Ohrožení lososovitých ryb: Nemoci, znečištění a klimatické změny

V minulém článku jsme zakončili rozdělením nemocí do tří velkých skupin: nenakažlivé, nakažlivé (virové, bakteriální a plísňové) a parazitární. V dnešním díle se budeme věnovat chorobám nenakažlivým.

Mechanické poškození

K mechanickému poškození dochází v důsledku špatné manipulace s rybami člověkem, a to např. při výlovech, vážení, měření nebo přepravě násad. Velké nebezpečí mechanického poškození hrozí i při umělém výtěru. Ryby si však mohou způsobit poškození i samy při výtěru přirozeném.

Rybám dále způsobují mechanické poškození predátoři (kormorán, norek, racek, čáp černý, vydra, volavka aj.), ale i dravé ryby, pokud se kořisti podaří dostat z jejich ozubených tlam (jistě jste už také někdy ulovili rybu, na jejímž těle byla patrná zranění od štičích zubů nebo sumčích „kartáčů“).

Příznaky mechanického poškození jsou většinou patrny na první pohled - zjevná poranění kůže, krváceniny, vypadlé šupiny, roztřepené či potrhané ploutve. Míra poškození přitom může být různá - od ztráty slizu až po hluboké rány do svaloviny.

Ryby mají poměrně silnou schopnost regenerace - např. místa vypadlých šupin časem zaplní tzv. I přes velkou schopnost obnovy je však nutné vnímat každé mechanické poranění jako místo, kde hrozí potenciální nebezpečí průniku různých chorob do organismu ryb - v místech mechanického poškození například často dochází k zaplísnění. Proto je při manipulaci nutné zacházet s rybami vždy šetrně, mít stále vlhké ruce a pečlivě vybírat vhodná místa, kam rybu pokládáme.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Při umělém výtěru nebo jiné manipulaci s jedinci větších velikostí se dokonce rybám podávají anestetika, vedoucí k jejich uklidnění až znehybnění; v dnešní době se k těmto účelům často používá např.

Znečištění vod

Znečištění vod kdysi znamenalo jeden z nejvážnějších ekologických problémů této země a i dnes dokáže mít fatální vliv na zdraví ryb a vodních organismů. Přirozené znečištění se projevuje například zakalením vody po deštích. Antropogenní znečištění způsobují například odpadní vody z průmyslu či zemědělství tekoucí do volných vod.

Znečištění ze zemědělské výroby představovalo v minulosti jeden z nejvážnějších ekologických problémů našich vod. Jednalo se zejména o úniky různých silážních šťáv, močůvek a splachů hnojiv z polí. Hnojiva vyvolávala především kyslíkový deficit a způsobovala různé otravy, např. amoniakem.

Velkým problémem byly donedávna odpadní vody z potravinářského průmyslu, zejména z cukrovarů. Po řepné kampani v podzimním období docházelo k masivnímu vypouštění odpadních vod, které rybám zanášely žábra, což vedlo až k jejich udušení. Jen na středním a dolním toku řeky Moravy takto docházelo každoročně k usmrcení tisíců ryb.

V dnešní době už je situace podstatně příznivější, byť k zemědělskému znečišťování vod stále dochází a vysokou eutrofizaci zaznamenáváme na mnoha našich tocích (způsobuje např. přemnožení sinic a tzv.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Teplota a pH vody

Ryby patří mezi tzv. studenokrevné živočichy - teplota jejich těla je prakticky shodná s teplotou vody, ve které žijí. Obecně dělíme naše ryby na studenomilné (např. lososovité druhy) a teplomilné (např. většina kaprovitých ryb). Optimální teplota se u kaprovitých ryb pohybuje v rozmezí 18-25 °C, u lososovitých ryb mezi 8-15 °C.

Prudké výkyvy jsou pro ryby velmi nebezpečné - při rychlých změnách teploty přes 10-15 °C dochází k teplotnímu šoku, při kterém ryby upadají do malátného stavu, popř. hynou za příznaků ochrnutí dýchacích a srdečních svalů (možná jste tuto reakci už zaznamenali, např.

S teplotou vody a atmosférickým tlakem souvisí i množství rozpuštěného kyslíku. Příčinou snížené koncentrace kyslíku ve vodě bývá nejčastěji znečištění vod organickými látkami, které se ve vodě rozkládají a spotřebovávají přitom kyslík. Při nedostatku kyslíku ryby nejprve nepřijímají potravu, pohybují se u hladiny, nouzově dýchají, jsou apatické, ztrácejí únikový reflex a posléze hynou udušením.

Podle hodnot pH rozdělujeme vody na kyselé (pH nižší než 7), neutrální (pH = 7) a zásadité (pH vyšší než 7). Pro život většiny našich ryb jsou nejvhodnější vody neutrální, optimální hodnota se přitom pohybuje od 6,5 do 8,5 pH.

