početně propadají.
Čtěte také: Rizika pro jakost vody
Z hlediska druhů jsou nejohroženější adax, přímorožec šavlorohý, buvolec hirola, chocholatka zanzibarská, gazela dama a sajga. Z těchto druhů se v lidské péči podařilo zachránit adaxe a přímorožce šavlorohého a částečně gazelu damu (u ní je však problémem malý počet zakladatelů), obdobná záchrana u ostatních druhů v zásadě selhala. Z poddruhů je nejohroženější buvolec tora, angolský poddruh antilopy vrané, konžský poddruh vodušky červené (považovaný řadou badatelů za samostatný druh Kobus anselli), západní poddruh antilopy Derbyho a takzvaný východní či horský poddruh bonga. Počet vyhubených druhů a poddruhů je podle této zprávy stejný - po třech. Doufejme tedy, že se nám podaří dalšímu růstu těchto čísel zabránit.
Safari Park Dvůr Králové je hrdým celosvětovým pomocníkem při ochraně ohrožených afrických druhů a jejich návratu do své domoviny. Za posledních 15 let poslala do Afriky přes 100 buvolů, nosorožců či různých antilop. S návraty zvířat do Afriky zoo začala již v 90. letech minulého století. Nyní je tato činnost hlavní cílem královodvorské zahrady.
Nejvýznamnějšími přesuny byl postupný převoz devíti kriticky ohrožených nosorožců dvourohých východních do Tanzanie a Rwandy. “Už Josef Vágner před 50 lety zpozoroval značný úbytek mnoha druhů. Jeho cílem bylo tato zvířata v Evropě množit a jejich potomky vracet do míst, odkud je odvezl. Tento přístup je velmi vizionářský a později ho začaly přijímat ostatní dobré zoologické zahrady,” uvedl Jan Stejskal, vedoucí mezinárodních projektů dvorské zoo.
Dosavadní výsledky zoo označuje za vynikající. “Naprostá většina zvířat, která se ze Dvora Králové vrátila, přežila, a dokonce se rozmnožila. V některých případech mají i jejich mláďata potomky, například nosorožci v tanzanském národním parku Mkomazi,” uvedl Stejskal nadšeně. Kromě nosorožců zoo do Afriky vrátila řadu druhů antilop, například adaxe núbijské a přímorožce šavlorohé, kteří předtím byli ve volné přírodě vyhubeni. Ve Svazijsku zoo pomohla obnovit vyhubenou populaci antilop koňských. “Podařilo se nám vrátit i antilopy vrané do Jihoafrické republiky,” uvedl Stejskal. Do Jihoafrické republiky se ze Dvora Králové vrátilo přes 80 buvolů kaferských.
Čtěte také: Pracovní rizika
tags: #ohrožení #antilopy #vrane