Trestní odpovědnost právnických osob v České republice: Právní aspekty a praktické příklady

Trestní odpovědnost právnických osob je klíčovým tématem v oblasti firemního práva, které v České republice nabývá na významu od přijetí zákona č. 418/2011 Sb. Tento právní rámec umožňuje stíhání firem za širokou škálu trestných činů, od korupce po ekologické delikty, a to i v případě, kdy konkrétní pachatel není identifikován. Zároveň přináší firmám možnost zproštění odpovědnosti, pokud prokážou, že vynaložily veškeré úsilí k prevenci protiprávního jednání prostřednictvím efektivního compliance programu.

Trestní odpovědnost právnických osob je koncept, podle kterého může být ze spáchání trestného činu obviněna a odsouzena nejen fyzická osoba (jednotlivec), ale i právnická osoba (např. obchodní společnost). V České republice byla tato odpovědnost firem zavedena od 1. ledna 2012 zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen ZTOPO). Do té doby platilo, že společnosti samy nemohly být pachatelem trestného činu - postihováni byli jen konkrétní zaměstnanci či manažeři. Po roce 2012 však trestní právo umožňuje stíhat a potrestat i firmu jako takovou vedle (nebo místo) jednotlivce.

Zákonný rámec

ZTOPO upravuje podmínky, za nichž nese firma trestní odpovědnost, jaké tresty jí mohou být uloženy a jak probíhá trestní řízení proti právnické osobě. Působnost zákona je velmi široká - vztahuje se na všechny právnické osoby soukromého i veřejného práva (obchodní společnosti, družstva, spolky, nadace, školy, nemocnice apod.). Výjimkou je Česká republika a územní samosprávné celky (obce, kraje) při výkonu veřejné moci, které stíhány být nemohou. Pokud však stát či obec vystupuje skrze svou firmu nebo majetkovou účast v obchodní společnosti, taková firma už odpovědnost nese.

Trestné činy firem

Původně zákon obsahoval výčet 84 trestných činů, za které mohla být právnická osoba stíhána. Novelou v roce 2016 ale došlo ke zásadnímu rozšíření: ZTOPO nyní stanoví negativní výčet několika málo trestných činů, kterých se právnická osoba nemůže dopustit (typicky jde o delikty osobní povahy, např. bigamie, nebezpečné pronásledování, rvačka či vzpoura vězňů). Všechny ostatní trestné činy uvedené v trestním zákoníku mohou být firmě přičteny, pokud jsou spáchány za podmínek podle ZTOPO. Tím se počet potenciálních deliktů firem rozšířil z původních 83 na zhruba 200 skutkových podstat.

V praxi to znamená, že firmy mohou být stíhány za širokou škálu protiprávních jednání - od korupce a podvodů až po ekologické trestné činy či ohrožení zdraví a bezpečnosti. Zákon tak do jisté míry „zrovnoprávnil“ zacházení s pachateli - dnes za většinu trestných činů může nést odpovědnost jak fyzická osoba, tak při naplnění zákonných podmínek i osoba právnická.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Důležité je také zmínit zásadu souběžné a nezávislé odpovědnosti fyzických a právnických osob: Pokud zaměstnanec nebo jiný jednotlivec spáchá trestný čin, neznamená to, že odpovědnost firmy nastupuje místo něj - naopak mohou být odsouzeni oba dva. Zákon výslovně uvádí, že trestní odpovědnost právnické osoby není dotčena odpovědností fyzických osob. Firma tedy může být stíhána i tehdy, když konkrétní pachatel z řad zaměstnanců není znám, usvědčen nebo je například nepříčetný či zemře.

Nejvyšší soud toto potvrdil už v roce 2016 (kauza CAFOUREK, s.r.o. sp. zn 5 Tdo 784/2016): i pokud se nepodaří zjistit konkrétního zaměstnance, který čin spáchal, může být firma odsouzena, existují-li důkazy, že nějaká osoba v okruhu odpovědných pracovníků spáchala protiprávní jednání v zájmu firmy. Pro orgány činné v trestním řízení tedy stačí prokázat, že došlo k trestnému činu a že pachatelem musel být někdo z vedení či zaměstnanců firmy - není nutné vždy individuálně odsoudit konkrétního člověka, aby mohla nést odpovědnost i společnost.

