Ohrožení myslivců na honu: Bezpečnost především

O nebezpečnosti palných zbraní a jejich drastických účincích není třeba se rozsáhle rozepisovat. Při jejich používání se, stejně jako při jakékoliv lidské činnosti, vloudí chyba a selhání lidského faktoru nebo nešťastná souhra náhod a výsledkem je tragédie v podobě smrtelného zranění.

Je faktem, že statisticky je tragických nehod v myslivosti řádově a výrazně menší poměr než při jiných zájmových činnostech. U dopravy jsme si zvykli, že po víkendu nám televizní noviny sdělí, že na silnicích zemřelo 10 či 15 lidí a nikdo se již nad tím nepozastavuje, ale událost při myslivosti je ovšem mediálně atraktivní a mnohdy je sdělovacími prostředky až zveličována. Na druhou stranu stále se opakující nehody při lovu svědčí o tom, že opatrnosti při organizaci a průběhu není nikdy dost a také to, že poučení či proškolení o bezpečnosti účastníků lovu není často úplně dostatečné.

Nehovořím o tom, že závazné obecné či pravidelné školení o bezpečnosti při výkonu práva myslivosti u nás neexistuje vůbec. Považme, že na každém pracovišti, kde hrozí sebemenší rizika, je povinné školení o bezpečnosti práce a o její dodržování se stará profesionální bezpečnostní technik, u naší myslivosti něco podobného není a bohužel v tomto pokulháváme za ostatním světem. V prevenci nehod při lovu vidím v této souvislosti velký dluh legislativy i orgánů státní správy od shora až dolů.

Příprava a organizace lovu

Výběr jednotlivých lečí nesmí být výsledkem náhodné improvizace, ale uváženého výběru, a to nejen z hlediska možného výskytu lovené zvěře, ale především také z hlediska bezpečnosti. To znamená, že dopředu je třeba si určit, v návaznosti na konfiguraci terénu bezpečné rozestavení střelců tak, aby nebyly tvořeny kapsy v řadě střelců, řada střelců netvořila oblouky, a tím se některý z nich se nedostal do možného směru střelby druhé střelce.

Nejlépe je, když se sejdou členové vedení lovu (obvykle předseda, hospodář a závodčí) den předem a řádně připraví organizaci celého lovu a jednotlivých lečí. V některých zemích, například ve Finsku, je taková příprava povinná ze zákona a musí se jí zúčastnit všichni účastníci včetně střelců. Během přípravy se promítají mapy jednotlivých lečí, aby každý účastník věděl a znal v jakém terénu a prostředí se bude pohybovat. Kterým směrem bude probíhat tlak, kde jsou očekávány spády zvěře a tím předpokládané směry střelby.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Pro bezpečný průběh společného lovu je nutné jeho zabezpečení na místě samém při jeho začátku a v jeho celém průběhu. Při nástupu lovců obvykle vedoucí lovu požádá o bezpečné zacházení se zbraní a často skončí jen u tohoto konstatovaní s přesvědčením, že pro poučení o bezpečnosti účastníků vykonal vše. To ovšem zdaleka nestačí.

Při nástupu musí lovcům nejen představit závodčí a informovat o počtu lečí a dorozumívacích signálech, ale také o konfiguraci terénu jednotlivých lečí, jasně a jednoznačně stanovit, zda bude střelba probíhat do leče a za jakých podmínek případně povolit jen střelbu z leče ven, sdělit za jakých podmínek bude probíhat případný dosled postřelené zvěře, zdůraznit nutnost setrvání střelců na střeleckém stanovišti, vyčkání na závodčího s určením dalšího postupu pro případný dosled atd.

Závodčími by měli být ustanoveny pouze takové osoby, které dokonale znají terén a pokud nebyla již dříve určena a označena jednotlivá střelecká stanoviště, což je v některých honitbách už dobrým pravidlem, závodčí musí umět vybrat nejlepší místa, jak z hlediska lovu, tak z hlediska bezpečnosti. Na některých skutečně profesionálně vedených společných lovech jdou závodčí beze zbraní, jejich úkolem není lov, ale dozor nad správným průběhem lovu.

Praktickou záležitostí, která není pouhým alibismem, je připravit bezpečností pokyny předem v písemné formě, kterou jsou předány každému účastníkovi, proti podpisu, při příchodu a kontrole dokladů.

Transparentní prvky a reflexní oblečení

Velmi užitečným, a možná jedním ze zásadních prvků bezpečnosti na společném lovu, je nošení transparentních prvků a oděvních doplňků, které výrazně zviditelňují zúčastněné osoby. V jiným zemích je povinnost nosit transparentní oblečení na společných honech stanovena závaznými předpisy už dávno. Je to jak v již zmíněné Skandinávii, tak v dalších evropských zemích. V USA je dokonce nařízeno nošení viditelných oděvů i v případě individuálního lovu pokud se zúčastní více než jeden lovec. To znamená, že pokud jdou myslivci lovit ve dvojici, a to i na čekanou, musí již být vybaveni reflexním oblečením. U nás se používání reflexních prvků oblečení pomalu zavádí pouze na bázi dobrovolnosti.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Před časem jsem získal z policejních zdrojů přehled o smrtelných případech za několik posledních desetiletí, kdy se několikrát vyskytnul případ zastřelení myslivce kolegou. Jednalo se jak o případy na společných lovech, kdy poškozený splynul s prostředím a druhým byl přehlédnut, nebo kdy vyšli společně na čekanou, každý z nich obsadil jiný posed a když se druhý vracel k posedu prvního, první myslivec jej omylem zastřelil. Jednou dokonce došlo k zvláště závažné tragédii, kdy takto otec zastřelil syna.

