Ohrožení principů zastupitelské demokracie: Příklady z České republiky a světa

13.03.2026

Mezi zeměmi střední Evropy patří Česká republika k těm prozápadně orientovaným.

Systém liberální demokracie, ve kterém žijeme, není samozřejmý.

Nejen v jednotlivých státech Evropy, ale i v USA je pod obrovským tlakem.

Vidíme to například na tom, jak vypadají americké volby.

Proč to tak je, by bylo na hlubokou analýzu a možná bychom se na tom důvodu ani neshodli.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Extremisté chtějí k moci a mají vždy dvě cesty: buď přesvědčit voliče, anebo je vystrašit.

A tím šířením strachu manipulovat a mít vliv.

Je to asi jen vlna, otázkou je, co po ní zbude.

Jestli něco změní nebo nezmění.

Myslím si, že něco změnit může. Kdyby takových lidí, jako je Zeman nebo Orbán, bylo víc, tak by dohoda, kterou Evropa potřebuje, byla čím dál nemožnější.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Je to vlastně největší problém a zároveň i voda na mlýn extremistům nebo těm, kteří chtějí liberálně demokratický systém položit, a to na národní úrovni, tak i na světové.

Strategie extremistického diskurzu je vyvolat strach třeba pod záminkou uprchlické krize, a pak kanalizovat agresi směrem, kterým chtějí.

A k tomu jsou sociální sítě vhodné, strach dokážou vyvolávat.

Když se podíváte na demonstraci, na kterou přijde pár tisíc lidí, nejedná se o nic, s čím by si společnost, kde žije deset milionů lidí, neměla umět poradit.

Pokud byste donutila provozovatele k tomu, aby nesli trestněprávní odpovědnost, museli by to pak kontrolovat a výměna informací by se velmi omezila.

Čtěte také: Pracovní rizika

To zavání cenzurou.

Je to veřejný prostor, tudíž bych to neviděl jako odpovědnost provozovatele.

Veřejné klima by mělo být takové, aby se dotčený sám ozval a podal trestní oznámení. Napsat něco na sociální je stejné, jako byste to řekla na náměstí.

Extremismus je u nás zajímavě propojený s tím, že je tu, na rozdíl od rasismu v devadesátých letech, málo lidí ze strany státu, kteří jsou na něj připraveni reagovat.

Nový fenomén politického extremismu proti vládnoucí elitě, vyhrožování státním představitelům i ozbrojování, to jsou novinky.

A zatím schází adekvátní reakce, která by zanechala velkou stopu v politickém diskurzu.

Vidím zde souvislost mezi politickým extremismem a jeho obhajobou ze strany některých politiků, jako je Zeman nebo Okamura.

To se začíná projevovat právě v tom, jak policie postupuje.

Násilný diskurz je najednou svým způsobem v pořádku, je tolerovaný.

Nevíme, jestli tu za půl roku nebudeme mít hospodářský propad, a nevíme, jak by to pak společně zapůsobilo.

V případě větších sociálních problémů by tu mohl extremismus vládnout, anebo by tu vládl jím poučený autoritářský režim.

K tomu se schyluje očividně v Maďarsku, takové jsou tendence v Polsku, kde také větší skupina lidí došla k názoru, že končí diskuze.

Ale když končí diskuze, končí i demokracie.

Vnitro to nemá srovnané ani ve své zprávě o extremismu, kterou vydává každého čtvrt roku.

Vydávání protirasistických projevů za levicový extremismus nemá oporu v ničem, ani v právu, ani v terminologii, kterou běžně používáme.

Oni to dělají ze zvyku.

Ale Okamura je ten typ nebezpečného politika, který má naštěstí zatím jen pár procent, umí však využívat nenávisti ve své politické kariéře.

On skládal poslanecký slib, přitom jedná neustále proti ústavě, stačí se podívat na jeho videoblog.

Sám je zvolený, využívá víru v autoritu zastupitelské demokracie.

Kdyby měl moc, tak to tu rozvalí.

Lidí, kteří porušují tímto způsobem zákon, je opravdu hodně.

Nemůžete je všechny stíhat.

Extremismus byl a bude.

Jde ale o to zachytit ten diskurz dřív, než se propadneme do nějaké hospodářské recese.

Jde o to imunizovat společnost tím, že se to vysvětlí na jednotlivých kazuistikách.

Tím se společnosti objasní, v čem extremisté ohrožují její základní sdílené hodnoty.

Je třeba odstíhat to hlavní, to gró, ti lidé se ani neskrývají, zveřejňují nenávistná videa na youtube.

Když se to bude stíhat, vrátí se podobné řeči zpátky do hospod.

Represe je potřebná, protože lidem dá pocit, že je stát chrání, což je v pořádku.

Tady se od roku devětaosmdesát strašně bagatelizovala role státu.

Úplně ale zamlčovali podstatnou funkci státu.

Stát je tu pro to, aby zajistil ústavnost a ochranu jednotlivců a skupin.

Nikdo jiný než stát však neumí zařídit, aby existoval demokratický právní řád: nezávislé soudy, ústavnost, parlament, ochrana pravidel, jež vytvářejí demokratické zřízení.

Stát ale pořád není zárukou, že se extremisté k moci nedostanou.

Dá se to vysvětlit tím, co je důležité a co extremistům nejvíc vadí.

Oni nemohou mít moc, aniž by demokratický právní stát rozvalili, protože jeho pravidla jim brání ve výkonu toho, co chtějí.

tags: #ohrožení #principů #zastupitelské #demokracie #příklady