Ohrožení savci pralesa: Boj o přežití v Kongu a záchranné programy

Čeští ochránci přírody bijí na poplach: Pytláctví je na vzestupu, pomozte nám chránit prales slonů a goril v Kongu!

Pokud včas nezasáhnou strážci přírody, bude to stát životy dalších úžasných, ale i ohrožených druhů, jako dokumentují přiložené fotografie. Takový pohled opravdu nahání hrůzu, smutek, a proto je nutné jednat a postavit se za ty, kteří se mohou dostat nad propast vyhynutí! Dejme společně neudržitelnému byznysu pašeráků a překupníků sbohem!

Jejich afričtí kolegové, strážci přírody v Messok-Dja, bohužel nemají dostatek financí na pravidelné hlídky. Důkladné a četné hlídky jsou pro ochranu vzácných druhů zvířat velmi zásadní a dokáží citelně omezit nekontrolovaný lov zvířat na maso i jiné tělesné části pro černý obchod.

Jediný pytlák totiž v Kongu během jedné cesty nastraží i 200 pastí a uloví desítky chráněných zvířat, jako jsou papoušci šedí, kančilové vodní nebo například úžasní luskouni. Ti jsou, kvůli silnému pytláckému tlaku i vysoké poptávce po jejich šupinách v Asii, nejvíce ilegálně pašovanými chráněnými savci na světě.

Jedna dvoutýdenní mise strážců schopných chránit vzácné území, čistit prales od pastí, zatýkat pytláky, ale i dokumentovat výskyt kriticky ohrožených slonů či goril a dalších, stojí zhruba 20.000 Kč.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Luskouni: Nejvíce pašovaní savci světa

Čeští ochránci přírody totiž právě v těchto dnech veřejnosti oficiálně představují nový záchranný program na ochranu unikátních a ohrožených šupinatých savců luskounů na indonéském ostrově Sumatra. Všechny předešlé články pojednávaly hlavně o záchranném programu Kukang a ochraně outloňů. Tentokrát se ale podíváme na jiné, neméně jedinečné živočichy, kteří jsou ohroženi dokonce ještě více než samotní outloni. Nově spuštěný záchranný program Trenggiling Conservation Program se na Sumatře zaměřuje na původní a dnes již kriticky ohrožený druh - luskouna ostrovního.

Luskouni (Pholidota) představují evolučně jedinečný řád savců příbuzný šelmám. Je známo 8 druhů luskounů, z nichž 4 žijí v Asii a 4 v Africe. Luskouni jsou převážně noční a skrytě žijící tvorové. Jejich potravu tvoří téměř výhradně mravenci a termiti, které loví pomocí dlouhého jazyka. Některé druhy jsou přizpůsobeny šplhání po stromech, při němž využívají částečně chápavý ocas, jiné jsou pozemní. V závislosti na druhu dorůstají velikosti 30-100 cm (bez ocasu) a váhy 2-35 kg.

Luskouni jsou na první pohled unikátní tvorové připomínající šišku - jako jediní savci na světě mají tělo pokryto šupinami. Ačkoliv jsou tyto šupiny stejně jako chlupy, kopyta či nehty jiných živočichů tvořeny keratinem, především právě kvůli nim se luskouni dostali na pokraj vyhubení - některé tradiční asijské a africké kultury totiž věří v jejich údajné léčivé či magické účinky.

Přestože neexistuje žádný výzkum, který by jejich léčebný účinek potvrdil, lidé věří, že prášek z luskouních šupin léčí kožní a pohlavní nemoci, podporují krevní oběh a laktaci, léčí otoky, astma, abscesy, revma, artritidu, zmírňují bolesti při menstruaci atd. Kromě toho jsou však luskouni i konzumováni - v Asii jako luxusní delikatesa, symbol bohatství a vyššího společenského postavení, v Africe především jako tzv. bushmeat („maso z lesa“). Tito tajemní a málokomu známí samotáři jsou tak v současnosti považováni za nejvíce pašované savce světa.

