Ohrožení míru pirátstvím v Somálsku

Když se v roce 1991 zhroutila somálská vláda a svět zabodl do rohu Afriky červenou vlaječku „zhroucený stát“, málokdo čekal, že nás bude tento konflikt zaměstnávat dalších 20 let. Současné Somálsko je však bohužel, i přes aktivní politiku OSN, Evropské unie, USA, a v posledních letech dokonce i Číny a Indie, v horší situaci než kdy předtím. V letech 2006-2008 si konflikt vyžádal bezmála 20 tisíc obětí.

Příčiny konfliktu v Somálsku

Vysvětlení konfliktu v Somálsku je pro mezinárodní společenství jednoduché. Vláda Siada Barreho byla zkorumpovaná a stranila několika jižním klanům na úkor ostatních. Po kolapsu vlády se klanová rivalita vymkla kontrole a rostoucí popularita islamistů pak řešení konfliktu ještě ztížila. Jinými slovy, kořeny konfliktu je třeba hledat v korupci a ve zneužití klanových struktur populistickými politiky. Islamizace je pak výsledkem aktivity mezinárodních teroristických skupin a radikálních duchovních pocházejících především ze Saúdské Arábie.

Taková analýza nutně vede k závěru, že v Somálsku je zapotřebí vytvořit silnou centrální vládu, jejíž transparentnost a klanová vypovede k uklidnění meziklanových sporů, a která bude navíc disponovat vojenskou silou k potlačení islamistických buněk.

Alternativní pohled na konflikt

V kontextu opakovaného selhávání somálské centrální vlády je však nutné zvážit, zda koncept centralizovaného státu, respektive jeho budování, není samo o sobě hlavním faktorem podmiňujícím konflikt. V takovém případě by bylo nutno přistupovat ke korupci, klanové rivalitě a islamizaci jako k symptomům pramenícím ze zavedení jisté formy společenské organizace, ne jako k příčinám konfliktu.

Tradiční somálská společnost byla velice rovnostářská a byla organizovaná podle anarchistických pravidel odspodu. Každá komunita byla samosprávnou jednotkou zodpovědnou za vymáhání práva a pořádku. Rozhodnutí bylo dosaženo po dlouhých diskusích všech dospělých mužů na základě konsenzu.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Pod pojmem komunita si však nemůžeme představovat fixní uskupení lidí, ale spíše uskupení stanovené vždy ve vztahu k řešené otázce. Jinak řečeno, přestože hlavním způsobem rozlišení skupin je tradičně genealogie, místo štěpení genealogie, které poskytne klíč k vytvoření skupin, je určeno ve vztahu k danému problému.

Klany tedy historicky nefungovaly jako hlavní politické jednotky, ale operovaly společně pouze v otázkách regionálního významu, při nichž bylo nutno formulovat jednotnou klanovou pozici. Vzhledem k nestabilitě politických jednotek nebyla ani jejich vnitřní hierarchie ustálená. Jednotlivci byli vybíráni jako představitelé příslušné skupiny, jejich role byla určena jen pro řešení konkrétní otázky.

Je tedy jasné, že v somálské společnosti po stovky let fungovaly principy suvereváženost nity ve velmi odlišné formě než v evropském kontextu. Staletí hierarchického politického uspořádání ekonomických a politických záležitostí naučila Evropany vnímat suverenitu jako něco, co může být delegováno formálnímu úřadu. Takový koncept somálská společnost prakticky zcela postrádá. Pokud rozhodnutí mají Somálci respektovat, musí každý ze zainteresovaných jednotlivců mít právo se k problému vyjádřit.

Ustavení centralizované vlády tedy v Somálsku vytváří nepřirozenou strukturu, v níž se politika odehrává. Právo a pořádek je v takovém případě administrováno centrálně a komunity ztrácejí možnost uzpůsobit jejich fungování lokálním potřebám. Ještě důležitější však je, že komunity - vzhledem k zavedení monopolu na legitimní použití násilí v rukách státu - ztrácejí možnost chránit se proti zneužití státní moci.

Z toho vyplývá, že se v případě takového nebezpečí začínají formovat skupiny dostatečně velké pro kontrolu, popřípadě rezistenci státu. Vzhledem k tradičnímu formování koalic podle genealogických linií není tedy překvapující, že politické strany reflektují jednotlivé klany. Každá z těchto skupin se pak snaží kontrolovat stát pro udržení vlastní suverenity. Po získání moci přichází nutnost ji udržet. Taková potřeba, v kontextu politického prostředí plného nedůvěry, nutně vede k útlaku opozičních skupin.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Strach z útlaku tudíž útlak sám vytváří, čímž se celý cyklus uzavře a upevní v politickém systému pro případ změny režimu.

