Podle deváté zprávy o stavu oceánů evropského programu Copernicus je v současnosti každá část oceánu zasažena takzvanou trojitou planetární krizí v podobě změny klimatu, úbytku biologické rozmanitosti a znečištění.
Zpráva, kterou každoročně vydává organizace Copernicus Marine Service, dokumentuje rozsáhlé změny v oceánech, jež mají dopad na ekosystémy, produkci potravin, ekonomiku, životy lidí a jejich zdroje obživy.
„Devátá zpráva (organizace) Copernicus o stavu oceánů potvrzuje, že se nebezpečně blížíme planetárním hranicím: každá část oceánu je nyní zasažena trojitou krizí, “ uvedl Pierre Bahurel, generální ředitel organizace Mercator Ocean International, která novou zprávu vypracovala.
„Věda mluví jednoznačně: oceán se rychle mění - s rekordními extrémy a rostoucími dopady. Víme proč a víme, co to znamená. Tato znalost není jen varováním - je to plán pro obnovení rovnováhy mezi lidmi a oceánem,“ zdůraznil.
Závěry zprávy o stavu oceánů jsou alarmujícím připomenutím naléhavých výzev, kterým naše oceány čelí.
Čtěte také: Uloz.to a autorské právo
Tato zpráva se věnuje několika oblastem, které negativně ovlivňují světové oceány, ale zejména pak lidem, kteří z moří získávají zdroje pro „chod civilizace“.
Oceán absorbuje 90 procent přebytečného tepla způsobeného emisemi skleníkových plynů vyvolanými člověkem. Od 60. let minulého století se proto oteplování oceánů zrychluje, což naznačuje, že systém Země je v důsledku klimatických změn nebezpečně nevyvážený, varuje nová zpráva.
Voda ve světových mořích a oceánech se otepluje stále rychleji. Globální teploty mořské hladiny dosáhly na jaře 2024 nového rekordu 21 stupňů Celsia.
Globální průměrná teplota mořské hladiny se sice mění pomalu, ale i zdánlivě malé změny mohou mít obrovský dopad na klíčové složky (eko)systému Země, upozorňuje zpráva.
Některé oblasti jsou podle agentury Copernicus zasažené těmito změnami více než jiné. Například severovýchodní Atlantik a přilehlá moře obklopující Evropu zažívají oteplování a současně i okyselování tempem přesahujícím globální průměr.
Čtěte také: Rizika pro jakost vody
Nejvíce se pak ohřívá Černé moře (třikrát rychleji než průměr), Balt a Středozemní moře - obě dvojnásobkem průměrného tempa.
„Moře okolo pevnin se oteplují zejména tam, kde jsou mělká a není tam rozvinutá cirkulace, která by ono nadbytečné teplo odváděla buď do jiného regionu (Golfský proud), nebo do hlubších částí oceánu. Příkladem jsou tedy okrajová moře Atlantiku, jako je Středozemní moře - to je navíc v subtropickém pásu vyššího tlaku vzduchu, a tedy s podprůměrným výskytem oblačnosti, takže o to víc slunečního svitu přijímá,“ komentoval závěry zprávy pro Českou televizi Aleš Farda z Ústavu výzkumu globální změny Czechglobe.
Mimořádně intenzivní a přetrvávající vlny veder postihly velkou část oceánu a překonaly předchozí rekordy teploty povrchu oceánu, například z let 2015 a 2016, o čtvrt stupně Celsia.
Některé části Atlantiku zaznamenaly v roce 2023 více než 300 dní z 365 v podmínkách mořské vlny veder. Tyto extrémní jevy mají negativní dopad na produkci potravin, mořské ekosystémy a pobřežní ekonomiky, konstatují vědci.
Globální hladina moře se mezi lety 1901 až 2024 zvýšila o 228 milimetrů. Tento jev je způsobený hlavně tím, že do oceánu teče voda z tajících pevninských ledovců, což zvyšuje riziko povodní a eroze v pobřežních oblastech.
Čtěte také: Pracovní rizika
Tyto změny probíhají v regionech, kde žije podél evropských pobřeží přibližně 200 milionů lidí .
Oteplování posouvá klíčové pásy takzvaného mikronektonu (organismy větší než plankton, které se aktivně pohybují a jsou zásadním článkem potravinového řetězce) směrem k pólům. Neboli z té nejteplejší mořské vody mizí základy potravinové pyramidy.
Další hrozbou je znečištění plastem, které škodí především citlivým korálovým útesům: podle zprávy tři čtvrtiny zemí, které ročně vyprodukují více než deset tisíc tun plastového odpadu, sousedí s již tak ohroženými korálovými útesy.