Pokud by u nás existovalo podobné nařízení jako v USA, potom by k těmto a mnoha dalším nehodám zřejmě nemuselo vůbec dojít. Domnívám se, že, i když tato povinnost nevyplývá ze zákona, ale na druhou stranu zákon nijak neomezuje možnou iniciativu orgánu státní správy v přínosech pro bezpečnost, pro ochranu života a zdraví našich občanů, neměl by nejvyšší orgán státní správy myslivosti být lhostejný a měl by správně reagovat na reálné podmínky a vzniklé situace a používání reflexního oblečení na společných lovech doporučit.

I když by takové doporučení nemělo striktní právní závaznost, přesto se domnívám, že autorita orgánu státní správy by přispěla k širšímu používání bezpečnostních prvků a tím i vyššího stupně ochrany života a zdraví účastníků společného lovu.

Pravidla střelby a chování po zásahu zvěře

Je zakázáno střílet po ukončení leče, případně v jiné době, která není výhradně určena pro střelbu, a to ani tzv. Střílet je povoleno pouze z leče ven, případně v segmentu, který určí závodčí nebo vedoucí honu, a to vždy v bezpečně tam, kde nemůže dojít k žádnému ohrožení; v leči se pohybují honci, psi; v sousedství může být lomené boční křídlo střelců.

Po zásahu zvěře střelcem, střelec zachová klid, vizuálně fixuje pravděpodobné místo nástřelu, vyčká příchodu závodčího k dalším pokynům o postupu při vyzvednutí nebo k označení nástřelu a následného dosledu zvěře atd. Střelec v žádném případě neopouští svoje stanoviště k individuálnímu dosledu, který se během leče nepřipouští.

Čtěte také: Pracovní rizika

Černá zvěř se loví výhradně kulí nebo jednotnou střelou do brokovnice, zvěř holá jelena evropského pouze kulí; liška se loví brokem; u černé zvěře se loví pouze sele a lončák orientačně do hmotnosti 50 kg a výšky do kolen dospělého člověka.

Kontroly a prevence

Policisté provádějí kontroly, při kterých se zaměřují na technický stav zbraní a přítomnost alkoholu u myslivců. V případě zjištění alkoholu je myslivec vyloučen z honu a zbraň mu je zadržena.

Je nutné si uvědomit, že zbraň je pořád jen stroj či přístroj, který může selhat - v tomto případě ať už vinou špatného zajištění, únavou materiálu, prasknutím pružiny apod. Nejméně nebezpečná je z tohoto pohledu zajištěná zbraň, u které je zajištění provedeno vychýlením úderníku z dráhy úderu. Jenže, ruku na srdce, kdo z nás ví, jak mechanismus zajištění u jeho brokovnice funguje? Takže v žádném případě nespoléhejme na to, že pojistka absolutně zabrání výstřelu. Kolik už bylo úrazů zajištěnou zbraní (a to nemluvím o zbraních údajně nenabitých).

U manipulace se zbraní je nejrizikovější nabíjení a vybíjení. Nabíjení zbraně na společných lovech se provádí zásadně na stanovišti, zpravidla na signál vedoucího honu. Nabíjí-li někdo zbraň při přesunu na stanoviště, opět si koleduje o vyloučení z honu. Ti nejotrlejší (troufám si říct, že nejhloupější) nabíjejí už po ukončení nástupu. Za tuto činnost odpovídá, kromě samotného střelce, vedoucí honu a závodčí. Těch se policie bude při případném neštěstí ptát, co učinili pro bezpečnost, jaké dali povely a signály a jak postihovali porušení pravidel.

Při nabíjení si opět vzpomeňme na zásady vštěpované nám v kurzu pro adepty, tedy, že zbraň směřuje do bezpečného prostoru a brokovnici uzavíráme pohybem pažby. Co bylo řečeno o nabíjení, platí také o vybíjení, kdy je třeba respektovat domluvené signály (zejména signály dávané trubkou).

Chování na stanovišti

Dalším kamenem úrazu bývá chování na stanovišti. I zde by hlavně měly směřovat vzhůru (viz obr. č. 5) a zbraň by měla být až do okamžiku střelby zajištěna. Někdy se můžeme setkat s dalším nešvarem, zejména při dlouhém stání na jednom stanovišti, kdy si střelec hodí nabitou zbraň přes rameno (viz obr. č. 6). Pokud hlavně směřují nadále vzhůru, a střelec zbraní při přehazování nebezpečně nemanipuluje, velké nebezpečí nehrozí. Pozor však při otáčení se, pozorování atd., snadno se může stát, že v tu chvíli hlavně zdánlivě směřující nahoru směřují nebezpečně blízko k zemi, k protějšímu svahu za zády apod. Proto by se svědomitý myslivec měl nešvaru takto opřené zbraně vyvarovat.

