Ohrožení Katolické Církve: Historie a Současnost

Papež František zdědil církev hluboce zraněnou těmito skandály, což představuje 23. 4. bezprecedentní zúčtování. Nejde pouze o jednotlivé hříchy, ale o systémový design církve.

Historické Kořeny Problému

Náznaky, přehlušené úctou a rituálem, byly patrné již dávno. Již ve 30. letech byl kněz Louis Réaux obviněn ze zneužívání desítek chlapců. Obvinění, jako tolik jiných v té době, byla rychle potlačena a oběti byly označeny za lháře, svůdce nebo prostě hříšníky. Sice trestuhodné, ale řešené výlučně uvnitř církve.

Účelem nebyl ochránit zranitelné, ale zachovat svatost církve, která měla téměř absolutní autoritu nad marginalizovanými skupinami, deviantní či společensky nepohodlné. Tato krutost později metastázovala. Když se církev v polovině 20. století pokoušela vypořádat s modernitou, skrze aggiornamento druhého vatikánského koncilu, nedokázala se postavit temným pravdám ukrytým ve vlastních sakristiích.

Skandály a Krytí

Boston Globe odkryl systematické utajování zneužívání. Geoghan byli překládáni z farnosti do farnosti i po desítkách obětí. Arcibiskup Bernard Law nebyl potrestán - naopak, Jan Pavel II. povýšil do Říma jako arcikněze baziliky Santa Maria Maggiore. Kdysi páteř národní identity, přišla o veškerý morální kredit a zlomila i politickou páteř země.

Po smrti Jana Pavla II. se papežem stal Joseph Ratzinger - Benedikt XVI., jehož pontifikát byl od počátku pronásledován hříchy minulosti. Čelil problémům, které většina jeho kolegů raději ignorovala a přinesl výzvy. Ale bylo to málo a pozdě. Manažer únavy a bezvýznamnosti ve Wisconsinu - ukázalo limity jeho odhodlání.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Papež František a Naděje na Změnu

František sliboval revoluci a proměnilo geografii moci. František je nejambicióznější - i nejrozporuplnější. Přesto výsledky zůstávají nejednoznačné. Obhajoval biskupa Juana Barrose a obviněné označil za „levičáky“.

Řešení případů sexuálního zneužívání ze strany duchovních, zneužívajícího chování, zneužívání v rámci české katolické církve. Biskupské konference klade důraz na řešení případů sexuálního zneužívání v rámci církve a transparentnosti při řešení případů zneužívání.

Klerikalismus je prapůvodním hříchem celé krize. Stojí církev na křižovatce a o budoucnosti rozhodne příští konkláve.

Kořeny Krize

Před devadesáti lety se z reformního proudu českého katolicismu zformovala Církev československá, což byl jeden z výsledků krize, v níž se církev po první světové válce ocitla. Některé měly obecnější charakter a souvisely s celkovým vývojem církevních poměrů v Evropě na přelomu 19. a 20. století. Mezi ně bezpochyby patřil vliv modernismu, tedy snahy části teologů změnit církevní život a přizpůsobit ho požadavkům moderní doby a vědeckým poznatkům. Důvody v odklonu od víry otců spočívaly rovněž v neutěšeném stavu katolické církve na přelomu 19. a 20. století, charakterizované často duchovní vyprázdněností a povrchností. Katolická církev již před první světovou válkou ztrácela postupně vliv ve významných sociálních skupinách, zvláště mezi dělnictvem, které ve stále větší míře inklinovalo k marxistickému materialismu.

Hlavními ikonami českého národního hnutí se v průběhu 19. století stávaly osobnosti spojené s husitstvím a reformačními tradicemi, zejména postava náboženského reformátora Jana Husa. Řím spatřoval důležitou příčinu poválečných problémů také v silném vlivu protestantského a pozitivistického dějepisectví, jemuž nebyli schopni katoličtí historici čelit. Z výkladu národní historie proto vycházela katolická církev v temných barvách.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Reakce Církve a Hledání Východisek

Prvotní reakcí na složitou poválečnou pozici katolické církve bylo velmi opatrné hledání vhodných biskupských kandidátů, především do Prahy. To, že se misky vah přiklonily k jeho osobě, bylo podle zpráv vatikánského zástupce dáno tím, že pocházel z prostých sociálních poměrů a českou veřejnost nedráždil aristokratickým původem. Prudký náraz v podobě rozdělení církve přispěl k hledání způsobu, jak nepříznivý stav zvrátit a oživit náboženský život. Dnešním jazykem bychom řekli, že církev se musela učit hledat odpovědi na znamení doby.

