Ohrožení fauny Krkonošského národního parku

Krkonošský národní park, též KRNAP, je chráněné území nalézající se na geomorfologickém celku Krkonoše v severní části České republiky. Pro územní ochranu hodnot evropského významu, s cílem udržení biologické rozmanitosti naší přírody, bylo celé území KRNAPu i jeho pásma vymezeno jako evropsky významná lokalita Krkonoše či vytyčena Ptačí oblast Krkonoše. Nejen tato soustava chráněných území spadá pod správní orgán chráněných míst NATURA 2000. V rámci KRNAPu jsou pak vyhlášena maloplošná zvláště chráněná území Krkonoš. Na tomto území se i mimo jiné nachází nejvyšší hora ČR - Sněžka (1602 m n.m.).

Díky jeho geografické poloze ve vyšší nadmořských výškách to je oblíbené místo turistů pro trávení volného času a užívání si zimních radovánek jako je lyžování, snowboarding a běžecké lyžování. Tento národní park se rozkládá z největší části na územích okresu Trutnov, ale také i Semil či Jablonce nad Nisou. Rozmanitost přírody a krajiny Krkonoš se odráží ve velmi rozsáhlém spektru činností, které musí Správa KRNAP jako zákonný správce tohoto území plánovat, zajišťovat a vyhodnocovat. Zákon č. 114/1992 Sb. k tomu účelu zavádí instrument zvaný plán péče.

V minulosti došlo v oblasti Krkonoš k opakovaným setkáním severské, alpské a středoevropské květeny. Krkonošská květena náleží do oblasti středoevropské lesní květeny (Hercynicum) a společně s Rýchorami patří do podoblasti sudetské flóry (Sudeticum). Hercynská pohoří mají květenu výrazně chudší ve srovnání s alpskými a karpatskými pohořími. Krkonoše však představují v tomto směru výjimku, vzhledem ke své významné biogeografické poloze.

Problémy rostlinné říše v Krkonoších souvisí i s odebíráním vody z vodních zdrojů v méně vodných měsících, přičemž se zároveň zkracuje vegetační období flory na sjezdovkách a jejich okolí, díky změně mikroklimatu. Na prvním místě mezi zimními sporty v Krkonoších je lyžování. Správa KRNAP spolu se Svazkem měst a obcí Krkonoše, skiareály a krkonošskými boudaři udržují bezmála 600 km běžeckých tras pod názvem Krkonoše - lyžařský běžecký ráj. V Krkonoších lze najít široký sortiment služeb, přes půjčovny, snow-parky, lyžařská centra, školičky až po noční lyžování či wellness.

Roční pohyb turistu v Krkonoších se počítá na 5,4-6 milionů návštěvníků, samozřejmě že ne všichni se vydávají na hřebeny, ale i tak je návštěvnost hor, při pouhé rozloze 550 km2, v řádech milionů k zamyšlení. Je tedy nutné stanovit určitá omezení a doporučený pohyb po prostorách našeho přírodního skvostu. Charakterem reliéfu jsou Krkonoše v prvé řadě stvořené pro běžecké lyžování a pouze několik lokalit svou geomorfologickou stavbou představuje menší „velehorský“ terén. Tato místa jsou navíc nejcennějšími partiemi národního parku. Jsou domovem řady zajímavých, včetně zákonem chráněných, živočichů.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Pro řadu lidí představuje pohyb ve volném terénu krásný a obohacující zážitek, ale musíme si uvědomit, že svou přítomností bohužel často narušujeme (i nechtěně) klidové zóny živočichů a jejich přirozenou vegetaci. Jízda ve vzrostlém lese je určitě adrenalinovým zážitkem pro mnoho freeridistů, ale také velkým nebezpečím pro vegetaci, především zmlazující se podrost keřů, které se skrývají pod vrstvou prašanu. Právě mezi vzrostlými stromy dorůstají za pomoci člověka znovu navrácené mladé stromky: buky a jedle.

Ohrožená fauna

Kromě rostlinstva jsou ovšem ohrožení také živočichové, v Krkonoších se jedná hlavně o tetřívka obecného, který se po celou dobu zdržuje v horních rozvolněných partiích lesa. Je dokázáno, že opakovaným vyrušováním, kterým může být například provoz vozidel a zásobování ve večerních a ranních hodinách, v období zimního spánku, se tetřívek může vysílit natolik, že zemře vyčerpáním, nebo se díky oslabení stane potravou predátora. Problém jsou i provozovatelé vleků a lyžařských lanovek - v místech výskytu tetřívků je tak vhodné označit lany, a mimo lyžařskou sezónu zradidly (plašidla, fáborky, pruhy látky), které letícího tetřívka, ale nejen jeho, upozorní na překážku. V Krkonoších je také provozován skialpinismus - o problémech ve vztahu k tetřívkovi najdete podrobnosti na stránce Skialpinismus v Českých národních parcích - konflikty s ochranou přírody a tetřívek obecný.