Přičitatelnost jednání

Aby konkrétní protiprávní jednání fyzické osoby mohlo být přičteno právnické osobě (firmě), musí být splněny zákonné podmínky definované v § 8 ZTOPO. V první řadě jde o to, kdo se činu dopustil a v čí prospěch nebo rámci jednal. Firma nemá vlastní „vůli“, jedná vždy prostřednictvím lidí - zákon tedy stanoví okruh osob, jejichž jednání “se počítá” jako jednání firmy. Patří sem zejména osoby na vedoucích a řídících pozicích:

Kromě okruhu osob je druhou klíčovou podmínkou účel a kontext jednání. Zákon požaduje, že čin musí být spáchán v zájmu právnické osoby nebo v rámci její činnosti. Tím se omezuje odpovědnost firmy jen na situace, kdy protiprávní jednání souvisí s podnikáním nebo působením té firmy a zároveň jí má (alespoň potenciálně) přinést nějaký prospěch (majetkový či nemajetkový).

Příklad: Pokud zaměstnanec spáchá podvod, aby neoprávněně obohatil firmu nebo zlepšil její tržní postavení, jde o jednání v zájmu firmy. Podobně pokud manažer poruší zákon při běžné obchodní činnosti firmy (např. při uzavírání smluv, nakládání s odpady, vedení účetnictví apod.), jde o jednání v rámci činnosti firmy. Naopak, jestliže někdo zneužije postavení ve firmě čistě k osobnímu prospěchu a firmě tím nepřináší ani nemá přinést žádnou výhodu, jde o tzv. exces jednotlivce, za který firma neodpovídá. Například pokud si zaměstnanec nechá tajně slíbit úplatek za to, že před vedením zamlčí stížnost klienta na vadný produkt, nejedná v zájmu firmy (spíše na její úkor).

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Souběh s odpovědností jednotlivce

Jak již bylo zmíněno, odpovědnost firmy nevylučuje stíhání konkrétního pachatele. ZTOPO v § 9 stanoví, že trestní odpovědnost právnické osoby není závislá na tom, jak dopadne stíhání fyzické osoby. Firmu tedy lze odsoudit i v situaci, kdy např. viník z řad zaměstnanců není usvědčen nebo nemůže být potrestán (třeba zemřel či není znám). Pro majitele firem je důležitý i opačný aspekt: pokud trestný čin spáchá jejich zaměstnanec či manažer, mohou čelit obvinění oba dva (firma i jednotlivec). Odpovědnost je tedy paralelní.

Orgány činné v trestním řízení běžně vedou společné řízení proti fyzické osobě i právnické osobě současně, pokud jejich jednání souvisí. Z pohledu obhajoby to znamená, že firma i zaměstnanec mají každá vlastní procesní postavení obviněného a každá musí hájit své zájmy (často samozřejmě postupují koordinovaně, ale právně jde o odlišné subjekty). Nezávislost stíhání má i praktický důsledek: nelze se spoléhat na to, že osvobození zaměstnance automaticky zbaví viny i firmu, nebo naopak. Každá odpovědnost se posuzuje samostatně - byť na základě téhož skutku.

Shrnutí podmínek:

Firma může být trestně odpovědná, pokud někdo z jejího vedení či zaměstnanců spáchá úmyslný (případně i nedbalostní, pokud to zákon u daného trestného činu dovoluje) trestný čin a učiní tak ve prospěch firmy nebo v rámci její činnosti. Nesmí jít o čistě soukromé jednání zaměstnance mimo rámec práce. Pokud je pachatelem běžný zaměstnanec, zákon zohledňuje, zda firma nezanedbala potřebná opatření k prevenci - což ji buď usvědčí z tzv. organizačního selhání, nebo naopak může zachránit (viz kapitola o compliance níže).

Splnění těchto kritérií pak vede k situaci, že právnická osoba je obviněna z toho trestného činu vedle konkrétního pachatele (pokud je znám). V dalším řízení pak vystupuje firma (obvykle zastoupená svým obhájcem) obdobně jako fyzická osoba obviněný - může například navrhovat důkazy, podávat opravné prostředky apod. Specifikem je, že firmu před soudem nemůže zastupovat její statutární orgán, pokud je on sám obviněn; v takovém případě soud jmenuje firmě opatrovníka pro dané řízení. To může mít pro majitele nepříjemný dopad - dočasně ztratí kontrolu nad tím, jak jejich společnost v procesu vystupuje, protože za ní jedná soudem určený zástupce (typicky advokát).