Dle Červeného seznamu ohrožených druhů Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) patří všech 8 druhů luskounů mezi druhy ohrožené. V roce 2016 byly všechny druhy luskounů přeřazeny do přílohy CITES I, což znamená, že mezinárodní obchod s luskouny či částmi jejich těl je zcela zakázán. I přesto však bylo podle odhadů za posledních 10 let upytlačeno přes milion luskounů.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Největší část obchodu s luskouny probíhá v Asii, konkrétně v Číně, Vietnamu, Malajsii a Hong Kongu. Zdrojem jsou země, kde se luskouni vyskytují v přírodě a kde jsou nelegálně pytlačeni - v Asii je to především Indonésie, Malajsie a Myanmar, v Africe pak Kamerun, Nigérie, Uganda a Sierra Leone a další.

V asijských přístavech jsou často zabavovány obrovské zásilky obsahující několik tun mrtvých luskounů, šupin nebo i živých zvířat. Celkově bylo v letech 2007-2016 zdokumentováno 209 velkých zabavení, která obsahovala celkem 34 946 kg šupin, 11 419 mrtvých luskounů a 2 405 živých luskounů.

Velmi zajímavá je skutečnost, že z Afriky jsou luskouni do Asie často posíláni také tranzitem přes Evropu (doposud se vyskytly záchyty ve Francii, Belgii, Německu, Nizozemí a Švýcarsku). Nizozemí a Švýcarsko jsou dokonce považovány za země cílové, kde dochází ke spotřebě luskounů, stejně tak jako USA.

Situace luskounů ve volné přírodě se kvůli eskalujícímu pytláctví pro šupiny a maso stále zhoršuje. Díky značnému úsilí o jejich ochranu byl v roce 2019 na Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN aktualizován status všech 8 druhů luskounů, předtím naposledy zhodnocený v roce 2013. Luskoun filipínský byl přeřazen z kategorie „Ohrožený“ do kategorie „Kriticky ohrožený“. U dvou afrických druhů, konkrétně luskouna bělobřichého a luskouna velkého, došlo ke změně z kategorie „Zranitelný“ na „Ohrožený“.

Seznam ohrožených druhů luskounů dle IUCN:

• L. ostrovní (Manis javanica) - Kriticky ohrožený
• L. krátkoocasý (Manis pentadactyla) - Kriticky ohrožený
• L. filipínský (Manis culionensis) - Kriticky ohrožený
• L. L. bělobřichý (Phataginus tricuspis) - Ohrožený
• L. velký (Smutsia gigantea) - Ohrožený
• L. stepní (Smutsia temminckii) - Zranitelný

V reakci na kritickou situaci luskounů proto nyní vznikl nový záchranný program na ochranu těchto unikátních savců na Sumatře v Indonésii nazvaný Trenggiling Conservation Program (trenggiling je indonéský výraz pro luskouna). Program zaštiťuje indonéská nadace PASAL Foundation, kterou v roce 2017 založili čeští ochránci přírody. Ti se nyní společně se svými indonéskými kolegy začali zaměřovat na kriticky ohroženého luskouna ostrovního (Manis javanica), který se na Sumatře přirozeně vyskytuje.

Čtěte také: Pracovní rizika

Kromě Sumatry ho můžeme najít od Myanmaru po Vietnam, Malajský poloostrov a ostrovy Jáva a Borneo, kde obývá rozmanité typy prostředí od primárního a sekundárního deštného lesa přes savany a křovinaté oblasti až po plantáže a zemědělské oblasti v blízkosti lidských sídel. V Indonésii je absolutně chráněným druhem, za jehož držení, zabití či obchodování hrozí trest až 5 let odnětí svobody a pokuta v přepočtu až 150 000 Kč.