Islamizace somálské populace

Stejně tak jako pro klanovou rivalitu i pro islamizaci somálské populace existuje alternativní vysvětlení. Somálská společnost tradičně vyznává rozdělení polické a náboženské moci. Duchovní se tradičně účastní politiky, nemají v ní však žádné zvláštní postavení. Sdružení politické a náboženské moci se v posledních sto letech vyskytlo pouze dvakrát. V obou případech lze spojení náboženské a politické moci vysvětlit jako krok k poslednímu možnému mobilizačnímu prostředku ve chvílích, kdy je somálská kultura a suverenita v ohrožení.

V koloniální době se jednalo o silný vnější tlak, dnes tento tlak vyvíjí zvenčí dosazená vláda a množství silných jednotlivců spravujících soukromé ozbrojené složky. Není náhodou, že prvními kroky Unie islámských soudů, která v roce 2006 prakticky ovládla Somálsko, byla radikální decentralizace v tradiční podobě a odzbrojení soukromé armády. Oba kroky přijala místní populace velmi pozitivně.

Korupce je dalším důležitým faktorem povzbuzujícím rostoucí islamizaci. Snaha každé ze skupin o získání kontroly nad rozdělováním financí je primárně zapříčiněna vztahem mezi kontrolou financí a vojenskou a politickou mocí. Politické elity se v očích jednotlivých skupin legitimizují nejen vytvořením ochranného štítu v oblasti bezpečnosti, ale také ovlivňováním finančních toků směrem do spřátelených skupin.

Zpronevěru státních financí tedy není správné vnímat čistě jako zneužití moci pro osobní zisk, ale do značné míry strukturálně podmíněné chování. Toto strukturálně determinované zpronevěřování je společensky přijatelné, politické elity za něj však v mnoha případech ukrývají zpronevěry pro osobní zisk. Zpronevěřování veřejných financí pro soukromé účely je v Somálsku vnímáno jako silně amorální.

Čtěte také: Pracovní rizika

Islamisté proto věnují takovému chování značnou pozornost a pro boj s těmito neřestmi jsou vyzbrojeni specifickou formou džihádu zvaným Akbar, který se věnuje boji jednotlivce proti svůdným neřestem okolního světa. Právě tento morální apel poskytuje další prostředek k popularizaci islamistických hnutí. Mezinárodní společenství však těmto příčinám islamizace věnuje jen málo pozornosti. Namísto reforem, které by řešily tyto palčivé problémy, se věnuje aktivitám islamistů, jež jsou opět pouze symptomem radikalizace, a ne její příčinou.

Alternativní analýza konfliktu

Alternativní analýza konfliktu v Somálsku vysvětluje, proč aktivita mezinárodní komunity nevede k uklidnění, ba spíše zvyšuje intenzitu konfliktu. V případě, že společenská struktura v navrhovaném institucionálním uspořádání automaticky generuje konflikt, posilování takové struktury logicky nemůže vést k míru.

Nutnost revize konceptu státu pro uklidnění krize v Somálsku také podporuje úspěch alternativního státního uspořádání severosomálského Somalilandu, který je relativně stabilní politickou jednotkou po bezmála dvacet let a ukazuje příklad, jakým by se měla mezinárodní komunita inspirovat. Přes existenci centrální somalilandské vlády, armády a policie, hrají hlavní roli v otázkách práva a pořádku komunity. Somalilandská vláda reálně nedisponuje monopolem na legitimní použití násilí, a neohrožuje tudíž suverenitu komunit, které se řídí tradičními neformálními pravidly. Národní rozpočet pak také není důvodem pro konflikt.

Rozpočet pro rok 2010 dosahuje pouhých 61 milionu dolarů, což je v jasném kontrastu s rozpočtem přechodné federální vlády „spravující“ jih země. Pouze Bruselská donorská konference v roce 2009 přislíbila přechodné centrální vládě částku 213 milionů dolarů, tedy bezmála čtyřnásobek celkového rozpočtu Somalilandu.