Změny ve vlastnostech oceánské vody zároveň pomáhají šíření invazivních druhů, které poškozují rybolov.
Zpráva uvádí konkrétní příklad: v létě 2023 vedla nejdelší mořská vlna veder ve Středozemním moři k teplotám povrchové vody o 4,3 stupně nad normálem. To umožnilo invazivním druhům způsobit v Itálii velké škody - přemnožený krab modrý způsobil pokles produkce mušlí v deltě Pádu o 75 až sto procent, zatímco „ohnivý červ“ neboli jedovatý mnohoštětinatec jménem hermodice ohnivá ovlivnil rybolov na Sicílii.
„Voda s vyšším obsahem oxidu uhličitého pak činí dodatečné problémy korýšům a korálům, kterým může bránit v budování kalcitových struktur, protože je moc kyselá. A tyto druhy důležité pro mořský ekosystém jsou tlačeny k vymírání,“ doplňuje Farda.
„Pokud ve vodě ubývá kyslíku, tak se nedaří živočichům, které ho potřebují, tedy rybám. Nejrybnatější jsou chladné vody ve vysokých zeměpisných šířkách. Pokud se budou ohřívat, bude se snižovat jejich schopnost přijímat kyslík z atmosféry, respektive udržet svůj vlastní vyrobený fytoplanktonem. A rybnatost bude dál klesat.
Pokud bude úbytek kyslíku pokračovat, budou se rozvíjet podmínky vedoucí k eutrofizaci (proces hromadění živin) a acidifikaci (okyselování). Pokud (toto) postihne většinu světového oceánu, nastanou podmínky, které paleontologové připisují obdobím masivního vymírání druhů v pravěku, kdy došlo ke zhroucení tehdejších ekosystémů,“ vysvětluje vědec z Czechglobe.
Jako hrozbu, která ovlivňuje většinu Evropy, vědci označují tání ledu v Arktidě. Ta zaznamenala mezi prosincem 2024 a letošním březnem čtyři historická minima.
V březnu tam bylo o 1,94 milionu kilometrů čtverečních méně mořského ledu, než je dlouhodobý zimní průměr, což je plocha přesahující šestinásobek rozlohy Polska.
Antarktida zaznamenala loni již třetím rokem po sobě sníženou masu mořského ledu poté, co v roce 2023 dosáhla historického minima.
OCEÁNY OHROŽUJE ŘADA NEBEZPEČÍ a většinu z nich, ne-li všechny, způsobuje člověk. Osmdesát procent znečištění moří pochází z činností na pevnině, což způsobuje rychlé změny celých mořských ekosystémů.
Oceány tvoří 70 procent zemského povrchu a pro fungování planety jsou nepostradatelné: Kromě toho, že poskytují úkryt a potravu organismům, pochází z oceánů přibližně polovina kyslíku, který dýcháme. Je také hlavním regulátorem klimatu a jedním z největších nástrojů planety pro zachycování emisí oxidu uhličitého a přebytečného tepla, upozorňuje OSN.
Světové oceány však mohou tepla absorbovat pouze určité množství. Globální oteplování způsobuje změny v chemickém složení oceánů a v mnoha oceánských procesech. Ohrožuje řadu mořských živočichů, kteří se s vyššími teplotami nedokážou vyrovnat.
Ke zhoršující se kondici našich oceánů přispívá také nadměrný rybolov, invazní druhy, úniky ropy a znečištění plastem.
Existují však řešení. Ochránci přírody prosazují vytvoření rozsáhlých mořských rezervací na ochranu mořské biologické rozmanitosti. Jiní hledají způsoby, jak omezit destruktivní rybolovné praktiky.
Korálové útesy hrají zásadní roli v tom, jak se daří životu v moři (ale i na zemi). Z hlediska druhové pestrosti překonávají korálové útesy i tropické deštné pralesy - ačkoli zabírají pouze 0,1 % oceánského dna, vytvářejí podmínky pro život nejméně 25 % všech známých mořských druhů. Jejich zánik by znamenal velkou ztrátu mořské biodiverzity.
Většina korálů roste nejlépe při teplotách vody 23-29 °C.3 Vyšší teplota je pro korály stresující a způsobí, že koráli symbiotickou řasu ze svých buněk vypudí. Tomuto jevu se říká zbělení korálů.
To sice automaticky neznamená, že korál odumře, nicméně vypuzení symbiotické řasy pro něj představuje ztrátu živin, a tedy oslabení. Pokud je teplotní výkyv jen krátkodobý, mohou se koráli uzdravit (tento proces ale může trvat roky, ba i desetiletí). Déletrvající „vlna veder“ v moři však způsobí smrt celého korálového útesu.