S nízkými hodnotami pH se setkáváme např. v jarním období při tání sněhu a ledu. S hodnotami vysokými zase v letním období u silně eutrofních rybníků, kde řasy a sinice odčerpají oxid uhličitý a zvyšují hodnoty pH až přes 10. Při výrazné změně pH dochází u ryb k poškozením a úhynům.

Čtěte také: Pracovní rizika

K úhynům u lososovitých ryb může docházet při pH pod 4,8 (velmi odolný k nízkému pH je siven americký) a nad 9,2, u kaprovitých ryb (kapra) při pH pod 5 a nad 10,5.

Toxiny sinic (cyanotoxiny)

Toxiny sinic (cyanotoxiny) jsou látky sekundárního metabolismu. Srovnáváme-li jejich toxicitu s ostatními přírodními toxiny, jsou toxičtější než jedy vyšších rostlin a hub, avšak méně toxické než bakteriální toxiny.

1. Cytotoxiny - vykazují poměrně široké spektrum aktivit proti baktériím, houbám, řasám a savčím tkáňovým buňkám.
2. Biotoxiny - dělíme je dále na neurotoxiny, hepatotoxiny a další.
3. Neurotoxiny produkované sladkovodními sinicemi, působí velmi intenzivně na volně žijící i domácí zvířata. Nejčastěji popisovanou diagnózou při otravě neurotoxiny jsou křeče pohybového svalstva, zvracení, ztráta stability, dušení a následná smrt udušením. Klinické příznaky jsou známé u koní, dobytka, psů nebo ptáků (divoké kachny).

Amoniak

Amoniak představuje u ryb konečný produkt bílkovinného metabolismu a do vodního prostředí je vylučován přes žaberní aparát. V případě, že je omezeno vylučování amoniaku do vodního prostředí, dochází ke zvýšení jeho koncentrace v krvi ryb, což může v konečném důsledku vést až k tzv. autointoxikaci.

K tomuto stavu může dojít např. v letním období u kaprů odlovených z krmných míst chovných rybníků po převozu na sádky. Na sádkách, které mají v porovnání s rybníkem nižší teplotu vody (cca o 5-10 °C), se zpomalují trávicí i vylučovací procesy a amoniak se tak nevylučuje ven z těla, ale zůstává v krvi ryb a způsobuje autointoxikaci. Typickým příznakem této otravy jsou tmavá, překrvená žábra (někdy se též objevuje i tzv. toxická nekróza žaber).

Alimentární infekce

Nenakažlivé choroby mohou způsobovat i tzv. alimentární infekce. Ty jsou vyvolávány mikroorganismy, které se potravou dostávají do trávicího ústrojí, kde se pomnoží, vyvolají onemocnění a hlavně vyloučí toxiny s negativními účinky pro zdraví organismu.

Do této skupiny onemocnění patří např. aflatoxikóza, která se může projevit při použití nekvalitního krmiva, zejména při odchovu lososovitých ryb. Je to závažné onemocnění zvířat, při němž dochází k toxickému působení metabolitů plísní rodu Aspergilus, které způsobují poškození jater. Vyskytuje se především u drůbeže, ale může se vyskytnout i u ryb, např. pstruha duhového, pokud by byl na pstruhárnách krmen krmivem, které by obsahovalo tyto nebezpečné toxiny.

Do skupiny chorob alimentárního původu patří také hypovitaminózy a avitaminózy, které jsou způsobeny částečným nebo úplným nedostatek vitamínů v potravě.

Klimatické změny a emise uhlíku

Lososi jsou ohrožení emisemi uhlíku. Oxid uhličitý se totiž dostává do oceánu, který následně okyseluje. Tento proces by jim mohl narušit schopnost včas rozpoznat blížící se nebezpečí. Vyplývá to z nové studie, kterou publikoval časopis Global Change Biology. Čich je pro přežití lososů klíčový. Můžou se díky němu vyhýbat predátorům nebo pronásledovat kořist. Na konci svého života navíc lososi díky čichu najdou cestu do svých rodných vod, kde se před smrtí rozmnoží.

Tým vědců z Washingtonské univerzity a amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) se ve svém výzkumu zaměřil na následky, které by mohla mít zvyšující se koncentrace oxidu uhličitého ve vodě na lososy. Konkrétně se autoři studie zaměřili na jeden z rozšířených druhů této ryby - lososa kisuče. Název losos se používá pro několik druhů lososovitých ryb z rodů Salmo a Oncorhynchus. Losos kisuč patří do rodu Oncorhynchus. Jde o jeden z druhů tichomořského lososa, který tradičně žije na obou stranách severního Pacifiku.

„Losos využívá čich pro mnoho důležitých aspektů svého života,“ podotkl podle serveru Eurekalert hlavní autor studie Chase Williams z Washingtonské univerzity. „Z toho důvodu pro nás bylo důležité zjistit, jestli by tento druh ryb mohly budoucí podmínky v mořském prostředí v souvislosti s oxidem uhličitým ovlivňovat,“ vysvětlil.