Somaliland s relativně slabou centrální vládou představuje model nekonfliktní koexistence mezi tradiční anarchistickou organizací společnosti a centrálním státem nutným pro zastupování somalilandských zájmů namezinárodní scéně. Alternativní analýza konfliktu v Somálsku vysvětluje, proč aktivita mezinárodní komunity nevede k uklidnění, ba spíše zvyšuje intenzitu konfliktu.

Somálské pirátství

Fenoménu somálského pirátství se v posledních letech dostává značné pozornosti ve světových médiích. Ve své podstatě se jedná o jev skutečně bezprecedentní. Za jedinečný považuji i způsob jeho řešení na mezinárodní úrovni, a nakonec i zahraničněpolitickou roli Evropské unie jako předního aktéra současného globálního krizového managementu.

Je zajímavé, že námořnímu pirátství věnují sdělovací prostředky ohromný zájem, ačkoli se protipirátských operací neúčastní zdaleka tolik vojáků jako např. ve válkách v Afghánistánu či Iráku. Proto považuji za důležité zamyslet se nad otázkou významu somálského pirátství. Jakou hrozbu dnes pro svět představuje? Vyplatí se vůbec proti němu nasazovat námořní síly? Jaké náklady přináší tolerance pirátství či boj proti němu?

Z historického hlediska se pirátství vždy objevovalo v oblastech hobbsovské anarchie a bezpráví. Piráti ke své činnosti nutně potřebovali suchozemské zázemí, jež by nebylo ohrožováno konkurenční mocí států. Nepříliš četné prvotní útoky pirátů byly tolerovány, nicméně rostoucí intenzita přepadání obchodních plavidel pirátskými skupinami většinou přiměla držitele námořní moci k tvrdému a nemilosrdnému útoku na pirátské základny, včetně zajetí či popravy pirátských vůdců. Somálské pirátství v tomto ohledu není příliš odlišné, neboť podobně využívá absenci státní moci v Somálsku.

Počátky somálského pirátství

Počátky somálského pirátství sahají do 90. let minulého století, kdy byla dovršena desintegrace státní moci bývalé Somálské republiky. První ozbrojené skupiny tou dobou začaly operovat v somálské EEZ s cílem ochránit loviště ryb, o nějž se již nebyl schopen postarat rozpadlý stát. Postupem času musely somálské přímořské komunity čelit nejen nelegálnímu rybolovu v teritoriálních vodách země, ale také objevujícím se skládkám jedovatého odpadu ze zahraničí. Už tehdy vyšlo zřetelně najevo, že Somálci nedisponují dostatečně efektivními prostředky k ochraně vlastních rybářských lovišť, ani pobřeží, ale svět se po neúspěšné mezinárodní intervenci o Somálsko zajímal již pouze okrajově. První pirátské skupiny skutečně vznikly ve zchudlých pobřežních oblastech, jakými jsou Eyl, Hobyo či Xarardheere, a mezi prvními oběťmi útoků byly dánské a španělské rybářské lodě.

Somálští piráti ani tehdy, ani dnes, neusilovali o loupež plavidla nebo jeho nákladu, ale od počátku požadovali za navrácení lodi a propuštění posádky výkupné v hotovosti, jako jakousi „daň“ z rybolovu v somálských vodách. Vidina obrovského zisku ovšem rychle přilákala žoldáky místních milicí, kterým na ochraně rybářských lovišť vůbec nezáleželo, a další útoky byly podnikány proti všem plavidlům bez rozdílu. Běžnou praxí v rozpadlém Somálsku bylo prodávání protiprávních „licencí k rybolovu“ místními vůdci zahraničním rybářským společnostem, které ohrožovaly přežití místních rybářských komunit.

Z takové licence profitovaly obě strany - jedna mohla nerušeně rybařit za minimální poplatek (15-30 tisíc USD za sezónu), a druhá využít osobní obohacení k soukromým účelům, většinou financování vlastních milicí, ilegálním nákupům zbraní, apod. Z původní zoufalé obrany somálských rybářů se tak vyvinul organizovaný zločin pirátství, ohrožující veškerá plavidla bez výjimky. Epicentrem pirátství se stala již v roce 2002 severovýchodní oblast Somálska, zvaná „Puntland“. Požadované výkupné ovšem tehdy představovalo zhruba desetkrát menší částku než dnes - „pouhých“ 50-200 tisíc USD.

Množství pirátských útoků postupně vzrůstalo až na současné extrémní hodnoty.