Příčinou vypuzení řasy a zbělení korálů mohou být i další stresové faktory jako například znečištění vody nebo abnormální množství světla.
Zvyšování koncentrace CO2 v atmosféře způsobuje, že je i více CO2 rozpuštěno v mořské vodě a její pH klesá. Za poslední století se snížilo asi o 0,1 - může se to zdát málo, ale tato nevelká změna v pH znamená, že je dnes v mořské vodě o 30 % více vodíkových iontů H+ než před sto lety.
Snižování pH mění nejen množství vodíkových iontů H+, ale také snižuje množství iontů CO32-, které jsou stavebním kamenem pro vápenaté schránky korálů (a dalších mořských živočichů stavějících schránku z CaCO3). Pro korály je tak tvorba schránky náročnější a jejich růst nebo obnova po zbělení je pomalejší.
Pokud okyselování oceánů bude pokračovat, bude jejich růst dál zpomalovat, až rychlost rozpouštění jejich vápenatých převáží nad jejich růstem.
Vedle okyselování a zvyšování teploty mořské vody hraje v některých místech roli i přímé poškození člověkem.
O záchranu životního prostředí se může aktivně snažit každý z nás. Stoupáním na korálové útesy se podílíme na jejich poškození. Během mořských sportovních aktivit proto stoupejte pouze na kameny či dno. Je to bezpečnější jak pro vás, tak i pro korál.
Některé organizace se snaží o obnovu korálů pomocí inovativních technologií, jako jsou ocelové konstrukce, které slouží jako ochrana před korozí.
Vědci odhadují, že pokud svět nic nepodnikne, na 90 % tropických útesů po celém světě do roku 2043 zmizí. To bude mít negativní dopad na téměř 500 milionů lidí, kteří jsou na korálových útesech závislí z hlediska přísunu potravin, příjmů a ochrany pobřeží.
Takřka na čtyřnásobek se od roku 1950 zvětšila rozloha takzvaných mrtvých oceánských zón - mořských oblastí, ze kterých zmizela kvůli postupnému odkysličení většina života. Podle zjištění autorů studie odpovídá dnes plocha mrtvých zón rozloze celé Evropské unie.
„V krátkodobém výhledu se to nemusí zdát pro lidstvo jako velký problém (...) Ryby z mrtvých zón mohou odmigrovat, koncentrovat se v lokalitách, které nedostatkem kyslíku netrpí, a rybáři, kteří znají svá loviště, mohou zaznamenat dokonce větší úlovky (...) Z dlouhodobého hlediska ale vše směřuje k rozpadu celých ekosystému,“ varují autoři studie v průvodním komentáři.
Odkysličení mořských vod má podle vědců dvě hlavní příčiny. První z nich je lidmi způsobená změna klimatu a s ní spojené oteplování mořské vody. Teplejší voda na sebe totiž váže méně kyslíku, což je také příčinou, proč je obecně mořský život bohatší v chladnějších oblastech.
Druhým faktorem je vzrůst znečištění z průmyslového zemědělství. Nadměrné užívání průmyslových hnojiv vede k tomu, že se řekami do moří dostávají ve zvýšené míře živiny na bázi fosforu a dusíku.
Autoři studie poukazují na příklady zálivu Chesapeake a delty Temže, kde se podařilo změnou zemědělských a kanalizačních technik vrátit do mrtvých zón život.
„Rozšiřování mrtvých zón spojené s úbytkem kyslíku v oceánech není pro světové vlády v současnosti prioritní problém. Bohužel budou muset nejspíše začít masově vymírat populace jedlých ryb, aby si vlády závažnost hrozby uvědomily,“ uvedl Diaz pro Guardian.
Oceány dnes po celém světě poskytují výživu půlmiliardě lidí, přes tři sta milionů lidí si živobytí získává přímo rybolovem. Jedná se zejména o obyvatele chudých zemí.
Dodatečné nebezpečí přitom dle autorů studie představují ještě zpětné vazby - jev, kdy zásadní změna v přírodě aktivuje další procesy, jež dále posílí její destrukční účinek. Jako příklad zde autoři uvádějí zvláštní druh bakterií, kterému se daří právě odkysličených vodách a jenž produkuje oxid dusný - skleníkový plyn, který je až 300krát účinnější než oxid uhličitý.
Po letech jednání došlo k historickému průlomu v ochraně oceánů, které jsou mimo národní jurisdikce. To v praxi znamená, že jsou nejméně dvě stě námořních mil od pobřeží.
tags: #ohrožení #mořské #vody #a #oceánu #jako