Ohrožení hospodářské soutěže: Definice a právní rámec v České republice

Sama hospodářská soutěž je ekonomickým fenoménem, na jehož definici rezignuje jak zákonodárce, tak judikatura. V podstatě se tedy předpokládá, že existuje obecně shodná představa o obsahu tohoto pojmu. Ačkoli nelze tento přístup kritizovat, neboť si lze stěží představit legální definici, která by mohla jakkoli přispět v interpretaci příslušných soutěžních předpisů, je z uvedeného zřejmé, že pozitivní úprava ochrany hospodářské soutěže je nucena se vypořádat s ryze abstraktními kategoriemi.

Ochrana hospodářské soutěže podléhá neustálému a mnohdy zásadnímu vývojovému posunu. Není vždy zřejmé, jakým způsobem hospodářskou soutěž chránit, resp. čím má být chráněno, a jaká míra veřejnoprávní regulace je žádoucí a přípustná.

Právě pro tyto výrazné změny v pojetí soutěžního práva, resp. v pohledu na jednotlivé instituty ve vztahu k celému právnímu řádu, je nezbytný základ pro následující výklad. Instituty soutěžního práva mají zpravidla svůj ekonomický rozměr, jakožto dynamickou a relativní složku, kterou lze jen stěží zachytit v právní úpravě. Specifika vyplývají z povahy soutěžního práva jako takového.

Zároveň však dochází k výrazným změnám v posuzování protisoutěžního jednání ze strany aplikujících orgánů, a to i beze změn právní úpravy. V tomto ohledu je při snaze správně interpretovat zákaz dohod narušujících hospodářskou soutěž neodmyslitelnou pomůckou komunitární resp. česká i evropská judikatura. Právní úprava na tuto judikaturu pouze reaguje.

V této práci se tedy pokusím provést rozbor vybraných zákonných ustanovení upravujících zakázané dohody, a mým cílem bude předložit jejich výklad, který bude odpovídat aktuálním judikaturním východiskům. Zaměřím se na podstatné znaky zakázaných dohod, jak vyplývají z generální klauzule obsažené v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a čl. 101 odst. 1 SFEU, a jak je třeba tyto znaky chápat.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Na české i unijní úrovni obsahuje materiálně shodný zákaz. Pozornost bude věnována zejména vztahu cíle a následku a materiální podmínce zákazu, a nezanedbatelnému dopadu dohody na hospodářskou soutěž, jakožto negativní podmínce zákazu. Cílem jedné z kapitol je nabídnout konkrétnější představu o obsahu zakázaných ujednání. Inspiraci odbornou literaturou nezastírám. Rozhodovací praxe, a na jejím základě si vytvořit konkrétnější představu o materiálním obsahu příslušných norem, je nutností.

Ochrana hospodářské soutěže podléhá neustálému a mnohdy zásadnímu vývojovému posunu. Není vždy zřejmé, jakým způsobem hospodářskou soutěž chránit, resp. čím má být chráněno, a jaká míra veřejnoprávní regulace je žádoucí a přípustná. V pozdějším vývoji naopak sledujeme trend směřující k obecnému zákazu kartelových dohod, a to z povahy věci pro jejich způsobilost nepříznivě ovlivnit soutěž jako takovou, s připuštěním individuálních výjimek z tohoto zákazu.

Obecně platí, že za nejzávažnější typy dohod jsou považovány dohody horizontální, z nich pak zejména dohody o cenách, patřící do skupiny tzv. hard core kartelů s největším protisoutěžním přesahem. V oblasti kartelových dohod je nutné jasně vymezit soutěžitele, který se měl dopustit zakázaného jednání. Existují situace, kdy rozhodnutí, zda se v daném případě jedná o zakázanou dohodu, závisí pouze na definování soutěžitele.

Základem právní úpravy zakázaných dohod jsou na vnitrostátní i evropské úrovni generální klauzule obsažené v § 3 odst. 1 ZOHS a čl. 101. odst. 1 SFEU. Přitom obě úpravy rozumí zakázanými dohodami jak dohody v užším smyslu, tak jednání ve vzájemné shodě a rozhodnutí sdružení soutěžitelů (tzv. formy dohod). Česká úprava zde výslovně stanoví také pravidlo de minimis, na unijní úrovni vycházející z judikatury a výslovně upravené v rámci tzv. soft law, na jehož základě nepodléhají zákazu dohody, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný.