Ve výzkumné laboratoři NOAA v Mukilteu tak připravil tým vědců nádrže se slanou vodou, které měly tři různé úrovně pH. V první z nich byla tato hodnota stejná, jako je současný průměr v Pugetově zálivu, který se nachází v americkém státě Washington. Do zbylých dvou nádrží nalili vědci kyselejší vodu, a to s průměrnými hodnotami, jaké by podle předpokladů mohly být v Pugetově zálivu za padesát a sto let. V těchto nádržích pak mladí lososi pobývali dva týdny.

Poté výzkumníci provedli několik behaviorálních a neurálních testů. Nejprve lososy umístili do další nádrže, ve které je vystavili pachu, který předznamenává útok dravce. Za běžných okolností se v takovém případě ryby skryjí nebo uplavou. Zatímco lososi, kteří pobývali ve vodě se současnými úrovněmi CO2, na varovný zápach reagovali normálně, ryby z nádrží s jeho vyššími úrovněmi si zápachu nevšímaly. Ryby z nádrží s vyššími úrovněmi oxidu uhličitého si nebezpečí nevšímaly.

Následně vědci změřili lososům neurální aktivitu v nose a čichovém bulbu - části mozku, která zpracovává čichové informace. Výzkumníci došli k závěru, že ryby pravděpodobně mohly i za zvýšené koncentrace oxidu uhličitého cítit pachy. Zjistili ale, že se změnilo jejich zpracování a lososi nebyli schopní pach přeměnit na vhodnou reakci chování.

Zvyšování hladin CO2 ve volné přírodě by podle vědců mohlo pravděpodobně vést k tomu, že lososi by byli čím dál lhostejnější vůči pachům, které předznamenávají predátora. Jejich detekce by jim tak mohla trvat déle, nebo by dokonce dravci nemuseli utíkat vůbec.

Autoři studie se plánují ve svých dalších pracích zaměřit na to, jestli by zvýšené úrovně oxidu uhličitého mohly podobně ovlivňovat také ostatní druhy ryb nebo postihovat i jiné smysly.

Klimatická změna a chov ryb v ČR

Klimatická změna postupně mění podmínky chovu ryb v České republice. Zvyšující se letní teplota vody bude pro některé druhy v následujících dekádách doslova smrtelná. Celosvětově přitom produkce ryb roste ročně zhruba čtyřprocentním tempem. V České republice má zvyšující se poptávku při stagnujících výlovcích z klasických rybníků zajistit nebo nahradit chov ve specializovaných produkčních systémech, říká Jan Mareš z Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství AF Mendelovy univerzity v Brně. Týká se to zejména pstruha duhového, tedy ryby vyžadující chladnou a čistou vodu.

Chov ryb se v podmínkách České republiky orientuje už několik století dominantně na tradiční rybnikářskou produkci. „Je ale často limitován mimoprodukčními funkcemi rybníků, množstvím vody, teplotou v letním období i výskytem různých predátorů. Jednotlivá rybnikářství už nyní hledají nové cesty. Mezi klasické produkční systémy patří farmy, které jsou odkázány na dostatek kvalitní vody přitékající po celý rok. Standardně se jedná o betonové nádrže, nejčastěji o průtočné žlaby. Nicméně budoucnost je zaměřena na systémy využívající recirkulovanou vody, a to včetně aquaponie, na jejímž výzkumu se podílí i Mendelova univerzita v Brně. „Důvodem je minimalizace závislosti na celoročním zdroji kvalitní vody.

Vědci z několika institucí včetně MENDELU se nyní zaměří na podporu a zavedení bezpečných a zdravých chovů k produkci pstruha duhového. Chov lososovitých ryb, zejména pstruha duhového, se v České republice přitom pohybuje na úrovni do 1 tisíce tun ročně.

Vědci díky novému projektu ověří vhodnost výběru pstruha duhového různého původu pro konkrétní podmínky chovu. „Budeme hledat optimalizace metod pro včasné odhalení takového nebezpečí a využití vhodného preventivního zásahu. Odborníci připraví i manuál pro chovatele, který umožní v konkrétním chovu odhalit rizikové body a včas je eliminovat. Projekt s názvem Globalizace, moderní technologie a změna klimatu jako zdroje nových možností a ohrožení pro chovný management lososovitých ryb (2021-2025) podpořila Národní agentura pro zemědělský výzkum. Kromě MENDELU se na něm podílí hned několik institucí.

tags: #ohrožení #lososovitých #ryb

Oblíbené příspěvky:

• Interiérové odpadkové koše
• Recenze ekologických sprchových gelů
• Ekologické poradenství pro živnostníky
• Služby Daniela Exnera: Přehled
• Ochrana přírody a krajiny v ČR