Ohrožení tundry a lesotundry: Charakteristika mongolských lesů

Mongolsko, s rozlohou 1,5 milionu kilometrů čtverečních, je 18. největší zemí na světě. Mongolsko si člověk představí jako zemi nedozírných pustin, stepí a pouště. Ne jako místo, kde rostou lesy. I já jsem měl prakticky celý život představu, že Mongolsko jsou jen stepi a poušť Gobi, a v ní tak maximálně nějaké keře. V Gobi opravdu keře jsou. Jde o saxauly, které jsou pro prostředí Gobi a život v ní velmi důležité, ale o les v našem pojetí nejde, i když saxauly pokrývají přes 3 miliony hektarů rozlohy Gobi. Lesů skutečných ale mají v Mongolsku dost.

Rozloha a charakteristika mongolských lesů

Podle nejnovějších údajů národní inventarizace lesů, která proběhla s pomocí mezinárodních organizací v letech 2014 - 2017, je v Mongolsku 11,3 milionu hektarů boreálního lesa. Jde o severské lesy, které také známe pod názvem „tajga“. Ta se vyskytuje pouze na severní polokouli, a je vázána na délku vegetačního období, která se pohybuje mezi 1 - 4 měsíci. Mongolské boreální lesy tedy mají rozlohu asi 1,5x Česka.

Hlavními dřevinami v lesních porostech mongolské tajgy jsou modřín sibiřský (81 %), borovice sibiřská (7 %) - druh velmi podobný limbě, kterou známe z Vysokých Tater nebo z Alp, bříza mandžuská (6 %) a naše „stará známá“ borovice lesní (5 %).

Správa a hospodaření v lesích

Veškerá lesní půda v Mongolsku byla do nedávna státní. Na lesy dohlíží stát prostřednictvím místních lesních úřadů. Hospodaření je svěřováno lesním podnikům, které smějí těžit úřadem vyznačené porosty, nebo koncesním skupinám, které smějí zpracovávat jen mrtvé dřevo. Pokud se lesní podniky budou starat o lesy dobře, časem pronajatou půdu mohou získat do svého vlastnictví. Vzhledem k obrovským vzdálenostem a chybějící infrastruktuře jde zejména o oblasti kolem řídkého osídlení.

V minulosti, pokud někdo v Mongolsku žil v blízkosti lesů, pak si bral, co chtěl. Do lesa se zpět nic neinvestovalo. Za ruské nadvlády ve dvacátém století byly v Mongolsku zpracovávány lesní hospodářské plány obdobné těm ruským, a vznikaly pilařské provozy. Většina dřeva šla do Ruska. Umělá obnova lesa prakticky neexistovala a vše se nechávalo na přírodních procesech. Z lesů tehdy mizela zejména vysoce ceněná borovice sibiřská a kvalitní porosty modřínu. Některé, dnes nedotčené oblasti, se dochovaly jen díky jejich nedostupnosti a obrovským vzdálenostem.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Dnešní podoba lesů v některých částech severního Mongolska ve mně opravdu evokovala představu, že takto asi vypadaly středoevropské lesy za doby Marie Terezie, a že to postupně vedlo k nařízením, že se v lesích nesmí pást dobytek, že se nesmí odvážet lesní hrabanka, že pokud vlastník lesa stromy vytěží, musí plochu obnovit… V Mongolsku jsou ale samozřejmě i krásné lesy. Setkali jsme se mnohými lidmi, kteří nám říkali, že lesy milují, ale klidně v nich pásli svá tisícihlavá stáda. O výše popsaných problémech se stárnoucími porosty bez obnovy neměli ani tušení.

Problémy mongolských lesů

Počet lidí žijících ve venkovském prostředí klesá, počet chovaných zvířat naopak rapidně stoupá. V dobách socialismu bylo chováno něco kolem 13 milionů zvířat, dnes jich je údajně přes 60 milionů. A protože tradiční oblasti pastevectví, stepi, už dnes neuživí tolik zvířat, stěhují se lidé do míst, kde jsou lesy. Tam je vždy více vody, a tím také více pastvy. Jenže při pravidelné pastvě se les neobnovuje a časem, až staré stromy dožijí, nebudou mít následovníky. Plocha lesa se zmenší. Pastva v lese byla u nás zakázána už za doby Marie Terezie. V Mongolsku je sice také zakázána, ale je pořád zcela běžná. Pokud se s tím nic neudělá, lesů tu bude nezvratně ubývat.

Pastevectví je v Mongolsku pořád chápáno jako tradiční způsob života, byť naráží na limity lesní krajiny. Omezit pastevce je proto krajně nepopulární opatření, nikomu se do jeho prosazování v praxi nechce. Naopak, ceněni a vyznamenáváni jsou pastevci, kteří chovají co největší stáda.

O lesích a jejich významu se stále více mluví. Současný prezident, Khurelsukh Ukhnaa, vyhlásil akci výsadby 1 miliardy stromů do roku 2030. Jde jistě o populistické prohlášení, ale směřující správným směrem.

V oblasti, kde jsme působili, jsou na první pohled ale viditelné zejména škody na lesích způsobené dlouhodobou nadměrnou těžbou dřeva, lesními škůdci, požáry a pastvou. Konkrétně v našem údolí za Sharingolem by bylo pastvy ještě dost, ale mnoho hektarů tu zničili zlatokopové.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Mizející permafrost je jistě problémem, který ukazuje na změnu klimatu a tím následně na ohrožení stávajících ekosystémů. Touto problematikou se v Mongolsku mnoho let zabývají vědci z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně, kteří potvrdili tání permafrostu jako významný faktor způsobující odumírání lesa.