Cíle a aktivity programu Trenggiling Conservation Program:

• Osvěta a vzdělávání místních obyvatel s cílem snížit lovecký tlak na volně žijící populace luskounů a zvýšit povědomí o jejich ohrožení, ochranném statusu a mj. také o postizích, které hrozí za porušení zákona - tedy za lov, prodej či nákup luskounů a jejich šupin.
• Spolupráce s místními lidmi na přímé ochraně luskounů. Jedním z příkladů práce s komunitami na Sumatře je zaměstnávání bývalých lovců luskounů jako terénních asistentů projektu, kteří díky této podpoře a spolupráci přestali luskouny a další ohrožená zvířata lovit, a naopak se stali jejich aktivními ochránci.
• Výstavba a provoz záchranného a rehabilitačního centra na Sumatře, kam budou ve spolupráci s odpovědnými indonéskými úřady umístěni luskouni zabavení v rámci potírání ilegálního obchodu s chráněnými volně žijícími živočichy.

Hlavními partnery programu na ochranu luskounů Trenggiling Conservation Program jsou Zoo Praha, Zoo Ostrava a Zoo Olomouc. Podpory těchto předních českých zoologických zahrad si nesmírně vážíme.

Další ohrožené druhy a snahy o jejich záchranu

Spolupráce Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) se záchrannými stanicemi, ekologickými organizacemi a vládami jednotlivých zemí se mimo jiné snaží ochraňovat kriticky ohrožené živočišné druhy. U několika savců na pokraji vyhynutí se podařilo značně zvýšit jejich populaci.

Jedním z příkladů je sajga tatarská, malá antilopa velikosti kozy s robustním nosem. Tento druh v minulosti čítal miliony kusů a žil napříč pastvinami od Evropy po Čínu. Nadměrný lov a pytlačení zapříčinil, že se druh vyskytuje pouze na několika územích Kazachstánu, Mongolska a Ruska. Kazašská vláda ochraňuje a revitalizuje přes 7,5 milionů hektarů stepi. Díky tomu, se populace sajgy na území Kazachstánu rozrostla z 50 tisíc kusů v roce 2006 na aktuálních 1,3 milionu.

V centrální Africe se populace goril snížila k aktuální tisícovce kusů, které přežívají v pohoří Virunga na hranici Ugandy, Rwandy a Konžské demokratické republiky. Vlády těchto tří zemí se snaží poslední teritoria goril chránit a rozšiřovat okolní lesy. Revitalizace zahrnuje přes 1000 hektarů v okolí Národního parku Mgahinga Gorilla, odkud se snaží vykácet nepůvodní exotické druhy stromů, aby se gorilí populace mohla rozšířit a vrátit na své původní území. Gorily byly na pokraji vyhynutí na sklonku 70. let, od roku 1980 se vlády snaží největší lidoopy na zemi ochraňovat a jejich populace od té doby neklesá.

Dalším příkladem je jediný druh pantera žijící v Americe. Jaguár americký obýval část amazonského pralesa a lesy podél pobřeží Brazílie, Paraguaye a Argentiny. Kvůli deforestaci a intenzivnímu zemědělství přišel jaguár o 80 % původního prostředí. V okolí řeky Paraná na hranici Brazílie, Argentiny a Paraguaye se podařilo populaci jaguára od roku 2005 navýšit o 160 % díky revitalizaci lesů a ochraně území.

Biosférická rezervace Dja: Klenot kamerunské přírody

Lesy Konžské pánve jsou domovem přibližně 400 druhů savců, 1000 druhů ptáků, 280 druhů plazů, více než 200 druhů obojživelníků, 700 druhů ryb, o bezpočtu bezobratlých nemluvě. Biosférická rezervace Dja je významná kvůli ochraně ohrožených druhů savců: gorily nížinné, šimpanze, mandrila, slona pralesního nebo tří druhů luskounů. Je sice nejpočetnějším a nejrozšířenějším poddruhem goril, jejich úbytek je však znepokojivý.

Pralesní mýtiny, zvané ve střední Africe bai, jsou shromaždištěm zvířat, která sem vycházejí za vodou, bahnem, minerály či vodními rostlinami. Lákají sem stáda slonů a buvolů pralesních, antilop bongo, ale také goril nížinných. Velcí savci jako sloni a lidoopi sehrávají v lesních ekosystémech klíčovou roli coby šiřitelé semen. Těch bylo v trusu pralesních slonů zjištěno na sto druhů. Tato zvířata tak napomáhají regeneraci pralesa a udržují jeho biodiverzitu.