Střelci si také občas zbraň opřou o strom, botku si opřou o botu apod. Zde hrozí především poranění samotného střelce, ale ve většině případů se nejedná o výrazně nebezpečné situace. O tom, že by se nabitá zbraň neměla opírat o strom ve chvilce odpočinku například mezi lečemi snad není ani třeba zdůrazňovat.

Daleko horší je, když si střelec podepře nabitou zbraň rukou, případně založí obě ruce na prsou a v nich drží zbraň ve vodorovné poloze, jak ukazuje obr. č. 7. V tu chvíli zbraň má v rukou, ale vlastně ji drží jen na předloktích ruky a v podpaží a v tu chvíli je blízko k nebezpečnému vyklouznutí zbraně.

To byly hlavní nebezpečné situace, se kterými se můžeme setkat na společných lovech v oblasti držení zbraní. Podívejme se nyní na samotnou střelbu.

U vlastní střelby si asi každý uvědomuje skutečnost, že v ruce drží smrtící nástroj, k chybám dochází zpravidla v důsledku lovecké horečky, při oslnění sluncem apod.

To, že se střelba zahajuje na povel, bylo už řečeno. Odjišťuje se bezprostředně před střelbou. Při zamíření na zvěř se vyvarujeme jakéhokoli pohybu (i letmého přetažení) směrem k ostatním účastníkům honu, obydlím a autům (i projíždějícím). Po domluveném signálu je zakázáno střílet do leče (ten kdo to bude ignorovat si zahrává případně až s trestním postihem za obecné ohrožení). Po skončení leče je třeba zbraň neprodleně vybít (ne jen zajistit!).

Při vlastní střelbě musíme brát v úvahu všechny okolnosti, zejména členitost terénu a viditelnost. Jak jistě každý z nás ví, je zakázáno střílet na nízko letící zvěř, na kachny na hladině, kdy hrozí odraz broků od vodní hladiny. Nejsme-li si jisti bezpečným výstřelem, raději nestřílejme, protože vystřelený náboj již nelze vrátit do hlavně, stisknutím spouště je rozhodnuto a neexistuje žádný opravný pokus. V případě selhání náboje nesmíme ihned otevřít závěr, ale je nutné počkat několik vteřin (některá pravidla sportovní střelby udávají až 10 vteřin), zda nedojde k opožděnému výstřelu.

Alkohol a manipulace se zbraní

Po skončení honu jsou někteří z nás již bez nábojů, jiní mají náboje v autě, nicméně i tehdy se můžeme dostat do konfliktu se zákonem. Platný zákon o zbraních a střelivu totiž jasně říká, že je zakázáno "nosit zbraň nebo s ní jakkoli manipulovat, pokud je jeho schopnost k této činnosti snížena požitím alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek", přičemž se nemluví o množství alkoholu. I jedno pivo nás může postavit do role honců na dlouhou dobu.

Neměli bychom se tedy po poslední leči potácet s flintou po vsi a dávat příčinu k další kritice myslivců. Určitým řešením je uložení zbraně do pouzdra po skončení výřadu, ti prozíravější z nás odvezou zbraň domů nebo ji nechají odvézt manželce (pokud má zbrojní průkaz), která nás pak později v noci zpravidla také eskortuje domů. Tím eliminujeme pokušení, že si pod vlivem alkoholu cestou domů vystřelíme na oslavu úspěšného lovu do vzduchu nebo provedeme nějakou jinou taškařici, a někdo na nás zavolá zcela oprávněně policii.

Zásady bezpečnosti při lovu

• Vždy dodržujte pravidla bezpečné střelby.
• Nikdy neohrožujte kolegy nebo další osoby.
• Nepijte alkohol před ani během lovu.
• Střílejte jen tam, kam dohlédnete.
• Dbejte na možný odraz střel od překážek.
• Mějte jasně domluvené dorozumívací signály.

Správné ochranné pomůcky mohou v lese zabránit úrazu i zachránit život. Proto je důležité si pořídit vhodnou pevnou obuv, kvalitní pracovní oděv a rukavice. Při práci v lese i na honu si odpusťte alkohol a jiné návykové látky. Mohlo by se vám to opravdu vymstít. Policie před hony často kontroluje hladinu alkoholu v dechu, takže do lesa choďte výhradně střízliví.

Při dodržení výše uvedených zásad budeme mít všichni daleko vyšší šanci, že hon ve zdraví přečkáme a dožijeme se poslední leče, že se nestaneme ani obětí a ani pachatelem. Co víc si přát?

tags: #ohrožení #myslivců #na #honu #bezpečnost

Oblíbené příspěvky:

• Likvidácia odpadu Senec
• MŽP a kvalita ovzduší
• Legislativní rámec škol v přírodě
• Vliv Bartoloměje I. na ekologii
• Elektrické odpadkové koše pro domácnost