Znaky zakázaných dohod

Mezi základní znaky zakázaných dohod patří:

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

1. existence dohody v širším smyslu, tj. jakékoli formy konsensu mezi dvěma a více soutěžiteli,
2. způsobilost dohody ovlivnit hospodářskou soutěž,
3. dohoda musí vést alespoň ke snížení stupně nejistoty ohledně budoucího chování soutěžitelů na trhu.

Zákaz a neplatnost dohody, rovněž obsažené v generální klauzuli, lze také chápat jako znak dohody, neboť jsou-li materiálně splněny znaky pod body 1 až 4 a nevztahuje-li se na daný případ některá z výjimek, jedná se také o dohodu zakázanou a neplatnou.

Soutěžitel je klíčovým pojmem soutěžního práva, na který se váže způsobilost dopustit se všech forem narušení hospodářské soutěže ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a), b) a c) ZOHS. Tedy i v oblasti kartelových dohod je vždy nejprve potřeba jasného vymezení, kdo je oním soutěžitelem, který se měl dopustit zakázaného jednání. Nutno připomenout, že v případě zakázaných dohod nevystupují pouze soutěžitelé jako takoví, nýbrž dohodami narušujícími soutěž se rozumí také rozhodnutí sdružení soutěžitelů (k jednotlivým formám dohod viz kapitola 2.2). Předně je třeba vyjasnit pozici pojmu soutěžitel, jak ho používá ZOHS.

Soutěžitelem dle § 2 odst. 1 ZOHS je fyzická nebo právnická osoba, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení nebo jiné formy seskupování, i když nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli. Ze ZOHS vyplývají dva základní znaky soutěžitele: musí se jednat o jakýkoli subjekt (i non subjekt), a tento subjekt musí mít způsobilost svou činností ovlivnit hospodářskou soutěž.

Proti nim stojí komunitární judikaturou vyvozená: ekonomická jednotka a pokud se jedná o ekonomickou jednotku, má způsobilost být soutěžitelem bez ohledu na to, zda má právní subjektivitu. V unijním soutěžním právu je koncern principiálně posuzován jako jeden soutěžitel, pokud u něj lze tuto ekonomickou jednotu v daném případě dovodit.

Jeho základním smyslem má být individuální posuzování, zda dohoda omezující svobodné tržní chování, vykazující obecné znaky zákazu, nebude mít v konkrétním případě prosoutěžní efekt, resp. zda nepřevažují pozitiva nad negativy. O vhodnosti širšího zapojení ekonomických kritérií při posuzování zakázaných dohod se většina odborné veřejnosti i aplikující orgány shodují. Zároveň jsou však brána v potaz rizika, která s sebou tento přístup nese.

Čtěte také: Pracovní rizika

Posílení role ekonomické analýzy v soutěžním právu je obecně vítaným prvkem, avšak její ustálení v praxi je otázkou vývoje v řádu několika let.

ZOHS zapracovává (implementuje) směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1 ze dne 11. prosince 2018 o posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž v členských státech tak, aby mohly účinněji prosazovat pravidla, a o zajištění řádného fungování vnitřního trhu (známá je též pod názvem ECN+ směrnice), přímo použitelný předpis - nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1925 ze dne 14.

Nedovolené narušování hospodářské soutěže je upraveno v rámci ZOHS. Účelem této ochrany pak není ani tak ochrana jednotlivých soutěžitelů, ale především ochrana hospodářské soutěže jako takové. Nekalé soutěže se dopustí ten, kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Nekalá soutěž je zakázána.

Základní rozdíl mezi nekalou soutěží a zneužíváním hospodářské soutěže je ten, že nekalá soutěž se odehrává v mezích hospodářské soutěže, zatímco zneužívání hospodářské soutěže se příčí soutěži jako takové, jejím základům. Ochrana hospodářské soutěže se potom zaměřuje na to, aby zde vůbec hospodářská soutěž existovala a nebyla nikým omezována či narušována (s možnými výjimkami).

tags: #ohrozeni #hospodarske #souteze #definice

Oblíbené příspěvky:

• Benefity výuky v přírodě
• Obnovitelné zdroje energie
• Nebezpečný odpad Květnice: Jak na to?
• Zákon o ochraně přírody – aktuální komentář
• Normy pro vytápění