Po dlouhé odmlce se tak vlastně v 90. letech 20. století ocitl mezinárodní problém námořního pirátství opět na pořadu dne. Během analyzování dat o pirátských incidentech si musíme uvědomit dvě důležité skutečnosti. Zaprvé, tato mapa, a s ní většina médií, považují za pirátství i ozbrojenou loupež proti lodím v teritoriálních vodách států (čili nepoužívají právní definici UNCLOS, ale svou vlastní). Zadruhé, data o výskytu pirátských útoků mají omezenou vypovídací schopnost v tom smyslu, že ne všechny pirátské útoky je IMB schopna evidovat, neboť soukromý sektor lodní dopravy se může zdráhat ohlášení výskytu pirátství z důvodů zvýšení vlastních nákladů, pokud kvůli pirátství dojde k navýšení pojistných sazeb pro transportní lodě, nemluvě o možných časových i finančních nákladech vyšetřování.

Množství neohlášených, avšak uskutečněných útoků pirátů, odhadují experti až na 50% z celku. Takové incidenty statistiky vůbec nereflektují. Nicméně i ohlašované útoky dokazují vysoký nárůst pirátství u Somálska v letech 2005-2008, nejprve v Indickém oceánu, později také v Adenském zálivu a jižním ústí Rudého moře. Roku 2008 dosáhlo pirátství u Somálska nevídaných rozměrů. Útoky byly podnikány na jakákoli plavidla, bez ohledu na rybářské či nerybářské lodě.

Přestože IMB upozorňovala na zhoršující se situaci již několik let, somálské pirátství vstoupilo do povědomí světové veřejnosti jako závažný mezinárodní problém až koncem roku 2008, kdy došlo k útokům na mediálně zajímavé cíle, jakými byly např. obří ropný tanker Sirius Star ze Saúdské Arábie nebo ukrajinská loď plná ruských tanků na cestě do Mombasy, kterou přepadlo hned 50 ozbrojených pirátů najednou. Pirátství se rázem stalo novým sektorem somálské ekonomiky, neboť obchodní společnosti a pojišťovny začaly vyplácet výkupné v řádech milionů USD, a úplatky politických činitelů v Puntlandu se proměnily v největší zdroj zahraničních valut.

Období somálského pirátství

Somálské pirátství bychom mohli rozdělit na tři velmi odlišná období. První, rané postdiktaturní období (cca 1991-1998) se pravděpodobně týkalo zoufalých snah místních rybářů, případně i drobných zlodějů nahodile napadajících proplouvající lodě. V druhém období na přelomu století již docházelo k občasným útokům, jak na rybářské, tak na obchodní lodě a soukromé luxusní jachty, často se zapojením místních klanových předáků. Třetí, současné období (zhruba 2005-2011) se vyznačuje novým přístupem pirátů, týkající se jejich taktiky, organizovanosti a efektivity. Současní piráti útočí na rozměrově velká plavidla, velmi dlouho zadržují rukojmí i loď, a požadují mnohem vyšší výkupné za jejich propuštění.

Obecně platí, že znalost příčin problému nás posouvá o krok dále při jeho řešení. Považuji proto za vhodné se nyní v krátkosti zabývat i motivy, které vedou somálské piráty k činům. Někteří současní piráti, při propuštění lodi za výkupné, po sobě zanechávají vzkazy typu: „NO PIRATS, SOMALI MARINES“, apod. Mezi odborníky probíhá čilá diskuse o tom, kdo vlastně somálští piráti jsou, o co usilují, a jaký mají ke „své práci“ - zločinu pirátství, vztah.

Přestože mezinárodní společenství nekompromisně pirátství odsuzuje, ozývají se i kritické hlasy beroucí v potaz několik faktorů, jež dle jejich názorů ospravedlňují určité motivy či akce pirátů. Často hovoří o nelegálním rybolovu v somálských teritoriálních vodách zahraničními společnostmi a nelegálním odkládání jedovatého odpadu na území Somálska, proti nimž se Somálci samozřejmě nemohou při absenci státních institucí efektivně bránit. Analyzuje se ovšem i role tsunami z r.