Dramatické podoby nabyly důsledky poválečné protikatolické vlny především v českém prostředí. Němečtí katolíci měli již před válkou podobnou zkušenost s hnutím „Los von Rom“ („Pryč od Říma“). Toto hnutí především přispělo k rozšíření idejí německého nacionalismu ve velké části Rakouska i mezi Němci v českých zemích.

Možnosti Ohrožení Církve

Uspořádání problematiky ohrožení a obrany všech užitečných hledisek. Nemluvím o ohrožení místo o pronásledování, protože nevystihuje celou šíři problematiky. Co je ohrožení?

1. Podmínky života a působení.
2. Hodnotách, které mohou být postiženy.
3. Metody, postupy.

Společenský útvar neexistuje církev bez živých členů. Její poslání vůči světu plní různými službami lásky k bližním. Poskytnout jeho spásu všem lidem dobré vůle. Prostor svobody v občanských právech, v tom výslovně i náboženských. Není zcela nezbytné vlastnění např. kulturní přínos v souvislosti s evangelizací nebo s diakonií.

Mravnost se podřizuje deformujícím vlivům. Zjištění skutečného postoje druhého, protože mezi nás staví bariéru. Vládní praxi tedy primárně spoluurčuje ideologie daného režimu.

Čtěte také: Pracovní rizika

Obrana Církve

Prostředky, které má k dispozici nepřátelský stát. Vitalita církve by mohla mít nepříjemné následky. Zintenzivnění života víry, nenormální? Obrana přivolává představu boje. Hlavním programem evangelia pro tento svět je mír. Je nutné bojovat a vychovávat k životu podle evangelia (1Kor 9,27). Je ohrožení v politice. Práv? Společné dobro nemůže být tabu ani pro církev a křesťany. Odolnost proti pokušením zvenčí i z vlastního nitra. 1. Hájeno. 2. Potřebné - žádoucí. 3. Před potřebou skupiny. Společnost a včas dobře vážit vlastní požadavky.

Život skrze ni a v jejím svazku - dává Bůh. Církev je svěřena do našich rukou. ani bez apoštolů, bez tisíců evangelizujících mužů a žen. Církev je Boží dar a naše dílo. Hleď si pomoci sám! Sílu ducha. Umřít, by nepřežila těžké časy. Křesťanská dospělost, samostatnost, aktivní síla. Vstoupili na pole motivace a vůle k životu v kritických situacích.

Formy Obrany

Vztah k církvi - kladný vztah k církvi. Vděčnosti a skutečné lásky. Teologické, vůči ní by byla nezájmem o Boha. Znamená opustit Krista. Důvěra v Boha, opravdová, ne polovičatá. Jméno té schopnosti je statečnost. Síla ducha a srdce. Bdělost (1Petr 5,8). Jak se církev brání? Odpověď není těžká: křesťansky.

Prosebná modlitba je samozřejmě na prvním místě. Nestačí prosit, je prosebná modlitba samozřejmě na prvním místě a usmiřující modlitby. Naději slož v Hospodina, které jsou připáleny nepravdou.

Církev Československá Husitská

Církev československá husitská vznikla z hnutí katolického modernismu na počátku 20. století. Duchovním a historickým pozadím vzniku CČS(H) byla tradice cyrilometodějská, ale především česká reformace (Mistr Jan Hus, husitství i Jednota bratrská). Církev procházela od svého počátku zápasem o svoji orientaci a identitu. V roce 1971 formulovala své učení v Základech víry a přijala název „husitská".