Dalším ohroženým druhem je sokol stěhovavý přilétající do Krkonoš již koncem ledna. Během února si hledá hnízdiště a březnu hnízdí. Je velmi plachý a při vyrušení opustí vybrané hnízdo dokonce i se snesenými vejci. Samička v ČR snáší okolo března a dubna. Během hnízdění bývá velmi citlivá na vyrušování. Tito dravci si hnízda nestaví, většinou využívají stará hnízda jiných ptáků, například krkavců nebo vran.

Z výše uvedených důvodů, je tedy vhodné vyvodit fakt, že lyžováním v chráněné oblasti KRNAPu významně zasahujeme do koloběhu místní fauny a flory. Je nutné si uvědomit, že lyžování mimo sjezdovky, pro tyto účely určeným, je rizikem. Ale lyžování, které dbá na pravidla a ochranu přírody, má pozitivní následky. Díky lyžování, se totiž udržují louky, které by jinak zarostly stromy či vzrostlými keři.

Před šedesáti lety, v roce 1963, vznikl nejstarší národní park v zemi, který chrání ojedinělou přírodu nejvyššího českého pohoří. Krkonoše v moderní historii čelily několika ohrožením, třikrát přišly o lesy, naposledy v důsledku emisí v osmdesátých letech. „Nyní je flóra a fauna hor v nejlepším stavu za posledních 70 let. Historie ochrany krkonošské přírody sahá do roku 1904, kdy Jan Nepomuk hrabě Harrach vyhlásil na Strmé stráni první rezervaci na 64 hektarech. Další snahy se objevily v roce 1923, kdy profesor František Schustler navrhl zřízení Národního parku krkonošského. V roce 1953 přišel dokonce velkorysý návrh na Národní park krkonošsko-jizerský. Snahy byly dány nejen tím, že Krkonoše byly krásné, ale i tím, že už od začátku 20. století tady byla flóra plundrována. Byla móda sbírat léčivé a hezké byliny, dělat z nich obrazy. A po druhé světové válce se začala příroda Krkonoš dramaticky zhoršovat, byly tu znaky velké eroze, jezdila se tu motocyklová šestidenní soutěž.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

V celých Krkonoších žije nebo v minulosti žilo 402 druhů obratlovců, z nichž jich je 355 původních a 47 nepůvodních (zavlečených nebo vysazených). Několik druhů bylo v minulosti vyhubeno. Mezi vyhynulé počítají mnohé informační zdroje i vlka a rysa. Obě tyto šelmy se do Krkonoš vrátily. I když rys pouze přechodně, je velká šance, že se v příštích letech znovu objeví.

Jako hlavní podklad pro tvorbu seznamu chráněných živočichů jsem použila vyhlášku Ministerstva životního prostředí 395/1992 Sb. V nálezové databázi Agentury ochrany přírody a krajiny jsem vyhledala, jestli se daný druh z vyhlášky nachází na území Krkonoš. U ptáků jsem brala v úvahu pouze ty, které se zde vyskytují v hnízdním období. Informace o vzácných a ohrožených druzích je možné čerpat i z Červených seznamů. Ty byly vytvořeny odborníky pro Mezinárodní svaz ochrany přírody IUCN a existují prozatím jen pro některé skupiny živočichů, rostlin a hub. Co se týče vzácnosti a ohroženosti druhů, jsou mnohem přesnější než poněkud zastaralá vyhláška našeho Ministerstva životního prostředí.

Pro faunu Česka byl naposledy aktualizován Červený seznam v roce 2017 a byl publikován v časopise Příroda. V dalším textu uvádím stručné informace o všech legislativně chráněných druzích. Některé názvy jsou podtržené. Takto jsem označila ty, které jsem osobně měla možnost v Krkonoších spatřit, uslyšet nebo alespoň objevit jejich stopy. Až na rejska horského patří všechny níže vyjmenované ohrožené druhy savců mezi zvířata se soumračnou až noční aktivitou. Setkání s nimi patří v mnohých případech mezi vzácné zážitky. Převažující skupinu chráněných savců tvoří netopýři. Jedinečná možnost je spatřit zblízka se naskýtá vždy koncem prázdnin v zámeckém parku ve Vrchlabí, kdy se před zámkem pravidelně koná Netopýří noc. Při této akci vám zoolog z národního parku přestaví naše netopýry a některé z nich vám i zblízka ukáže.