Vyčíslení ztrát z nelegálního rybolovu v somálských vodách se odhaduje zhruba na pět miliard korun ročně, které si rozdělují zahraniční soukromé společnosti, nejčastěji z EU (Itálie, Francie, Španělska, Řecka, Velké Británie), Asie (Japonska, Taiwanu, Jižní Koreje), ale také z Ruska, nedaleké Indie, Jemenu či Egypta. Mnozí upozorňují na skutečnost, že okrádání nejchudších lidí světa by se mělo trestat neméně tolik jako somálské pirátství, vždyť odhady FAO k roku 2005 hovoří o 700 ilegálně rybařících lodích v somálských vodách. Vznik pirátství v Somálsku můžeme v tomto ohledu vnímat jako reakci rybářů na učiněná příkoří a probíhající bezpráví, kdy se pobřežní komunity rozhodly zajistit své existenční potřeby nelegálním způsobem, protože jim žádný stát, ani instituce nepomohla.

To už se ale dostáváme k morálnímu dilematu, zdali v tomto případě mají přednost primární potřeby Somálců na jídlo a oblečení, nebo sekundární potřeby bezpečnosti mezinárodního obchodu. Každopádně somálské teritoriální vody a EEZ, patří k nejbohatším oblastem pro rybolov vůbec, a zahraniční lodě se po pádu Barreho diktatury v r. Motivy pirátů k podnikání útoků mohou být sice různé, zato leckdy pochopitelné. Historicky xenofobním postojům Somálců vůči zahraničí rozhodně nepomůže praxe nelegálního ukládání toxických odpadů na somálská pobřeží, kterou dokládá i zvláštní vyslanec OSN pro Somálsko.

Paradoxně, přísnější normy EU na likvidaci toxického odpadu, bohužel mohou mít za následek neúmyslnou podporu ilegálního ukládání jedovatých látek v chudých zemích s mizivou vymahatelností práva, jakou je Somálsko. Odhady počítají se zhruba stokrát levnější „likvidací“ toxického odpadu touto cestou. Rozmach pirátství v následujícím období pravděpodobně souvisí s devastací pobřežních oblastí Somálska, včetně rybářské techniky nutné k obživě, zmíněnou vlnou tsunami - konkrétně mezi městy Xaafuun a Garacad (v regionech Bari a Mudug), což by odpovídalo dnešním pirátským oblastem.

Somálsko vlastně postihlo více přírodních katastrof. Ačkoli mnoho pozornosti bylo věnováno právě nelegálním aktivitám zahraničních plavidel v somálských vodách a socioekonomickým faktorům pohánějícím pirátství, expertní monitorovací skupina OSN došla k závěru, že jejich význam pro pochopení a vyřešení problému je minimální. Nelegální rybolov na somálském území bohužel pokračuje, nicméně již dávno není starostí ani pirátů, ani jejich podporovatelů. Z celkového počtu napadených plavidel za rok 2009, tvořily rybářské lodě pouhých 6,5 %, a z nich pouze na jednu loď zaútočili piráti v somálských vodách.

Logicky bychom mohli uvažovat o endemické chudobě a nezaměstnanosti jako možných příčinách pirátství. Zatímco průměrný Somálec si vydělá zhruba 1 000 korun za měsíc, jediný pirát si přijde na 15 000 korun za jeden úspěšný útok.34]Nezaměstnanost dosahuje v Somálsku místy neuvěřitelných 50 % a většina pirátů přiznává, že usiluje pouze o získání finančních prostředků. Odborníci přesto považují tyto příčiny za druhořadé a vyzdvihují význam vnitrosomálské bezpečnostní a politické situace, a také roli námořních přepravců. Ti jednak s cílem snižování nákladů příliš omezovali zabezpečení svých lodí, a zadruhé rychle přijali strategii pirátů při vyplácení vysokých částek výkupného za rukojmí, jako součásti firemních nákladů.

V současnosti můžeme považovat pirátství za jediné slibně se rozvíjející odvětví somálského hospodářství. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by somálští piráti usilovali o politické cíle. Mnoho z nich se snaží během pár útoků uspořit na emigraci ze Somálska a přes Ugandu, Etiopii nebo SAE se dopravit do Evropy. Ve výjimečných případech stála za některými útoky i touha po pomstě za usmrcené přátele nebo donucení silou ke spolupráci při pirátství (většina obyvatel pobřežních komunit však spolupracuje s piráty za úplatu dobrovolně.)