Příklady trestných činů páchaných firmami

Za více než deset let účinnosti ZTOPO se ukázalo, že určité typy protiprávního jednání se u právnických osob vyskytují nejčastěji.

Čtěte také: Pracovní rizika

Korupce, manipulace veřejných zakázek a dotační podvody

Jedna z nejčastějších oblastí postihu. Patří sem podplácení a nepřímé úplatky, manipulace veřejných zakázek, dotační podvody (zneužití dotací či subvencí) i související porušení povinnosti při správě cizího majetku. Řada firem byla obviněna například z uplácení veřejných činitelů za získání zakázky, z poskytování provizí zprostředkovatelům v rozporu se zákonem, nebo z účasti na karuselových podvodech s DPH.

Hospodářská kriminalita

Sem spadají zejména podvody (např. subjekty vytvořené za účelem vylákání peněz či kreditu), krácení daně nebo neodvedení povinných plateb (DPH, daň z příjmů, pojistné na sociálním zabezpečení apod.), úvěrové podvody (vylákání úvěru na základě nepravdivých údajů), praní špinavých peněz (legalizace výnosů z trestné činnosti prostřednictvím firemních účtů) a také zkreslování účetnictví. Příkladem může být firma, která systematicky vede dvojí účetnictví a zamlčuje příjmy, nebo společnost, která se účelově zbaví dokumentace (tzv. vytunelování papírů). Tyto ekonomické delikty jsou pro firmy rizikové, neboť motivace “ušetřit” na daních či vylepšit finanční výkazy může vést až k trestnímu stíhání celé korporace. Judikatura již potvrdila vinu firem např.

Ekologické trestné činy

Zákon umožňuje stíhat právnické osoby za všechny trestné činy proti životnímu prostředí. Typickými příklady jsou neoprávněné nakládání s odpady (např. provozování černé skládky nebezpečných materiálů), poškození a ohrožení životního prostředí (např. vypouštění nebezpečných látek do vody či půdy, nezákonné kácení lesa) nebo týrání zvířat v rámci činnosti firmy.

Praktický případ: V roce 2019 byla jedna společnost odsouzena za přečin poškození a ohrožení životního prostředí, když na svých pozemcích nelegálně skládkovala stavební odpad včetně azbestu, což vedlo k sesuvu půdy a trvalému znečištění vodního toku. Soud firmě uložil propadnutí pozemků použitých k této činnosti jako trest.

Porušování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

Ačkoli méně medializované, i porušování předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci může vést k trestnímu stíhání firmy - typicky pokud dojde k vážnému zranění či úmrtí zaměstnance v důsledku systémového zanedbání bezpečnostních povinností. Takové jednání může být kvalifikováno např. jako trestný čin obecného ohrožení z nedbalosti nebo usmrcení z nedbalosti.

Příklad z praxe: Byly zaznamenány případy, kdy stavební firma čelila obvinění poté, co kvůli nevyhovujícím bezpečnostním opatřením zahynul pracovník na stavbě.

Další trestné činy

Firmy se mohou dopustit i celé řady dalších trestných činů, pokud jsou splněny podmínky přičitatelnosti. Může jít např. o porušování práv k duševnímu vlastnictví (firma systematicky prodává padělky), poškozování spotřebitele (uvádění nebezpečných či klamavě označených výrobků na trh), přečiny v oblasti kybernetické kriminality (např. firma využije hackera k nelegálnímu získání dat konkurenta) či majetkové trestné činy (např. krádeže a zpronevěry páchané ve prospěch firmy). Důležité je vždy posoudit, zda daný čin není svou povahou vyloučen (viz negativní výčet, např.

Z výše uvedených příkladů je patrné, že nejexponovanějšími oblastmi jsou korupce a hospodářská kriminalita. Potvrzuje to i statistika odsouzených právnických osob: nejčastěji figurují trestné činy spojené s úplatky, daňové úniky a dotační podvody. Ovšem nelze podcenit ani ekologické delikty - ty sice nejsou tak četné, ale postihy v případě odsouzení mohou být pro firmu likvidační (sanace škod, ztráta pověsti, vysoké pokuty, možné zastavení činnosti). Manažeři by proto měli identifikovat, jaké konkrétní trestné činy hrozí v jejich oboru podnikání (např.

Judikatura a výklad zákona

Za dobu účinnosti zákona se již vytvořila řada rozhodnutí Nejvyššího soudu (případně i Vrchních a krajských soudů), která vyjasňují výklad ZTOPO v problematických situacích.