Ve světovém měřítku populace slonů pralesních během deseti let klesla o více než polovinu. V Biosférické rezervaci Dja byl tento pokles ještě drastičtější. Ještě kolem roku 2000 zde žila asi tisícovka slonů.

V kamerunské rezervaci Dja žijí tři druhy luskounů. Ve střední Africe obývají šimpanzi a gorily nížinné zhruba stejný areál a i když je zde populace šimpanzů menší než ta gorilí, je stabilnější. Zřejmě je tomu proto, že oproti gorilám jsou šimpanzi pro pytláky hůře polapitelní. Výhodou je jejich menší vzrůst, větší mrštnost i nomádský způsob života. Jejich skupiny se potulují lesem, kdežto tlupy goril jsou více usedlé. To vše z nich dělá nesnadnou kořist. I tak jsou vedeni na Červeném seznamu IUCN jako ohrožený druh.

Bongo nížinný je široce rozšířený v lesích Konžské pánve a západní Afriky. Levhart je vrcholovým predátorem v africkém deštném lese. V pralesích Dja je však dosti vzácný, od poloviny 90. let byl jeho výskyt doložen jen dvakrát. Jako největší šelma v oblasti je obávaný a setkání s člověkem obvykle nekončí dobře ve prospěch levharta.

V oblasti Dja bylo zaznamenáno kolem 360 druhů ptáků. Turako velký (Corythaeola cristata) patří k druhům, které je možné potkat poměrně běžně. Často se sdružují do malých skupinek. Turakové tvoří samostatný řád s nejasnými příbuzenskými vazbami. Živí se rostlinnou potravou včetně plodů, sehrávají tak důležitou roli v šíření semen stromů.

Kvůli nadměrnému pašování a obchodu se zvířaty se papoušek šedý neboli žako (Psittacus erithacus) dostal na seznam ohrožených druhů. Víc jak polovina odchycených papoušků uhyne ještě než se dostane na trh. Vranule šedokrká (Picathartes oreas), žijící pouze ve středoafrických lesích, patří do samostatné čeledi, pro niž jsou typická barevná lysá kůže na hlavě. Pod skalními převisy si staví miskovité hnízdo z hlíny. Živí se hmyzem a malými obratlovci. Dokonce cíleně sleduje průvody agresivních mravenců rodu Dorylus, a sezobává hmyz těmito mravenci ukořistěný.

Krododýl konžský (Osteolaemus osborni) byl donedávna považován za poddruh krokodýla čelnatého. Nyní se soudí, že jde o druhy dva. Jde o poměrně malého zástupce krokodýlů, dorůstající „jen“ do délky 1,5 metru.

Řeka Dja má i svůj endemický druh ryby, sumečka peřovce pardálího (Synodontis pardalis), který se chová také jako akvarijní rybka.

Povolen je lov běžných druhů zvířat, a to pouze pro osobní spotřebu, nikoli již další prodej, o pobíjení ohrožených druhů zvířat vůbec nemluvě. Pytláci operují samostatně i v ganzích. Nejčastějšími metodami je chytání do ok a střílení. Samotných strážců rezervace zároveň není tolik, aby zvládli uhlídat všechny cesty. Děje se zejména kvůli získání půdy, obvykle pro pěstování plodin. Podle kamerunských zákonů pak tato půda patří tomu, kdo kus lesa vypálil.

Při stavbě přehrady na řece Dja nebyly dostatečně zohledněny dopady na životní prostředí a místní obyvatelstvo. Zatopení rozsáhlého území připravilo část obyvatel o plochy užívané k obživě, což může vést k socioekonomickým problémům a vzrůstu pytláctví. Lesy kolem zatopeného lesa mohou být také převedeny do nižší klasifikace, což umožní těžařům další kácení. Přehrada rovněž negativně ovlivňuje kvalitu vody.

tags: #ohrožení #savci #pralesa

Oblíbené příspěvky:

• Vzor protokolu o emisích ČR
• Srovnání recyklace elektroodpadu
• Čisté Ovzduší a Euro 6
• Tipy pro přípravu rýže v přírodě
• Vlastnosti přírodních materiálů