Modernismus

Modernismus je ideový proud z přelomu 19. a 20. století, který vzniká zejména uvnitř Římskokatolické církve z potřeby aktuálně reagovat na skutečnost převratně se měnící podoby světa a společnosti. V našem prostředí byla nositelem reformního programu Jednota katolického duchovenstva. Modernismus též ovlivnil zakladatelskou generaci kněží Církve československé husitské, prošlou katolickou seminární výchovou.

Karel Farský

Budování nové církve cele zasvětil svůj život. Zakládal náboženské obce, pořádal přednášky, účastnil se výchovy nových bohoslovců pro Církev československou, je autorem její Liturgie, Zpěvníku i Agendy. Karel Farský přirozenou autoritou i celkovou kultivovaností své osobnosti stanul v roce 1924 v čele církve, kterou zakládal.

Vztah Státu a Náboženství

Vztah státu a náboženství, státu a církve je vždy komplikovaná záležitost. Neexistuje nějaký dokonalý, bezproblémový model, každý má nějaké výhody, slabé stránky a rizika. Zvláštním způsobem se poměry po několika staletích zdánlivé dokonalé stability vyhrotily s moderní dobou. Důvody na straně církve nebyly jen pragmatickou snahou urovnat vztahy se státem a dobýt si lepší formální i praktické postavení ve společnosti. Představitelé fašistického státu i části církve se shodli na společném nepříteli, který v jejich očích ohrožoval západní civilizaci. Viděli ho především v levicových proudech socialistického a komunistického ražení a v zednářském a židovském spiknutí.

Dohoda byla vnímána ze strany církve jako velké vítězství, na řadě míst bylo slouženo Te Deum. Už o dva roky později Pius XI. v encyklice Non abbiamo bisogno sice odsoudil některé prvky fašistické ideologie, především pohanský kult zbožštělého státu, který nerespektuje nadpřirozená práva církve a přirozená práva rodiny, ale k uvažovanému vypovězení lateránských dohod nedošlo. Na fašistické ideologii italští katolíci oceňovali smysl pro řád, autoritu a hierarchii, takže přes 60 biskupů a 2000 kněží v lednu 1937 dobrovolně prokazovalo podporu a oddanost režimu, který považovali za obránce tradičních křesťanských hodnot v sekularizujícím se světě.

Současné Výzvy

Kompetentní rozlišování opřené o skutečnou znalost a dialogické zkoumání cílů emancipačních a progresivních hnutí je klíčový prvek, který místní církve potřebují, aby se vyhnuly opakování historických chyb, kdy na jedné straně pozorujeme naivitu, s jakou se církev snažila „pokřtít“ či katolizovat fašismus a nacismus, a na druhé straně necitlivost, s jakou si dělala zaryté nepřátele a odcizovala si ty proudy, které vycházely z implicitně křesťanských východisek a měly být přirozenými spojenci v proměně světa ve smyslu evangelijních hodnot.

Dnes mají církve v západní společnosti všechny možnosti být kompetentním partnerem v debatě o směřování vývoje společnosti. Úsilí o privilegované postavení není evangelijní, poučení z církevních dějin jednoznačně říká, že je dokonce kontraproduktivní. Poučení moderních církevních dějin může být v tom, že každý autoritativní, antiliberální nebo ke korporativismu směřující politický režim časem skončí, o to horší pak budou dopady pro církev, která se s ním spojí.

Pokud se část vedení české církve nechá zlákat pokušením vézt se na vlně identitární, nacionalistické, populistické a tzv.„konzervativní“ politiky obhajoby „tradičních hodnot“ (reprezentované Trikolorou, Milošem Zemanem a dalšími), tvrdě za to zaplatí. Popravdě už platí ztrátou kredibility a atraktivity u mladší a vzdělané veřejnosti a otřesením církevní identity části věřících.

tags: #ohrožení #katolické #církve #historie #současnost

Oblíbené příspěvky:

• Fakta o Klimatické Změně
• Co jsou rádiové emise?
• Nová Mosilana a životní prostředí
• Protipovodňová opatření v MSK
• Nerezové koše 20 l: Recenze