Únosci ukrajinské lodi Faina plné tanků přiznali v rozhovoru přes satelitní telefon, že si uvědomují zlo, které páchají. Na druhou stranu se ale hají tím, že pirátství jim poskytuje unikátní řešení jejich situace. Chtějí pouze zbohatnout, aniž by někomu fyzicky ublížili, a pokud jde o krádež, vyspělé země mají přeci peněz dostatek. Uvědomme si, že pirátství si v Somálsku místy získalo určitou úroveň přízně, protože hodnoty společnosti byly zaručeně deformovány dlouholetým konfliktem a násilnostmi.

Zločin pirátství ovšem nemůžeme považovat za legitimní odpověď na vnitřní krizi Somálska, ačkoli sami piráti se snaží prezentovat svou činnost jako výhodnou pro Somálce, když se z některých stávají mecenáši místního rozvoje. Přestože pirátství možná řeší některé problémy, podstatně více jich vytváří a konfliktní situaci v Somálsku může i prohlubovat.

Způsob operování somálských pirátů

Způsob, jakým somálští piráti operují, přitáhl mnoho pozornosti. Obzvláště se diskutuje nad úrovní profesionality pirátů. Přestože mnozí popisují vývoj somálského pirátství od drobných krádeží po mezinárodní organizovaný zločin, který zahrnuje investory, vyzvědače v přístavech a poskytovatele zázemí či vybavení i v jiných státech než Somálsku, závěry expertní monitorovací skupiny OSN jsou překvapivé. Příliš mediálně dramatizované pirátství se ve skutečnosti liší. Žádné důkazy o všeobecné vyspělosti a vybavenosti pirátů zbraněmi, technikou či informacemi se nepotvrdily.

Naopak, většinou piráti útočí zcela nahodile, což potvrzuje i několik úsměvných případů, kdy se pokusili omylem přepadnout válečné lodě hlídkujících států. Velkou část pirátů tvoří negramotní a nezaměstnaní muži, kteří mohou nalézt práci maximálně jako ozbrojená stráž. Jediný úspěšný únos jim přitom může přinést až tříroční plat hlídače. Na rozdíl od amatérských skupin, existují i některé organizace, např. tzv. Nesnadnějším terčem jejich útoků se stávají pomalu plující lodě s nízko položenou palubou nebo veliké lodě s nepočetnou posádkou, která nedokáže efektivně hlídkovat.

Typický pirátský útok podniká skupinka deseti či více pirátů na třech až pěti rychlých člunech. Zatímco někteří odvedou pozornost posádky, ostatní se pomocí háků a žebříků dostanou na palubu, zastraší posádku výstřely ze samopalů či výbuchy granátů z raketometu (aniž by někoho zranili), a členové posádky jsou donuceni se vzdát. Mezi prvním spatřením pirátů a únosem lodi uplyne zpravidla mezi 15-30 minutami. Unesené plavidlo dopraví piráti k somálským břehům, kde začnou vyjednávat o výši výkupného za propuštění lodě a rukojmích, jež se může protáhnout i na několik měsíců.

Organizované skupiny pirátů rozdělují práci mezi únosce (často zkušené bojovníky milicí) a hlídače, kteří se starají o zakotvenou loď, rukojmí a zásobování potravin. Dnešní Somálsko funguje jako systém kvazi státních struktur s limitovanou mocí, z nichž většina reflektuje tradiční somálskou klanovou dynamiku, která rovněž dala vzniknout pirátství. Somálští piráti operují ve skupinách, kterých se expertům OSN podařilo identifikovat zatím pět. Organizují se zpravidla v okolí měst a každé skupině dominuje jeden z klanů. Tři pirátské skupiny z klanu Hawiiye/ Habar Gidir v jižním (islamistickém) Somálsku operují z přístavů Mogadišu, Xarardheere a Hobyo a další dvě v severním Puntlandu z měst Garacad a Eyl. Právě Puntland nechvalně vynikl jako epicentrum pirátství, které prorostlo za pomocí korupce do všech sfér místní politické samosprávy. Ta na nátlak mezinárodního společenství vytvořila „pobřežní stráž“, která podle puntlandského prezidenta Abdirahmana M. Faroleho ale zahrnuje pouhé dvě lodi a třicet strážců, víc si prý nemohou dovolit.

tags: #ohrožení #míru #pirátství #Somálsko

Oblíbené příspěvky:

• Eko úklid Chrudim
• Odvoz suti Kojetín
• Pěstování ječmene a klima
• Účast neočkovaných dětí na školách v přírodě
• Možnosti studia ovzduší v ČR