Česká pomoc a rozvojové projekty

Zní to jako pohádka, ale údajně se to stalo nějak takhle: V Darkhanu, druhém největším městě Mongolska, někdy kolem roku 2010 plánovali na univerzitě otevřít obor lesnictví. Při pohledu z okna si tamní pan ředitel - u nás by to byl rektor - řekl, že když tam Čechoslováci v 60. letech postavili perfektní cementárnu, tak by mohli být i dobrými lesníky.

Zkušenosti z krátkého působení dvou českých lesnických expertů nakonec vedly k žádosti mongolské strany o rozsáhlejší projekt zahraniční rozvojové spolupráce. A jelikož žádost směřovala do oblasti, kterou v ČR zajišťuje výhradně Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, doporučilo Ministerstvo zemědělství České rozvojové agentuře k realizaci projektu právě tento ústav.

Náš projekt se snažil o to, aby se do umělé obnovy, tedy do zalesňování, nedostalo osivo nebo sazenice z dovozu, kde je neznámý původ, nebo osivo nekvalitní. V ČR a celé EU platí poměrně přísná pravidla pro přenos osiva a prodej sazenic. Mongolské straně jsme tedy předali praktické zkušenosti z uznávání vhodných stromů a porostů pro sběr osiva, založením dvou lesních školek na obalované sazenice a založením prvního semenného sadu modřínu i know-how v oblasti získávání kvalitních sazenic nejkvalitnějšího osiva v blízké budoucnosti. Vše bylo zaměřeno výhradně na ekotypy místních dřevin.

Koncept „pomoz aktivním, oni pomohou dalším“ je naprosto logický. Podobně jsme na základě doporučení expertů vyslaných v rámci aktivit Člověka v tísni postupovali i my. Kromě aktivit zaměřených na státní organizaci, Lesnické, výzkumné a rozvojové centrum a univerzitu v Darkhanu, jsme spolupráci spojili s družstvem Domogt Sharingol, které již mělo v oblasti lesnictví mnohá ocenění a patří mezi nejlepší místní lesní podniky. Za našeho působení tam na praxi jezdili učňové ze Suchbátaru a studenti z univerzity v Darkhanu.

Čtěte také: Pracovní rizika

Naší strategií bylo naučit pracovníky našich školek vyrábět si substrát vlastní. Což se podařilo a po skončení projektu produkce školky dál pokračuje.

Jelikož v minulosti byly na pozemcích kde hospodaří družstvo Domogt Sharingol vytěženy prakticky všechny dospělé borovice, jedinou možností, jak v těžbě udržitelným způsobem pokračovat, je zaměřit se na břízu a snažit se o obnovu borových porostů. Bříza ale nemá příliš velké uplatnění. Jednou z mála možností je výroba dřevěného uhlí. Kromě prodeje klasického dřevěného uhlí vhodného na grilování, z „mouru“, který je vždy součástí produktu v procesu pálení dřevěného uhlí dnes v družstvu vyrábějí speciální mýdla.

Od konce našeho projektu už uběhlo několik let, které vyplnily kromě návazného vzdělávacího projektu ČRA, související projekty kolegů z Mendelovy univerzity v Brně zaměřené především na vzdělávání vysokoškolských studentů orientovaných lesnickými směry. Během těchto projektů byl Domogt Sharingol využíván jako školící centrum.

V loňském roce Evropská unie schválila zemědělsko-lesnický projekt „STREAM“ s rozpočtem cca 5 milionů eur. Realizátorem lesnické části projektu je GIZ, se kterým spolupracuje konsorcium 11 univerzit pod vedením Mendelovy univerzity v Brně. I pro tento projekt je Domogt Sharingol školícím centrem, protože záměrem projektu je mimo jiné ukázat místním uživatelům lesa příklady dobré lesnické praxe.

Zpětná vazba a přínos projektů

Velmi mne překvapilo pracovní nasazení pracovníků družstva, když postupně poznali, že práce na projektu má smysl a to ještě neviděli žádné výsledky. V Mongolsku se po společenských změnách v devadesátých letech velice zásadně obnovil vztah k duchovnímu a náboženskému životu. Osobně mne velice oslovilo, když jsem slyšel, že když se Čína ohradila proti návštěvě tibetského duchovního vůdce Dalajlamy, Mongolsko mocnému sousedovi odpovědělo, že si bude zvát, koho bude chtít... Jaký to kontrast oproti známému servilnímu dopisu čtyř našich čelních představitelů po setkání Dalajlamy s tehdejším ministrem kultury Danielem Hermanem.

Blíže o projektu Rozvoj lesů a genofondu místních ekotypů lesních dřevin v Mongolsku najdete na stránce: forest4mongolia. Nejlépe si čtenář udělá obrázek z videí, která jsou v sekci „Aktuality“.

tags: #ohrožení #tundra #a #lesotundra #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Zvířata a jejich přirozené prostředí
• Složení a využití minerálních hnojiv
• Ostrava a kvalita ovzduší
• Recenze kempu Jetřichovice a Grieselův Mlýn
• Vhodné stanoviště pro včely