Kauza CAFOUREK a neznámý pachatel

Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 784/2016 (kauza CAFOUREK) vyslovil, že firma může být odsouzena, i když se nepodaří zjistit konkrétního zaměstnance-pachatele. Pokud důkazy prokazují, že určitá (byť neustanovená) osoba z okruhu vymezených § 8 ZTOPO spáchala trestný čin v zájmu nebo v činnosti firmy, odpovědnost právnické osoby tím není dotčena. Pro soudy je ale nutné, aby z provedených důkazů vyplývalo aspoň to, že někdo za firmu jednal protiprávně - nelze odsoudit firmu čistě za situace, kdy se „stal zločin“, ale vůbec není jasné, zda jej spáchal někdo z jejích lidí.

V kauze CAFOUREK byla firma původně zproštěna obžaloby, protože soudy nižšího stupně měly pochybnost, zda jednatel skutečně úmyslně zatajil účetnictví (skutek se nepodařilo plně prokázat).

Zákaz retroaktivity a pokračující trestná činnost

Zásada zákazu retroaktivity (zákaz zpětné působnosti trestního práva) platí i pro firmy - společnost nelze trestně stíhat za jednání, které skončilo před 1. 1. 2012, tedy před účinností ZTOPO. V praxi ale nastaly případy, kdy protiprávní činnost přecházela přes tento datum. Nejvyšší soud řešil např. kauzu podvodů s licencemi na solární elektrárnu, k nimž došlo zčásti v roce 2010-2011 a zčásti pokračovaly po roce 2012.

Ve svém usnesení sp. zn. 7 Tdo 327/2020 Nejvyšší soud vyložil, že rozhodující je, kdy bylo jednání dokonáno - pokud podstatná část protiprávního jednání proběhla až po 1. lednu 2012, lze firmu stíhat, i když „kořeny“ jednání sahaly do minulosti. Není tedy podstatné, kdy vznikl škodlivý následek, ale kdy pachatel jednal.

Důsledek: Pokud firma (skrze své lidi) po roce 2012 využívá protiprávní stav založený už před 2012, může tím spáchat nový trestný čin. Ve zmíněné kauze bylo jednání posouzeno jako pokračující podvod - firma po roce 2012 vystavovala faktury a inkasovala platby, na které neměla nárok, a tím dokončila podvodné jednání započaté před účinností zákona.

Exces vs. jednání v zájmu firmy

Soudy se zabývaly i otázkou, co vše lze pokládat za jednání „v zájmu“ nebo „v rámci činnosti“ firmy. V obecné rovině platí, že prospěch firmy nemusí být jen majetkový (peněžní), ale i jakákoli jiná výhoda nebo udržení dobrého postavení. Například u ekologických deliktů se zájem firmy může projevovat v úspoře nákladů (firma nemusí platit za ekologická opatření či likvidaci odpadu).

Ilustrativní případ řešil Krajský soud v Praze v roce 2021: zaměstnanec si nechal platit od konkurence za předávání obchodních tajemství své firmy (jednal tedy pro cizí zájem a proti zájmům zaměstnavatele). Soud dovodil, že takové jednání nelze přičítat zaměstnavatelské firmě, neboť postrádá prvek jednání v jejím zájmu - firma sama byla obětí, nikoli pachatelem. Tím byla trestní odpovědnost limitována jen na onu fyzickou osobu-zaměstnance.

Z judikatury vyplývá, že pokud firma spáchá závažný čin nebo opakovaně porušuje zákon, soudy neváhají sáhnout k velmi přísným trestům. Například ve výše zmíněném případě nelegální skládky s azbestem soudy nařídily propadnutí majetku - firma přišla o pozemky, na kterých protiprávně podnikala. V jiných případech firmy čelily zákazu činnosti (např. stavební firmě byl dočasně zakázán výkon určité stavební činnosti, protože opakovaně porušovala předpisy a ohrozila bezpečnost). Nejvyšší soud také potvrdil uložení peněžitého trestu v řádu milionů korun u společnosti odsouzené za korupci, přestože firma ...

tags: #ohrožení #ekonomických #zájmů #EU #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Více o olivínu
• Továrna Nemak a životní prostředí
• Přečtěte si více o bukači velkém
• Veřejný sektor a ekologie na UP
• Ekologie a firemní činnost