Ohrožené druhy

Některé z ohrožených druhů živočichů v Krkonoších:

• Netopýr brvitý
• Netopýr černý
• Netopýr pobřežní
• Netopýr velký
• Vrápenec malý
• Vlk obecný
• Netopýr Brandtův
• Netopýr dlouhouchý
• Netopýr hvízdavý
• Netopýr pestrý
• Netopýr rezavý
• Netopýr severní
• Netopýr ušatý
• Netopýr večerní
• Netopýr velkouchý
• Netopýr vodní
• Netopýr vousatý
• Netopýr řasnatý
• Plšík lískový
• Rejsek horský
• Rys ostrovid
• Vydra říční
• Veverka obecná

Krkonošských ptáků je mezi chráněnými druhy nejvíce. Do seznamu místní avifauny jsem vybrala pouze ty, které u nás hnízdí. Zařadila jsem ty, kteří jsou zmíněni v Hnízdním atlase Krkonoš 2012-2014. Mnoho dalších druhů je navíc možné zastihnout při jarním a podzimním tahu. Touto dobou může totiž přes hory protahovat téměř cokoliv. Za názvem ptáka uvádím i hnízdní kategorii, kterou jsem převzala z hnízdního atlasu. To je údaj, který udává, do jaké míry bylo prokázáno hnízdění druhu v místě, kde byl pozorovaný. B - Pravděpodobné hnízdění - Pták byl pozorovaný pravidelně, přítomen byl celý pár, probíhal tok, páření nebo stavba hnízda. C - Prokázané hnízdění - Nalezeno hnízdo s vejci, mláďaty nebo čerstvě vyvedená mláďata.

Čtěte také: Pracovní rizika

Přírodní komplex Krkonoše představuje nejvyšší část středoevropských hercynských pohoří. Tvoří horský hraniční val mezi Českou a Polskou republikou, státní hranice probíhá v délce 40 km mezi sídelními útvary Harrachov na západním okraji a Žacléřem na východním okraji. Přesná geografická poloha: Východní Čechy, 50 st. 54‘N, 15 st. 30‘E. Pohoří spadá pod biogeografickou provincii 2.32.12 (evropské středohory). Výškové rozpětí: 400-1602 m n.

Klimatické podmínky

Klima Krkonoš odpovídá mírnému klimatickému pásmu s výrazným vlivem Atlantického oceánu a převládajícími západními větry. Podnebí má výrazný oceánicky charakter, průměrná roční teplota ve vrcholových polohách Krkonoš se pohybuje mezi 0 oC a +1 oC a celoroční množství srážek dosahuje 1200-1600 mm. Výška sněhové pokrývky kolísá mezi 100 až 300 cm a ve vrcholových polohách se udržuje až 180 dní v roce.

Ochrana přírody

Mimořádně vysoká druhová a stanovištní diverzita Krkonoš je i přes statut národního parku pod dlouhodobým intenzívním tlakem lidské činnosti. Vlivy dlouhodobé imisní zátěže z 2. poloviny 20. století se zde kumulují s dopady vysoké návštěvnosti tohoto pohoří, které patří mezi nejvyhledávanější horské masívy střední Evropy (návštěvnost Krkonoš dosahuje 5 až 7 milionů pobytových dnů za rok) se všemi přímými i vedlejšími nežádoucími dopady na krajinu a přítomné habitaty.

Jedná se zejména o:

• doznívání vlivů dlouhodobé imisní zátěže (acidifikace půdního a vodního prostředí, snížená plodivost a zhoršený zdravotní stav lesních dřevin, zmenšování velikosti populací kriticky ohrožených taxonů),
• v rámci snah o nápravu odlesněných částí bylo v letech 1873-1914 zalesněno klečí 457 ha a další zalesnění klečí proběhlo v období 1952 až 1994. U výsadeb po roce 1952 není původ osiva vždy zaručen, před rokem 1952 bylo používáno osivo alpské provenience. Všechny výsadby jsou přesně evidovány, nicméně potenciální nebezpečí genetické koroze zde existuje,
• problematika geograficky nepůvodních dřevin: výsadby druhů: smrk pichlavý (Picea pungens), smrk omorika (Picea omorika), borovice pokroucená (Pinus contorta), borovice Murrayova (Pinus murrayana) a olše zelená (Alnus alnobetula) (před rokem 1992) jsou průběžně redukovány,
• nedostatečná péče o květnaté horské louky,
• vzrůstající tlak na realizaci různých stavebních a podnikatelských aktivit ve zranitelných typech prostředí,
• pronikání dopravních prostředků do stále vyšších poloh Krkonoš,
• neadekvátní rozvoj sportovních, zejména lyžařských areálů a provozování nových sportovních a turistických aktivit (cykloturistika, paragliding, rogala, horolezectví, adrenalinové sporty, sněžné skútry),
• nedodržování návštěvního řádu (zejména ve II. a I. zóně KRNAP) vedoucí k poškozování vegetace mimo značené turistické cesty, pronikání a expanze alochtonních druhů až do nejvyšších poloh Krkonoš, hromadění odpadků, eutrofizace půdního a vodního prostředí a následné nežádoucí změny vegetačního krytu.

Zranitelnost druhů uvedených v příloze II. směrnice č. 92/43/EHS:

• Zvonek český (Campanula bohemica) - na loukách udržovaných člověkem rychle mizí při absenci pravidelného a tradičního obhospodařování. Nesnáší ani silné hnojení. Negativní vliv může mít také případná další výstavba rekreačních objektů a lyžařských vleků, dále může být zvonek ohrožen sukcesními změnami v okolí cest (změny pH, nástup konkurenčně silných rostlinných druhů). Populace v Rudné rokli by mohla být ohrožena zarůstáním lokality smrky a Calamagrostis arundinacea, na Labské louce rozrůstáním umělých klečových výsadeb. V přirozených typech vegetace je druh méně ohrožen než na obhospodařovaných loukách.
• Svízel sudetský (Galium sudeticum) - populace svízele sudetského v Čertově zahrádce a Čertově rokli se jeví jako stabilní - jediným významným vlivem na tento druh je disturbance vegetace v důsledku občasných sesuvů půdy a pádů sněhových lavin (tyto přírodní činitele však zatím znamenají spíše pozitivní vliv na popisovaný druh, neboť narušování půdního povrchu umožňuje udržení tohoto konkurenčně slabého druhu na lokalitě). Naopak případné zvýšení sportovního využívání lokality (např. horolezci) by mohlo znamenat ohrožení druhu. Populace v Rudné rokli se jeví zatím víceméně jako stabilní, nicméně vzhledem k její velikosti a zjišťovaným sukcesním změnám ve vegetaci (zarůstání populace smrky a třtinou rákosovitou (Calamagrostis arundinacea)) zde existuje reálné riziko ohrožení, případně zániku této populace.
• Všivec krkonošský (Pedicularis sudetica) - druh není bezprostředně ohrožen, pouze lokalita u Luční boudy má zvýšený turistický ruch a zvýšený sešlap by se mohl na populaci negativně projevit.

Druhovou a prostorovou rozmanitost živočichů Krkonoš ovlivňuje především uspořádání zdejší krajiny do čtyř výrazných vegetačních stupňů s pestrou mozaikou vegetačního krytu. z okolních středohor výrazně vyčnívají nad alpínskou hranici lesa, zde v minulosti došlo k opakovaným setkáním severských a alpských organismů. Celkový počet krkonošských druhů živočichů je nejméně 15 000 druhů bezobratlých (celková inventura není ani zdaleka dokončena, pouze u několika skupin existuje publikovaný přehled počtu druhů, např. u měkkýšů 74, u brouků cca 1 300 druhů, z toho přes 120 druhů střevlíků, u pavouků 428, u sekáčů 15 a u vážek 20 druhů). Žije zde přes 320 druhů obratlovců, z čehož je 1 zástupce kruhoústých (mihule potoční), 5 původních druhů ryb, 10 druhů obojživelníků, 6 druhů plazů, 278 druhů hnízdících nebo protahujících ptáků a dosud bylo zaznamenáno 76 druhů savců (řada z nich je však již vyhynulých, pravidelně se vyskytuje 60 druhů).

tags: #ohrožení #fauny #Krkonošský #národní #park

Oblíbené příspěvky:

• Využití recyklované vody
• Správné umístění pytlů s tříděným odpadem
• Ohrožení aktivisté v Latinské Americe
• Filozofie ekologie
• Tipy pro recyklaci svetrů